,,Jayi prosím tě, trenér ti vzkazuje, že trénink je dnes ve tři hodiny." předal mi učitel vzkaz od trenéra a já na něj nevěřícně vykulil oči.
,,To tu budu muset tvrdnout dvě hodiny jen tak? Vyučování máme do jedný!" protestoval jsem a on ke mě zvedl oči.
,,Já jsem si to nevymyslel, teď si jdi sednou, začneme."
Vztekle jsem odešel zpět do lavice a ani tentokrát si plavovlasá dívka neodpustila pohled na mě.
,,Nic neříkej a dej mi pokoj!" zavrčel jsem na ní nenávistně a ona se otočila k tabuli. Nechtěl jsem na ní být takový, ale situace si to žádala. To že tu budu muset strávit dvě hodiny navíc tomu jen přidávalo na intenzitě. Nenáviděl jsem to tu, ale rodiče trvali na tom ať si najdu nějakou zábavu. Vybral jsem si školní ragbyové družstvo. Alespoň jsem mohl někde ventilovat svůj vztek.

Ariel

Proč mě tolik vytáčí to jak se ke mě chová? V jednu chvíli mě tahá z brindy, a v druhou by mě nejradši zabil pohledem. Nechápala jsem to, nic jsem mu přece neudělala. Jenže jestli on se bude chovat takhle, tak já se před ním rozhodně krčit v rohu nebudu. Když konečně zazvonilo přiběhla ke mě Lina a vzala mě za ruku.
,,Pojď něco ti ukážu." zašeptala tajnůstkářsky a vedla mě chodbou plnou lidí.
,,Kam to jdeme?" ptala jsem se, když se mi ani nenamáhala říct kam mě unáší.
,,To uvidíš." řekla jen a dál mě táhla chodbou, až když jsme se ocitly v opuštěné části budovy tak zastavila. Asi se to tu opravovalo, protože tu byly na všem igelity a všude se povalovaly parkety.
,,Lino jsi si jistá, že sem můžeme?"
,,No jsem si jistá, že to nikdo nezjistí." mrkla na mě a táhla mě k jedné místnosti co vypadala jako sklad čehosi, jenže když Lina dveře otevřela objevilo se přede mnou kino. Opravdové kino ve škole.

Vešli jsme dovnitř, červené sametové sedačky byly trochu zaprášené, ale jinak byly úplně v pořádku, i plátno vypadalo neporušeně.
,,Nikdo sem nepáchl už hezky dlouho a ty jsi jedinej člověk, společně se mnou co o tomhle ví." informovala mě a já se na ní usmála, právě mi ukázala své tajné místo, mě!
,,Lino, proč si to ukázala zrovna mě?" zeptala jsem se jí a ona sklopila hlavu.
,,Protože mi přijdeš fajn a myslela jsem si, že by jsme mohli být kamarádky, ale pochopím, když odmítneš. Kdo by se taky chtěl kamarádit se mnou."
,,Ale no tak, jasně, že to přijímám a tohle korunuju na naše doupě!"
Obě jsme se zasmály a pak jsme uslyšely zvonek. Krucinál! Zaklela jsem a utíkaly jsme zpět co nám nohy stačily. Ale to bych nebyla já kdyby se neozvala moje nešikovnost. Ve velké rychlosti jsem zakopla o trám který ležel na podlaze a v bolestech se sesunula k zemi.
,,Ariel, co je?!" vykřikla Lina a vrátila se ke mě.
,,Myslím, že mám něco s kotníkem." zaskuhrala jsem a chytla si bolavé místo.
,,Vydrž dojdu pro pomoc." pak rychlostí blesku zmizela ještě dřív, než jsem jí stihla zastavit.

