Nelíbilo se mi to co jsem jí udělal, ale nebylo jiné možnosti, musel jsem udělat cokoliv co by jí na chvíli vyřadilo, a povedlo se. Momentálně se nacházela v mojí náruči a už vůbec nevypadala tak zlověstně jako před malou chvílí.
,,Gabrieli!" zakřičel jsem směrem do domu, když jsem se zastavil před ním a on ke mě okamžitě přiběhl. Pohladil Ariel po černých vlasech a zamračil se. To nebylo dobré.
,,Michaeli, musíš jí odnést pryč, Azmael je na tom špatně a já se teď nemůžu starat o oba. Navíc, až se probudí, bude vyvádět stejně jako před chvílí, na ničem jí nezáleží. Musíš to zvládnout sám."
,,Cože?!" ozvalo se za jeho zády a já uviděl Azraela. Během sekundy byl u nás.
,,Nenechám jí s ním!" zakřičel na Gabriela a já se tu cítil opravdu blbě. Držel jsem v náruči jeho Ariel kterou jsem před chvílí políbil jen proto, abych jí zlomil křídla a jeho pohled na mě se zdál ještě temnější než kdy dřív.
,,Azraeli, teď není jiné cesty, jediný Michael jí dokáže zvládnout, všechny by nás během sekundy proměnila v kus ledu a Azmael by na to doplatil. Věř mu sakra trochu, záleží mu na ní stejně jako tobě. Zvládne to." jeho hlas zněl klidně a já mu snad na malý okamžik také uvěřil, ale když jsem se podíval na nenávistného Azraela všechna ta odhodlanost byla pryč.
,,Nemysli si, že jsem neviděl co si udělal, ještě jednou na ní sáhneš a ..." nedořekl to protože ho Gabriel zastavil.
,,Azraeli, Ariel tam pořád někde je, jenže teď jí nikdo z nás nepomůže, akorát by nám všem ublížila, a ty nejsi vyjímkou. Buď sakra rozumný alespoň teď. Nahoře je tvůj syn který umírá a já tu s vámi ztrácím čas."
,,Azraeli já..." začal jsem ale než jsem to stihl dokončit přerušil mě.
,,Ne ty radši mlč..." s tím se obrátil zpět do domu a zmizel.
,,Nech ho být...postarej se o ní, dej mi zprávu kde budete, přijdu jakmile budu mít čas a hlavně...hlavně jí za žádných okolností nenech samotnou je ti to jasné?" rozkázal mi a pak stejně jako Azrael zmizel v domě.

Ještě nějakou dobu jsem tam stál a přemýšlel kam s Ariel, musela být mimo všech lidí, ale kde takové místo najdu? Pak mě něco napadlo. Tehdy když jsem odešel po tom co jí Azrael požádal o ruku, jsem byl dlouhou dobu vysoko v horách, tam by to mohlo být ideální, není to odtud daleko, a zároveň tam nikdo nechodí.
Bylo rozhodnuto a já se vznesl do vzduchu směrem ke svému cíli.

