Hlavička:

1. Tay
2._terinaa_7
3. Vánoční romance
4. Ano
5. ATEEZ
6. ATEEZ, SuperM, EXO, NCT, GOT7, ...
7. Kreslení, pečení, vaření, poslouchání hudby

Název povídky: První společné Vánoce
Téma: láska, romantika, dárky
Anotace: Ten musel na Štědrý den do práce, ale co Kai? Připravil pro ně dva romantický večer, teď je však všechna jeho příprava zbytečná. Nechtěl být doma na Vánoce sám jako každý rok, ale zbývá mu snad něco jiného?
Pár: Kai/Ten (SuperM)

Text povídky:

Byl krásný, zimní, vánoční večer. Celou ulici osvětlovala světla, jak z pouličních lamp, tak z domků, které krásně zářily malými světýlky z vánočních řetězců, jež lemovala každý dům v ulici a nemohl chybět ani křišťálově bílý sníh, který křupal pod každým krokem, co mladík v kabátu udělal. Přes veliká okna domů, mohl vidět, jak se všichni radují s rodinami, k nimž přijeli jako obvykle oslavit nejkrásnější svátky roku.

Jen on, byl v tak nádherný, kouzelný večer sám. Nebyl tu nikdo, s kým by tyto nádherné svátky slavil. Měl jen svého rozkošného přítele, jenž musel, bohužel i v tak nejkrásnější den, do práce. Bylo to smutné, jelikož tohle měli být první Vánoce, které by slavili spolu. Jen oni dva. Proto se rozhodl, že za ním přijde. Nechce, aby slavili každý Vánoce odděleně a sami. Pročež teď, jde prázdnou ulicí, zachumlaný do zimního kabátu směrem ke kavárně, kde jeho přítel pracoval. Třel si ruce od toho, jak moc velká zima mu byla, dokonce i pára mu stoupala z úst v častějších intervalech, neboť spěchal do tepla za svým přítelem, a tak i rychleji dýchal. Nadával si za to, že si nevzal čepici, šálu i rukavice, ale v tom spěchu, kdy se rozhodnul si pro svoji lásku přijít, si na takové hlouposti ani nevzpomněl. Teď však toho litoval. Avšak, přece jen, na dvě věci nezapomněl. Tou první věcí, byla taška, která mu visela na předloktí. Její obsah je prozatím tajemstvím. Jako druhá věc, byl malý, chlupatý dárek, který svíral ve svém podpaží, aby mu neumrznul. Bylo to malé štěňátko zlatého retrívra, kterého si jeho láska, tak moc přála. Nikdy mu o tom přímo neřekl, ale on sám věděl, že jeho přítel po tomto malém pejskovi touží.

o 10 dní dříve

Byla třetí, adventní neděle, když se oba chlapci procházeli po náměstí, kde se konali vánoční trhy. Užívali si spolu tento krásný den, byli neskonale šťastní, že mohou být spolu. V rukou si každý nesl kelímek s horkým čajem, který voněl skořicí, badyánem a citrónem. Koupili si jej v jednom ze stánků, aby se aspoň trochu zahřáli. Přece jenom, bylo -2°C, padaly studené vločky sněhu a foukal slabý vítr, který jim nepříjemně hladil tváře, proto jim horký čaj přišel vhod.

Nakupovali zde na trzích cukroví, dekorace, ale především dárky pro své blízké, které společně poletí navštívit. Oba už nějaké ty drobnosti koupili, jen Kai pořád neměl nic, co by daroval Tenovi od srdce. Nevěděl, z čeho by jeho láska byla nejvíc nadšená a šťastná. Sice by mu stačila nějaká maličkost, jako třeba prstýnek s rubínem, nebo naopak řetízek ve tvaru srdce, jenže Kaiovi se to zdálo nudné, protože to dává na Vánoce každý. On se chtěl od ostatních lišit. Chtěl být pro svou životní lásku jedinečný.

,,Lásko, nepůjdeme už domů? Je mi opravdu velká zima." Cvakal svými zuby Ten. Potřeboval do tepla. ,,Jasně Zlatíčko, můžeme jít," usmál se Kai na Tena a vzal jej za pas k sobě, aby ho aspoň trošku zahřál, než přijdou domů.

Zrovna procházeli okolo psího útulku, když se najednou Ten začal roztomile usmívat na paní, která byla zrovna s pěti štěňaty venku na procházce. Sehnul se k jednomu z nich a začal jej škrábat za uchem a u toho si sám pro sebe mumlal, tak, aby jej Kai neslyšel.

