Within Temptation-Angels

Azrael

Díval jsem se za ní jak vybíhá ze dveří a nebyl jsem schopný slova. Nechtěl jsem aby brečela, opravdu ne, ale byl jsem naštvaný. Zatraceně že jsem byl, ale to mě neomlouvá, vím to. Tak šíleně mě zasáhlo to že se jí Michael může dotýkat, dokonce jí i políbil na její dokonalou tvář, zatím co já? Vždyť já ani to nemůžu!
,,Azraeli? Doufám, že mi to vysvětlíš." promluvil Gabriel po chvíli mlčení a já se na něj podíval. Co jsem mu měl říct? Že jsem jen zasranej sobec? Že žárlím na něco co ani není moje? Vždyť jsem se zachoval jako malé dítě.
,,Nevím co ti mám říct." vydechl jsem a pomalu sešel schody až k němu.
,,Třeba to co se stalo ty idiote!" přidala se k němu Ami a odložila nůž co měla v ruce.
,,Nic se nestalo." řekl jsem jen a obešel je abych odložil věci co mi dala Ariel do rukou. Sakra, ta deka po ní pořád voněla.
,,Nic se nestalo? Vždyť odtud právě utekla!" začal znovu Gabriel a oba s Ami za mnou přišli do obýváku.
,,Sakra nevím co chcete vysvětlovat!" vykřikl jsem a hodil věci na sedačku. Jak jim to mám vysvětlit, když to nejsem schopný vysvětlit ani sobě, natož Ariel?
,,Co jsi jí řekl?" přidala se do inkvizice i Eloa, která si stoupla k nim. Stály přede mnou jako nějaký božský soud. Směšné.
,,Skoro nic." vydechl jsem a sedl si na sedačku, pořád jsem neměl dost síly na to abych jim čelil ve stoje.
,,Nic? Brečela jestli sis nevšiml!" začala znovu Ami a já si dal hlavu do dlaní. Jo toho jsem si všiml, ani nevíte jak mě to štve. Nestojím ani za jednu její slzu.
,,Všiml jsem si." zamumlal jsem do rukou a ignoroval to, že si Gabriel sedl vedle mě do křesla.
,,Azraeli, ta holka tady byla celou dobu cos nahoře trpěl. Trpěla s každým tvým výkřikem, kdyby u ní Michael nebyl, zhroutila by se, nebo hůř dotkla by se tě." promlouval ke mě klidně a do mě se jeho slova zabodávala jako tisíc temných světel.
,,Jo jasně Michael." vydechl jsem posměšně a vzpomněl si na to jak jí sevřel v náruči. Ona patří do mojí náruče, ne do jeho.
,,Takže o to tu jde?" ozval se hlas u dveří a já se tam podíval. No jistě, Michael. Kdo jiný by to taky mohl být.
,,Vůbec se nesnaž Michaeli." řekl jsem a složil si ruce na kolenou.
,,O co se jako nemám snažit ty idiote? Právě si odtud vyhnal holku co tě nejspíš miluje pitomče!" vykřikl na mě a já se neubránil úšklebku. Miluje, to tak...
,,Říkal jsem ať se nesnažíš." vydechl jsem a odvrátil od něj hlavu. V tu chvíli kdy jí vzal do náruče přestal být mým přítelem.
,,Azraeli, to jsi vážně tak hloupej?"
,,Asi jo." konstatoval jsem aby mi konečně dali pokoj.
,,To nejsi rád, že tvůj dotek přežila?" promluvil odněkud Rafael a já jen nesouhlasně pokroutil hlavou. Sakra že jsem rád že to přežila. Rád? To je slabý slovo.
,,Ona prostě nepatří do mého světa! Jsem smrt! Měli byste si to konečně uvědomit! Všichni!" zakřičel jsem na ně a zvedl se ze svého místa. Tohle vyslýchání už déle nevydržím.
,,Měl bys za ní jít." řekl Michael a postavil se mi do cesty, měl jsem co dělat abych ten prudký pohyb ustál bez toho abych se ho dotkl.
