Pražský hrad

Královský komoří spěchá do osobních svého pána, který jej tak naléhavě volá.
Když po zaklepání vchází do místnosti, král sedí ve svém dřevěném křesle.

„Veličenstvo?“

„Ah. Posaď se, příteli.“ pokyne hlava státu k menšímu křesílku vedle sebe.

„Martin mi poslal zprávu. Rudá Stráž byla napadena, uprostřed Setnova pohřbu.
A nejen to. Vládce vody odhalil, že byl Setna otráven. Zavražděn!

Velmistra ohně jsem choval v úctě, byli jsme přátelé.
Nemohu to jen tak přejít. Proto od tebe potřebuji pár informací.

Rudá Stráž je krytá jako Narodní pyrotechnický úřad, to vím. Ale co zbylé Stráže? Pověz mi o nich.“

Komoří se nervózně ošije.

„Veličenstvo, neměl bych-...“

Král jej ostře přeruší:

„Chci to vědět!
Zabili mi drahého přítele a nyní ohrožují na životě i mého syna. Následníka trůnu!
Nemohu stát mimo.“

„Můj králi. Vím, co se stalo. Byl jsem přítomen pohřbu i vládcově prohlášení. Jsem rudý mág.
Což ovšem znamená, že jsem povinnován poslušností svému velmistrovi. A ten si nepřeje Váš zásah.“

„Ale zároveň jsi služebník koruny. Takže mi pomůžeš, dokud to jde. Dokud je Martin naživu.“

Komoří se podívá na krále, v jehož očích svítí fanatismus. Chce chránit syna, svou vlastní krev. Copak by ho mohl soudit? Přesto se ho ještě jednou pokusí přesvědčit.

„Vy jste si opravdu myslel, že princova přítomnost ve Stráži zabrání válce?“

„Myslel...“ hlesne tiše král, po jehož tváři steče první slza.

Tento úkaz komořího obměkčí. Nikdy neviděl hlavu státu plakat. Je očividné, jak velký strach má o jediného zbylého člena rodiny.

Zhluboka se nadechne.

„Dobrá tedy. Řeknu Vám alespoň pár faktů. Ale pozor. To, co nyní uslyšíte, ví mimo mágů jen několik zasvěcených.

Modrá Stráž používá jako záštitu Vodohospodářský úřad.
Spravují tedy kvalitu, čistotu a cenu vody v království i po celém světě. Mimo jiné se zaměřují i mořský ekosystém.

Bílá Stráž se skrývá pod Úřadem povětrnostních podmínek.
Vydávají upozornění před silným větrem, tornády a vichřicemi, někdy sledují i hurikány.
Někteří mágové, byl mezi nimi i Setna, mají podezření, že je sami vyvolávají.

Černá Stráž toho má více.
Mezinárodní Seismologický úřad, Úřad ochrany před sopečnými erupcemi a také zasahují do Zemědělských úřadů.
I u nich se domníváme, že mnohá zemětřesení vyvolali sami.“

Král se nestačí divit. Tohle nečekal.

„Takže mají své odnože i v Česku?“

„Ovšem. Zde všichni sídlíme, tudíž tu máme hlavní centrály.“

„Víš toho opravdu hodně a dost jsi mi pomohl. Už vím, co udělám.“

„Veličenstvo?“

„Zastavím Bílé a Černé Stráži finanční dotace z královské pokladny. Nedostanou už ani korunu, dokud neodvolají tu zpropadenou válku.“

Komoří se vyděsí:

„Ne. Veličenstvo, to nesmíte. Zapřísahám Vás, nedělejte to. Pomstí se Vám.“

„Už jsem se rozhodl, komoří a žádný mág mě nepřesvědčí.“

Služebník koruny je zdrcen. Pokud král splní svou výhružku, Dias obrátí pozornost na Hrad. A nikdo ho neochrání.

„Veličenstvo, rozmyslete si to, prosím.“

„Ne, příteli. Stane se, jak jsem řekl.“

„Pokud Vám to nemohu rozmluvit, musím Vám to zakázat.“

Král udiveně zvedne pohled k odhodlané tváři svého nejvěrnějšího rádce.

„Jakým právem, komoří?“

„Právem mistra Jakuba, člena Rady starších Rudé Stráže!“

Králi spadne brada.

