1. Jméno: Byunki
2. Wattpad: Park_ByunKi
3. Zadání: Vánoční záporák
4. Souhlasíš se zveřejněním povídky? Ano.
5. Odměna: BTS - Map of Soul: seven
6. Oblíbené skupiny: BTS, Monsta X, Big Bang, Ateez, VAV, Got7
7. Zájmy: Mimo psaní ráda hraju volejbal, badminton, hraji Mario kart, hraji na akordeon, koukám na anime.

*.☆°•*.☆°•*.☆°•*.☆°•*.☆°•

1. Název povídky: Glass of Wine
2. Téma: Víno, dárek, vánoční koleda
3. Anotace: Min Yoongi je nadaný klavírista a skladatel, který však nikdy nehraje žádnou z vánočních koled. Jeho rodina Vánoce přestala slavit, když se přesně 25. prosince stala Yoongiho bratru nehoda, která ho bohužel stála život. Od doby, co Yoongi žije sám, raději tráví tyto svátky sám doma se sklenkou vína. To se však změní, když u něj Taehyung stráví své první Vánoce.
4. Varování: Děj se odehrává v jiném světě; výskyt pití alkoholu a chování pod jeho vlivem

*.☆°•*.☆°•*.☆°•*.☆°•*.☆°•

*•20.12.

„A ještě tři mandarinky, prosím," řekl Yoongi staré prodavačce s ovocem. Víc se zachumlal do kabátu, když zafoukal studený vítr a foukl mu přímo za krk. Neměl rád zimu, byla mu prostě až příliš zima.

Opodál sbor zpíval vánoční koledy a Yoongi musel skoro protočit očima. Měl skvělý hudební sluch, skoro by se dalo říct, že absolutní a tak ho dráždil každý špatně zazpívaný tón.

Se zaplacením poděkoval staré ženě, vzal celý svůj nákup a odešel od stánku. Pod nohama mu křupal napadený sníh. Poslední dobou sněžilo každou chvíli. Díky tomu teď všude stáli sněhuláci a několik dětí pobíhalo kolem a házelo po sobě sněhové koule. Yoongi je chvíli sledoval z povzdálí, pak se rozešel, aby kolem nich mohl projít a dostat se co nejdřív domů.

Když procházel kolem, naneštěstí ho jedna z koulí trefila a on nespokojeně zavrčel. Všechny děti se zastavily a sledovaly muže v černém kabátu, který ze sebe oprašoval sníh a házel po nich vražedné pohledy. Po chvíli se ale jeho pohled změnil na nechápavý, když ho někdo poplácal po zádech.

„Ale no tak, příteli, snad byste nehuboval děti, že si hrají," ozval se veselý hlas. Yoongi vzhlédl k vyššímu muži a věnoval mu nechápavý výraz. Muž ve středních letech, kterého z duše nenáviděl, se na něj usmíval jako měsíček na hnoji. A Yoongi se z toho musel skoro oklepat. Moc dobře věděl, že muž před ním k němu chová stejnou averzi, jako on k němu.

„A mimochodem, veselé Vánoce!" zachechtal se muž a s další ránou přes Yoongiho rameno se vydal pryč. Černovlasý mladík se chytil za dříve zraněné rameno a znovu se zamračil. Beztak tohle dělal jenom, protože věděl, že Vánoce nemá rád.

Zamračený se vrátil zpět domů, oklepal ze sebe všechen sníh a raději rychle zalezl dovnitř, kde bylo krásné teplo a vůně dřeva. Měl rád svůj byt, byl vždy útulný a tichý.

„Do háje!" ozvalo se z obývacího pokoje a Yoongi si povzdechl. Jeho byt býval tichý, dokud k sobě nevzal Taehyunga. I když byl docela rád za společnost a za to, že u něj Tae uklízel a celkově se staral o většinu domácích prací, občas mu chyběl klid a ticho.

Sundal si boty a šel za zvukem, aby zjistil, proč jeho přítel, zaměstnanec nebo co on vlastně byl, tak křičí.

Taehyung utíral rozlitou vodu, než si všiml stínu. Zvedl hlavu a usmál se na Yoongiho.

„Omlouvám se. Rozlil jsem čaj," Taehyung se podíval na tmavovlasého muže, který na něj shlížel a netvářil se vůbec nadšeně. Trochu ho z toho pohledu zamrazilo, raději jen shlédl a utíral, div do podlahy nevydřel díru.

