,,Zmizte! Oba!" zakřičel jsem na ně, protože to co se dělo jen kousek od nás se mi vůbec nelíbilo. Ariel znovu svou silou přivolávala chladnou bouři a to mohlo dopadnout hodně špatně.
,,Ještě se vrátíme Michaeli." zavolal na mě Gabriel když už byly ve vzduchu, ale já už je moc nevnímal, musel jsem zastavit tu pološílenou holku.
,,Ariel! Klid! Nechceš jim ublížit!" křičel jsem na ní a ukrajoval kousky cesty co mě od ní dělily. Nevnímala mě, chtěla ničit a já absolutně nevěděl jak jí v tom mám zabránit.
Když jsem k ní přiběhl polovina chaty byla zmrzlá na kus ledu a ze střechy se snášely rampouchy. Nečekal jsem a objal jí. Studila jako ledovec a já musel zatnout zuby abych její sílu vydržel.
,,Ariel, už je to dobrý, vrať se ke mě." šeptal jsem jí do ucha, ale nemělo to vůbec žádný účinek. Musel jsem nějak odvrátit její pozornost a zase mě napadla jen ta jedna věc. Políbit jí.
,,Ariel, vrať se ke mě." zamumlal jsem jí do vlasů, vzal její ledovou tvář do dlaní a políbil jí.
Bolelo to, bolelo to jako čert a já cítil jak mi do hrudi proniká chlad. Kdybych to nebyl já, ale někdo jiný, s jistotou bych mohl říct, že už by byl dávno mrtví. Čím víc jsem se jí ale snažil získat, tím menší měla její moc sílu a ona se mi postupně oddávala. Tomuhle musí být konec, nemůžu jí nechat tohle dělat, musím jí dostat zpět.

Tehdy když omotala ruce kolem mého krku, bylo rozhodnuto, musím jí dostat zpět a to znamenalo jediné. Nelíbilo se mi to, ale miluju jí, sakra že jí miluji a k tomuhle se moc přemlouvat prostě nemusím.
,,Ariel, dostanu tě zpět." zamumlal jsem jí když své rty přesunul na její krk a ona zaklonila hlavu. Tolik jsem po tomhle momentu toužil, toužil jsem jí vynahradit to co jsem udělal v lese a vůbec mi nezáleželo na tom jestli při tom zemřu. Je mi to fuk.
,,Děkuju." odpověděla mi a já věděl že tohle je Ariel a ne ta druhá. O to bylo moje svědomí černější, ona patří Azraelovi a ne mě, ale jestli je to nevyhnutelné prostě to udělám a bude to.

Azrael

,,Gabrieli, vracím se, nenechám ho aby si vzal mojí Ariel!" křikl jsem na anděla který byl daleko přede mnou a on se prudce otočil.
,,Zabije tě!" zakřičel, ale to už jsem mířil zpět. Věděl jsem, že je schopná mi ublížit, ale ona je moje a ničí jiná.
Když jsem se blížil k chatě viděl jsem je a vztek ve mě se snad ještě zdvojnásobil. Její rty patří mě a ne jemu sakra.
,,Michaeli, vypadni od ní!" zařval jsem a oba sebou trhly.
,,Co tady děláš ty idiote!?" oplatil mi a stoupl si mezi mě a Ariel.
,,Vypadni než mě donutíš na tebe sáhnout!"
Viděl jsem jí, mojí Ariel, ale jako kdyby to nebyla ona. Měla pořád tak krásně modré oči a dívala se na mě přes Michaelovo rameno.
,,Zabije tě!" ozvalo se za mými zády a já věděl že mě dohonil Gabriel.
,,Michaeli odstup od ní myslím to vážně." zavrčel jsem, on si povzdechl a opravdu od ní odstoupil.
,,Ariel, víš kdo jsem?" řekl jsem jejím směrem, ale její vyděšený výraz se nezměnil.
,,Azraeli, zmiz odtud, nechci ti ublížit." zamumlala a udělala pár kroků dozadu. Následoval jsem jí a udělal pár kroků k ní.
,,Ty mi neublížíš Ariel. Nemůžu dopustit aby mi tě vzal." zašeptal jsem těsně u ní a ona se na mě podívala. Nebýt jejích černých vlasů ani bych si neuvědomil že to není ona.
,,Já ne, ale Sirael ti ublíží."
,,To je mi jedno." odpověděl jsem jí a v tu chvíli jí políbil. Tak zatraceně mi chyběla moje Ariel, její polibky a doteky, a tohle bylo to jediné co jsem teď dokázal vnímat. Jen ona a já. Kašlal jsem na ty dva co tam teď určitě stojí a dívají se na nás, kašlal jsem na vše kolem, ona je moje a nikdo mi jí už nikdy nevezme.
,,Tolik mi chybíš." zamumlal jsem do jejího krku a ona se otřásla. Zachvěla se a vpletla ruce do mých vlasů.
,,I ty mě." odpověděla mi a silou si mě k sobě přitáhla. Byla to ona, moje Ariel a mě až teď začalo vadit, že tam ti dva pořád stojí.
,,Vypadněte, nemusíte být u všeho." zavrčel jsem na ně aniž bych se přestal dívat na dívku v mé náruči. S černými vlasy vypadala ještě dokonaleji, byla jako bohyně, jen a jen moje Ariel.
,,Jestli tě zabije, budeš si za to moct sám!" uslyšel jsem Michaela, ale v tu chvíli mě sama Ariel políbila a já jí vtlačil dovnitř chaty.
,,Tak zatraceně moc mi chybíš Ariel." vydechl jsem a jedním škubnutím jsem z ní strhl šaty. Tolik mi chybělo její tělo, její vůně a teplo. Zatraceně moc mi chyběla.
,,Ani nevíš jak moc chybíš ty mě." oplatila mi a přes hlavu mi sundala tričko. Pak se všechno seběhlo tak moc rychle, že jsem si ani neuvědomil jak jsme se do té postele dostaly. Ona bez šatů a já taky. Byl jsem za to vděčný, protože jsem se nemohl dočkat. Tak dlouho jsem byl bez ní a ona mě doháněla k šílenství.
,,Jsi jenom moje, to si pamatuj." vydechl jsem jí do vlasů a věděl jsem, že se usmála, vždycky to dělala.
,,A ty jsi jenom můj." odpověděla mi a já si jí vzal. Vzal jsem si mou Ariel, a těšilo mě vědomí, že jsem ještě nezemřel. Vzdychla a já ztratil veškerý rozum, ona mě o něj připravila, ona a její ruce na mých zádech.