Chytila ho za ruku, Hermionin dotek byl slabý, neměla už žádnou sílu. ,,Neboj se.Když... když budeš věrný svému srdci, nalezneš klid."
,,Bez tebe nikdy!" pravil tiše.
,,Ale já budu s tebou, budu ta ruka, co tě povede tmou. Až budeš ztracený zavolej mě... a já přijdu, já tam budu," pravila a rozpřažením rukou si požádala o objetí. Severus se sklonil, aby ji pevně obejmul. Držel ji možná až moc pevně, ale ona si nestěžovala.
,,Bohové! Proč? Proč mě opouštíš?!"
,,Neopouštím, jsem tu s tebou... stále ... a navěky..." řekla slabým hlasem. Najednou se její pohled změnil, jako kdyby neviděla svět kolem sebe, jako kdyby ji pohltila mlha. ,,Ach Severusi," vydechla okouzleně, ,,vidím světlo. Volá mě..."
,,Ne! Nejsem připravený, já to tu nezvládnu! Neopouštěj mě!" žadonil nešťastně.
,,Buď věrný svému srdci a nalezneš slunce, podobné tomu, které vidím já, za kterým jdu..." šeptala s očima přišpendlenýma k cizímu světu. ,,Polib mě naposledy, než se znovu setkáme," požádala, ale když jí pohlédl do očí, jeho pohled neopětovala.
Severus se k Hermioně nahnul a jemně ji políbil. Když se od ní odtáhl, už nedýchala. Políbil ji ještě jednou, pokusil se probudit život, aby se jí rozbušilo srdce a ona otevřela oči. Ale rty byly chladné, oči stále otevřené, tvář v němém úžasu. ,,Ne..." zašeptal. Přístroje kolem něj se rozpípaly, přiběhly sestřičky a doktor, ale on věděl, že s tím nic už nic neudělají.
,,Pane Snape, je mi líto..."
,,Nemluvte, když odchází má žena," požádal.

Bloudil po městě. Kolem něj procházeli lidé, někteří spěchali, někteří se smáli, jiní se drželi za ruce, hádali se, zpívali si, pili, jedli, lhali a podváděli. Severus přišel na most.
,,Je tu krásně," řekla Hermiona.
,,Ano, chodím sem každý večer. Člověk může přemýšlet..."
,,O té těžké době, o tom jak lidé přecházejí na stranu zla..."
,,Ne," řekl a pohlédl na ni. ,,O lásce."
Bylo slyšet, jak se jí zastavil dech. Severus ji pohladil po tváři. Konečně přišla ta chvíle, kdy ji políbil.
Hodil dolů kámen, který ve vodě vytvořil kola. A její obraz ve vodě se rozmazal a zmizel. ,,Sakra, Hermiono, já nejsem připravený."

Voldemort se zasmál. ,,Slavný Harry Potter leží přede mnou na zemi v nesnesitelné bolesti. Co s ním uděláme? Máš nějaký nápad, Severusi?"
Severus před něj předstoupil. ,,Pane, já bych ho nechal být. Trpí už teď dost. Jeho kamarádka zemřela."
,,Ano!A mou rukou, stačilo ji proklít. Umírala pomalu a bolestivě a nikdo to nemohl zastavit. Ale stejně, Severusi, musím mu něco provést ještě před jeho smrtí."
,,Víte, pane, už mu nic neuděláte. Než cokoliv řeknete, budete mrtvý."
,,Ale pročpak? A kdo mě zabije?" zasmál se pobaveně Voldemort.
,,Já vás zabiju. Tu dívku, co jste zabil, jsem miloval."
,,Dobrý špás, Severusi."
,,Hermiona Grangerová... Poslední dva měsíce Hermiona Snapeová," řekl a všichni utichli. Vytáhl svou hůlku, namířil ji na Voldemorta.
,,To neuděláš!"
,,Zabil jsi mou ženu, necelých osmnáct jí bylo, ráda četla. Poslední měsíc umírala, věděla to... A přesto mě dokázala chytit za ruku a usmát se. Ona byla silnější než já. Ona, která ležela na posteli a tiše plakala bolestí, schovávala svou tvář vždy do polštáře, aby mě nevzbudila. Každou noc se modlila... Ale ne za sebe, za mne, za své přátele a rodinu. A dokázala do posledního vydechnutí věřit, že tahle krutost pomine a my budeme volní."
Voldemort ho nejspíš neposlouchal, hleděl na Severusovu hůlku. ,,Ale... ty mě nezabiješ, jsi můj věrný přítel..."
,,Avada Kedavra!"
Všichni šokovaně hleděli, jak zelený paprsek dopadá na Voldemortovo tělo a ten padá k zemi mrtvý. ,,Škoda, že je to tak rychlá smrt... Ty sis ji nezasloužil."

Bylo po bitvě, Severus ležel pod troskami a jeho mělký dech ani nebylo slyšet. Najednou uviděl světlo.
,,Severusi!" uslyšel hlas.
,,Hermiono..." zašeptal, nebo možná odpovídal jen v duchu.
,,Ty za mnou nemůžeš. Máš před sebou ještě mnoho let."
,,Bez tebe žít nechci."
,,Severusi, to si nevybíráš ty. Za ty roky, které prožiješ, zachráníš mnoho životů, staneš se ředitelem Bradavic. Najdeš nejlepšího přítele v někom, kdo mi byl blízký. Budeš ochránce kouzelnického světa."
,,Ne, chci za tebou," odvětil nejspíš jen ve své mysli. Najednou uviděl Hermionu. Měla na sobě bílé šaty.
,,Ty musíš žít, teď když jsi našel věrnost svému srdci," pravila a vzala do čistých rukou kusy dřeva, co ho věznily a pak mu podala ruku. Chytil ji a vstal.
,,Miluji tě, Severusi. Tak žij!" zašeptala a políbila ho do vlasů. Zmizela jako vánek a Severus tam zůstal stát sám.
,,Pane profesore!" zvolal Harry. ,,Hledám vás. Ostatní to vzdali, ale já věděl, že budete naživu."
,,Pottere, až bude čas a klid, zvu vás na skleničku ohnivé whisky," řekl Severus. Konečně pochopil. Musel žít pro Hermionu. Musel urovnat věci. Musel se přemoct. Musel se naučit truchlit... a při tom truchlení žít.

,,Je mi to líto, že Hermiona umřela," řekl Harry. ,,Nevěděl jsem, že jste byli manželé."
,,Hermiona sama si přála to nikomu neříkat. Chtěla mít tohle tajemství do konce Voldemorta a pak bychom to všem řekli. Nebo aspoň vám a Weasleymu."
,,Jak je možné, že jste tak... silný?" zeptal se Harry. ,,Zemřela vám jediná dívka, kterou jste miloval. Moje nejlepší kamarádka. Já bych nejradši plakal celý dny."
Severus se slabě pousmál, stálo ho to hodně přemáhání, taky by raději plakal. ,,Když budu věrný svému srdci. Když budu uchovávat vzpomínku na Hermionu ve své mysli, znovu ji uvidím. Znovu se s ní setkám, až přijde čas."