Yoongi kolem něj prošel a položil na stůl tašku, ze které vytáhl jednu mandarinku, což bylo jedno z jediných druhů ovoce, které se takhle na zimu prodávaly. Opřel se o zeď, aby perfektně viděl na Taeho a začal jí loupat. Tae se po chvíli zvedl a koukl na Yoongiho.

„Zakopl jsem o vlastní nohu," Tae se rozpačitě zasmál a poškrábal se na zátylku. Yoongi kývl a dal si do pusy jeden měsíček sladkého ovoce. Tae si skousl ret, mužova mlčenlivost se mu vůbec nezamlouvala. Nikdy netušil, co se mu honí hlavou.

Tak se jen otočil a začal utírat černé křídlo, které bylo největším klenotem celého bytu. Doslova. Tae na něj sice hrát neuměl, ale když za klavír sednul druhý muž, dokázal Taehyung sedět a poslouchat klidně celé hodiny. Celé hodiny seděl a poslouchal fantastické skladby, které Yoongi napsal.

Křídlo bylo i nechutně drahé, tudíž není divu, že na něj dávali oba členi domácnosti pozor, jak jen to šlo. A proto ho Tae musel zbavovat i nejmenšího smítka prachu.

„Hyung... proč se takhle pořád díváš?" kuňkl Tae a podíval se na stále zamračeného Yoongiho.

„Uh, jen mě štve zima a lidi," zabručel starší muž, vyhodil do koše slupky od mandarinky a posadil se na pohodlnou pohovku. Tae se na něj otočil a nechápavě naklonil hlavu na stranu.

„Proč lidi? Někdo byl neslušný, nebo tak?" podivil se Tae. Věděl, že starší muž nemá rád Vánoce, došlo mu to, když se ho dřív ptal na vánoční koledy a starší zaprskal, že žádnou neumí.

„Ne, ale štvou mě všechny tyhle blbosti ohledně příchodu Vánoc. Lidi jsou vždycky tak falešní," Yoongi se zvedl z pohovky, došel do kuchyně a nalil si do sklenice červené víno. Vzal ji a i s lahví se vrátil zpět do obývacího pokoje, aby mohl vyslechnout, co mu na to Tae řekne.

„Falešní? Já ti nevím, mně přijde, že je hezké, když se lidé aspoň jednou do roka chovají mile ke každému," prohlásil Tae s pohledem na láhev vína. Věděl, že si Yoongi občas rád dá skleničku nebo dvě, ale přišlo mu, že v poslední době pije ještě o něco víc, než obvykle.

Yoongi k němu zvedl hlavu, v jeho výrazu se nezměnilo nic, kromě toho, že teď byl lhostejnější.

„Když jsem šel domů, popřál mi veselý vánoce Lee Sungho a ještě mě k tomu oslovil jako přítele," zavrčel Yoongi. Taemu bylo už jen z jeho tónu jasné, že mu to není vůbec po srsti. A nebylo se čemu divit. Lee Yoongiho opravdu nenáviděl, nebo to tak aspoň z jeho činů vypadalo. Vyprávěl o něm spoustu hloupých povídaček, smál se při každém jeho neúspěchu a celkově mu jen chtěl škodit.

„To... sice působí jako ironie, ale třeba to myslel doopravdy?" Taehyung se trochu rozpačitě usmál a Yoongi se uchechtl. Ani jeden z nich tomu nevěřil.

Když už Yoongi nic neříkal, Tae si jen povzdechl. Douklidil zbytek bytu a pak se s Yoongim rozloučil. Potřeboval ven a věděl, kde jeho procházka bude končit.

Šel zasněženou ulicí, z nebe se na něj snášely nové sněhové vločky. Na ulici bylo rušno, všude kolem byli lidé, kteří nadšeně brebentili, v dálce dokonce slyšel zpívat sbor. Ani si neuvědomil, že začal tiše zpívat s nimi. Musel se nad sebou zasmát, ale s broukáním pokračoval v cestě. Moc se mu toto období v roce líbilo, jelikož byly všude vánoční dekorace, většina lidí se usmívala a navzájem si přála hezké svátky.

Jediné, co ho v té chvíli netěšilo, bylo, že mu div neumrzaly ruce a nohy. To ho donutilo, aby si razil cestu rychleji. Už se těšil, až ho zahřeje zelený čaj.

Zaklepal na dveře od bytu, kde bydlel jeden z jeho přátel a s lehkým úsměvem čekal, až mu přijde otevřít. K jeho radosti se do minuty ve dveřích objevil roztomilý mladík a ihned ho pustil dál.

