Věděl jsem to, věděl jsem, že právě tohle je opravdu velká chyba, ale co jsem měl dělat? Jak se od ní mám držet dál, když to prostě nedokážu? Korunu tomu všemu dodával fakt, že se nebrání.
,,Ne. Neudělám to." zamumlal jsem hned co jsem se dokázal odtrhnout od jejich rtů a ona se zamračila.
,,Vím, že to chceš Michaeli. Je jen otázka času než mi podlehneš, a já vím že se to stane." zavrněla a já se musel oběma rukama opřít o stěnu za ní. Sakra že měla pravdu, jak můžu odolávat něčemu co se mi samo nabízí? To prostě nejde.
,,Možná máš pravdu Ariel, ale já nechci aby to bylo takhle. Miluji tě, ale tohle ani sama nechceš." zašeptal jsem a hranou ruky jí pohladil po tváři, zavřela oči a mě se v krku usadil knedlík.
,,Michaeli...víš že tě miluji, a tohle je jediná možnost jak s tebou alespoň na pár okamžiků být. Nekaž to." všechno to řekla se zavřenými víčky, a když je otevřela ztuhl jsem. Její oči byly zase modré. Sakra co že to teď řekla?
,,Ty jsi teď řekla že mě miluješ? Ty, nebo ta druhá?" nechápal jsem, tohle začínalo být až moc složité.
,,Obě. Obě máme srdce i pro tebe."
,,Ne. Tohle prostě nejde jasné?!" s tím jsem se odstrčil od stěny o kterou jsem se opíral a šel zase na druhou stranu místnosti.
,,Proč by to nešlo? Kdo se o tom dozví? Nic ti nebrání."
,,Moje svědomí mi to nedovolí!" zakřičel jsem a sedl si na postel s hlavou v dlaních. Do háje co mám dělat, aby se Ariel vrátila. Tohle nevydržím dlouho, vím to.
,,Michaeli, nepopírám že mě Lu stvořil právě takovouhle kvůli tomu abys mi podlehl, ale je tu něco s čím nepočítal. Já nejsem tak slabá jak si myslí. Vezmi si mě, prosím!"
Donutilo mě to podívat se na ní, klečela přede mnou a svýma modrýma očima se na mě upřeně dívala. Teď mi všechno začalo dávat smysl. Ona mi teď říká jak jí dostat zpět. Než jsem ale stihl něco říct, její oči se začaly znovu barvit do černa. Sledoval jsem jí a pak si všiml té změny. Když se jí totiž oči změnili, zmateně se kolem sebe rozhlédla a trochu se zamračila.
,,Tak co, už jsi se rozhodl?" zeptala se a já věděl, že tohle už není Ariel, ale ta druhá. Opravdu tohle byl jediný způsob jak jí dostat zpět? To přeci není normální, nemůžu se s ní vyspat...Azrael mě zabije, jestli se to dozví.
,,Ano...dostanu tě zpět." vydechl jsem a zvedl se, následovala mě a já se na ní znovu podíval. Opravdu jsem se teď chystal na to podlehnout jí? Tohle mě určitě bude stát minimálně život, ale kašlu na to jestli jí to dostane zpět, podstoupím to.

Ariel

Nelíbila se mi myšlenka toho, že musím udělat právě tohle abych se zbavila té druhé kterou stvořil Lu, ale jiná cesta nebyla. Částečně mě osvobodil když u mě byl tak blízko a když mě políbil. Musí to být cesta, Azrael se o tom nemusí dozvědět.
Teď momentálně jsem nevěděla co dělat, Sirael čekala a já nemohla nic. Chtěla bych to mít co nejrychleji za sebou, ale Michael nic neudělal. Kdybych ho tak mohla nějak popohnat...
,,Ariel, věř mi, že takhle jsem si to opravdu nepředstavoval." vydechl a znovu mě pohladil po tváři. Ani já jsem si to takhle nepředstavovala, to opravdu ne. Nemůžu popřít, že ho mám opravdu šíleně ráda, ale já patřím k Azraelovi a ne k němu.
,,Doufám, že mě Azrael zabije, protože s tímhle už po druhé nedokážu žít." zašeptal a pak se ke mě pomalu sklonil.
,,Nedozví se to." řekla ta druhá a sama si jeho obličej přitáhla ke svému. Na tohle se prostě nebudu jen tak dívat, to ani náhodou. Teď je zranitelná, musím k němu, musím to být já a ne Sirael.
,,Michaeli..." řekla jsem ale nemělo to žádný účinek, svůj hlas jsem slyšela jen já.
,,Ariel vrať se mi prosím."
,,O co myslíš že se celou dobu snažím?" vytkla jsem mu a on se na mě zmateně podíval. Že by mě konečně slyšel?
,,Jsi to znovu ty?" promluvil, ale nespouštěl ruce z mých tváří. Přikývla jsem, protože čím míň toho řeknu, tím míň bude Lu vědět. Nesmí se dozvědět, že jsem přišla na to jak se dostat zpět.
,,Udělej to." zašeptala jsem a cítila jsem jak se mi z oka vykutálela slza. Nechtěla jsem to, opravdu jsem to takhle nechtěla.
,,Ne Ariel, já nemůžu. Ne když to sama nechceš." řekl a palcem mi setřel tu jednu slzu kterou jsem neuhlídala. Pak mě obešel a vyšel ze dveří ven.
,,Sakra!" zaklela jsem a sedla si na postel. Jestli to neudělá, nedostanu se zpět a ovládne mě Sirael...
Přesně to se stane drahá Ariel, a nemysli si, že už kdy víc dovolím abys mě od něj odtrhla. On patří mě a ne tobě!
Jen jsem se jí ušklíbla.
,,Jestli s ním musím spát, budu to já a ne ty." odpověděla jsem jí a pak jsem ucítila jak mě znovu ovládá. Nemohla jsem s tím nic dělat, když tu není Michael, ovládne mě ona. To jen on je moje cesta ven z tohohle vězení.

Azrael

Gabriel je pryč už několik hodina a já nevím co mám dělat. Ami se mě sice snaží uklidňovat, ale to že šel Gabriel za Radou má své opodstatnění. Malý se neuzdravuje a mě připadá, že je to čím dál tím horší. Šel nahoru kvůli tomu aby mu alespoň řekli jak ho zachránit.
,,Azraeli." ozvalo se ode dveří a já se prudce otočil. Ve dveřích stál Gabriel a tvářil se hodně ustaraně.
,,Gabrieli, tak co ti řekli?" zeptal jsem se hned co jsem k němu přišel blíž.
,,Už vím jak ho zachránit, ale nevím jestli se ti to bude líbit." zamumlal když si sedl vedle Azmaela.