Sídlo Bílé Stráže

Vládce vzduchu netrpělivě přechází sem a tam po své komnatě.

Po pár minutách se konečně dočká, když se přímo před ním z podlahy zvedne prach, jenž se následně zformuje do podoby vládce země.

„Kde jsi tak dlouho?“

„Uklidni se, Diasi. Dokončoval jsem přípravy k tomu útoku.
Vážně ho chceš provést při pohřbu?“

„Ano. To je rozruší.“

„No dobře. A jak si vede ten tvůj nováček?“

„Nic moc. Zvládá lehké poryvy větru, ale nic víc. Pokaždé, když se pokusí o něco většího, ruce mu zajiskří.
Sice mne teší, že má dar blesku, jenomže ho neumí využít a já zde nemám nikoho, kdo by to uměl.

Je to k vzteku!“

Vládce země se na okamžik zamyslí, pak jej zjevně napadne řešení, neboť se jeho tvář rozjasní.

„Pošli ho k Suchosovi. Ten přece blesky ovládá, tak ať ho učí.“

Dias si není moc jistý, zda je to tak dobrý nápad a také to Eregisovi sdělí.

„Proč ne? Jestli opravdu chceš, aby ten tvůj Jirka zabil Setha, musí se učit. A Suchos je mistr bouří.“

„To sice je, ale zároveň nesouhlasí s tou válkou. Co když odmítne?“

„Tak ho Huj donutí. Udělej to, je to jediná možnost.“

Jirka

Idiot! Jsem prostě idiot!

Co jsem si sakra myslel?
Tak moc jsem chtěl Markovi pomoct, až se ze mě stal jeho oficiální nepřítel.

A přitom šlo jen o to, dostat se do té Bílé Stráže, abych mohl vyzvídat a následně předávat informace.
Místo toho mě mučí studiem, které budu potřebovat k boji.

Oni si myslí, že mám zvláštní nadání pro blesky, což je pravda, a proto mi nejde vítr.
Kdyby jen věděli, že ty údajné "poryvy" větru dělám magií..

A teď mne navíc chtějí poslat ke svým spojencům, abych se naučil ovládat nebeský oheň.

Musím mluvit s Markem, musím mu přece vše vysvětlit. Že bych ho nikdy nezradil...

O dvě hodiny později

Sokolov. Tohle město mám rád, protože tady jsem poznal Marka. Kolegu a kamaráda své přítelkyně.
Kdo mohl tušit, že propadnu jeho očím?

„Proč ses chtěl se mnou setkat?“

Ten hlas.. Poznal bych ho kdykoli, i když nyní je chladný, až odměřený.
Bojím se otočit, nicméně tak učiním.

„Ahoj, Marku.“

„Čau. Nuže?“

Jo, je naštvaný.

„Nechtěl jsem, aby to tak dopadlo. Musíš mi věřit.“

„Přidal ses k našim nepřátelům a chceš po mně víru? To je vtip, že?“

„Tak to není. Jsem jen pitomej idiot.“

Vše jsem mu vyklopil. Tedy, kromě toho, co k němu cítím.
Pozoroval mě a poslouchal. Ke konci vyprávění zavřel oči.

„Máš pravdu, Jirko. Jsi idiot.

Ale chápu tě, pokusil bych se o totéž. Naneštěstí pro tebe,netuším, jak tě z toho dostat. Aspoň nyní. Zatím budeš muset plnit příkazy svého velmistra.

Ale neboj, Suchos není zlý. Nepodporuje Diase a Eregise. Má vlastní rozum.
Pomůže ti a naučí tě ovládat tvou moc.

Teď už se ale raději vrať, nerad bych, aby tě Dias z něčeho podezíral. Dávej na sebe pozor.“

Stiskne mi rameno, jako vyjádření přátelství a zmizí v sloupu plamenů.

Marek

Jirka mě, dá se říct, potěšil. Je to sice vůl, že takto riskuje, ale na druhou stranu jsem rád, že není nepřítel.

Dnes pořádáme pohřeb mistra Setny. Jako čestný host se dostaví i Hori. Pozval jsem i vládkyně Ylis a Virias, avšak ty musely odmítnout.

Pohřbení vládců probíhá tak, že mrtvého vracíme živlu, kterému sloužil. V našem případě ohni.

Nyní tedy stojíme všichni kolem sarkofágu a postupně se s velmistrem loučíme proslovy.

Nejvíce mne dojal Derek. Byli si zřejmě velmi blízcí.
Dozvěděl jsem se, že Setna byl kdysi Dozorčím a Derek šampionem. Když zemřel tehdejší vládce, Setna postoupil na jeho místo a Derek se stal Dozorčím.

Trochu se stydím, neboť právě já toto nepsané pravidlo porušil a z šampiona se stal rovnou vládcem.

Z toku myšlenek mě vytrhne Hori, jenž se zrovna sklání nad mrtvým. Na znamení úcty pokládá dlaň na Setnovo čelo.
Náhle se ovšem zarazí a vzhlédne ke mně s patrným zmatkem v očích.

Než se ho však stačím zeptat, co se děje, místnost se otřese.
Přítomní mágové vykřiknou leknutím a veškeré pohledy směřují k Derekovi.

Ten zavře oči, aby svým magickým zrakem uzřel, co otřes způsobilo.

Další rána, tentokrát silnější, a i já cítím, jak ochranná kouzla povolují.

„Mágové země.“ pronese pouze Dozorčí a mávnutím ruky vytvoří obraz krajiny před sídlem.

Spatříme šest mágů s nataženýma rukama.

Derek se již chystá užít magii, když obrazem projde mohutná vodní stěna, jež mágy sejme a odplaví pryč.
Vlnu doprovází zlostné zavrčení:

„Jak se opovažují narušovat obřad?!?“

Horiho tvář je rudá vztekem.
Okamžitě pohřeb přerušuji a posílám mágy zkontrolovat možné škody.
V místnosti se mnou zůstává pouze vládce vody.

Přistupuji blíž.

„Nejsem si jist, zda to bylo moudré. Teď jsi jim potvrdil, že zůstáváš s námi, Hori.“

„Samozřejmě. Modrá Stráž je spojencem Rudé.

Ale jsem za to přerušení i rád. Musíme si promluvit.“

Jeho hlas i pohled jsou vážné, proč mám pocit, že mi neřekne nic dobrého?

O hodinu později

Ve velké hale se shromáždili všichni mágové.
Stojím na vyvýšeném stupínku, vedle mne Hori, uvažuji o tom, co mi prozradil a připravuji se, jak to teď oznámit ostatním.

„Mágové Rudé Stráže.
Svolal jsem vás, abych vám sdělil nanejvýš zlou novinu.

Zde přítomný vládce vody Hori je, jak jistě víte, mágem života.
Při loučení s velmistrem Setnou odhalil skutečnost, která mne nesmírně zarmoutila a zároveň rozlítila.

Přísahám při Duchovi ohně, že viníka osobně zabiju.“

Odmlčím se, abych nabral sílu na sdělení oné strašlivé pravdy; čehož využije Dozorčí a pokládá otázku, která musí být zodpovězena:

„Vznešený, co se stalo?“

Pohlédnu mu do očí a řeknu prostě:

„Vládce Setna byl otráven!“