S Jiminem se přátelil asi tři čtvrtě roku, vlastně od doby, co šel pracovat k Yoongimu. Tehdy se potkali na náměstí, když Tae, díky Jiminově nešikovnosti, přepadl do fontány. Jimin ho z ní tehdy vytáhl a odvedl ho k sobě, aby ho usušil a nekonečně se přitom omlouval. Už tehdy si začali rozumět, a čím víc se potkávali, tím víc se jejich vztah změnil na opravdu skvělé přátelství.

Hned, jakmile přišli do Jiminova pokoje, mu podal hrnek s horkým čajem a Tae ho vřele přijal. Venku byl příšerný studený vítr, což byla smrtící kombinace spolu s odporně nízkou teplotou.

„Tak, co máš za drby?" Taehyung se zašklebil a hřál si ruce o hrnek. Jimin se zasmál a jen nad svým mladším společníkem zavrtěl hlavou. Jimin byl něco jako sběratel informací, rád věděl o všem a o všech.

„Vlastně žádné. Asi už všechno vím," zasmál se Jimin a napil se čaje. Prohlížel si Taeho a na mysl mu přišla myšlenka, že je Taehyung u Mina Yoongiho první rok. A že by ho nejspíš měl varovat před několika věcmi.

„Tae? Je u vás vše v pořádku?" zeptal se nejdřív, aby zjistil, jestli už nezažil něco z Yoongiho vánočního hudrování.

„Co? Jo... všechno je v pořádku. Jen mi dělá trochu starost Yoongi-hyung. Přijde mi, že v posledních dnech pije o něco víc než normálně," Tae nevěděl, jestli by to měl Jiminovi říkat, ale tušil, že by mohl vědět víc než on.

Jimin si skousl ret a přemýšlel. To byl pro Taehyunga jasný náznak toho, že ví rozhodně víc než on.

„Ano, to je normální. Víš, on moc Vánoce nemá rád. Krom toho, že je jeho rodina nikdy příliš neslavila, se mu podle jeho slov vždycky na Vánoce stávají nějaké nehody," řekl mu na to Jimin. Hrneček držel trochu křečovitě.

„Nehody?" podivil se Tae. Jimin pokýval hlavou a trochu se přisunul, jako kdyby měly i zdi uši a mohly slyšet každičké slovo.

„Mhm. Podle všeho, co vím, jeho rodina přestala Vánoce slavit, když přesně pětadvacátého prosince zemřel Yoongiho bratr. Bylo mu prý tehdy asi osm. A od té doby se mu na Vánoce děly ne moc hezké věci. Neříkal ti, jak si zranil rameno? To se mu taky stalo kolem Vánoc," Jimin mluvil tichým hlasem, nejspíš opravdu nechtěl, aby ho někdo slyšel.

„Nevěděl jsem, že měl bratra... a o těch nešťastných příhodách mi taky nic neříkal," zamumlal Tae a napil se svého čaje, který už pomalu začínal stydnout. Jimin se na něj díval neveselým pohledem a taktéž se napil.

„Tomu se ani nedivím, nejspíš to není z věcí, kterými by se chlubil. Každopádně na Vánoce bývá rád sám, jenom on a víno. Pravidelně odmítá pozvání na vánoční večírek, spíš asi protože je tam pozvaný i Sungho. Ale kdyby se ti chtělo... můžeš přijít aspoň ty," Jimin se malinko pousmál. Pokoušel se odvést Taeho myšlenky dál od případných nápadů, které by mohly mladíka napadnout.

Tae se na něj chvíli jen překvapeně díval, potom se lehce usmál. V hlavě mu šrotovaly myšlenky, nakonec však jedna vyhrála nade všemi.

„Uvidím. Nevím, jestli bych měl hyunga nechávat doma samotného, když se mu stávají nehody. Ale neříkám ne," usmál se Tae. Jimin se také usmál a pohladil Taeho po rameni. Chvíli jen mlčeli a pili čaj, než se Tae znovu ozval:

„Ale... mohl bych s sebou dotáhnout i Yoongiho hyunga. Třeba by se mu to zalíbilo," uvažoval Tae a Jimin se zatvářil, jako kdyby měl v puse opravdu kyselý citrón. Ne, že by nechtěl, aby se Yoongi zúčastnil, spíš se obával toho, co by mohlo nastat, kdyby přišel.

