Rada starších ohnivého kléru se sešla v kruhové místnosti.
Tento týden již po čtvrté.

V čele stolu sedí Derek, Dozorčí rudé Stráže a hledí na čtyři mágy- dva muže a dvě ženy.
Ti si mezi sebou šuškají možné důvody tohoto zasedání.

Chvilku vyčkává, než se ujme slova:

„Vážení. Svolal jsem vás kvůli velice důležité záležitosti, jíž mne pověřil velmistr Setna.“

Výborně, získal jejich pozornost.

„Co si přeje vládce ohně?“ zeptá se zvědavě a možná i lehce znepokojeně Petra, mistryně plamene.

„Žádá nás, tedy vás, abyste vybrali nového šampiona.“ odpoví trochu váhavě Dozorčí.

„Proč? Není třeba.“ reaguje, ostřeji, než by musel, Mirek, mistr blesku.

Derek se na něj vyčítavě zahledí:

„Vládce se domnívá, že je to nutné.
Vidím, že nesouhlasíte s tímto krokem. Budu tedy hovořit bez obalu.

Vládce Setna umírá.“

Místností zazní překvapené i zděšené výkřiky. Mágové začnou mluvit jeden přes druhého. Derek se je snaží uklidnit, ale jeho slova ostatní neslyší.

„Ticho!“ hlas mistra lávy Jakuba protne vzduch a utiší jeho kolegy.
Spokojeně se rozhlédne a zastaví pohled na zkroušeném dozorci.

„Jsi si jist tím, co říkáš, Dereku?“

„Ano, Jakube. Vznešenému již moc času nezbývá.“

„Kolik?“

„Pár dní, nanejvýš týden.“

„Proč se to dozvídáme až nyní, tak pozdě?“

„Protože si to vznešený přál. A než se zeptáš. Ne, není naděje.“

Jakub si povzdechne. Okamžik mlčí, pak prohlásí:

„Dobrá tedy. Musíme sestavit seznam kandidátů. Šampionem ohně nemůže být leckdo.“

„Jednoho mám. Navrhl jej Setna.“

„Opravdu? Koho?“

„Mladého mistra Marka.“

„Marek..Marek.. Který to je?“

„Vyučuje novice základy ohňové magie.“ odpovídá Monika, mistryně plamene.

„Proč zrovna ten? Proč si ho Setna vybral?“

Derek se nadechuje k odpovědi, ale předběhne jej zvučný hlas.

„Protože je mocný. A protože jako jeden z mála ovládá všechny druhy ohně.“

Rada pohlédne do rohu místnosti, kde stojí shrbený, starý muž, opřený o dlouhou hůl.
V jeho ztrhané tváři se zračí bolest, jíž potlačuje.
Přesto z celé osoby sálá vroucí síla ohně.

Všichni vstanou a pokloní se, avšak dostanou mávnutím ruky pokyn k opětovnému usazení.

Ticho přeruší až Derek:

„Vznešený. Měl bys ležet a odpočívat.“

Z úst velmistra vyjde tiché zasmání, doprovázené ošklivým kašlem.

„Nemohu již ležet, příteli. Mám před sebou mnoho práce a málo času.“

„Jak myslíš, Setno.
Dobrá tedy, předvoláme Marka.“

Marek

Nechápu, co se děje. Provedl jsem něco? Určitě ano, jinak by si mě nepředvolala Rada starších.
Byl jsem akorát uprostřed výuky..

***

„Takže, novicové.
Dnes vám vysvětlím jednotlivé magické stupně..“

Přeruší mne klepání na dveře.

„Vstupte!“ zvolám a do učebny vejde mág s jemnou, červenou čelenkou. Jeden ze strážných podřízených Dozorčímu.

„Přeješ si?“

Strážný se postaví do pozoru a zahlásí:

„Mág mistr Marek nechť se dostaví do kruhové síně. Předvolala jej Rada starších.“

Zmateně jsem požádal jednoho z noviců, aby hlídal pořádek a poté vyšel za strážným.
Odvedl mě přes celé sídlo až před mohutné mahagonové dveře, které hlídají další tři mágové.

„Tento mág byl předvolán.“ sdělí jim můj průvodce a po kývnutí velitele odchází.

***

Velitel strážných mne po důkladné magické prohlídce vpouští do dovnitř.

Sotva vejdu, rozhlédnu se a spatřím kruhový stůl s pěti židlemi. Čtyři z nich jsou obsazené.

Pokloním se Radě a váhavě položím otázku, která mě pálí na jazyku:

„Vznešení, proč jsem byl předvolán, smím-li se zeptat?“

Ticho.
Zkoumavě si mne prohlíží, až si připadám jako nějaké zvířátko v zoo.

Nakonec promluví mistr blesku Mirek:

„Pokud se nemýlím, jsi mág třetího stupně, že?“

„Ano, mistře. Ale učím se na čtvrtý stupeň.“

„Právě proto jsi zde. Abys podstoupil zkoušku.
Souhlasíš?“

„Souhlasím.“

„Výborně.“

Členové Rady se zvednou ze židlí a postaví se proti mně.

„Tvůj první úkol je, odrazit naše útoky. Připrav se.“

Ani jsem nestačil pochopit, co ode mne chce a už na mě srší přívaly ohně, lávy a blesků.
Instinktivně zvednu ruku a magií útoky odrážím.
Střely pak zasahují zdi i strop, aniž by je nějak poškodily.
No, místnost je chráněna mocnými kouzly.

Po pár minutách mágové ve svém snažení ustanou a já zůstávám zírat.
Zatímco jsem se ani nezadýchal, oni se téměř koupou v potu.

„Jak to dě-děláš?“ zasípá jedna z mistryň.

„Co jak dělám?“

„Hodinu tady na tebe útočíme a nic.“

Hodinu? Mně to přišlo jako několik minut.

„Opravdu? Přišlo mi to jako chvilka.“

Mágové na sebe kouknou a pokývou.

„Dobrá,“ řekne mistr Jakub, „zbývá ještě jedna zkouška.
A to souboj. Zaútočíme na tebe a ty nás musíš nejen odrazit, ale zároveň porazit.

Zkusíš to?“

Zamyslím se a napadne mě, co udělat, abych se neunavil.
Oni jsou nejmocnější ze Stráže, krom Dozorčího a velmistra.

„Ano, mistře. Zkusím to.“

Členové Rady poodstoupí a v okamžiku, kdy z rukou vyšlou první vlnu tří druhů ohně, sepnu své ruce, čímž vyvolám magický štít.

Mistři se snaží, jak mohou, přesto nedokáží štít prolomit.
Jakmile mám pocit, že to stačí, prudce dlaně od sebe odtrhnu.

Magie, která mne obklopovala, se roztrhla a formou kruhové tlakové vlny přešla celou síň.

Hned vidím, že jsem čekal příliš dlouho. Mágy to totiž srazilo k zemi takovou silou, že upadli do bezvědomí, stůl i židle se rozpadly na prach a celá místnost se otřásla, až stěny popraskaly.

Dovnitř vtrhne jako velká voda Dozorčí, zděšeně kouká na tu zkázu, pak pohlédne mým směrem:

„Co se tady sakra stalo?!?“

Provinile zašoupu nohama, načež bázlivě šeptnu vysvětlení:

„Chtěli, abych je porazil v boji a no...nějak jsem neodhadl míru užité moci.“

Druhý nejmocnější mág Stráže na mne hledí jako na blázna.

„Neodhadl jsi svou moc? To je vtip? Zlomil jsi veškerá moje ochranná kouzla této místnosti.“