Jay

,,Ahoj synu, posaď se, potřebuji s tebou něco probrat." řekl mi otec jen co jsem vešel k němu do pracovny.
,,O co jde?"
,,O tvůj odchod do temnoty." odpověděl okamžitě, hned jak jsem vyslovil otázku, vypadalo to že to čekal. Zamračil jsem se, tohle nebylo moje oblíbené téma.
,,Co je s tím?"
,,Blíží se."
,,To vím, nějaké další novinky?" konečně jsem se posadil do nabízeného křesla.
,,Odcházíš už dnes večer."
To mi naprosto vyrazilo dech.
,,Jak to že tak brzo? Mělo to být až příští měsíc!" zakřičel jsem na něj a znovu se zvedl z křesla do kterého jsem se sotva posadil.
,,Je to nutné. To co se stalo Ariel se musí řešit. Nemůžeš tady všechny ohrožovat. Je to vládkyně Jayi!"
,,Mě je to ale ukradený! Miluju jí! Seru na nějakou posranou temnotu a princeznu! Chci zůstat tady!"

Tak a je to, konečně jsem to ze sebe dostal. Otec mě za to bude nenávidět, ale musel jsem mu to říct. Nedokážu to v sobě už dál dusit, všechno se mi vrátilo. Na všechno jsem si vzpomněl v tu chvíli kdy jsem viděl jak Ariel zasáhlo to černé světlo.
,,To si děláš legraci, že jo?!" vysoukal ze sebe otec skoro hystericky a také se postavil. Rozčileně si prsty zajel do vlasů a opřel se oběma rukama o hranu stolu.
,,Ne, mluvím vážně. Nehodlám se stát hračkou nějaké rozmazlené princezny která si myslí že jí patřím."
Mluvil jsem chladně, byl jsem sice naštvaný, ale dokázal jsem se kontrolovat. To, že mám odejít už dnes mě srazilo na kolena. Věděl jsem, že není úniku ani cesty zpět. Jednou jsem k tomu byl vybrán a nemám šanci se tomu vyhnout. Chci si alespoň ty poslední chvíle s Ariel užít. Chci aby byla šťastná.
,,Nemůžeš se tomu vyhnout Jayi!"
,,To vím i bez tebe, můžu už jít? Chci si užít poslední chvíle s dívkou kterou miluju a díky vám, už jí nikdy neuvidím."
,,Jayi?" ozvalo se za mnou a já se otočil. Ve dveřích stála matka a starostlivě se na mě dívala. Musela to slyšet.
,,Co se děje?" zeptal jsem se a ona mě vzala za ruce.
,,Běž za Ariel, potřebuje tě." zašeptala mi do ucha a objala mě. Měl jsem divný pocit, tohle neudělala už dlouhou dobu. Zdálo se mi to nebo věděla víc než já?
,,Dobře." přikývl jsem hned co mě pustila ze své náruče. Ještě krátce jsem se podíval na otce, který na mě vrhal nenávistné pohledy a pak jsem zmizel.

