Klaus POV

Nikdo, kdo ublíží mé rodině, nepřežije. Nikdo!

"Caroline, jsi nádherná a hezčí už nebudeš. Můžeme už prosím jít?" houknul jsem směrem ke koupelně, když jsem už deset minut čekal, než se má drahá uráčí zkrášlit a připojit se ke mně.

"Hechtě hvilku," ozvalo se téměř nesrozumitelné zamumlání, zřejmě si zrovna čistila zuby. Protočil jsem oči a zvedl se z postele. Už mě nebavilo dál čekat, takže jsem ji nechal v jejím osobním rauši a radši se připojil na nádvoří domu k Elijahovi.

"Dobré odpoledne, bratře," zvedl na mě oči od šálku odpoledního čaje. Před ním ležely rozložené dnešní noviny - vždy potřeboval mít přehled o dění okolo něj.

"Je příjemné být zase doma," přisedl jsem si na židli vedle něj a rozhlédl se po okolí. Stále to tu vypadalo tak, jak jsem si pamatoval - jenom trochu zchátralejší. To místo mě naplňovalo až překvapivým optimismem a hrdostí.

Elijah zamíchal lžičkou ve svém hrníčku a opřel si ruce o opěradla židle, "nejdůležitější je, aby to tak i zůstalo, Niklausi."

"Co tím chceš říct?" založil jsem ruce na hrudníku. Už jsem poznal jeho káravý tón hlasu. Měl jsem dojem, že ta poznámka byla nějakým způsobem mířená proti mně.

"Občas máš sklony pro, řekněme, dramatičnost. Nezapomeň, že místní respektují ji a ne tebe. Připomeň si to pokaždé, když budeš mít chuť udělat něco unáhleného."

"Budou mi prokazovat ten samý respekt, který prokazují jí!" zavrčel jsem nepřátelsky. Nemyslím, že by mu příslušelo, jakkoliv mě soudit, nebo mi říkat, co mám dělat. On a jeho neustála opatrnost. Tohle je naše město a já se podle toho budu řídit.

"Mír je křehká věc, Niklausi," téměř mě probodl svýma tmavýma očima, "možná bys měl spolknout hrdost a myslet radši na svou dceru. Nemyslím, že si zaslouží vyrůstat ve válečné zóně. Před všemi jsi slíbil Caroline věrnost, tak cti svůj slib. Starej se o její bezpečí, spolupracuj s ní, ale nedělej nic za jejími zády. To je cesta do pekel."

"O pekle nevíš vůbec nic, bratře," přimhouřil jsem oči a zase se zvedl od stolu. To už budu radši poslouchat Caroline, jak mluví o oblečení, než se nechávat poučovat od svého staršího sourozence, jako kdybych byl nějaké malé děcko.

"No jistě, zapomněl jsem, že můj velký bratr ví vše nejlépe," cynicky jsem povytáhl koutek do mírného úsměvu.

"Jsi jako dítě, kterému seberou hračku," poznamenal Elijah klidným hlasem a sklonil hlavu zpátky k dnešnímu tisku, čímž zřejmě považoval naši konverzaci za ukončenou.

Nadechl jsem se, abych mu ještě odpověděl něco daleko peprnějšího, když mě přerušil další hlas, "můžete se zatraceně přestat pro jednou hašteřit?" přímo ke stolu přešla Rebekah, která se právě vrátila z města a rukama plnýma věcí. Pravděpodobně byla v sídle podívat se za Hope - ta zůstávala stále v původním domě spolu s Hayley a její vlkodlačí smečkou. Zatím si nikdo z nás nebyl stoprocentně jistý bezpečností, takže bylo nejjistější zatím držet mou dceru co nejdál od potenciálních problémů.

"Překvapilo by mě, kdybys k tomu neměla taky co říct, sestřičko," letmo jsem se ušklíbl. "Přišla jsi nás sem jenom poučovat, nebo máš na svém srdíčku ještě něco?"

Takže ženy ve 21. století se oblékají jako prostitutky.

"Přišla jsem za Caroline," jenom se letmo ušklíbla a v každé ruce nadzvedla jedno pouzdro s oblečením. "Nemůžu si vybrat, které šaty si mám vzít příští víkend, takže potřebuji její odbornou radu. Nic, čemu bys rozuměl, Niku."

