Mám ráda koně. Ale mám ráda i lidi a lidi mají vážně rádi mě, takže... budu uvnitř.

"Proč mám být zase něčí návnada?" založila jsem pobouřeně ruce na hrudníku.

"Protože jsi okouzlující, lásko," odpověděl mi Klaus s úsměvem, který se mi vůbec nelíbil. Znamenalo to, že se mu v hlavě už dávno zrodil jeden z jeho naprosto šílených plánů.

Zhluboka jsem vzdychla a rezignovaně si nalila skleničku bourbonu. "Ještě že máš takové obavy o moje bezpečí," dodala jsem ironicky.

"Tak za prvé," zvedl jeden prst, "vím, že se o sebe umíš postarat - občas děsíš i mě. Za druhé," zvedl druhý prst, "nemysli si, že tě tam pustím bez ochrany. Našel jsem někoho, kdo zabezpečí jak tenhle dům, tak i tebe. A za třetí?" na chvíli se zamyšleně odmlčel, "žádné za třetí není."

"Ty tady znáš nějaké čarodějky?" napila jsem se ze skleničky a přitom si ho zkoumavě prohlížela. Ten výraz v jeho obličeji mi byl až příliš povědomý - už jsem za těch pár měsíců zvládla poznat, kdy vymyslel nějakou hloupost. "Ne! Klausi, děláš si ze mě srandu? Volal jsi Bonnie?" zamračila jsem se, "zrovna jsem odtamtud přijela; nemohl ses mě prostě zeptat? Bože," otočila jsem do sebe skleničku až do dna a zvedla se od stolu. "Nepředpokládám, že jsi jí slušně požádal, že?" ušklíbla jsem se, když jsem nedostala okamžitou odpověď a otočila se k odchodu.

Než jsem stihla odejít, chytil mě za ruku a opatrně, ale přesto důrazně, si mě otočil zpátky na sebe. Protočila jsem oči, když mě chytl i za druhou ruku a propletl nám prsty. "Slušně a vhodným tónem jsem jí upozornil, že možná přijdeš o hlavu, když to neudělá," uculil se, přesunul svou pravou ruku na můj bok a silněji stiskl, kdybych mu náhodou chtěla znovu odcházet.

Nic takového jsem v plánu neměla - jako hloupá puberťačka jsem se vždycky nechala přesvědčit. "Jsi neskutečný," zavrtěla jsem lehce pobaveně hlavou a položila mu volnou ruku na rameno.

"Je i třetí důvod," pohnul se z místa a mírně zatlačil na mou ruku, abych musela udělat krok. Aniž bych si to uvědomovala, vedl mě podle rytmů neexistující hudby, "jak jsi mi kdysi připomněla - máš ráda lidi a lidi mají rádi tebe. Jsi laskavá, okouzlující a přesvědčivá. Všude kolem tebe budou tvoji potenciální poddaní. Ukaž jim, jaká jsi a oni tě budou milovat. Potom už jsme jenom krůček od vítězství."

"Takže mám být druhá Daenerys? Lamačka okovů? Ochránkyně říše?" pochybovačně jsem se ušklíbla.

"To je ta dračí holka?" povytáhl Klaus obočí, "mohla by ses radši vrátit do reality, lásko?"

Protočila jsem oči a jenom si pod vousy něco tiše zahuhlala. Klaus zřejmě mohl zaslechnout slova jako: nemoderní, nudný nebo absolutně nevíš, co zrovna letí.

Klaus předstíral, že moji poznámku neslyšel, nebo se ji spíš rozhodl ignorovat - což možná nebyl zas tak hloupý tah. Občas jsem dokázala být vážně otravná, nicméně to i on, takže jsme si byli ve většině případů kvit. Jenom zvedl ruku a jednou mě protočil, načež pustil mou dlaň ze sevření a rozešel se ke schodům. "Pojď se mnou, ukážu ti tvůj pokoj," dodal.

Bez váhání jsem se rozešla za ním. Vystoupali jsme schodištěm do první patra, kde jsme zahnuli za roh a vešli do menší, ale příjemně vybavené, místnosti. "Tak tohle je tvoje rezidence," uculil se na mě a zavřel za námi dveře. "Je to možná trochu stísněné, ale neboj - je jen otázka času, kdy se budeme stěhovat do rodinného sídla."

