Michael

Zmohl jsem se jen na to sledovat to co Lu udělal. Po tom co Azmaela zasáhl nastalo na pár vteřin hrobové ticho které přerušila až Ariel která vykřikla jeho jméno a sesunula se k zemi. Viděl jsem Gabriela jak se rozběhl za malým následovaný Ami, Azrael se skláněl nad Ariel a ani si nevšiml Lua který byl ještě pořád za Ariel. Než jsem stihl něco udělat, přiložil jí k zádům ruce a něco tiše zamumlal, to už jsem byl ale u něj a silou ho od ní odstrčil. Bohužel jsem si všiml že do ní proniklo temné světlo a Ariel se sevřela do těsného klubka.
,,Těším se." uslyšel jsem Lua a pak se po něm slehla zem.
,,Azraeli! Odveď malého! Žije, ale teď musí všichni pryč!" zakřičel na Azraela Gabriel a okamžitě byl u Ariel.
,,Do háje, přesně to čeho jsem se bál." promluvil když přiložil ruce Ariel na hrudník.
,,Co s ní je?!" vykřikli jsme já s Azraelem naráz, ale to už se Arieliny platinové vlasy začaly měnit v černé.
,,Lu jí donutil padnout. Propadá temnotě." promluvil k nám.
,,Okamžitě všichni zmizte!" zakřičel ještě do davu ostatních lidí a ti se začali hned zvedat ze svých míst. Než ale stihli všichni odejít, Ariel vykřikla, z její hrudi vyletěl pruh bílého světla a zasáhl Azraela který jí byl nejblíž, bolestně se stáhl a dosedl na zem.
,,Azraeli pro tebe to platí taky!" vyčetl mu Gabriel a Azraelův pohled padl na mě.
,,Michael je její živel, musí tu zůstat jinak to tu celé zničí. Teď jdi!"
Slyšel jsem ještě jak Azrael něco zamumlal, ale znovu mě zaměstnala Ariel které zčernaly celé vlasy a teď se měnily dokonce i její šaty. Všechno co na ní bylo čisté bylo černé. Byl to hrozný pohled.
,,Gabrieli, nemůžeme jí nechat padnout!" zakřičel jsem směrem ke Gabrielovi, ale ten jen pokroutil hlavou.
,,Nemůžu nic dělat Michaeli, odveď jí odtud, někam hodně daleko, kde nebude moct nikomu ublížit, zkus jí získat na naší stranu, ale myslím že to bude zbytečný boj."
,,To je jako všechno? To je všechno co mi poradíš? Děláš si srandu?!" vykřikl jsem, ale přerušil mě Arielin křik, který byl následovaný neuvěřitelně silným mrazivým větrem.
,,Musím jít Michaeli, ať se stane cokoliv, dostaneme jí z toho, slibuju." s těmi slovy se zvedl a nechal mě s Ariel samotného.
,,Dej ty ruce ode mě pryč!" vyšlo z Ariel a okamžitě stála na nohou, následoval jsem jí a nemohl se odtrhnout od toho co se z ní stalo. Dříve nádherná Ariel, byla snad ještě krásnější, byla jako temná princezna.
,,Ariel poslouchej, Azmael je naživu, je živý!"
,,Proč bych ti měla věřit? Tolikrát jsem ti věřila Michaeli a ty jsi mě pokaždé zradil. Dej mi jeden důvod věřit ti." její hlas byl bez jakékoliv emoce, opravdu padla. Moc dobře jsem tohle znal, sám jsem padl kvůli ní, teď od ní nemůžu čekat nic dobrého.
,,Prostě mi věř, jen musíš odolat té temnotě. Prosím." natáhl jsem k ní ruku, ale ona jí zhnuseně odstrčila a jedním prudkým pohybem roztáhla svá křídla. Už nebyla tak nádherně černá, byla spálená, ale jí bolest vůbec nevadila.
,,Proč bych měla? Pro Azraela, který tu místo sebe nechal tebe?" s těmi slovy se ke mě přiblížila a svými rty se otřela o mou tvář. Nemohl jsem potlačit to co se mnou její blízkost dělala, prostě to nešlo a ona si toho byla vědoma.
,,Nebo bych měla odolat té temnotě kvůli tobě?" zašeptala mi do ucha vpletla své prsty do mých vlasů. Do háje s celou Ariel, teď jsem nemohl podlehnout, musím jí přivést zpět. Ačkoliv moje tělo protestovalo, odstrčil jsem jí od sebe a ona se na mě zlostně podívala.
,,Najednou už se chceš tvářit že mezi námi nic není? Už ti nejsem dost dobrá?"
Byla to úplně jiná Ariel, ta stará Ariel by nic takového nejenže nedělala. ale ani neřekla.
,,Víš moc dobře že je to lež, ale nenechám tě padnout do temnoty, to mě radši zabij." odpověděl jsem jí a ona se na mě zadívala. Přemýšlela, snažil jsem se jí podívat do hlavy, sakra, že jsem chtěl vědět na co myslí, ale nešlo to, byla uzavřená a to mě frustrovalo.
,,Jak myslíš, vím že jsi mnohem silnější než já, ale já sama jsem tvoje slabina, neublížíš mi, ale já tobě ano." řekla naprosto vážným hlasem a ze svých dlaní proti mě poslala pruh mrazu. Zatnul jsem ruce v pěst, protože ačkoliv jsem byl silnější, ona nebyla jen tak někdo. Bolelo to, ale dalo se to snést.
,,Snad tě neskolí malý mrazík." usmála se a znovu přešla až ke mě.
,,Už jsem zvládl i horší Ariel." vydechl jsem když ten mráz v mé hrudi odezněl.
,,Fajn, protože to nebylo zdaleka všechno." zavrněla mi do krku a položila své ruce na můj hrudník. Tohle jsem znal, jestli se mi pokouší zmrazit srdce budu jí muset zklamat. Jen jsem se usmál, ona se zatvářila soustředěně a hned na to mě k zemi poslala síla jakou do mě mráz poslala.
,,Sakra Ariel...kde se to v tobě bere?!" vydechl jsem překvapeně, protože takovou silou se mi skoro vyrovnala, a to mě stavělo do dost složité situace. Ona mi, ale neodpověděla a svýma rukama rozpoutala hotové mrazivé peklo. Kolem ní se zvedl vír větru smíchaný s ledovými krystalky a já věděl že budu muset zasáhnout jinak to tu opravdu celé zničí.
,,Myslíš si že mě zastavíš?" vykřikla a zlověstně se usmála.
,,Promiň Ariel." zašeptal jsem jejím směrem, pak jsem vběhl do toho víru a sevřel jí v náruči tak aby měla své ruce pevně připoutané k tělu.
,,Nesahej na mě!" zakřičela když se vír snesl k zemi a já jí sevřel pevněji. Pronikal do mě mráz skrz její kůži, pálilo mě celé tělo, ale musel jsem to udělat. Já jediný jí mohl zastavit.
,,Promiň, ale nehodlám se koukat na to jak se z tebe stává něco co nechci." s tím jsem jí k sobě prudce otočil a políbil jí. Zaskočilo jí to, ale okamžitě mi polibky oplácela a já málem zapomněl na to co jsem chtěl udělat. V tu chvíli kdy zvedla ruce k mým vlasům jsem jí prudce trhl s křídly a tím je zlomil. Bolestně vykřikla a v bezvědomí se mi do náruče. V tu chvíli mrazivé peklo utichlo a byl zase krásný podzimní den.