Michael

Je to pár hodin co jsem Ariel uložil do postele v lesní chatě, kde jsem byl nedávno i já. Nezměnilo se to tu, kdyby ano, věděl bych že tu někdo byl, a to by bylo špatné. Tohle bylo snad jediné místo o kterém jsem věděl, kde mohla být v bezpečí. Bezpečí, to je hodně zvláštní slovo, protože to tuhle momentální situaci vůbec nevystihuje. Lu si jí najde kdekoliv bude a já musím Ariel do té doby zlákat na naší stranu, protože by mě jak ona tak Lu v momentě zabily a bylo by to všechno v háji.
Od té doby co jsem jí sem přinesl se nepohnula, nedivím se, vždyť jsem jí zlomil křídla. Nelíbilo se mi jí takhle vidět, ale nevěděl jsem jak jinak jí donutit k poslušnosti, vše by tam zničila. Čekal jsem na okamžik až se probere a děsil jsem se toho co přijde potom, nechápu kde vzala tolik síly aby mě poslala k zemi, ale to teď bylo vedlejší. Musel jsem jí donutit věřit, věřit tomu že je Azmael v pořádku.
,,Jak to mám sakra udělat?!" řekl jsem polohlasem a dál přecházel z jedné strany chaty na druhou. Opravdu mě nic nenapadalo, vždyť mi nevěří, nic necítí a ani nechce cítit.
,,Kam si mě to odvedl?" ozvalo se najednou z postele a já se k ní obrátil, byla vzhůru a dívala se na mě temnýma černýma očima. Ano dokonce i její nádherné modré oči zčernaly.
,,Pryč od lidí kterým bys mohla ublížit a pak by tě to mrzelo." zamumlal jsem a ona si založila ruce na prsou.
,,To si děláš legraci že ano?"
,,Ne, tohle nejsi ty Ariel. Měla by ses vidět v zrcadle. Vypadáš..." zarazil jsem se. Co jsem jí měl říct? Že vypadá zatraceně dobře? To by mi asi moc nepomohlo.
,,Jak vypadám?"
,,Jako někdo kdo má černou i duši. Lu tě nechal padnout aby ses přidala k němu, ale tohle já nedovolím jasné? Budeš tu tak dlouho než dostaneš rozum."
,,Vážně? A kdo mě přinutí tě poslouchat?" s těmi slovy se postavila a během chvilky byla u mě. Jak to, že jí bolest nezastavila? Jak může být tak silná a nic necítit?
,,Nemám na výběr Ariel a jestli to znamená svázat tě řetězy klidně to udělám." zahučel jsem, obešel jí a zastavil se až na druhé straně místnosti. Nezvládnu se jí postavit jestli u mě bude tak blízko.
,,To bys vážně udělal?" řekla tichým hlasem a ladně se ke mě otočila. Byl jsem v háji, omotávala si mě kolem prstu s každým slovem a každým pohybem který udělala. Jak se mám ovládat když ona dělá všechno proto abych jí podlehl?
,,Když mi nedáš na výběr tak ano."
,,Nevěřím ti, miluješ mě. Neublížíš mi." její hlas zněl opravdově a já věděl že má pravdu. Jak bych jí mohl ublížit? Ona mě donutila znovu věřit, že mám nějaké srdce. I Azrael by s tímhle měl problém, jenže kdyby tu byl on nemusel by se ovládat a nemusel by zatínat ruce v pěst aby jí nepodlehl. Prostě by si jí vzal a ona by ho zabila.
,,Nebuď si vším tak jistá Ariel. To já jsem ti zlámal křídla." bránil jsem se, ale to už byla jen centimetry ode mě a já pro jistotu zadržel dech. Do háje ona byla pro temnotu snad stvořená.
,,Ano, a taky vím, že jsi mě předtím políbil." s těmi slovy se dotkla mé tváře a já se musel podívat kamkoliv jinam jen ne do jejich očí.
,,Musel jsem tě nějak zaměstnat." odstrčil jsem jí od sebe a přešel znovu co nejdál od ní. Gabrieli, sakra do čeho jsi mě to poslal? Nikdy jsem netušil, že budu muset odolávat tomu, že ona sama mě bude chtít.
,,To je lež Michaeli." znovu se ke mě otočila, rychlými kroky ke mě přišla a narazila moje tělo na stěnu za mnou.
,,Ariel, tohle nejsi ty. Miluješ Azraela, jsem tu jen proto, že tě mám přivést zpět. Nedělej nic čeho bys pak litovala."
,,Víš moc dobře jako já, že miluji i tebe, a takhle moje stránka je stvořená pro tebe Michaeli. Neodmítej něco co je přímo pro tebe." zašeptala mi do ucha a já se prudce nadechl. Co mám sakra dělat? Vypadalo to, že jí takhle Lu stvořil přesně za tím účelem abych jí podlehl. Musel jí předat víc než padlost.
,,Nepodlehnu něčemu co je tak neuvěřitelně falešné. Lu chce abys taková byla, ale tohle nejsi ty Ariel. Chceš pravdu? Pravda je taková, že se musím zatraceně snažit abych se ovládl a neudělal nějakou pitomost. Musíš mi pomoct Ariel, chci aby ses vrátila, chci aby se vrátila ta dobrá Ariel, ta s platinovými vlasy, modrýma očima a srdcem tak velkým že i bůh by se mohl stydět."
,,Ta Ariel patří Azraelovi. Já jsem Sirael, Michaeli. Mě Lu stvořil pro tebe." vydechla do mého krku, který hned nato začala zasypávat polibky.
,,Pořád to je ta samá Ariel. A já neudělám nějakou hloupost, už ne."
,,Nikdo se to nedozví..." zavrněla, chytla mě za ramena a otočila tak, že to teď ona byla ta chycená a já neměl sílu od ní odejít. Měla pravdu, sakra že měla pravdu, že se to nikdo nedozví, ale bylo tu něco co mě nenechalo to udělat. Miluju jí a ona by toho litovala.
,,To je jedno. Je mi jedno jestli jsi Ariel, nebo Sirael. Pro mě je to pořád stejná dívka...pořád ta stejná kterou miluji."
,,Tak si mě vezmi, udělej to." vyzvala mě a nacpala mi ten svůj nádherný obličej až pod nos. Byla tak blízko a já byl chycený v jejich sítích. Pak se ve mě něco zlomilo a já to už prostě nevydržel.
,,Seru na to." vydechl jsem, vzal její obličej do dlaní a políbil jí.