,,Takže jsi vlkodlak.'' Vydechnu. Jsme s Derekem v kuchyni. On mi všechno vysvětluje a já jenom kývám a upíjím kávy. ,,Jak to že jste každý měli jinou barvu očí?'' Zeptám se. ,,Jsou tři druhy vlkodlaků. Ti co mají rudé oči jsou alfy, vůdci nějaké smečky. Jsou z nás nejsilnější. Pak jsou tu bety, ti mají žluté oči. Bety jsou členové nějaké smečky. A nakonec, Beta co zabila nevinného člověka, ta má modré oči.'' Řekl. Derek měl modré oči. Řeknu si v duchu. ,,Ten co byl v tom ohořelém domě byl alfa.'' Konstatuji, neptám se. Derek mi na to kývne a sklopí pohled k zemi. 

Je 20:55. Derek už dávno odešel a nechal mi čas abych to všechno zpracovala. Takže on a Scott jsou vlkodlaci. Derek se tak narodil a Scotta pokousala alfa a teď ho chce do své smečky. Prý zatím nevědí kdo to je, ale jsou tomu na stopě. Zajímalo by mě kdo je alfa, ale taky mám strach. Věděla jsem že se tu něco děje ale tohle jsem opravdu nečekala. 

Ráno

Nenávidím vynálezce budíku. Řeknu si v duchu a snažím se nahmat tlačítko, kterým vypnu budík. Po chvíli se přiměji vstát z postele a jdu do sprchy. Potom si vyčistím zuby a obleču se. 

Jsem ve škole. Stojím u své skříňky a beru si věci na hodiny, když uslyším že na mě někdo volá. Ohlédnu se a spatřím Scotta se Stilesem. Rychle jsem zavřela skříňku a utíkala na hodinu. Slíbila jsem Derekovi že jejich tajemství neprozradím, to však neznamená že se s nimi musím bavit. 

Škola byla dnes v pohodě. Nepsaly jsme žádné testy a z těch co jsme už psali jsem dostala jedničky, takže je to v pohodě. Celé dopoledne jsem se snažila Scottovi se Stilesem vyhýbat, což se mi podařilo. Naštěstí. Nechci s nimi mluvit, ani nevím co bych jim řekla. 

Stála jsem před školou a chystala se jít pěšky domů. Nevadí mi chodit pěšky, právě naopak. Když jsem však chtěla opustit pozemek školy, zaparkovalo na parkovišti černé camaro. Šla jsem blíž k němu abych viděla majitele. Byl to Derek. Co tady dělá? Když si všimne že se na něho dívám, gestem mi naznačí ať si nastoupím. To myslí vážně? Chvíli na něho nechápavě hledím, ale nakonec se přiměji nastoupit. 

,,Ahoj.'' Pozdraví mě když vlezu do auta. Já mu jen kývnu na pozdrav a na tváři se mi objeví nepatrná známka úsměvu. ,,Děje se něco?'' Zeptám se po chvíli ticha. On nad mou otázkou jen zakroutí hlavou a odpoví: ,,Nechceš svést domů?'' Odpověděl na mou otázku otázkou. ,,Ne, dobrý, projdu se.'' Odpovím a chystám se vystoupit. Jeho ruka mi v tom však zabrání. ,,Neberu ne jako odpověď.'' Řekl a ušklíbl se na mě. Já se tomu jen uchechtla. ,,Tak dobře.'' Vzdám to nakonec a jeho vítězný úsměv se ještě prohloubí. 

Celou cestu bylo ticho. Když jsme dojeli před můj dům, vystoupila jsem. ,,Dík za odvoz.'' Řeknu. On mi jen kývne a já zavřu dveře od jeho auta. 

černé camaro

Já vím, tato kapitola byla nudná, příště to bude lepší. Verectis