„Neodhadl jsi svou moc? To je vtip? Zlomil jsi veškerá moje ochranná kouzla této místnosti.“

Marek

Cože? To jsem opravdu dokázal? To není možné..
Dozorčí na mne stále hledí jako na zjevení.

„Omlouvám se, vznešený. Já...“

„Přestaň. Vysvětlíš mi to, až proberu ostatní.“

Přeruší mě a natáhne ruku k ležícím mágům.
Po chvilce se zamračí, natahujíc i druhou.
Nakonec z jeho dlaní vytrysknou slabé ohnivé pramínky, dopadajíc na tváře členů Rady.

Ti se zavrtí, načež pomalu otevřou oči. Když zjistí, že leží na zemi, začnou se škrábat na nohy.
Rychlým pohledem přeletí místnost, až se zastaví na mé osobě.

Obě mistryně a mistr Mirek zalapou po dechu, jediný Jakub je schopen jakž takž mluvit:

„Co-? Jak-? ...Co se stalo?“

„Málem vás zabil. To se stalo.“ odpoví mu Dozorčí a opět přenese svůj zrak na mě.

Začínám rudnout. Otevírám ústa, abych se omluvil, jenže paní Petra je rychlejší:

„To je neuvěřitelné. Jak jsi to dokázal?“

Eh?
Nechápavě na ni zírám. Ona se nezlobí?

Dozorčí máchne rukou a vykouzlí nový stůl s židlemi, na které všech pět usedne.

„Tak povídej. Jaké kouzlo jsi použil, abys porazil jedny z nejmocnějších mágů Stráže?“

Odkašlu si a začnu vysvětlovat:

„Vyvolal jsem magický štít.
Klasický štít se užívá pouze k ochraně, já ten svůj trochu přetvořil.

Nyní pohlcuje nepřátelskou magii, ať je jakákoliv a posiluje se z ní. Zároveň ji uchovává, takže pokud jsem i já vyčerpaný, mohu se také posílit.

Mohu štít buď zrušit, nebo jej obrátit proti útočníkovi.“

„Takže,“ promluví Jakub, „pokud tomu dobře rozumím, obrátil jsi proti nám naši vlastní moc.“

„Ano, mistře. Ale zjevně jsem čekal moc dlouho a tak..se stalo...tohle.“

„Neuvěřitelné.“

„Jak říkáš,“ praví Dozorčí, „teď už chápete velmistrovo rozhodnutí?“

Členové Rady pokývou a začnou si mezi sebou něco šeptat.
Jako bych tu nebyl.

Nakonec se mistr Mirek postaví a hladíc na mne, prohlásí:

„Ve zkoušce jsi uspěl, tudíž tě povyšujeme na mága čtvrtého stupně.

Ale. Zároveň jsi prokázal neobyčejnou chytrost a sílu.
Víme, že ovládáš nejen oheň, nýbrž i blesk a lávu.

Proto a také z důvodu, že tě vybral Vládce ohně, tě jmenujeme Šampionem Rudé Stráže.

Nyní jsi povinen zasedat s námi a řešit záležitosti kléru.

Běž si odpočinout. Až nabereš síly, Dozorčí Derek se tě ujme a vysvětlí ti, co znamená být šampionem.
Můžeš odejít.

A, Dereku, obnov prosím magickou ochranu kruhové síně.“

Praha

V zakrytém altánku v zahradách Pražského hradu spolu hovoří dva muži.

„Jsi si tím jistý, Diasi?“

„Ano, Eregisi. Můj zdroj to potvrdil. Setnovi nezbývá, než několik dní života.“

„Výborně,“ zaraduje se upřímně Eregis, vládce země, „takže brzy zahájíme akci?“

Druhý muž, vládce vzduchu, se usměje.

„Přípravy jsou v plném proudu. Jakmile Setna zemře, oslovíme Kruh a požádáme o síly.
Pokud ty děvky odmítnou, rozpoutáme peklo.“

„Hmm. Uvědomuješ si, že i bez velmistra je Rudá Stráž silná? A pokud se k ní opět přidá Modrá, budeme mít problém.“

„Neměj strach, Eregisi. Ten nový vládce vody je příliš mladý a nezkušený.
Snadno jej přesvědčíme, že právo je na naší straně.“

„Jen aby. Modří byli vždy spojenci Rudých. Co když Hori půjde stejnou cestou, jako jeho předchůdci?“

„Pak ho zničíme.
Nezapomínej, že tentokrát nejsme sami. I my máme své spojence.
Mistři Dvojí magie touží po tajemstvích živlů, především ohně. Jsou s námi.“

Vládce země se poškrábe na bradě a nesouhlasně mlaskne.

„Nezdá se mi, že by nám byl Suchos nějak zvlášť nakloněn.“

„Suchos možná ne, ale velmistr Huj ano. A Suchos se ho neodváží neuposlechnout.

Věř mi, příteli. Ať tak či onak, nakonec zvítězíme.“

Jeho společník pokýve hlavou a změní se v prach, jenž se snese k zemi.

Vládce vzduchu ještě několik minut stojí na místě a usmívá se.
Pak se i on rozplyne ve větru.

Ani jeden z nich nezpozoroval mladíka ze zlatou čelenkou, který je celou dobu poslouchal skrytý za altánkem.

Musí varovat vládce ohně...

Marek

Šampion!
Nemůžu tomu uvěřit. Já, průměrný mág jsem byl povýšen mezi vznešené.

Jen by mě zajímalo, proč...

Po třech hodinách relaxace jsem se rozhodl, že mám dost odpočinku a vydal se najít Dozorčího.

Samozřejmě byl ve své pracovně.

„Á, Marku. Čekal jsem tě.
Tak tedy, než začneme, chceš se na něco zeptat?“

„Ano, vznešený. Já-.“

„Říkej mi Dereku.“ přerušil mě.

„Dobrá, Dereku. Zajímalo by mě, proč?
Proč já a proč teď?“

Derek si smutně povzdechne a gestem mne usadí naproti sobě.

„Šampion se vybírá jednou za mnoho let. Stráž má vždy pouze jednoho. Je součástí koloběhu hierarchie.

Šampion může postoupit výš.
Je buď jmenován Dozorčím, nebo obřadně vysvěcen na velmistra.

Je jisté, že se jedním z nich staneš.“

„Co? Ale jak to? Vždyť přece máme tebe a vládce Setnu.“

„Ano. Ale já stárnu a vládce umírá.“

„Velmistr umírá? Ne, to není možné..“

„Je to tak, chlapče.
Nedokážeme mu pomoci. A až odejde, budeme za něj potřebovat rychlou náhradu. Silného vůdce, který Rudou Stráž ochrání před nepřáteli.“