Na nic jsem nečekala a rozběhla se. Vlastně jsem ani nevěděla kam utíkám, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Soustředila jsem se jen na to abych od toho zvuku byla co nejdál. Za pár minut to přestalo. Žádné vlčí vytí, žádné kroky které by se ke mně blížili, jen ticho. Když jsem se však začala ohlížet spatřila jsem před sebou velký, napůl shořelý dům. Chvíli jsem váhala jestli jít dovnitř nebo jít zpátky domů. Nakonec jsem se rozhodla že jsi na chvíli sednu na schody které vedly na terasu, abych jsi odpočinula. Na chvíli jsem sklopila pohled a zadívala na rostlinu před sebou. Byl to oměj. Oměj vlčí mor. Když sem ho však chtěla uchopit do rukou ozvalo se z nedalekého křoví vrčení. Reflexivně jsem se postavila na nohy a podívala se před sebe. Přede mnou stál velký vlk s rudýma očima. 

 Nikdy jsem takového vlka neviděla. Byl mnohem větší než normální vlk, jeho oči rudě zářily. Měl velké ostré drápy na předních i zadních končetinách a taky velké špičaté tesáky. Chtěla jsem utíkat, ale strachem sem se nemohla hnout. Chystalo se to zaútočit. Když se ke mě rozběhl myslela jsem že je to můj konec. Pak jsem za sebou uslyšela další zavrčení. Ve dveřích domu stál další, tenhle byl ale jiný. Neměl rudé oči nýbrž modréy až mírně safírové a vypadal trochu jako člověk. Měl oblečení jako muž a drápy jen na rukou. Taky jsem si všimna že má na krku řetízek ve tvaru vlka. 

Najednou jako bych se probrala a mohla se znovu hýbat. Na nic jsem nečekala a rozběhla jsem se pryč. Ale ten vlk s rudýma očima běžel zamnou. Když po mně chtěl skočit, druhý ho odžduchl a svalil ho na zem. Pak se začali prát. Já jsem je chvíli pozorovala ale pak jsem se rozběhla pryč. Nevěděla jsem kam mám utíkat, soustředila jsem se pouze na to abych byla od toho místa pryč. Nakonec jsem se nějakým zázrakem dostala domů. Rychle jsem za sebou zamkla dveře a tiše, abych nevzbudila rodiče, utíkala do pokoje. Potichu jsem za sebou zavřela dveře a svalila jsem se na postel. Snažila jsem se přemýšlet nad tím, co jsem to viděla. Velký napůl shořelý dům, oměj vlčí mor, bytost s rudými oči. Bylo toho na mě moc. Nakonec jsem se rozhodla že se prospím a zítra po škole to vyřeším. Ze začátku jsem ani nedokázala zavřít oči, po chvíli se mi to však podařilo a já usnula...

Ráno mě vzbudil budík. Hned jsem vstala a přešla k zrcadlu. Po chvíli dívání do zrcadla jsem začala přemýšlet o včerejší noci. Byla to zkutečnost, nebo jenom sen?  Nakonec jsem se rozhodla že se po škole zajdu do lesa a zjistím to, nebo se o to alespoň pokusím.                                    Provedla jsem ranní hygienu, učesala jsi vlasy, vzala jsi na se světlé rifle, bílé tričko a šedou mikinu. Nasnídala jsem se a vyrazila do školy. 

Když jsem dorazila před školu, spatřila jsem černé camaro. Seděl v něm muž. Měl asi kolem dvaceti. Měl černé vlasy a modré oči. Na sobě měl černé tričko, černou koženou bundu a na krku.... pane bože! Na krku měl stejný řetízek, který měl na sobě ten co mě zachránil. Ten ve tvaru vlka. Že by ta včerejší noc byla přece jenom skutečná?