„Tohle je Sirius, psí hvězda. Nejzářivější hvězda naší oblohy." Ale dívka nesleduje hvězdy. Nervózně se rozhlíží, děsí ji každé šustnutí. Za dne vypadal nápad přespat v divočině romanticky. Teď jí přijde děsivý.
„Myslíš, že jsou tu vlci?" pípne
„Kde by se tu vzali."
Noc prořízne táhlé zavytí.
„Ááá. Véno, pojď pryč. Třeba do kempu."
„Teď potmě? Neblbni. Pojď do stanu, tam žádný vlk nepoleze." Nakonec se nechá přesvědčit, ale romantika je v tahu. A hvězdami ozářeným lesem kluše šedý stín. Pochechtával by se, ale v téhle podobě to neumí. Tak se jen po vlčím šklebí a občas si pobaveně odfrkne.