,,Můžete mi říct, co pohledáváte v tuto noční hodinu na chodbách hradu?" otázal se Percy povýšeným hlasem.
,,Co tě to zajímá?" opáčil Draco Malfoy.
,,Jsem školní prefekt, mám dohlížet na klid na chodbách v době večerky," odpověděl Percy naprosto klidným hlasem. Hlouček zmijozelských se zasmál, přesto se však otočili a zamířili do zmijozelské společenské místnosti. Zůstala tam stát jediná dívka, která se zmijozelskými šla na nočná procházku. Percy neznal její jméno, ale věděla, že je stejně stará jako jeho bratr Ronald. Měla černé vlasy a na porcelánově bílé tváři drzý úšklebek.
,,Bacha, Weasley, s kým si zahráváš," řekla. Než té malé potvoře stihl cokoliv odpovědět, otočila se a zamířila za svými spolužáky. 

Kráčeli společně hradem. Percy se odhodlával již delší dobu, upřímně - několik měsíců. Mnul si nervózně ruce za zády a předstíral, že poslouchá její vyprávění. Konečně došli k velikému oknu, ze kterého byl krásný výhled. Zatímco pozorovala temnou oblohu, Percy se modlil ke všem bohům, aby mu dali sílu.
,,Penelope?" oslovil ji a ona se k němu otočila. ,,Já už ti dlouho chci něco říct. Víš, mně se moc líbíš. Mám tě rád."
,,To já přece vím. Bylo to na tobě poznat už dávno," začala Penelope a znělo to skoro až nadějně. ,,Jenže já k tobě nic necítím, Percy. Promiň. Určitě si někoho najdeš, ale tím někým nebudu já."
,,Ach tak," hlesl jen Percy.
,,Nebude ti vadit, když zbytek obhlídky projdeš sám? Myslím si, že by teď nebylo nejlepší, abychom spolu trávili čas."
,,Jistě," odsouhlasil prostě Percy. Penelope ho pohladila po rameni, jako kdyby to snad mělo zmírnit tu bolest, co cítil.
,,Chudáček Weasley, sám samotinký uprostřed velkého světa," ozval se posměšný hlas, ale tentokrát to nebyl Protiva. Z jednoho z výklenků vyšla ta černovlasá holka a samolibě se na něj šklebila.
,,Hele, ty," začal Percy.
,,Já nejsem helety, já jsem Parkinsonová," skočila mu do řeči.
,,Nepleť se do věcí, které se tě netýkají."
,,Když ona je to taková zábava," řekla a vyžívala se v každém slově.
,,Zábava? Neměla by sis najít jinou zábavu?"
,,Ale vůbec ne. Noc zlomenejch srdíček, to je to, pro co žiju!"
Percy toho měl dost. Byl odmítnutý Penelope a teď si ho dobírala tahle holka. ,,Zmlkni, Parkinsonová. Ty ani nevíš, co je láska."
To nečekala. Poprvé v její tváři uviděl něco jiného, než arogantní úsměv. Její tvář zvážněla, rysy v jejím obličeji jakoby potemněly, už nebyly tak ostré. Sklonila hlavu. Chvíli mlčela.
,,Si myslim, že to vim," hlesla Pansy a ledabyle kopla teniskou do kamenného schodu. Nepohlédla na Percyho, když pokračovala: ,,Je to něco jako radost. Asi se člověk necejtí tak sám. Tipuju, že se v noci líp usíná."
Percy ji pozoroval mlčky. Pansy hleděla na zem, ruce si strčila do kapes.
,,Si jen tak představuju, že by to mohlo bejt. Máš komu vyprávět všechny příběhy, třeba se něčemu i zasměje, nebo aspoň odpoví. Asi se za to ani nemusíš stydět. A je pravděpodobný, že nemusíš sedět celý dny doma, nebo ve společenský místnosti, nebo sama chodit venku. Asi s tebou ten člověk je a... nevim to jistě... ale třeba má pro vás plány. Je jasný, že to taky bolí, to si myslim, že jo. Ale když je to tak inspirativní pro lidstvo, tak je to asi správná věc. A asi je i jedno, jestli je to ten, nebo ta, hlavně, když to někdo je. Nejspíš to má dobrej vliv na mozek, srdce a všechny ty tělesný součástky."
,,Nejspíš souhlasím," řekl nejistě Percy, překvapený Pansyinou otevřeností.
,,Stejně ale netušim, jak to může bejt... však víš... opětovaný. Jakože tě má někdo rád? Prostě a jednoduše rád? Přijde mi to neuvěřitelný, takže fakt jenom odhaduju, jak je to s tou láskou. Neočekávám, že bych mohla někdy vědět, on je ten čas neúprosnej, ale... aspoň si to tak můžu představovat. Třeba by to vážně bylo takhle ucházející. Ta zamilovanost a tak. Nebo mít aspoň někoho, kdo by ti taky občas koupil kousek dortu."
,,To asi zní jako láska," odhadoval Percy. Pansy jakoby se probudila z transu, vytáhla ruce z kapes a přestala se hrbit.
,,Promiň. Jsem dnes ňáká vyhrocená."
,,Mně to nevadí. Naopak jsem na tebe skoro změnil názor."
Pansy se jemně pousmála. ,,A co bych musela udělat, abych si vysloužila tvý úplný změnění názoru na mě?"
,,Nejspíš nebýt tak protivná," začal Percy a dodal: ,,A taky se se mnou někdy stavit v Prasinkách na kus dortu."
,,To nezní až tak špatně."
Znělo to dokonce víc než dobře. A oba se z toho tajně radovali.