Ariel

,,Dále." vyzvala jsem osobu za dveřmi jen co jsem uslyšela zaklepání. Myslela jsem, že je to Jay, ale mýlila jsem se. Do pokoje strčila hlavu malá černovlasá dívenka.
,,Ahoj, kdopak jsi?" pozdravila jsem jí a ona se na mě zářivě usmála.
,,Já jsem Sára. Ty jsi Jayova holka? Nikdy jsem ho se žádnou neviděla."
,,Ne, ne, jsme jen spolužáci!" vychrlila jsem ze sebe rychle a cítila jak mi rudnou tváře. Dívenka ke mě přihopsala a sedla si k nohám postele.
,,Líbíš se mi, schvaluju mu tě." řekla naprosto vážně a mě to donutilo k úsměvu. Je roztomilá.
,,Ty jsi jeho sestřička?" odtušila jsem a ona se znovu zářivě usmála.
,,Ano a...."
,,A taky pěknej slídil." dokončil za ní Jay, který se zničeho nic objevil u dveří. Obě jsme k němu otočili hlavu.
,,To není pravda!" bránila se Sára, rychle slezla z postele a běžela mu naproti. Chytl ji a vyzvedl si jí do náruče. Bože tolik jim to spolu slušelo, naklonila jsem hlavu na stranu a sledovala je.
,,Líbí se mi, tu ti schvaluju." zopakovala svůj ortel a oba se na mě podívaly. Sára pyšně a Jay... ach kruci! Jeho pohled byl tak něžný, že jsem musela být rudá až na zad...jo přesně tam!
,,To jsem rád. Co kdybys přinesla ukázat Ariel své panenky?"
Vykulila jsem oči, ale hned mi došlo o co mu šlo. Chtěl se mnou být sám. Zrovna teď jsem nevěděla jestli se mám těšit nebo se bát.
,,Jasně! Donesu je všecky! Budou se ti hrozně líbit!" zapištěla nadšeným dětským hláskem a soukala se z Jayovi náruče na zem. Ten jí hned pustil a jen do se za ní zaprášilo zavřel dveře a přešel ke mě.
,,Panenky?" zvedla jsem na něj tázavě obočí a on se usmál.
,,Jo a nemají hlavy."
,,To snad ne!" řekla jsem pobaveně a on se posadil tam kde seděla Sára.
,,Musíš jí mít rád." vydechla jsem něžně.
,,Miluju jí. Ona mi dává sílu tohle všechno zvládnout." řekl mi upřímně a ve mě se ozval malý červík žárlivosti. Podívala jsem se na něj zrovna ve chvíli kdy on udělal to samé a naše pohledy se znovu spojily. Jak mám tohle zvládnout? Jak mám zvládnout jeho odchod? Zničí mě to.
,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se do ticha.
,,Že nezvládám školu." řekla jsem první hloupost kterou jsem ve svém mozku vyhrabala a sama nad sebou jsem protočila oči.
,,Nezvládáš?" zvedl překvapeně obočí.
,,Ne, od té doby co tě znám, mě potkávají samé nehody."
,,Takže za to můžu já?" odpověděl mi a usmál se.
,,Jasně, a kdo jinej?"
,,Sama si za to můžeš."
To už mu ale po hlavě letěl polštář, on se mu obratně vyhnul a chytl ho. Ve tváři se mu rozlil škádlivý úsměv a mě se znovu zhoupl svět.
,,Zahráváš si Ariel." vydechl a já si posměšně odfrkla. Jenže to jsem neměla dělat, protože jsem během okamžiku byla přišpendlená na matraci pod jeho tělem.

Srdce mi divoce bušilo, ale teď už to nebylo způsobené tou bezstarostnou hrou, teď se chtělo probojovat ven kvůli tomu v jaké pozici jsem byla a kvůli tomu co to ve mě vyvolávalo. Na sucho jsem polkla a dívala se do jeho tváře. Čekala jsem na okamžik, kdy se začne smát, ale ta ne a ne přijít.
,,Ariel, co mi to děláš." vydechl a ještě víc se přiblížil mému obličeji. Ztuhla jsem, neměla jsem odvahu se ani pohnout.
,,Jayi, nedělej to." zašeptala jsem a on se usmál.
,,Co nemám dělat?"
,,Mám kluka, vzpomínáš?"
,,Jo jasně toho imaginárního kluka, kterého si na mě použila v nemocnici. Už mi nikdy nelži Ariel."

S tím se odtáhl a já se cítila ochuzená, chtěla jsem aby mě políbil a teď když to neudělal jsem byla zklamaná.
,,Nelhala jsem!" zkoušela jsem se obhajovat, ale jeden pohled do jeho temných očí mi stačil na to abych mu už nelhala.
,,Nezkoušej to znovu." varoval mě a mě to bůhví proč naštvalo.
,,Nebo co? Pošleš na mě svou princeznu která mi znovu uškvaří srdce?" řekla jsem naštvaně a odvrátila od něj hlavu.
,,Cože?!" vydechl překvapeně a já se na něj znovu podívala.
,,To světlo mi málem spálilo srdce! Je ze mě zrůda!"
,,Co to říkáš Ariel?!"
Opravdu to nevěděl nebo jen hrál nechápavého?
,,Proč to říkáš?!" dožadoval se odpovědi a já teď ztratila veškerou odvahu.
,,To je jedno." zašeptala jsem a schovala hlavu do svých kolen, nedokázala jsem mu čelit, jsem srab.
,,Ariel." zaslechla jsem jeho něžný hlas a pak jsem ucítila jeho dlaň na mých vlasech.
,,Podívej se na mě."
Poslechla jsem a podívala se na něj.
,,Jak jsi to myslela? Co se stalo?"
Povzdechla jsem si, tohle nevyhraju. Musela jsem s pravdou ven.
,,Tam kde ty máš mapu k pokladu, jak jsem to nazvala, tam já mám spálenou kůži. Jizvy Jayi."
Vytřeštil na mě oči.
,,Řekni mi že si děláš legraci."
Sklopila jsem před jeho pohledem hlavu a zakroutila s ní.