,,Je mi líto, že musíš být tady v útulku. Kdybych mohl, tak bych si tě hned vzal domů, jenže nechci, aby byl Kai smutný, víš? Nemá moc rád pejsky a já ho nechci zklamat," povzdechl si. Naposled štěňátko pohladil a šel zpět za Kaiem. ,,Můžeme jít." Usmál se. Kai však poznal, že to byl falešný úsměv. Mrzelo ho, že Tena omezuje ve štěstí. Nevěděl, proč je vždy Ten smutný, když běžely v televizi reklamy se psi, teď už to věděl. Když v tom si to uvědomil. Už věděl, co dá Tenovi za dárek k Vánocům. Daruje mu pejska, toho, se kterým se dnes tak moc mazlil. Sice nemá moc rád psi, ale co by pro svou lásku neudělal. Chtěl jen, aby byl šťastný a jak šlo vidět, bez pejska to asi hold nepůjde.

Současnost

Pomalu, ale jistě se tedy rychlým krokem blížil k oné kavárně a již teď se nemohl dočkat horkých polibků, které jistojistě dostane, ale hlavně speciality jeho přítele a to horké čokolády se šlehačkou. Byl to jeho vlastní recept. Nikomu, ani jemu samotnému, nechtěl prozradit, co do něj dává. Avšak, kardamom s muškátovým oříškem z ní šli cítit perfektně. Tato kombinace nebyla obvyklá, ale přesto ta chuť, byla jako dar z nebes. Chutnější horká čokoláda totiž široko daleko neexistovala.

Už z dálky viděl, že je jeho přítel v kavárně sám a neustále otírá to neexistující smítko prachu na barovém pultu, nejspíše, aby se neunudil k smrti. Vážně nechápal, proč ho majitel v tak krásný den povolal do práce, když stejně všichni stráví tento den v pohodlí domova se svými rodinami a přáteli. U dveří kavárny se trochu oprášil od sněhových vloček, které nepřestávaly padat z oblohy a nezapomněl ani na své boty od sněhu, jenž si trochu očistil o rohožku s logem kavárny. Až teprve tehdy sáhl na kliku a otevřel. Hned se rozezněl zvoneček, který hlásal, že někdo přišel do kavárny.

Rozkošný mladík za pultem zvedl pohled od neustále leštěného barového pultu a podíval se, který pak zoufalý člověk jde slavit Vánoce sám a ještě k tomu do kavárny. Nikoho tu však nechtěl, ale přeci nemohl nějakého hosta jen tak vyhodit, proto už se připravoval na obsluhu. Koho však uviděl, byl jeho promrzlý přítel, na kterého tady celý večer čeká. Byl si jist, že si pro něj přijde, jinak by tu takovou dobu nečekal. On sám totiž svému šéfovi zavolal, zda by nemohl dnes otevřít, ovšem, jen pro Kaie. Byl to takový test důvěry, kterým prošel na jedničku, dokonce možná i s hvězdičkou.

,Ahoj Tenie," usmál se promrzlý mladík na svého přítele a hnal se k němu, aby mu věnoval rychlý, avšak procítěný polibek na jeho jemné rty. Nemohl se jich nabažit, byly tak nadýchané, jemné a roztomilé. Byl na nich doslova závislý. Až tehdy, když si byl jist, že jeho lásku k němu vyjádřil dost jasně, se od těch sladkých polštářků odpojil.

,,Co tu děláš Jongine?" Zeptal se s úsměvem nenápadně Ten. Byl tak strašně šťastný. ,,Nemohl jsem tě tu nechat samotného, jsou to přeci naše první, společné Vánoce, takže se sluší a patří, abychom je strávili společně," usmál se Kai, pravým jménem Jongin, na svou lásku.

Otočil se zády k němu, aby Ten neviděl jeho dárek. Opatrně jej vytáhl z podpaží, kde ho zahříval a vzal si malou, zlatou kuličku do náruče. Z tašky, jež mu visela na pravém předloktí vytáhl malou, vánoční čepičku, kterou nasadil na jeho malinkou hlavičku, teprve až tehdy se otočil.

,,Veselé Vánoce Tenie," zamilovaně se podíval na chlapce, jenž ukradl jeho srdce a malé klubíčko mu předal. ,,Moc děkuju Kai!" Šťastně zahlásil. Ani nevěděl, že Kai ví, co by si přál ze všeho nejvíce a to, pejska. Byl tak šťastný, nevěděl, jak moc mu poděkovat.