„Ty..ty jsi starší mistr ohně?“

„Jsem mistr lávy.
Snad jste si nemyslel, že by Rudá Stráž ponechala krále země, v níž sídlíme, bez ochrany?
Dohlížíme na Vaši bezpečnost již mnoho let.

Avšak, pokud splníte svou výhružku, ani já Vás neochráním, jestli se Dias rozhodne pro odplatu.“

Král se zamyslí.
„Dobrá, ještě o tom budu uvažovat. Nech mě prosím o samotě. Zítra ti sdělím své konečné rozhodnutí.“

Komoří, alias mistr lávy se zvedne a s přáním dobré noci odchází.
Za dveřmi však přemýšlí o králově nápadu. Musí to oznámit Sethovi..

Král po odchodu svého rádce pozoruje dveře, načež se po chvíli zvedá z křesla a usazuje se k pracovnímu stolu, kde několik minut cosi píše do laptopu.

Nakonec stlačí pár kláves a z tiskárny na vedleším stolku vyjede papír.
Velmi pozorně si jej pročte.
Poté s povzdechem přidá do spodní kolonky podpis a pod něj obtiskne obraz pečetního prstenu.

Následně vloží dokument do jiného přístroje a odfaxuje jej ministrovi financí.
Teď už zbývá pouze čekat na reakci zrádných vládců vzduchu a země.

O dvě hodiny později

Král sedí ve svém oblíbeném křesle, netrpělivě bubnuje prsty o opěrku.
Vládce vzduchu si u něj vynutil soukromou audienci.

Konečně se dveře otevírají a do komnaty rázným krokem vchází viditelně rozčilený velmistr Dias.

„Co to má sakra znamenat, králi?!“

Dotázaný praví tiše klidným hlasem:

„Dobrý večer, velmistře. Nepokloníte se svému králi?“

„Neklaním se. Jsem pán živlu.“ odfrkne si Dias.

„A já jsem král této země. Země, která vám, mágům, dovolila usídlit se zde. Měl abyste mi prokázat alespoň trochu úcty.
Nu což, vyjímečně vám to prominu.
Proč jste mne chtěl vidět?

Vládce vzduchu zbrunátní nad tím kázáním a vztekle odsekává:

„Žádám vysvětlení! Proč jste dekretem zastavil dotace mému úřadu?“

„Jako král mám právo tak učinit, pokud se domnívám, že ohrožujete společnost. A to vy děláte. Krom jiných, ohrožujete život korunního prince.“

V tváři mága se zračí pochopení.
„Odtud tedy vítr vane.
Princ Martin vstoupil do služeb mého nepřítele. Ohrožuje se tedy sám.

Tím je tato věc vyřízena a já očekávám, že dekret zrušíte.“

„Ne.“

„Prosím??“

„Ne.“ opakuje král.
„Zruším ho, až vy ukončíte válku s Rudou Stráží.

Dias krále provrtává očima. Je si jistý, že ho nepřesvědčí. Přesto se o to naposledy pokusí:

„Zrušte ho, králi. Jinak ponesete následek sám.“

„Opět říkám, ne. A ty výhružky si nechte. Nebojím se.“

„Vaše chyba.“ uchechtne se Dias a luskne prsty.

Kolem královy hlavy se utvoří vzduchová bublina.
Vládce vzduchu pomalu kráčí k dusícímu se monarchovi.

„Varoval jsem Vás, králi Martine. Ale Vy prostě musíte dělat problémy, že?
No, tak tenhle byl poslední.“

Se slastným výrazem sleduje, jak se panovník z rodu Přemyslovců naposledy zachvěje.

V tom uslyší ránu a dveře vyletí z pantů. Do místnosti vpadne komoří se čtyřčleným oddílem královské gardy.

„Ne! Cos to provedl Diasi?!?“ vykřikne rudý mág, sotva spatří krále na podlaze.

„Co bylo třeba, Jakube.“

Oslovený není schopen dalších slov, nicméně se vzpamatuje a zavelí:

„Stráže! Zatknětě velmistra vzdušného živlu!“

Ten však na nic nečeká a prudce mávne rukou.
Jakuba i hradní strážce smete poryv větru o síle orkánu a udeří jimi o zeď.

Vládce vzduchu se zasměje, zmizí jako pára a zanechává za sebou šest mrtvých..