23.Kapitola

Hned po tom co jsem si uvědomila co dělá jsem ztuhla. Bála jsem se cokoliv udělat, čekala jsem až se to stane, ale nic se nedělo. Jay taky ztuhl, čekal snad na to samý? Po dlouhé době kdy měl své rty přitisknuté k mým se odtáhl a podíval se na mě stejně zmateným pohledem jako jsem se dívala já na něj.
,,Ariel? Jak to, že nic necítím?" vydechl a oči mu běhaly po mé tváři.
,,To se ptáš mě?" odpověděla jsem mu se zdviženým obočím.
,,No já jsem si srdce nezmrazil."
,,Udělej to znovu." vyzvala jsem ho, on se usmál, vzal mou tvář do dlaní a znovu mě políbil. Znovu jsem čekala na jakoukoliv známku toho, že mu ubližuju, ale nic se nedělo. Bylo to tak neuvěřitelný.
,,Ariel?" vydechl po chvilce Jay a já se mu podívala do očí.
,,Nechápu to. Předtím jsem tě skoro zabila a teď se nic neděje? Není to trochu zvláštní?"
,,Nemůžeš to nechat být?" odpověděl mi a chtěl pokračovat tam kde přestal, ale já jsem se mu vytrhla. Zůstal ztuhle stát na místě a sledoval mě jak nervózně přecházím sem a tam po jeho pokoji.
,,Tobě to nepřijde divný?"
,,Ano, nechceš to pro jistotu zkusit znovu?"

Tomu jsem se prostě musela usmát, nešlo ignorovat to že se mě snaží přemluvit k dalšímu polibku.
,,Zlehčuješ to, co když se se mnou něco stalo?"
,,Ariel, nic se s tebou nestalo. Sama jsi viděla oblohu." ujišťoval mě Jay, pro jistotu přešel k oknu a rukou ukázal na zapadající slunce.
,,To může být jen náhoda!" vykřikla jsem a přešla k němu.
,,Vážně se ti tohle zdá normální?"
No, musela jsem uznat, že jsem tohle ještě nikdy neviděla. Ale to neznamená že jsem to způsobila já.
,,To přece...neznamená, že když to není normální, že jsem to udělala já!"
,,Ariel, tvoje schopnosti jen tak nezmizí. I kdyby ano, tak bys to poznala."
,,Jak to můžeš vědět! Ty žádný schopnosti nemáš!" vykřikla jsem na něj a on se jen usmál.
,,No jasně to jen ty jsi tu výjimečná." řekl klidně a dál se usmíval.
,,Jayi? Nechceš mi něco říct?"
,,Myslím že ani ne."
Neuvěřitelně mě ten jeho úsměv vytáčel.
,,No tak!"
,,Dobře. Jak chceš. Pamatuješ na ten den co jsi málem spadla z vašich schodů?" zeptal se a já přikývla. Na to se nedá zapomenout.
,,Rychlost Ariel. Kvůli tobě jsem získal další schopnost."
,,Cože? To nechápu a jak jako další?"
,,Rychlost, síla a vnitřní zrak. Stačí ti takový seznam?" začala jsem kroutit hlavou a on se znovu usmál.
,,Ani ty a ani já nejsme jenom lidé Ariel. Ty máš to štěstí, že patříš na světlou stránku, já tolik štěstí nemám."
Moment, moment. Tohle jde nějak moc rychle o čem to tu sakra mluví?
,,Koukám, že ti to asi budu muset ukázat. Neměl bych, ale mě je to ukradený."

