Azrael

První co jsem cítil když jsem se znovu probudil byl ten nesnesitelný tíživý pocit co se mi usadil na prsou. Povedlo se mi to, byl jsem tady. Opatrně jsem otevřel oči a přivítalo mě přesně to co jsem čekal, oslnivá rudá a bílá záře. Všechno tu hořelo, přesně jako tehdy. Nic se nezměnilo. Nic kromě mě. Ležel jsem na místě bez kousky zeleně, bez kousku čehokoliv co by mi připomínalo zemi, můj domov. Cokoliv co jsem svým činem opustil.
Zapřel jsem se rukama o spálenou zem a pomalu vstal. Zvláštní bylo, že mě nic nebolelo. Bolest ze zlomených křídel byla pryč, ovšem když jsem se ohlédl za svá záda, málem mi vytryskly slzy. Moje křídla za mnou ležela jako nějaký kus hadru, jako závoj. Foukal tu slabý vánek a s mými dřív silnými a majestátními křídly si pohrával jako s pavučinou. Nemusel jsem cítit bolest, i tak mě pohled na ně bolel.
,,Azraeli, jaká milá návštěva." uslyšel jsem za sebou a s nechutí se obrátil. Stál tam Jay. Můj bratr. Fuj jak hnusně mi to slovo zní.
,,Tak si se vrátil." pokračoval a udělal krok ke mě.
,,Zaveď mě k němu." zavrčel jsem a ignoroval tu nesnesitelnou chuť zabít ho teď hned na tomhle místě. To on byl důvod mé návštěvy, to kvůli němu je Ariel v nebezpečí.
,,Jak si přeješ, pojď za mnou." řekl a rozešel se směrem k velkému hradu. Hrad by to byl, kdyby jeho polovina nebyla nemilosrdně srovnána se zemí.
,,Jak se má Ariel?" řekl po chvíli a ve mě se začala vařit krev.
,,Drž hubu." zavrčel jsem a on se jen zasmál. Bože jak moc toho kluka nenávidím. Už mi neodpověděl a dál mě mlčky vedl k sálu kde jak jinak seděl na trůně...můj otec. Sám ďábel osobně.
,,Azraeli!" vykřikl a postavil se aby mě přivítal. Zatnul jsem zuby a vydržel jeho odporné objetí.
,,Lu." kývl jsem a on ode mě kousek poodstoupil.
,,Co máš s křídly?" zeptal se naoko starostlivě a já se zamračil.
,,Daň za cestu sem." vydechl jsem odpověď a on se usmál. Jak jinak, vždy mu moje bolest dělala radost.
,,Hm...a proč jsi tady?" zeptal se když si znovu sedl na své místo. Jay se postavil po jeho boku a mě nemohla uniknout i žena co se postavila po jeho boku. Tu zmiji jednou dostanu pod ruku a bude litovat. Škodolibě se na mě usmívala a já se raději znovu zaměřil na Lucifera.
,,Jsem tu kvůli Vládkyni, určitě jsi o ní slyšel." začal jsem a Jay se usmál. Bože ještě chvíli se mi budou vysmívat a zničím je všechny.
,,Jistě, a taky jsem slyšel že si jí zabil, dotkl ses jí, ale prý je zase naživu."
,,Ano je." potvrdil jsem mu, nemělo smysl mu jakkoliv lhát, viděl do mě.
,,A co se tedy děje že si vážil tak dlouhou a bolestivou cestu sem?" zajímal se i když už předem znal odpověď. Probodával mě svýma černýma očima a já mu jeho pohled oplácel. Nikdy mě nepřestane štvát, že on se mě může dotýkat bez sebemenšího nebezpečí.
,,Tvoji démoni. Chci aby jí daly pokoj." řekl jsem a pohledem znovu zabloudil na ty dva. Jay už se neusmíval, teď mě doslova vraždil pohledem.
,,Můj syn mi o ní vyprávěl. Miluje jí, ale kvůli tomu, že je tady s ní nemůže být. Neměl si právo mu jí vzít." řekl chladně a rukou zabrzdil Jaye který byl odhodlaný se na mě vrhnout.
,,Nic jsem mu nevzal. Sám jí opustil."
,,Protože jsem neměl na vybranou!" vykřikl Jay a já se na něj jen posměšně podíval.
,,Vždy máš na vybranou, ale ty sis vybral špatně. Není náhodou vedle tebe tvoje snoubenka?" oplatil jsem mu a on se zarazil. Měl jsem pravdu. Vím o tom, že byl sem do temnoty povolaný kvůli tomu aby si jí vzal.
,,Myslíš že na ní máš právo? Jsi jen zrádce nic víc!" pokračoval a prskal kolem sebe polohlasné nadávky.
,,Ne nemám na ní právo to přiznávám." souhlasil jsem a vzpomněl si jak moc jsem jí svými slovy musel ublížit.
,,Azraeli, tahle situace už tu jednou byla, zradil si mě kvůli dívce, která pak přešla na naší stranu. Zabil si jí, protože se zamilovala do démona." no jistě to by nebyl on kdyby mi Dinu nepřipomněl.
,,Dinu do toho netahej Lu. Je to už dlouho, je to minulost. Přešel jsem sice na stranu světla, ale dál plním to co mi přikážeš. Dál plním to pro co jsem byl stvořený." nemohlo mi uniknout to jak si posměšně odfrkl.
,,Jistě s tím rozdílem, že cítíš. Azraeli ty jsi nebyl stvořený pro lásku, měl by sis to uvědomit, jakmile jeden z vás zapochybuje, zemře."
,,Já to vím Lu! Nepřišel jsem se bavit o sobě. Chci jen aby jí daly tihle dva pokoj."

Sice to byl vládce temnoty, ale vždy měl rozum, věděl co je a není správné a nikdy nedělal zbytečná rozhodnutí. Svým způsobem jsem ho měl rád, přeci jen mě stvořil, ale to nic nemění na faktu že jeho démoni chtějí zabít mou Ariel.
,,Tvou?" řekl najednou Lu a já se na něj podíval. Už zase to dělal, už zase se mi hrabal v hlavě.
,,Neříkej že ses do ní zamiloval, jsi smrt Azraeli!" řekl vyčítavě a já jen sklopil hlavu. Co jsem mu na to měl odpovědět? Že sám nevím co k ní cítím a že si sám sebou nejsem jistý?
,,Možná bys někoho rád viděl." promluvil klidně po chvíli mého zírání do kamenné země a já k němu zvedl hlavu.
,,Cože? Koho?" řekl jsem nechápavě, on pokynul rukou a hlavní dveře se otevřely. Tuším že mi brada spadla až na studenou zem. Z těch dveří totiž vycházela dívka s platinovými vlasy a na sobě měla černé šaty.
,,Dino." vydechl jsem překvapeně a ona se usmála.