Ariel

,,Ariel, slyšíš mě?" uslyšela jsem hlas vedle sebe a chtěla jsem odpovědět, že slyším, ale nepovedlo s mi to. Zkusila jsem alespoň pohnout hlavou, ale asi ani to se mi nepovedlo a otevřít oči? To se mi teď zdálo jako nadlidský úkol.
,,Ariel." ozval se znovu ten hlas a já se snažila alespoň pootočit hlavu. Ten hlas jsem znala, patřil Azraelovi.
,,Azraeli." vydechla jsem ochraptěle a v ten okamžik jsem cítila jak mě políbil do vlasů.
,,Ariel, tolik jsem se bál, že jsem tě ztratil." zamumlal a já bych se tolik chtěla usmát. Tak moc se o mě pořád bojí, kde je ten namyšlený kluk, kterého jsem poznala na pláži?
,,Nic mi není, jen se cítím jako po pořádné párty." zahučela jsem a chytla se za hlavu. Neuvěřitelným způsobem mě bolela.
,,Myslím, že po tomhle jí Ami zase zorganizuje." zasmál se a já se na něj podívala. Sice vypadl šťastný, ale něco v jeho tváři šťastné nebylo.
,,Azraeli, děje se něco?" zeptala jsem se a on se zamračil.
,,Jen si dělám starost. Dva nejdůležitější lidé v mém životě málem zemřely. Nevím co bych si bez vás počal, navíc, Azmael je pořád v nebezpečí."
,,Říkal jsi, že jste přišli na způsob jak ho zachránit, v čem je chyba?"
,,Jde o to že mu já a Gabriel musíme dát část své moci, ale to nemůžeme když je takhle malý, takže musí zestárnout alespoň na náš věk." odpověděl mi a já nějak tušila, že to není všechno.
,,Ale?"
,,Je tu něco co dělá starosti i Gabrielovi. Naše moc Azmaela změní a my netušíme jestli ta změna bude dobrá nebo špatná. Až mu předáme svou moc, už to nebude anděl naděje, bude to někdo jiný a já mám strach."
,,Není jiná možnost, jak ho zachránit?" zeptala jsem se a položila mu dlaň na tvář, zavřel oči a zavrtěl hlavou.
,,Tak potom nemáme na výběr a budeme to muset risknout." dořekla jsem a on se na mě podíval. Jeho smutné oči mě zevnitř lámaly na kousíčky, přála bych si aby bylo všechno v pořádku, a aby byl zase šťastný.
,,Bude to v pořádku, že ano?" vydechl a já se usmála. Samotná smrt žádá mě o naději, abych mu řekla že bude jeho chlapeček v pořádku.
,,Určitě ano." přikývla jsem a on mě objal. Jeho objetí bylo tak silné že jsem chvilku bojovala o každý kousek vzduchu, ale byla jsem šťastná.