Hned na to mě znovu sevřel v náruči a během mého mrknutí jsme se objevily na střeše domu.
,,Můj bože! Chceš abych zmrzla?!" vykřikla jsem a snažila se schoval holé nohy do jediného kousku oblečení které jsem měla na sobě.
,,Chyť se mě." přikázal mi Jay a já poslechla, hned si mě vyzvedl do náruče a když jsem zavřela oči objevily jsme se zase u něj v pokoji.
,,Neuvěřitelný." vydechla jsem ohromeně.
,,Co jsi zač? Upír?" hned jak jsem to vyslovila se začal neuvěřitelně smát. Připomnělo mi to ten den kdy mě tahal ze sněhové závěje.
,,Upír?!" vykuckal že sebe mezi nádechy a já si uraženě složila ruce na prsou.
,,Omluvte mou nevzdělanost pane." řekla jsem chladně a opřela se o rám okna.
,,Ne promiň Ariel. Co bych dal za to být upír. Mohl bych tě přeměnit a byly by jsme spolu navěky." když to do řekl přešel ke mě a já ztuhla. Byt s ním navěky? Kde to mám podepsat?
,,Tak co jsi zač?" zašeptala jsem a sledovala ho jak se ke mě sklání s jediným jasným úmyslem.
,,Jsem zlo." vydechl a políbil mě. To, že mu neubližuju, bylo to nejlepší zjištění za posledních pár hodin. Konečně jsem si jeho polibky mohla užít naplno. Omotala jsem mu ruce kolem krku a víc se k němu přitiskla. Jeho ruce mě hladily po zádech a já se neubránila slastnému vydechnutí.
,,Tak je to tvoje holka!" přerušil nás dětský hlásek a my od sebe okamžitě odskočily. Ve dveřích stála Sára a v náručí měla asi stovku panenek, tak jak řekl Jay, bez hlav.
,,Neměla bys šmírovat, když se dospělý baví." poučoval jí Jay a já si hned domyslela co mu ta malá odpoví.
,,Vy jste ale nemluvily!" zahrozila nám zdviženým ukazováčkem a já už neudržela smích na uzdě. Přesně tohle jsem čekala. Jay se na mě zamračil ale i jemu cukaly koutky.
,,Donesla jsem ti ukázat ty panenky, jen jsem se nemohla rozhodnout, tak jsem je vzala všecky." s tím hodila všechny tělíčka bez hlav na postel. Neměla jsem na vybranou musela jsem se podvolit generálovi. Podívala jsem se na Jaye který se pořád ještě usmíval.
,,Zavři oči." zašeptal mi a já poslechla. Cítila jsem jak si mě velkou rychlostí vyzvedl do náruče a pak se i se mnou posadil na postel.
,,Už je můžeš otevřít." poradil mi a já ho znovu poslušně poslechla. Jenže hned jak jsem uviděla v jaké pozici jsem, jsem mu chtěla začít nadávat, ale když jsem zahlédla Sářin pyšný výraz nechala jsem to být.

Seděla jsem totiž Janovi na klíně a on mě svýma rukama objímal. Vážně mě musí za každých okolností pokoušet?
,,Sluší vám to spolu." poznamenala malá Sára a zářivé se usmála, jako kdyby tohle celé byla její zásluha.
,,A řekneš mi jak se tvé panenky jmenují?" zkusila jsem zavést téma někam jinam, ale to jsem ještě nevěděla jakou jsem si sama na sebe ušila boudu.
,,Tohle je Stefany, tohle Jane, tohle Elis..." přestala jsem ji vnímat a soustředila se na kluka pod sebou. Sára byla dokonale zabraná do vyjmenovávání všech jmen a Jay toho zneužíval. Ruku kterou měl položenou na mých zádech mi vsunul pod tričko a hladil mě po nahé kůži, což ve mě vyvolalo náležitou reakci.
,,Nech toho." zašeptala jsem, ale nebyla jsem si tak úplně jistá jestli chci aby přestal.
,,Nevšímej si mě." zašeptal mi nazpátek a dál pokračoval v útocích na má záda. Silou vůle jsem se snažila nekroutit, jenže jeho doteky mě lechtaly a provokovaly najednou.
,,Je tady tvá sestra!" zamumlala jsem naléhavěji a on ruku konečně stáhl.
,,Počkej až odejde." zavrněl mi do ucha a všechny mé smysly vyhlásily pohotovostní stav.

♡♡♡

Ahojky znovu!

Tak jsem ten Jayův odchod trochu prodloužila nevadí?
Jste tak rádi jako ? :D

No tak tu máme jedno z dalších přiznání! Vážně ji řekl o svých schopnostech? Hmmm uvidíme jestli to nebude mít následky; )
Ale Jay to evidentně neřeší, kdo by to taky řešil že jo? :D

Jinak asi se v další kapitole dočkáte tématu +15? +18? Těžko říct. To je jen malý upozornění vím že na to všichni kašlete.
bych na to taky nebrala ohledy :D

Jinak tady máte Jaye:♡♡♡♡♡♡

Ten kdo uhodne kdo to je získá zlatého bludišťáka :P

•••Čest jeho památce•••

♡♡♡

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top