S kamarádkou v cukrárně. Co tak přijde na přetřes? Rodina? Práce?

„Pořád dumám, kde se vlastně vzali dlaci," nahodí Lenka mezi dvěma sousty obřího větrníku. Rebeka jen protočí oči.

„Uznej, tvor co dovede měnit podoby," nedá se černovláska. „Není to jako záhada?"

Rozhodně. Rebeka opatrně zkontroluje zbylé osazenstvo cukrárny. Nikdo jim nevěnuje pozornost, ale i tak.

„Záhada je, jak se můžeš takhle cpát a pořád vážit čtyřicet kilo i s postelí," opáčí.

„Vyběhám to, když hledám pitomce, co lezou kam nemají," mávne rukou Lenka. K Rebečině úlevě ale nechá záhady vesmíru plavat a začne líčit jakousi příhodu ze života záchranáře.