Sirael

Co jsem si já hloupá myslela? Myslela jsem si snad, že mě hned bude milovat? Že všechno bude takhle jednoduché? Sakra jak naivní dokážu být? Nezadržovala jsem slzy co mi stékaly po tváři, věděla jsem o nich jen já. Jak by mě mohl milovat, když si všichni myslí, že já jsem ta zlá? Že já jsem ta temnota z Ariel? Přitom to není pravda, jen jsem plnila to co mi Lu nakázal. Nejsem tak zlá jak si všichni myslí, všechno to mělo svůj důvod, a já ho prostě musela poslechnout. Kdybych to neudělala, zůstala bych uvězněná uvnitř Ariel a ona by nikdy nezjistila, jak se mě zbavit. I to že mě osvobodil Azrael má svůj důvod, Lu si chtěl ověřit, jestli mu na Ariel opravdu záleží, kdyby jí nechal vyspat se s Michaelem, nikdy bych se od ní neoddělila.
,,Sirael?" ozvalo se za námi a oba jsme se otočili, stál tam Lu a Michael se k němu chtěl rozběhnout, ale kupodivu ho zastavila moje ruka na jeho paži. Byl to jen reflex a on se opravdu zastavil a podíval se na mě.
,,Lu." oplatila jsem mu a uklonila se.
,,Co tu chceš?!" vyštěkl na něj Michael a vytrhl svou ruku z mého sevření.
,,Přišel jsem vám pár věcí vysvětlit." odpověděl mu a sám k nám udělal pár kroků. Tušila jsem, že to není dobrý nápad, protože ho Michael nemá rád, ale nic neudělal. Pořád stál vedle mě a jen si Lua zlostně měřil.
,,Není co vysvětlovat." zavrčel anděl po mém boku a otočil se k němu zády. Chtěl odejít, ale znovu jsem ho chytla za ruku a on se zastavil.
,,Nesahej na mě! Už nikdy víc na mě nesahej." zavrčel mým směrem a já ho pustila. Když jsem to udělala odešel.
,,Nic si z toho nedělej Sirael, všechno se to spraví. Pojď, půjdeme za nimi." vyzval mě Lu a oba jsme šli tím směrem kterým odešel i Michael. Netušila jsem co nás čeká, a to že se takhle choval Michael, byl jen začátek. Věřím, že ostatní budou ještě nepřátelštější.

Michael

,,Michaeli!" ozvalo se za mnou a já se otočil protože jsem věděl čí hlas to je.
,,Gabrieli."
,,Co se stalo? Co bylo to světlo?" zeptal se a já se ušklíbl.
,,Sirael. To ona byla to světlo." s tím jsem se k němu znovu otočil zády a pokračoval v cestě k chatě, chtěl jsem vidět Ariel, potřeboval jsem vědět, že je v pořádku. Nezastavil mě, což mě opravdu potěšilo, neměl jsem náladu na další kecy.
,,Azraeli!" zakřičel jsem těsně před chatou a on okamžitě vyběhl ze dveří.
,,Co se děje?" zeptal se a já k němu mezitím došel.
,,Lu, je tady. Jak je Ariel?" vychrlil jsem ze sebe a on se zamračil.
,,Běž za ní." vydechl a podržel mi dveře. Překvapilo mě to, ale neřešil jsem to, teď bylo to nejdůležitější uvnitř a já se nechtěl nechat ničím zastavit.
Jen co jsem vešel dovnitř jsem jí uviděl. Byla bledá a tváře měla propadlé.
,,Ariel." vydechl jsem a ona se usmála.
,,Ahoj." odpověděla mi a já jí v ten okamžik objal. Potřeboval jsem jí, potřeboval jsem vědět, že je v pořádku.
,,Co to děláš?" zamumlala a já své objetí povolil.
,,Promiň, potřeboval jsem vědět, že jsi v pořádku. Omlouvám se." zašeptal jsem a znovu se na ní zadíval. Vypadala znovu jako ta dívka kterou miluji a to mě těšilo.
,,Nic se nestalo." usmála se a já jí ještě chvíli držel za ruce. Vzpomněl jsem si na to co říkala Sirael. Na to, že v Ariel už není žádná láska ke mě.
,,Ariel, Sirael mi něco řekla. Chci abys mi řekla i ty co se vlastně stalo."
,,Ty jsi s ní mluvil?" řekla překvapeně a já zavřel oči.
,,Ano mluvil, za chvilku přijdou, ale nejdřív mi prosím odpověz. Cítíš ke mě ještě něco?" s tím jsem svoje oči znovu otevřel a viděl její zmatený výraz. Víc jsem nepotřeboval, její oči mi to prozradily. Nemiluje mě. Všechno je pryč.
,,Omlouvám se Michaeli." vydechla a já se zvedl z toho kraje postele na kterém jsem seděl.
,,To nic." zamumlal jsem a vyšel znovu ze dveří. Ignoroval jsem všechny venku i Arielin hlas který mě volal zpět. Musel jsem pryč, pryč ode všech.