Po celou cestu až k nim domů už nepromluvil a já nevěděla co říct. Chtěla jsem se ho zeptat jak to myslel, ale nějak jsem nevěděla jak. Když jsme dojely k jejich domu vystřelil z místa pro řidiče neuvěřitelně rychle a nechal mě tam sedět. Mohla jsem jen přemýšlet nad tím proč to řekl.
,,Ariel!" ozvalo se za oknem a já leknutím skoro nadskočila. Skrz okno se na mě dívaly modré oči Gabriela.
,,Gabriely." vydechla jsem když jsem vystoupila.
,,Netrap se tím, on je takový." řekl s úsměvem a vzal mě za ruku.
,,Gabriely...řekl něco co mě trápí..." začala jsem když jsme šli po příjezdové cestě k jejich domu. Byl to nádherný velký dům a kdybych nevěděla že tu je ani bych si ho nevšimla.

,,Co ti řekl?" zajímal se.
,,Říkal že se mě nemůže dotknout bez toho aby mě zabil." vydechla jsem a dál pozorovala tu obrovskou stavbu, perfektně zakomponovanou do zdejšího lesa.
,,To je pitomec." zamumlal Gabriel po mém boku a pak se na mě omluvně usmál.
,,To bude v pohodě, promluvím s ním."
,,Tady bydlíte?" řekla jsem a nechala tak všechny starosti být. Přišla jsem se sem bavit a ne přemýšlet nad tím co řekl Azrael.
,,Už to tak bude, tak pojď. Lina už je uvnitř."
,,Ariel! Měla jsem strach, kam jste zmizely?" vykřikla na mě Lina jen co mě uviděla. Gabriel se na mě usmál a zmizel neznámo kam.
,,Mě se neptej." zamumlala jsem a odtáhla jí kousek dál od ostatních lidí.
,,Kdy jsi mi chtěla říct o Rafaelovi?"
,,Nebyl čas! Je úžasnej..." začala a já jí hned po první větě přestala vnímat.

Azrael

Stál jsem ve svém pokoji a zkoušel rozdýchat to co se stalo. Právě jsem jí řekl podstatu mé existence!
,,Gabriel tě zabije." uslyšel jsem hlas za sebou a poznal v něm Ami.
,,Ami, drž hubu." zavrčel jsem jejím směrem bez toho abych se na ní podíval.
,,Nejsem slepá Azraeli, vím že se ti líbí, ale to žes jí to řekl je porušení všech pravidel! Co na tom že jsi rovný Gabrielovi, bude zuřit." pokračovala dál a já si jen odfrkl. Z Gabriela jsem nikdy strach neměl. Co mi asi tak mohl udělat?
,,Ty pitomče!"
No prosím, jako na zavolanou.
,,Gabrieli..." vydechl jsem a dál sledoval les okolo.
,,Co tě to napadlo?!" pokračoval a postavil se vedle mě.
,,Neřekl jsem to úmyslně a teď byste mohly oba vypadnout!"
,,Víc přemýšlej idiote! Copak jí chceš ohrozit? Je to vládkyně Azraeli, nic se jí nesmí stát! To že ten démon zmizel bylo její jediné štěstí!"
,,Vrátil se Gabrieli, sám jsem ho viděl!"
,,Hloupost, nemůže na zemi!" odporoval mi a já se na něj konečně podíval.
,,Říkám ti pravdu. Je tady a varoval jí přede mnou."
,,Vážně?" odpověděl mi už trochu klidněji a nervózně se podíval kolem.
,,Co tu dělal?"
,,Nevím. Vím jen to že jí přede mnou varoval. A řekl že to tak nenechá. Pohádali se a ona pak málem nastydla. Musel jsem něco udělat, nemohl jsem jí tam jen tak nechat."
,,Snad ti na ní nezáleží."
,,Nepleť se do toho. Neublížím jí jasný?"
,,Záleží ti na ní." vložila se do toho moje všetečná sestra a já se znovu otočil k oknu.
,,Nevěřil jsem že se toho dožiju." zašeptal Gabriel a společně s Ami odešli z mého pokoje.
,,To já taky ne." vydechl jsem v odpovědi, ale pak mě upoutal pohyb v lese.
,,Sakra! Gabrieli!" zavolal jsem na něj a sám mu šel naproti. Byly tady.
,,Co se děje?" odpověděl mi a já si nemohl odpustit pohled na Ariel.
,,Jsou tady."
,,Kdo?" řekla Ariel vyděšeně když si všimla našich vážných tváří.
,,Eloe!" zakřičel Rafael a šel ke schodům ze kterých scházela má druhá sestra.
,,Co se děje?" zajímala se a prohlížela si všechny přítomné.
,,Odveď Ariel s Linou nahoru." rozkázal jsem jí a ona se na mě zamračila. Nikdy neuznávala to, že jsem rovný Gabrielovi.
,,Poslechni ho Eloe." přidal se Gabriel a ona konečně kývla. Musím jí od něj držet dál.