Jay

Kde je ta pitomá holka? Už dávno zazvonilo a ona nikde. Musel jsem sám sobě přiznat, že jsem byl nervózní. Měl jsem divný pocit, že se jí něco stalo. Zavřel jsem oči a zkusil jí najít vnitřním zrakem, to je jedna z mých užitečných schopností. Po chvilce soustředění jsem ji našel, byla v opuštěné části budovy a držela se za kotník, co tam ksakru dělala? Otevřel jsem oči a zjistil jsem, že učitel se ještě neuráčil přijít. Zvedl jsem se ze svého místa, a za doprovodu pohledů poloviny třídy jsem vyšel ze dveří. Tam do mě vrazila ta černovlasá holka co Ariel odvedla.
,,Sakra, vážně do mě dneska musí všichni narážet?" povzdechl jsem si a pomohl jí na nohy.
,,Promiň, ale musím najít pomoc." vykřikla na mě omluvu a chtěla jít dál, já jí ale zastavil.
,,Kde je?" zeptal jsem se, ona okamžitě pochopila o kom je řeč a nedůvěřivě si mě změřila pohledem.
,,Co je ti po tom? A teď mě laskavě pusť!" odporovala mi, ale já se vzdát nehodlal.
,,Chtěla jsi najít pomoc tak tady jsem, teď mě k ní doveď, nebo si jí najdu sám."
Ještě chvíli přemýšlela, ale nakonec souhlasila a dovedla mě do opuštěné části budovy. Sice jsem věděl kde Ariel je, ale bylo by divné přijít tam jen tak náhodou. Když jsme k ní dorazily, zvedla hlavu a mě neunikl její podrážděný pohled.
,,To jsi vážně v celé škole nenašla nikoho jiného, než tohohle pitomce?!" nadávala Lině, a ta se jen omluvně usmála.
,,Promiň, ale vrazila jsem do něj na chodbě a nechtěl..."
,,Ticho!" zahřměl jsem a v tu chvíli byste slyšely i kdyby na zem spadlo smítko prachu. Ne, opravdu nemusela vědět všechno, i když mi bylo jasné, že jí to pak Lina dopoví, u toho už ale nebudu.

Klekl jsem si k Ariel a ta si mě nedůvěřivě prohlížela, nechal jsem její pohled být a vzal do ruky její kotník. Zasyčela bolestí.
,,Máš to zlomené." konstatoval jsem chladně a podíval se na ní. Pak jsem jí vsunul ruce pod kolena a záda a vyzvedl si jí do náruče.
,,Co si jako myslíš že děláš?!" nadávala a snažila se vykroutit z mé náruče.
,,Neslyšela jsi když jsem ti říkal, že to máš zlomené? To znamená, že po svých rozhodně neodejdeš, ale jestli tu chceš počkat, než se ti to zahojí, žádný problém." s tím jsem jí začal pokládat zpět na podlahu.
,,Ne, ne počkej." vzdychla rezignovaně a já se usmál, věděl jsem že ustoupí.
,,No vidíš že to jde a teď mi dovol, abych tě odnesl na ošetřovnu, sněhová královno."
Zlostně zavrčela a omotala své ruce kolem mého krku.

Ariel

Vážně mě ten nesnesitelnej pitomec nese v náručí? Začínám se v jeho chování lehce ztrácet, proč mi tolik chce pomoct? Dneska už je to po třetí co mě zachraňuje, budu si to muset někam napsat. Že by byl můj nový anděl strážný? Ne on vypadal spíš na tu druhou stranu.

Neměla jsem jinou možnost, než mu rezignovaně omotat ruce kolem krku a držet se. Co kdyby si to náhodou rozmyslel a pustil mě na zem.
,,Škrtíš mě." Zašeptal blízko mého ucha a mě po těle vyskákala husí kůže, jeho hlas byl tak něžný a tak blízko mého ucha. Řekl to vůbec, nebo se mi to zdálo? Pro jistotu jsem ale svůj stisk povolila. Přes jeho rameno jsem se podívala na Linu, cupitala za námi a neustále se mi pohledem omlouvala. Úsměv jsem ji oplatila a snažila se do něj dát co nejvíc odpuštění. Nemohla jsem popřít, že to že mě nesl zrovna on se mi líbilo. Cítila jsem každý sval na jeho hrudi a rukách, a jeho černé vlasy mě lechtaly ve tváři. Nemluvě o tom co se mnou dělal jeho hlas.