Jako správná žena činu,
píšu ódu na zmrzlinu.
Skládám básně, pěji písně,
k odpůrcům se stavím přísně.

Byv osoba světa znalá,
říkám, vždy je dokonalá.
Pod jednou či pod obojí,
každý najde si tu svoji.

To množství různých příchutí
podlehnout časem donutí
i sveřepého bojovníka.
Je lepší lžíce, nežli dýka.

Kdo jednou propadne té chuti,
zažije slasti procitnutí.
A snad i chvilku extáze.
Ztratí se všechny nesnáze.

Ty nedostižná jsi a skvělá,
s tebou jsem vždycky zapomněla
na příkoří, co mi život chystá.
Tebou si vždycky budu jistá!

Mám sto slov a morální kocovinu.
Nu což, raději zajdu na zmrzlinu.