Pamatuji si ji ze včerejší noci. Je vážně k nakousnutí - Ještě jedno slovo a vytrhnu ti játra. 

"My se známe?" nedůvěřivě jsem si měřila vyššího kluka, který se ležérně opíral o zeď ramenem a sledoval nás s cynickým úsměvem na rtech. Nebyl mi ani v nejmenším povědomý. Byla jsem si jistá, že jsem ho nikdy v životě neviděla. A přesto bylo něco až příliš povědomého na jeho úšklebku a tónu hlasu. 

"Jistě, drahoušku. Můj bratr mi chtěl vytrhnout játra jenom za to, že jsem se na tebe podíval," odpověděl pobaveně. "Zlomilo by mu srdce, kdyby tě tu teď takhle viděl a slyšel."

Ještě chvíli jsem si dovolila mlčet a přemýšlet, než mi všechno zapadlo do sebe. "Kol Mikaelson," chápavě jsem přikývla a na tváři se mi objevil drobný úšklebek, "myslela jsem, že jsi mrtvý." 

"Krásná tvářička a dokonce i mozek. Začínám chápat Klausovu posedlost," zasmál se a přitom si přisedl rovnou k našemu stolu. "Co se smrti týká - jak jistě vidíš, nejsem zrovna tak úplně ve své kůži." 

"Pravda, ale polepšil sis. Konečně tvoje obočí nevypadá jako dvě nafouknuté housenky," ušklíbla jsem se. 

"Takže jsem tě zaujal natolik, že sis i zapamatovala, jak vypadám. To už něco znamená," vyzývavě povytáhl obočí a se založenýma rukama si mě bez okolků prohlížel. Znervózňoval mě, ale pokoušela jsem se na sobě nedat nic najevo. Dělala jsem, jako kdybych ho neviděla a otočila se zpátky na Marcela.

"Omluv Kolovu nevychovanost. Toleruji ho jenom kvůli Davině, která ho považuje za přítele. Nicméně pokud je pravda, co říká, myslím, že jsme právě uzavřeli dohodu," oslnivě se na mě zazubil a já mu musela odpovědět vstřícným pousmáním, ačkoliv bych mu nejradši smazala ten jeho úsměv, jak z reklamy na zubní pasu, z obličeje. "Každopádně se nehodí, aby dáma jako ty, bydlela na hotelu," zavrtěl hlavou, "vyhradím ti tu jeden z nejlepších pokojů. Nebo víš co, přidej se ke mně - provedu tě tu a vybereš si ten, který ti bude nejvíc vyhovovat." 

"To snad ani nemusí být," odpověděla jsem zaskočeně, "já si přece bydlení najdu. Nemůžu tu takhle obtěžovat." 

"Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. A hlavně tak moc důležitý spojenec, jako ty - musím si tě předcházet," uculil se a nabídl mi ruku, abych se mohla postavit. Ačkoliv jsem neměla nejmenší chuť chytat se ho, nic jiného mi nezbylo. S falešným úsměvem jsem vložila svou dlaň do jeho a s pomocí se zvedla na nohy. 

Věděla jsem, že je to celé jenom hra. Nevěřil mi a chtěl mě mít na očích a já mu chtě nechtě musela umožnit, aby měl navrch, pokud jsem měla získat důvěru a postavení v místním společenství. V téhle hře jsem byla ještě nová a nezkušená. Neměla jsem staleté zkušenosti jako Marcel s Klausem. Dokonce jsem ani neznala plány bitevního pole. Byla jsem jako prostý vojín postavena do první linie a předhozena nepřátelům. Mohla jsem se buď schoulit do zákopu nebo přejít do útoku. A já přesně věděla, co si vyberu. 

Drahá budoucí Caroline. Předpovídám ti, že jednou vyhraješ cenu Tony, budeš žít v perfektním domě a vezmeš si perfektního muže. 

