O týden později

Ležím ve své posteli a snažím se usnout. Však pokaždé když zavřu oči, vidím matčino tělo na nemocničním lůžku. Do očí se mi opět vehnali slzy. Pořád jsem se z jejího odchodu nevzpamatovala. A nejspíš ani nikdy nevzpamatuju. Také mi stále vrtá hlavou to co jsem zač. A taky že jsem adoptovaná. Stále nemůžu uvěřit tomu že mi lhala.

Včera měla pohřeb. Moc lidí nepřišlo. Moje máma neměla moc přátel a o jiných příbuzných nevím.

Zítra už musím do školy. Vůbec se mi tam nechce. Všechny pohledy budou směřovat ke mně.

Musím se vzchopit. Nemůžu být stále ta ubohá holčička co přišla o matku.

Další den

Probudí mě zvuk budíku. Po chvíli ho vypnu a přinutím se vstát. Pomalým krokem dojdu do koupelny kde provedu ranní hygienu a nanesu si na obličej trochu maicapu. Poté se dobelhám zpět do pokoje a obleču si:

Dojdu do kuchyně a vezmu si jogurt. Je to nezvyk když tu není máma. Při vzpomínce na mámu jsem upustila slzu. Tu jsem ale rychle setřela z obličeje a vydala se do školy.

Když jsem vylezla z auta, všechny pohledy zamířily ke mě. Snažila jsem se to ignorovat a vyrazila rychlím krokem a se sklopenou hlavou do třídy.

Po škole jsem se vydala na místo kde jsem věděla, že nikdo nebude.

Hřbitov.

Sedím opřená o náhrobek své matky. Je mi dobře děkuju. Jsem řekla ve škole asi osmadvacetkrát. Ani jednou to nebyla pravda, ale nikdo si toho nevšiml. Dělala jsem si plané naděje. Myslela jsem že se tím jen tak prousmejvám a prokejvám, že budu předstírat že je všechno v pořádku.

Zavřela jsem oči a užívala si ticho. To však po chvíli přerušily kroky mířící ke mě. Otevřela jsem oči a uviděla Dereka. Díval se na mě ustaraným pohledem.

Po chvíli vzájemného dívaní se do očí, si ke mně sedl. Pořád si mě prohlížel jako by zjišťoval jestli nejsem zraněná. Ani jeden z nás nepromluvil. Jen jsme se navzájem dívali do očí.

,,Jak ti je?'' Zeptal se Derek, čímž přerušil ticho mezi námi.

Kdybych měla dostat dolar za každého kdo se mě na to dnes zeptal, tak jsem milionář. Pomyslela jsem si.

,,Je mi dobře, děkuju. '' Odpovím a pokusím se o úsměv. ,,Přede mnou to nemusíš hrát. '' Řekne a jemně mě začne hladit po tváři. Znovu zavřu oči a užívám si jeho dotyky na mé tváři.

Z transu mě probudí vyzvánění mobilu. Prudce jsem otevřela oči a sáhla do kapsy pro mobil. Koukal jsem se na displej. Neznámé číslo. Zamračím se. Někdo mi poslal zprávu. Po chvíli přemýšlení ji otevřu. Srdce mi vynechalo jeden úder. Stálo tam: Minule jsi mi utekla. Dnes večer to štěstí mít nebudeš.

Dostala jsem strach. Měla jsem pocit že mi srdce vyskočí z hrudi.
,,Co se děje?'' Vytrhl mě z přemýšlení Derek. ,,Nic.'' Vykoktám a zvednu se na nohy. Chystala jsem se odejít ale Derek mě chytil za zápěstí a přitáhl si mě zpátky k sobě. Byli jsme jen pár centimetrů od sebe. ,,Co se děje?'' Zeptal se mě znovu a tentokrát tvrději. Nadechla jsem se a podala mu mobil.

Derek si četl zprávu. ,,Jak to myslel?'' Zeptal se po chvíli. Já se na něj nechápavě podívala. ,,Píše ti že si mu minule utekla.'' Řekne na objasnění. ,,Když má matka zemřela, zhroutila jsem se. Utíkala jsem do lesa a...... byla tam alfa.'' Odpověděla jsem a sklopila pohled k zemi.

,,Proč si mi to neřekla? '' Jeho hlas zněl podrážděně. Neodpověděla jsem mu. Tu otázku jsem si kladla taky.

Nakonec sedmá kapitola vyšla dřív.

Měla jsem inspiraci.

Sice je trochu kratší, ale snad to nevadí.

Jinak, co si myslíte že je Mary zač?

U další kapitoly Ahoj!