,,A nebo bys měl možná ty." odpověděl jsem mu a zpříma se mu podíval do očí, věděl moc dobře že stačí jeden můj dotek a celej jeho andělskej život by vzal za své.
,,Nezasloužíš si jí." vydechl skrz zuby a já musel zatnout ruce v pěst abych ho nepraštil.
,,Za to ty určitě ano."
,,Určitě bych se k ní nezachoval jako ty!"
,,Kdyby ses jí nedotkl neměl bych důvod."
,,Vždyť o nic nešlo!" obhajoval se a rozhodil rukama.
,,Nešlo? Já se jí nemůžu dotknout!" zavrčel jsem a dál ho propaloval pohledem.
,,Možná je to dobře, akorát jí ubližuješ, nic víc!" to byla poslední kapka. Zvedl jsem zatnutou pěst, ale ostrý Gabrielův hlas mě zarazil.
,,Dost! Oba!" zakřičel přes celou místnost a já jen dál zíral do Michaelova obličeje, zhluboka jsem dýchal snažíc se uklidnit. Bylo by tak snadné zabít ho.
,,Jdi mi z cesty." zavrčel jsem na něj a on jen pokroutil hlavou.
,,Ne dokud se jí nepůjdeš omluvit." odpověděl mi chladně a pohled mi opětoval.
,,Michaely, riskuješ moje sebeovládání."
,,To ty taky."
Fajn jak chce, znovu jsem se rozpřáhl, ale těsně před jeho obličejem mě zastavil tlak na mou ruku a výkřik, ženský výkřik. Okamžitě jsem se ohlédl a uviděl Ariel, mojí Ariel.
,,Ariel!" zakřičel jsem a chytl její tělo které padalo k zemi. Sakra kde se tu vzala?
,,Do prdele, kde se tu vzala?" řekl jsem a opatrně jí položil na zem, nehýbala se.
,,Vběhla sem zadními dveřmi, nestihla jsem jí zastavit." vzlykala Ami která se ocitla za mými zády.
,,No tak Ariel, řekni, že jsem tě nezabil, znovu ne, prosím." zaprosil jsem a odstranil jsem z její tváře pár pramenů jejích platinových vlasů.
,,Neslyším její srdce." řekl někdo vedle mě, a já jen těžko rozeznal kdo to je.
,,Ariel, no tak." zaprosil jsem znovu a sklonil jsem se nad její bledou tváří. Nedýchala. Začala se mě zmocňovat panika.
,,Azraeli, je mrtvá." zašeptal Gabriel vedle mě a mě píchlo u srdce. Ne nemůže být mrtvá, prostě nemůže.
,,Ne...není...mýlíš se." zašeptal jsem mu nazpět a dál zkoumal její obličej jako kdybych tam mohl najít nějakou známku života.
,,Promiň Azraeli." omlouval se mi Michael a já se zmohl jen na to sednout si a obejmout si kolena. Nikdy jsem nebrečel, ne od té doby co jsem zabil Dinu, teď to bylo všechno zpět. Zabil jsem jí...mojí Ariel...
,,Ne...nemůže být mrtvá..." mluvil jsem sám k sobě a dál se díval na její tělo.
,,Ne! Tohle nedovolím, ne znovu!" vykřikl jsem skrz zatnuté zuby a znovu se nad ní sklonil. Jsem smrt, jsem nejmocnější anděl co kdy žil, musím to napravit, prostě musím.
,,Ariel...nejsi mrtvá rozumíš?" zašeptal jsem těsně u jejího obličeje a opřel své čelo o to její. Neměl jsem co ztratit, můj dotek už jí neublíží víc než do teď.
,,Prosím, prober se." zamumlal jsem přes proudy slz co si stékaly po tváři a kapaly na její obličej. Co mám udělat abych to všechno mohl vzít zpět? Pak jsem zatoužil alespoň jednou po tom jediném doteku, který jí nikdy nebudu moct dát. Už nikdy neuvidím ten její umanutý obličej a ledové oči.
,,Potřebuju tě." vydechl jsem a pak jí políbil.