,,Jak mu budeš říkat Lásko?" Pohladil starší chlapec menšího, jenž se stále rozjímal nad roztomilostí toho malého stvoření. ,,Přemýšlel jsem a dospěl jsem k závěru, že to bude Lucky. Ty jsi totiž moje štěstí a přinesl jsi mi další, proto to bude náš malý Lucky," podebral retrívra pod pažemi a vyzdvihl ho trochu výše, aby se na něj oba lépe podívali. ,,Dobře, takže naše štěstí," usmál se Kai a jak Tenovi, tak Luckymu vtiskl malý polibek na čelo a oba je pořádně objal.

Ten však po chvíli zvedl pohled, aby se na Kaie podíval. ,,Mohl by ses jít prosím posadit na polštáře k tomu malému stromečku, který je tam v rohu? Také pro tebe něco mám a hlavně, bez stromečku to nejsou přece Vánoce," uculil se Ten a ukázal na malý, umělý, ozdobený stromeček v rohu kavárny, jenž byl obklopen falešnými dárky, polštáři a dekami.

,,Jasně, počkám tam na tebe," dal mu rychlou pusinku na líčko, vzal si svou tašku, Luckyho do náručí a šel se posadit ke stromečku. Jakmile se usadil, jal se vytáhnout všechny věci z tašky a položil je vedle sebe. Falešné dárky zespod stromečku dal na stranu a vyměnil je pro ty zbylé pro Tena. Poté kolem něj postavil svíčky, které zapálil. Samozřejmě opatrně a nejdál od všeho, co by mohlo vzplanout a nakonec nezapomněl ani rozházet všude kolem lístky růží. Chtěl aspoň trochu navodit romantickou atmosféru. Proto také ztlumil světla, aby plameny svíček ještě více vynikly.

Ten se mezitím v šatně převlékl a vzal ze své skříňky dárky pro Kaie. Byly sice jen čtyři, ale on věděl, že i tak mu to bude vyčítat. Říkal mu, aby koupil nanejvýše dva dárky a přitom jich má jen o dva víc. Kai byl skromný a víc jich nechtěl a on jej za to miloval o to více. Když však vcházel zpět do kavárny, nemohl si nevšimnout šera, které dělaly ztlumené světla a pak kruhu ze svíček a růží, jež provoněly celou kavárnu. V samotném středu onoho kruhu byl stromeček a pod ním seděl Kai i s Luckym v klíně.

,,Kai, já nemám slov, to je tak nádherné," usmíval se Ten a nemohl ani zadržet slzy dojetí, které se mu sami od sebe spustily. ,,Ty jsi nádherný Lásko." Zašeptal do ticha, jenž se v místnosti rozhostilo, avšak jen na chvíli. Ten se usadil naproti Kaie, přičemž mu nezapomněl dát jeden malý polibek, a pod stromeček dal své dárky.

,,Chtěl bych, aby sis rozbalil dárky ty," usmál se Ten. ,,Přece jenom, já už jeden dárek mám, tak bych byl rád, kdyby jsi začal," nezapomněl upnout zrak na Luckyho, aby pochopil, co tím dárkem myslel.

,,Tak dobře, začnu, ale budeme se v tom rozbalování střídat," uchechtnul se a zvedl ukazováček, aby bylo jasné, že to myslí smrtelně vážně. Ten svěsil poraženě ramena, ale nakonec souhlasil.

Kai si tedy vzal první dárek, na který dosáhl. Byl to měkký, středně velký dárek. To, co vyšlo z balícího papíru jej ale překvapilo. ,,To nemyslíš vážně Tenie, je sice nádherný, ale musel být strašně drahý," zhrozil se Kai poté, co si všiml, že je to svetr z nové kolekce od značky Gucci, který tak moc chtěl.

,,Když ty jsi ho tak na internetu obdivoval, že jsem se rozhodl ti ho koupit. A na cenu neber ohled, vezmi si jej prosím, ty budeš šťastný a já taky." Oponoval Ten. Věděl moc dobře, že tím Kaie přesvědčí. ,,Dobře, vezmu si ho, ale jen, pokud budeš šťastný," řekl Kai a Tena políbil na tvářičky. ,,A teď šup, jsi na řadě," popoháněl Tena k rozbalování.

Ten si tedy vybral jeden, který byl větší, ale placatý. Uvnitř byl zarámovaný portrét, jeho portrét. Kai sice moc malovat neuměl, ale kvůli Tenovi se snažil a na konečném výsledku to šlo vidět. Byla to nádhera. Hezčí portrét nikdy neviděl. Ten se ani nesnažil zadržet slzy, které se mu opět sami spouštěly ze slzných kanálků. Natáhl se a pořádně Kaie objal, byl tak dojatý, ale hlavně spokojený a šťastný.

Chlapci se takto střídali dokud je nerozbalili všechny. Bylo jich dohromady děvet a i s Luckym deset. Sice to není žádná sláva, ale jim to bohatě stačilo.

