Měkký mech. Vůně čerstvého jehličí. Z houští vyrazí ušák a zmizí mezi stromy.
„Tilda se neumí plížit," směje se střapatý kluk.
„Vlci se neplíží," durdí se děvče. „Vlci kořist uštvou a strhnou," vycení na bratra drobné zoubky.
„Ty nejsi žádný vlk. Leda tak štěně."
„Nechte toho," směje se matka. „Podívejte, jahody." Spor je rázem zapomenut. Ani jedno z dětí si nevšimne velkého šedého vlka, skrytého v mlází na kraji mýtiny. Jen matka zdvihne hlavu a jejich pohledy se na okamžik střetnou.
„Mami, chceš taky jahodu?"
Jak se objevil, tak zmizel. Stín mezi stíny. Žena se pousměje. Už brzo bude úplněk.