Ariel

,,Počkat! Proč? Co se děje?" vykřikla jsem a oni mi konečně začali věnovat pozornost.
,,Jdi s Linou nahoru." odpověděl mi jako jediný Azrael a já se na něj podívala.
,,Proč? Co se děje?" zopakovala jsem mu svou otázku a on se podívala na Gabriela.
,,Ariel...jsou věci kterým nebudeš rozumět a já osobně ti slibuji že ti to vysvětlím, ale teď běžte." řekl a já velmi neochotně přikývla. Lina chtěla taky něco říct ale stačilo aby jí Rafael poprosil a veškerá vzpurnost byla pryč.
,,Dobře." přikývla jsem a podívala se zpět na Azraela. Dělo se něco špatného, viděla jsem mu to ve tváři.
,,Přijdu pro tebe, neboj." zamumlal a mě to bůh ví proč potěšilo. Vystoupala jsem po schodech za jeho sestrou a usadili jsme se v jejím pokoji. Vypadal skoro jako můj ale s tím rozdílem že já jsem tam neměla obrovské okno které vedlo kamsi do lesa.
,,Takže...konečně si tě můžu pořádně prohlédnout. To ty jsi rozpustila ledovec kolem srdce mého bratra?" řekla Eloa vesele a podala nám skleničky s pitím.
,,Cože?" vypadlo ze mě i když jsem asi věděla o čem mluví.
,,Azrael. Nikdy jsem ho takového neviděla." vysvětlila mi a Lina se na mě důležitě podívala.
,,Ale ne...asi sis něco špatně vysvětlila...já.." koktala jsem ze sebe a přešla k oknu.
,,Já a on...ne...teda.." soukala jsem ze sebe jednotlivá slova, ale to co jsem uviděla venku mě o zbytek věty připravilo.
,,Lino! Jay!" vykřikla jsem, odložila skleničku a hnala jsem se ke dveřím s úmyslem jít dolů.
,,Ne! Na to ani nemysli!" vykřikla Eloa a vzala mě za ruce.
,,Jak ne? Jdu dolů!" zavrčela jsem na ní a odstrčila jí od sebe.
,,Ariel!" vykřikly obě naráz, ale to už jsem sbíhala schody dolů s oběma za zády. Když jsem vyběhla z hlavních dveří všichni co stály venku se na mě podívali. Byly tam všichni, tak jako v mém snu. Zády ke mě stál Ami po boku s Rafaelem a Michaelem. Před nimi Gabriel a Azrael. To co ale upoutalo mou pozornost byli ti před nimi.

Bylo to opravdu jako v mém snu, protože před nimi stál Jay a po boku měl tu hnusnou čarodějnici která se na mě teď odporně šklebila.
,,Ariel, řekl jsem ať zůstaneš nahoře!" zavrčel na mě Gabriel, ale já ho neposlouchala.
,,Co se tady k čertu děje?!" vykřikla jsem a přesunula svůj pohled k Jayovi.
,,Říkal jsem ti ať se od něj držíš dál!" zakřičel mým směrem a já se k němu snažila dostat blíž. Šlo by mi to lépe kdyby se mě Michael s Rafaelem nesnažili zastavit.
,,Pusťte jí!" vložila se do toho ta coura po Jayově boku a k mému překvapení jí moji věznitelé pustili.
,,Ariel, nechoď k nim." zamumlal Azrael po mém boku a já se na něj podívala. Byla jsem naštvaná protože o tom věděl, věděl, že tu Jay je a neřekl mi to.
,,Říkal si, že se od tebe mám držet dál, tím si ztratil právo mi cokoliv přikazovat."
,,Ariel...nemyslel jsem to tak." vydechl a já se zhluboka nadechla. Nemohla jsem ignorovat to, že mi na něm záleželo, ale byl tu Jay.
,,Pojď sem Ariel." řekl ten o kterém jsem právě přemýšlela a já ho poslechla.
,,Co tu chceš?" odpověděla jsem mu hned jak jsem k němu přišla blíž, pořád jsem si ale dávala dobrý pozor aby byl Azrael a ostaní dost blízko. Ta ženská po Jayově boku se mi nelíbila, při našem minulém setkání mi málem uškvařila srdce.
,,Nemám rád když se někdo motá okolo toho co je moje." odpověděl mi Jay a já na něj vykulila oči.
,,Tvoje?!" řekla jsem já a Azrael současně.

♥♥♥

Heloooo! :) Peklo volá :D Ba ne kecám :D

Tady je zbytek naší partičky:

Eloa:

***

Ami:

***

Michael:

Tu ženskou po Jayově boku vám ukážu v příští kapitole :)

♥♥♥