"A to všechno závisí na mě a na mojí přesvědčivosti, já vím já vím," přikývla jsem, obešla postel a posadila se na měkké a voňavé povlečení. "Líbí se mi to tu. Stejně tu asi moc času nestrávím," pokrčila jsem rameny.

Očekávala jsi hotovost? - To, nebo miniledničku!

"A ještě jedno menší překvapení pro tebe mám," otevřel jednu ze skřínek naproti mé posteli.

Zahlédla jsem v ní bílý vnitřek, limonádu, čokoládovou tyčinku a jednu lahev alkoholu. "Co to...?" začala jsem, než jsem si uvědomila, na co se dívám. Místností se rozezněl můj upřímný smích, "to je minilednice. No, ale když nad tím tak přemýšlím, myslím, že bych daleko radši tu hotovost," poklepala jsem si naoko zamyšleně prstem na spodní ret.

"Tak to máš v tom případě smůlu a jestli si toho nebudeš vážit, dám ji Rebecce. Myslím, že si na ni brousí zuby," odvětil lehce pobaveně. "Caroline?" z jeho obličeje najednou zmizel ten hravý úsměv, který si doteď držel.

"Hm?" zvedla jsem na něj tázavě hlavu a složila si ruce do klína.

"Nic neriskuj, buď opatrná a hlavně - nikomu nevěř! Rozumíš?" dodal trochu důrazu do hlasu, až mě jeho naléhavost zaskočila.

"Klausi," nadechla jsem se a prohrábla si vlasy. Tohle jsem slýchala tak často, že už mě to téměř začínalo obtěžovat. "Možná jsem blond, ale rozhodně nejsem hloupá, rozumíš? Jsem chápavější, než si myslíš."

"Jen se chci ujistit, že se budeš držet našeho plánu," odpověděl už mírně podrážděně.

"Teď si asi nerozumíme," zvedla jsem se z postele a založila si ruce na hrudníku, "to není náš plán. To je tvůj plán, Niku. A já se podle něj budu řídit jenom v případě, že to uznám za vhodné."

"Myslím, že bys mi měla projevit trochu víc respektu," procedil skrz zuby a stiskl ruku v pěst. Vím, že by mi nikdy neublížil, ale tak často se nechával ovládat vztekem, že už jsem se toho přestala děsit. Byl pořád v něm a já to věděla lépe, než kdokoliv jiný. Možná proto jsem mu to dokázala tak lehce odpouštět. Protože jsem se dokázala vžít do jeho kůže - doslova.

"Aby bylo jasno - nejsem tu na tvou žádost, nejsem tu dokonce ani jako figurka do tvojí královské hry. Ty mi nevelíš a ani se mnou nepokoušej manipulovat, protože já se nenechám. Jsem tu ze své svobodné vůle a díky tomu můžu i kdykoliv odejít. Doufám, že mě chápeš, protože to nebudu znovu opakovat! Ber mě jako sobě rovnou a já ti budu pomáhat jakkoliv dokážu; povyšuj se nade mě, poroučej mi a já se vrátím do Mystic Falls a už nikdy mě neuvidíš."

Viděla jsem, jak mu v obličeji cuká vzteky. Jak se kouše do jazyka, aby na mě nezačal vztekle křičet. Tak moc lehce se nechával vytočit; to byla jeho největší slabina - impulzivnost. Ale přesto se dokázal udržet, ačkoliv jsem zřetelně slyšela praskání v kloubech, jak si drtil ruce v pěst. "Dobrou noc, Caroline," dodal nakonec odměřeně a nechal mě v mém pokoji samotnou.

---

Doufám, že už nejste otrávení tím hašteřením Klause a Caroline, protože v tomhle případě to prostě jinak nejde. Oba jsou ambiciózní, oba chtějí mít kontrolu ve svých rukou a Klaus je ještě k tomu zvyklý dostat všechno přesně tak, jak chce. Pravděpodobně se takových konfliktů objeví ještě dost, co si budeme povídat :D

Co myslíte - jak si Caroline poradí s Marcelem a jeho upíry? Dostane jí Klausův plán do problémů?