Nevím, co jsem od domu čekala, když mi ho Marcel začal ukazovat, ale přesně vím, co jsem cítila, když skončil - tohle bude můj domov. Občas jsem rukou něžně přejela přes dřevěné zábradlí, nebo se dotkla starožitného nábytku. Ačkoliv byl dům dost zanedbaný, se správnou péči z něj může být luxusní sídlo. Moje marnivá část srdce zaplesala nad představou, že by mi tohle místo mohlo říkat královno. Jsem si naprosto jistá, že Klaus to věděl. Že bude stačit, abych se tu prošla, a že mé zaujetí pro věc bude poháněné touhou po krásných věcech a uznání. Možná mě i děsilo, jak moc dokázal odhadnout mé nejniternější pohnutky dřív, než jsem je vůbec dokázala odhalit já sama. 

"Tenhle bude naprosto vyhovující, Marceli," zastavila jsem se v jednom menším, ale přesto útulném pokoji. Pach stáří a zatuchlosti se vznášel téměř v celém domě, ale to nebylo nic, s čím bych si neporadila. Přesto mě tahle místnost něčím přitahovala. Ať už to byl nádherný obraz, visící nad postelí, ve kterém jsem naprosto s jistotou poznávala Klausův talent, nebo pečlivě vyřezávaní šperkovnice ležící na starožitné dubové komodě. 

Marcelovi na tváři pohrával spokojený úsměv, když přikývl, "jistě. Skvělý výběr. Věř mi, budeš se tu mít jako princezna." Něco na jeho slovech se mi nelíbilo. Téměř jsem cítila tu faleš, která odkapávala z každého slova. Zároveň jsem ale viděla, jak si mě prohlíží a těší se z mé přítomnosti. Zřejmě jsem nebyla jediná, kdo má slabost pro krásné věci. A toho já uměla využít dokonale - Caroline Forbesová rozhodně ví, jak dostat to, co chce. 

"Výborně," obdařila jsem ho jedním ze svých zářivých úsměvů. "Zajdu si po pár věcí a večer už tu budu jako na koni. Rozhodně už nemíním platit další noc na hotelu, když mi byl nabídnutý takový luxus," trochu koketně jsem se na něj uculila a rozešla se ze schodů zpátky na nádvoří. 

"Pošlu s tebou dva ze svých lidí, aby ti pomohli se zavazadly," zastavil se u východu ven a opřel se rukou o dveře.

"Cestovala jsem dost na lehko, mám jenom jednu tašku a s tou si zvládnu poradit sama," odvětila jsem s úsměvem, pak jsem se důvěrně naklonila blíž k jeho uchu a ještě si přiložila hranou dlaně ruku k ústům, abych dodala váhu šepotu. "Tahle fasáda se nenahodí sama, a rozhodně nedopustím, aby mě bez ní někdo viděl," tiše jsem se zasmála a zase se od něj odtáhla. 

"Věřím, že i pod ní jsi stejně tak krásná jako teď," uculil se, ale ustoupil, abych mohla projít. "Večer budeš mít vše připraveno. Budeš se tu mít jako na zámku, Caroline, za to ti ručím." S těmi slovy mě konečně nechal odejít a sám se vrátil zpátky dovnitř. Z hrudi mi spadl tíživý pocit, když jsem vyrazila směrem k hotelu - to pro případ, že by mě někdo od něj sledoval. Vytáhla jsem mobil z kapsy a dovolila si jenom rychlou zprávu Klausovi: Ruka je v rukávu. 

----

Další kapitola je za námi a všem musí být jasné, že Caroline se pustila do dost nebezpečných vod. Napadla mě jedna věc - chtěli byste vědět, co mezitím podniká Klaus? Říkala jsem si, jestli občas neproložit kapitoly jednou z Klausova pohledu - jenom pro oživení :) 

Každopádně co myslíte, na které straně barikády bude nakonec Kol? Podaří se Marcelovi zlomit Caroline nebo to bude naopak? :)