Skillet - Hero (Official Video)

Azrael

Myslel jsem, opravdu jsem myslel, že se Michael změnil, ale ne nezměnil. Znovu propadl temnotě a odvedl mojí Ariel ode mě a od malého. Byla to tak neuvěřitelná hloupost. Mělo mi být hned divné to, že se ozval po tak dlouhé době.
,,Gabrieli!" zakřičel jsem jen co jsem vběhl zpět do domu, předal jsem malého Ami, která se na mě nechápavě dívala a šel ho hledat. Nebylo to potřeba, hned jak mě uslyšel objevil se u schodů.
,,Co se děje?!"
,,Michael! Odvedl Ariel!"
,,Cože?!" nechápal a seběhl po schodech dolů až ke mě.
,,Přivedl jsem ho, myslel jsem že tím udělám Ariel radost, a on jí odvedl do temnoty!"
,,Jdeme si pro ní, hned." rozkázal a než jsem to stačil postřehnout pohltilo nás ostré světlo a my se propadly do temnoty. Ovšem to co jsem uviděl hned po tom co světlo zesláblo, nebylo to co jsem čekal.
,,Ariel!" zakřičel jsem jejím směrem, ale nevnímala mě. Co bylo horší držel jí v náruči Jay.
,,Jaká vzácná návštěva Azraeli." ozvalo se odněkud a já otočil hlavu k Luovi. To co mě ale upoutalo byl člověk u jeho nohou. Michael...
,,Co jsi udělal? Co se to tady sakra děje?!" promluvil Gabriel a já se znovu otočil k Ariel.
,,Asi bych ti to měl vysvětlit." začal Lu a já se sehl k Ariel. Jay mi jí víc než ochotně předal.
,,Azraeli, mrzí mě to." zamumlal a pak se po něm slehla zem.
,,Ariel, jsi v pořádku?" vydechl jsem jí do vlasů když se mi stulila v náruči.
,,Zabil ho, zabil Michaela. To proto jsem tady. Využil ho, protože po něm Michael chtěl aby ho zabil..." vzlykala a já jí víc stiskl.
,,Cože? Co to říkáš?"
,,Má pravdu Azraeli. Michael po mě chtěl abych ho zabil, ale já nic nedělám jen tak, a tak jsem mu řekl že až mi přivede Ariel, splním mu to. Bylo to...dojemné...skoro mi ukápla slza." dodal sarkasticky a já přemáhal nutkání zmlátit ho do bezvědomí.
,,Nenechám jí tu Lu a ty to moc dobře víš!" zakřičel jsem na něj a on se jen škodolibě usmál.
,,Ano toho jsem si vědom, proto tu jsou oni." řekl klidně a všude kolem nás se objevili démoni v čele s Jayem, nelíbilo se mu to, viděl jsem mu to na očích, ale neuposlechnout rozkaz Lua rovná se smrt a on to moc dobře věděl, proto ode mě odvrátil oči a podíval se na svého pána.
,,Myslíš si, že to dovolím?!" vložil se do toho Gabriel a já se na něj podíval. Na místě ho drželi dva démoni a já cítil problém.
,,Tebe se nikdo na nic neptal Gabrieli!" vykřikl Lu a v tu chvíli Gabriela zasáhlo temné světlo a jemu se podlomily nohy.
,,Gabrieli!" zakřičel jsem, ale bylo to marné. Lu měl až moc velkou moc. Musel jsem udělat jen jediné, a ta myšlenka se mi vůbec nelíbila.
,,Ariel, miluji tě..." vydechl jsem jí do vlasů, vstal jsem ze svého místa a postavil se proti Luovi. Koutkem oka jsem zahlédl Gabriela jak se snaží postavit na nohy a ulevilo se mi že to zvládl.
,,Lu, oni jsou jediní lidé na kterých mi záleží, nedovolím ti abys jim ublížil. Už nikdy!" s těmi slovy jsem roztáhl svá křídla a většinu démonů tím pohybem zabil. Měl jsem štěstí, že i má křídla v sobě mají mou moc.
,,Azraeli...je velice hezké, že se hodláš obětovat pro své blízké, ale jediný kdo tě může zabít jsem já."
,,Cože?!" vložila se do toho Ariel a já se jí snažil nevnímat, pohled na ní by pohnul mým srdcem, a já jsem se teď musel soustředit na to co jsem chtěl udělat.
,,Já jsem si toho moc dobře vědom." usmál jsem se a podíval se na Jaye, vím že by se mě Ariel snažila zastavit a on to věděl taky, v ten okamžik byl u ní a spolu s ní se přenesl na zem.
,,Hmm, hezké." zatleskal Lu, ale v jeho očích byla i stopa po překvapení. Tohle nečekal.
,,Lu, já jsem samotná smrt! A protože já jsem smrt, já jediný můžu zabít tebe." vydechl jsem a jemu zamrzl úsměv.
,,Ale zabiješ tím i sám sebe!" vykřikl a začal přede mnou ustupovat. Já jsem se ale nedal ukonejšit jeho slovy, moje rodina by nikdy nebyla v bezpečí kdyby žil dál. Miloval jsem je, oba jsem je tolik miloval, ale tohle byla jedná cesta jak jim zařídit bezpečný život. Litoval jsem toho, že jsem se s Azmaelem nerozloučil, a taky se mi nelíbilo to, že jsem Ariel poslal s Jayem, ale to co jsem se chystal udělat bylo prostě nevyhnutelné a nutné.
,,Azraeli nedělej to, oni tě potřebují!" uslyšel jsem Gabriela, ale ovládl jsem nutkání otočit se na něj.
,,Má pravdu Azraeli, mysli na svého syna a na Ariel." přidal se k němu Lu a já se jen usmál. Neměl jsem v plánu na něj plýtvat slovy. Nechal jsem své tělo ať se promění a Lu mě konečně po dlouhé době viděl v mé pravé podobě.
,,Už jsem zapomněl jak děsivého jsem tě stvořil." řekl odevzdaně a já k němu udělal pár dalších kroků. Neměl kam utéct a mě by se stejně nikde neschoval. V mé velké kostnaté ruce se objevila dlouhá ocelová kosa a já jí pevně stiskl, už je to dlouho co jsem jí držel naposledy.
Naposledy jsem si vybavil vzpomínku na Ariel s Azmaelem a rozmáchl se.
,,Azraeli! Ne!" ozval se odněkud Gabrielův hlas a já se zarazil, protože kolem mě proletělo ostré světlo a zmizelo v hrudi Lua. Ten se okamžitě sesunul k zemi a naposledy vydechl. Upustil jsem svou kosu a vrátil se zpět do své podoby.
,,Gabrieli..." vydechl jsem směrem k mrtvému Luovi. To ostré světlo byl Gabriel, obětoval svůj život pro ten můj. Pronikl do srdce samotného Lucifera a svou světlou stránkou zabil temnotu.
,,Gabrieli!!" zakřičel jsem snad na celou temnotu, klesl na kolena a pak i mě pohltilo ostré světlo.