téma 00 - Došly kolíčky

Objeví se ve dveřích, ve tváři výraz hlubokého smutku.
„Je mi to líto," pronese tiše a položí na zem proutěný koš. Není plný, ale ani prázdný a přes okraj skoro laškovně vyčuhuje růžek látky. Pohledy přítomných jsou k tomu kousku tkaniny přitahovány téměř magicky.
„Co je na tom těžkého?" podiví se starší žena. „Vždyť to neděláš poprvé, ne?"
„Já vím," přisvědčí dívka omluvně. „Normálně bych byla dávno hotová, ale tentokrát..."
Očima zalétne k oknu, za nímž vítr rve zažloutlé listí ze stromů.
„Snažila jsem se, ale vidíte sami. Co nepřidělám uletí. A mě došly kolíčky. Ven to prádlo prostě nepověsím."