Babička se vrátila až pozdě v noci a já jsem mezitím usnula na sedačce. Zdál se mi velmi zvláštní sen o andělech a Jayovi. Můj mozek už toho měl asi taky dost. Tak jsem byla vděčná za to, že jsem ráno vstala z postele a byla jsem schopná sejít dolů do kuchyně.
,,Vypadáš hrozně." přivítala mě babička a já se na ní zašklebila.
,,Díky babi." zamumlala jsem odpověď a pustila se do palačinek. Babička na mě jen nechápavě zírala.
,,Ty už zase jíš?" zeptala se a já se na ní podívala s plnou pusou palačinek.
,,Afi ho..." zamumlala jsem a snažila se o to aby mi z pusy nic nevypadlo. Babička se na mě usmála a dál se věnovala nádobí. Ani nevím jestli se něco změnilo, najednou jsem měla zase chuť k jídlu i když ten sen se mi pořád vracel. Bylo to tak zvláštní...skoro bych mohla říct, že ty andělé proti Jayovi bojovaly, jenže tam nebyl sám, měl sebou i tu ženskou co mi tehdy málem upálila srdce. Bylo to děsivé.

Tak počkat! Na něco jsem zapomněla! Včera tu Jay byl a pak, pak se rozplynul! Suzann! Chtěla jsem jít za Suzann! Během chvilky jsem byla zase na nohou a za stálého žvýkání mé snídaně jsem vyběhla schody nahoru.
,,Ariel?" ozvalo se za dveřmi a já leknutím nadskočila.
,,Babi, já...promiň...musím si něco zařídit." zavolala jsem jí odpověď a ona odešla. Nikdy do mého pokoje nechodila pokud to nebylo nezbytně nutné. Když jsem se oblékla stejně tak rychle jako jsem ty schody vyběhla, jsem je zase seběhla.
,,A co, že si to musíš zařídit?" zastavil mě u dveří její hlas a já se k ní otočila. Nerada jsem jí lhala.
,,Víš babi...včera...byl tu Jay a pak se stalo něco zvláštního." odpověděla jsem jí a ona na mě vykulila oči.
,,Co se stalo? On tu byl?!"
,,Víš, pohádali jsme se protože...řekl mi ať se od jednoho kluka držím dál a já se naštvala a poslala ho pryč. Jenže...on neodešel...on...rozplynul se."
,,Nechceš si sednout a povědět mi o tom?" vyzvala mě a já jen velice neochotně pustila kliku dveří. Jestli by mi o tom někdo něco mohl říct, byla to právě babička.
,,Od kterého kluka že se to máš držet dál?" vyzvídala a sedla si naproti mě ke stolu.
,,Víš, včera na pláži byla tam skupinka lidí a Lina mě k nim zatáhla. Byly to čtyři kluci a dvě holky. Neuvěříš jaký měli jména." zasmála jsem se nad vzpomínkou z pláže a ona se na mě trochu překvapeně podívala.
,,Měli divná jména?" zeptala se a pozorně mě sledovala.
,,No ano...znáš nejvyšší z andělů že jo?" když přikývla pokračovala jsem.
,,No...vážně to bylo šíleně vtipné, ale jejich rodiče jim daly jména podle nich."
,,To znamená..." začala a podívala se někam z okna.
,,No Gabriel, Michael a Rafael. Tomu bys nevěřila." dodala jsem s úsměvem, ale babička se tvářila vážně.
,,A ty dívky? Jak ty se jmenovaly?"
,,Hm...počkej...jedna byla Ami a druhá Eloa, nebo Eloe teď přesně nevím. Celkem obyčejná jména řekla bych."
,,Počkej, říkala jsi že tam byly čtyři kluci ne? Řekla jsi mi jména jen tří." vzpomněla si a mě se nevím proč udělal v krku knedlík. Co s ní udělá jméno anděla smrti? A co teprve když jí řeknu že to před ním mě Jay varoval?
,,Víš...to je ten co mě před ním Jay varoval..." vysoukala jsem ze sebe a babička mě svým pohledem popoháněla k pokračování.
,,Jmenuje se...Azrael."

Když jsem to jméno vyslovila babička mi zbledla před očima a její výraz zeskelnatěl.
,,Babi?" oslovila jsem jí a ona se na mě podívala.
,,Víš že je to jméno anděla smrti?"
,,Jo vím, to už mi včera řekla Lina. Víš trochu mě děsí..."
,,Kdo? Lina?" zeptala se babička která už zase měla normální barvu.
,,Ne, i když...Lina se asi zamilovala do Rafaela. Mluvila o něm celou cestu zpátky. To Azrael mě děsí."
,,To by měl holčičko. Nevěstí nic dobrého že nese jméno anděla smrti."
,,Ale babi! Je to jen jméno...nechceš mi doufám namluvit, že jím opravdu je že ne?"
,,Ne nechci, jen chci abys byla opatrná. Kam jsi to vlastně chtěla jít?"
,,Za Suzann, zeptat se jí na Jaye a na to podivné rozplynutí. Nevíš o tom něco?"
,,Myslím, že tohle ti vysvětlí Suzann, Ariel. Já nemám právo o tom mluvit."
Ach jo, už to tu bylo zase...No nezbývá mi nic jiného než se tam vydat a doufat že bude doma. Zvedla jsem se od stolu a znovu zamířila ke dveřím, když jsem je ale otevřela krve by se ve mě nedořezal ani ten nejzarytější masochista. Přímo na naší verandě, opřený o sloup stál ten o kterém jsme teď mluvily. Neubránila jsem se úsměvu. Na to že není společenský se nějak moc stará. Nepochybně se přišel zeptat jestli jsem neumřela.
,,Azraeli..." vydechla jsem a on ke mě zvedl hlavu.
,,Tak žiješ." řekl chladně a podíval se za moje záda. Když jsem se otočila spatřila jsem babičku a její výraz před infarktem.
,,Babi...to je ..."
,,Já vím...Azrael." dokončila za mě a natáhla k němu ruku. Milé gesto, které Azraela vyvedlo z míry. Opravdu. Momentálně se střídavě díval na mě, na babičku a na ruku kterou mu nabízela.
,,Já...asi bych měl jít..." zamumlal a bez toho, aby její ruku přijal se otočil k odchodu.
,,Počkej!" vykřikla jsem, omluvně jsem se na babičku usmála a vyběhla za ním. Překvapeně se na mě díval.
,,Co chceš?" zavrčel a aniž by se zastavil, pokračoval v cestě.
,,Chci ti poděkovat." když jsem to dořekla zastavil se a otočil se čelem ke mě.
,,Cože?" vypadlo z něj po dlouhém zkoumání mého obličeje.
,,No chci ti poděkovat za včerejšek."
,,Nemusíš, spíš poděkuj svému příteli za skoro zápal plic." zabručel a znovu se vydal na cestu. To zase vyvedlo z míry mě.
,,Stůj!" zakřičela jsem na něj a on se s hlasitým povzdechem opravdu zastavil.
,,Tys tam byl? Viděl si to?"
,,Jo, ještě něco?"
,,Hm, ne..." nechtěla jsem ho provokovat ještě víc než jsem to udělala do teď, a tak jsem ho nechala jít. Tenhle kluk byl prostě nad moje chápání.