Kai pak ještě dostal řetízek ve tvaru T, plyšáka Pikachu, kterého tak miluje a nakonec knihu Call me by your name. Přál si ji už dlouho, chtěl vědět, jak moc se kniha liší od filmu, jenž se mu moc líbil. Za vše byl neskutečně rád.

To zase Ten byl krapet naštvaný, štvalo jej, že on dostal tak drahé dárky, narozdíl od Kaie. Dostal dva lístky na koncert jejich oblíbené skupiny Ateez, pak velký kufr plný různých temperových barev, štětců a ani na plátno nezapomněl, to ho však prý čeká až doma. Následně mu ještě koupil vstupenku na výstavu do té největší galerie, která v Seoulu byla, dále nové hodinky a notebook. Radši ani nepočítal, kolik to všechno muselo stát a radši se ani neptal, kde na to vzal peníze. Byl sice šťastný, to ano, ale zároveň ho trápilo to, aby si Kai nemyslel, že na něj Ten šetří. To ale vůbec není pravda, jen mu prostě práce v kavárně nevydělává tolik, aby je mohl hned rozhazovat.

,,Lásko? Copak je?" Zeptal se Kai, jakmile uviděl Tenův ztrápený obličej. ,,Já jen nechci, aby sis myslel, že na tobě šetřím," sklopil Ten pohled. Kai svými prsty uchopil své lásce bradu a tím ji donutil se na něj podívat. ,,Poslouchej, nic z toho, co jsi řekl si nemyslím. Vím, že mě miluješ, to je vše, co mi od tebe stačí. Už jen to, že tvá láska patří právě mně je od tebe ten největší dar, který mohu dostat," usmál se a přitiskl mu rty na ty jeho v rychlém polibku. Ten se jen zmohl na úsměv a rudé tváře plné studu.

,,Vlastně, ještě něco tu pro tebe mám," řekl Kai. Ze sedu se zvedl do kleku a ze zadní kapsy u kalhot vyndal malou, černou krabičku, kterou otevřel. Byl v ní zlatý prsten s jejich vyrytými iniciály uvnitř.

,,Vím, že se ještě ženit nechceš, sám jsi mi to říkal. Toto je sice zásnubní prsten, ale nechci, aby sis myslel, že si mě hned musíš vzít, to ani náhodou. Chci ti jej dát, jelikož cítím, že je to správně. Já jsem sice připraven si tě vzít, ale pokud ty ne, tak si počkám, proto ti jej vlastně dávám. Nevěděl bych totiž, kdy bude ta správná chvíle se tě už závazně zeptat a nechtěl bych tě ztratit, kdybych to náhodou uspěchal, proto si kdykoliv můžeš ty sám říct, zda už jsi připraven si mě vzít." Kai dořekl svou řeč, kterou si pečlivě nacvičil a láskyplně se na Tena usmál. ,,Kai, jednou ti moc rád, řeknu své ano," rozbrečel se Ten. Nechal si navléct prstýnek a vpil se do Kaiových rtů. Tohle byl ten nejkrásnější dárek, co mohl dostat. Byl tak za Kaie vděčný. Děkoval svému kamarádovi, že jej donutil jít do sauny, kde poprvé Kaie poznal. Sice to bylo nehorázně trapné, jak se mu svezla noha a on spadnul svým rozkrokem přímo na ten jeho, a tím pádem se vzrušil, ale za tyhle strávené chvíle s ním to stálo.

,,Slibme si něco," řekl zničehonic Kai, když se po polibku zahleděl do Tenových očí. ,,Cokoliv." zahlásil Ten. ,,Už navždycky budeme strávit Štědrý den spolu a doma, nikde jinde, nelíbí se mi tu," stydlivě se zasmál Kai, bylo to tam totiž trochu strašidelné a hlavně smutné, nebyla tam skoro žádná vánoční výzdoba a on tak moc nepociťoval tu správnou vánoční atmosféru. ,,Slibuju, ale pamatuj Lásko, Vánoce nedělají dárky a ani místo, kde se uskuteční, ale lidé, se kterými je strávíš," pohladil jej po šíji a daroval mu další, procítěný polibek. Oba se poté zvedli i s Luckym, rozhodnuti jít domů. Těšili se na společnou večeři a romantickou koupel při svíčkách, kterou si doma dopřejí. Pro ně dva tento den, zdaleka nekončí.

A jak už pravil Ten, podstatou Vánoc nejsou dárky, ale lidé, se kterými svátky strávíte. Proto na své blízké nezapomeňte, vydejte se za nimi třeba jako Kai za Tenem, nikdo by totiž neměl být na Vánoce sám.

Veselé Vánoce.

Konec