"Opovaž se za ní jít teď," odpověděl jsem lehce varovně. "Už půl hodiny tu na ni čekám a mezitím mi propadla rezervace v restauraci. Ještě, že mám i jiné možnosti, jak zařídit stůl."

"Restaurace? Páni," na tváři se jí rozzářil široký úsměv, "ty jsi sladký. Nikdy by mě nenapadlo, že můj bratříček je takový romantik. Co máš v plánu po večeři?" Začala nadšeně vyzvídat a já se začínal proklínat, že jsem vůbec něco říkal. Nenapadlo mě, že bude chtít znát dopodrobna celý můj večerní plán. Chtěl jsem Caroline přichystat příjemný večer, a přitom se nenápadně zeptat na její vyhlídky týkající se New Orleans. Neustále si hrála na tajemnou a mě pomalu začínala docházet trpělivost. Ale ani já nejsem žádný hlupák a vím, že příjemně naladěná žena je sdílná žena.

Seshora se ozvalo tlumené tříštění skla a dopadnutí něčeho lehkého na zem - pravděpodobně tužky na oči. Jenom jsem protočil panenky a podíval se na Rebekhu, "tak běž za ní, pomoz jí to všechno sesbírat, zeptej se ji na cokoliv chceš, ale hoďte sebou!" Zabručel jsem mírně rozladěně. Nicméně mi přišlo snesitelnější nechat svou sestru zařídit věci, které chtěla, než aby mě tu vyslýchala.

Rebekah se jenom uculila, "dobře, zeptám se zítra Caroline. Určitě mi o tom dopodrobna povypráví." Nadšeně se otočila a vyrazila po schodech nahoru do jejího pokoje. Zhluboka jsem se nadechl a chystal se znovu usadit, když jsem svou sestru zaslechl, jak volá moje jméno.

"Niku!" křikla znovu. To už jsem se bleskovou rychlostí zvedl a během zlomku vteřiny jsem stál vedle ní. Okamžitě mě do očí uhodilo okno dokořán. Caroline nikdy nenechávala okno úplně otevřené. Vždy tvrdila, že jí ruší zvuky z ulice, a že se do místnosti dokořán otevřeným oknem dostane spousta smogu. Jako kdyby to pro ni, jako upírku, vůbec bylo podstatné.

Udělal jsem krok směrem k Rebecce, která stála za dveřmi koupelny a v ruce ještě stále pevně svírala šaty, které sem přinesla Caroline ukázat. Na zemi jsem zahlédl tužka na oči, která se ještě stále kutálela směrem ke sprchovému koutu. Mou pozornost ovšem okamžitě přitáhlo zrcadlo. V jeho spodní části se rozbíhala spousta prasklin, které všechny končily přibližně ve středu, kde byla vysypaná část skla a zároveň velká krvavá skvrna, ze které stékala jedna jediná tmavá krůpěj směrem dolů. Tam se oddělila od rámu zrcadla a skápla do umyvadla, kde dopadla na odhozenou a roztříštěnou injekční stříkačku.

Rebekah se pokusila zvednout její zbytky a okamžitě prudce ucukla rukou, neboť se popálila. "Sporýš," zamračila se a otočila svůj zrak na mě. 

"Marcel," procedil jsem skrz zuby a jedinou prudkou ránou pěstí roztříštil zbytky zrcadla. Střepy se vysypaly do umyvadla a já se do nich s přimhouřenýma očima zadíval. Na každém střípku jsem viděl svůj děsivý nepříčetný odraz, když jsem stiskl zakrvácenou ruku pevně v pěst. "Za to mi zaplatí!" Z krku jsem sundal řetízek s křížkem, který mi kdysi darovala Caroline a předal ho do rukou Rebekhy. "Vezmi si tohle a sežeň Kola. Ať je tady, až se vrátím. Zatím jí zkuste lokalizovat. A já si jdu promluvit s Marcelem," zavrčel jsem a rychlým krokem vyrazil pryč.

---

Tak klid netrval příliš dlouho. Pro nepřátele je Caroline jako magnet, protože je jednodušší ublížit jí, než Klausovi. Myslíte, že to byl Marcel, kdo ji nesl? A co po ní asi budou chtít? :)