Azrael

Ta neuvěřitelná naštvanost a nenávist která mi teď proudila v žilách se snad ani nedá popsat. Ten parchan si sem prostě nakráčí a zničí mou rodinu. Mého syna skoro zabije a mou Ariel nechá padnout do temnoty, ale přísahám, že to tak nenechám, teď je důležité dostat je oba zase zpět, ale jen co se to stane už nebudu váhat a osobně tomu bastardovi zakroutím krkem.
Korunu tomu všemu dává vědomí, že jediný kdo dokáže dostat Ariel zpět je Michael, zatraceně že jsem ho nenáviděl snad stejně jako Lucifera, ale musel jsem to nechat být. Azmael a Arielina světlá stránka jsou přednější než spory mezi námi. Gabriel měl pravdu, jestli chci dostat Ariel zpět, a to opravdu chci, budu se s tím muset prostě smířit.
,,Azraeli, vím jak moc tě to štve, ale věř Gabrielovi, on ví co je teď nutné." promluvila Ami která seděla na posteli vedle mého chlapečka.
,,Ami, nech si teď ty rady, prosím. Teď mi dej pokoj nebo přísahám, že mě ani jeden nezastavíte a dojdu si pro toho parchanta."
,,Tak na to rychle zapomeň Azraeli, o to mu právě jde. Myslíš, že kdyby chtěl Azmaela zabít, že by to neudělal? On jen chtěl aby si Ariel myslela že umřel, aby pro ní bylo snažší propadnout temnotě." promluvil Gabriel který se objevil v pokoji a okamžitě zamířil k malému.
,,To myslíš vážně? On tohle celé měl naplánované? Schválně Azmaela zasáhl...sakra, já mu opravdu utrhnu hlavu!" rozkřičel jsem se a Azmael zakňoural. Nemohl jsem se dívat na to jak můj chlapec trpí, kdybych mohl, prostě bych to vzal na sebe, ale v tuhle chvíli jsem byl prostě nepotřebný. Nezmohl jsem nic. Neochránil jsem je a to bylo snad to nejhorší.
,,Gabrieli, řekni že ho z toho dostaneš." zaprosil jsem a sedl si vedle něj. Azmael byl bledý a neuvěřitelně moc se potil.
,,Nevím Azraeli, Lu mu ublížil, ale je to anděl tak jako my ostatní, jestli ho nechtěl zabít, měl bych to dokázat napravit, ale nedokážu to najednou. Je maličký a mohl bych ho svou silou zabít."
,,Udělej co je potřeba, prosím, zachraň mi ho."
,,Nenechám ho zemřít, víš to moc dobře, nepochybuj o mě." usmál se ale já nemohl. Nemohl jsem snést to, že jsem tu naprosto k ničemu.
,,Jsi jeho otec Azraeli, ví že tu jsi. Už jen tím mu pomáháš."
,,Co bude s Ariel?" zeptal jsem se po chvíli kdy jsem malého držel za ruku.
,,Michael jí musí přimět věřit, musí v ní najít to dobré a donutit jí aby se k nám vrátila. Upřímně, nezávidím mu to, Ariel je mocná a momentálně v sobě nemá ani špetku soucitu, nebo lásky, nebo jakékoliv jiné emoce než vztek, nenávist a to všechno co sebou nese temnota. Vím co tě trápí Azraeli, ale Michael je jediný kdo dokáže odolat její síle."
,,Já to vím sakra, jen se mi nelíbí, že tam s ní je zrovna on, co když to nezvládne, co když se to celé posere a ona se už nikdy nevrátí, co když už se ani jeden nevrátí? Co když si jí ukradne pro sebe? Co mám sakra dělat abych tohle celé vydržel?!"
,,Ariel to zvládne Azraeli, věř jí, neztrácej naději."
,,Můj anděl naděje tu právě leží a umírá Gabrieli." s tím jsem se znovu zvedl a přešel k oknu. Michael pořád stál dole s mojí Ariel v náruči. S černými vlasy vypadala snad ještě dokonaleji než kdy dřív, a já věděl, že si to Michael až moc dobře uvědomuje.
,,Přísahám, že jestli se jí jen dotkne, zabiju ho." procedil jsem skrz zuby a sledoval ho jak odlétá pryč.
,,Azraeli...nebudu ti lhát. Michael jí musí donutit vrátit se...ale ona teď necítí nic, ani k tobě ani k malému a ani k němu. Nevím co bude dál. Ale jestli se cokoliv stane, prosím, neudělej nějakou hloupost."

Myšlenka toho, že jí Michael přesvědčuje právě tím jedním způsobem se mi sakra že nelíbila, nechci aby patřila komukoliv jinému než mě, ale musel jsem uznat, že Gabriel měl prostě zase pravdu. Jestli mi to přivede Ariel zpět, jsem schopný to všechno hodit za hlavu.

Možná.