„Nevím... jestli se ti to povede," zamumlal nakonec a podíval se k zemi. Nevěděl, co víc mu k tomu říct.

Tae se na Jimina zadíval a přemýšlel.

„Asi máš pravdu. Nemusel by se tam cítit příjemně... ale chtěl bych mu třeba aspoň něco dát! Něco, co by mu udělalo dobrou vzpomínku. Nenapadá tě něco?" Tae se zazubil a Jimin se musel také usmát nad jeho nadšením. Tenhle nápad přeci jen nebyl k zahození a Jimin se přistihl, jak přemýšlí nad možným dárkem.

Tae pečlivě sledoval Jiminovu tvář, čekal, jestli jeho staršího přítele něco nenapadne. Jimin se chvíli trochu mračil, pak se ale rozzářil a svůj nápad předal Taemu. Ten se rozzářil stejně jako Jimin.

„Myslíš?" v Taeho očích poletovaly jiskřičky a Jimin horlivě kýval hlavou.

„Při nejhorším to prostě vrátíš. Ale nemyslím, že ta situace nastane," mrknul Jimin a hned na to se rozesmál. Tae se šťastně zasmál s ním a objal svého kamaráda. Doufal, že se Yoongimu dárek bude líbit.

•*24.12.

Od samého rána seděl Yoongi u klavíru, buď jen seděl a pil víno, nebo hrál smutné písně. Tae většinu času uklízel. Byl trochu smutný, když mu Yoongi zatrhl jakékoliv vánoční dekorace, ale chápal to. Vzhledem k druhu skladeb, které hrál, rozhodně neměl slavící náladu. Tae doufal, že ho rozveselí dárek, který u sebe momentálně měl Jimin.

Kolem páté hodiny odpolední měl Tae všechnu práci za sebou. A Yoongi za sebou měl už několik sklenic vína. Taeho to trochu vyvádělo z míry, jeho by to množství nejspíš odrovnalo, ale snažil se zachovat chladnou hlavu. Ve své podstatě to jeho plán nijak neomezovalo, ale byl by opravdu nerad, kdyby si Yoongi přivodil otravu alkoholem. Možná to v minulých letech bylo jedno z neštěstí, která se mu stala.

Yoongi zrovna ležel na pohovce s dlaní přes oči, když Tae tiše seděl kousek od něj a co nejnenápadněji četl název knihy, kterou Yoongi četl.

Vánoční koleda

Charles Dickens

„Hyung... proč čteš knihu o Vánocích, když je nemáš rád?" vylétlo Taemu z úst, a když uviděl pohled dvou téměř černých očí, začal toho trochu litovat. Yoongi se trochu neohrabaně zvedl do sedu, přitom nespouštěl oči z Taehyunga. Ten čekal, jestli mu na to něco řekne, Yoongi místo toho knihu jen otočil, aby nebyl vidět název. Tae ho jen nechápavě sledoval.

„Ššššš," Yoongi si položil prst na rty, aby mu naznačil, že nemá nic říkat. Tae se chvíli mračil a díval se Yoongimu do očí. Starší muž poté sklonil pohled ke sklenici, kterou vzal do ruky a loknul si skvělého vína.

„Vánoce jsou hnus..." zabrblal Yoongi, v ruce držel trochu nakloněnou skleničku s vínem, jako kdyby zkoušel, jestli se vylije. Tae naklonil hlavu na stranu a čekal, jestli řekne něco dalšího.

„K čemu vlastně jsou? Jenom, aby lidi zpívali pitomý koledy o rolničkách a aby k sobě ještě falešnější, než normálně," Yoongi si povzdechl a Tae ho zaujatě poslouchal. Zajímalo ho, co z opilého muže ještě vypadne.

„A víš co? Já je zruším," řekl Yoongi a Tae měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Nakonec však udržel své pobavení na uzdě a pohladil Yoongiho po rameni. Černovlásek na něj otočil hlavu a na tváři měl stále trochu smutný výraz.

„Myslím, že toho pití už bylo dneska dost. Už tak ti zítra bude špatně, měl bys jít spát," Tae mluvil milým hlasem a hladil Yoongiho po rameni. Gi jen zavrtěl hlavou.

Hodnou chvíli ho Tae přemlouval, než se opilý muž zvedl a odešel do svého pokoje. Tae si oddychl. Nějakou dobu čekal, než si oblékl kabát a odešel za Jiminem.

Yoongi v tu dobu nespal a jakmile zaslechl bouchnutí dveří, zvedl se, aby si došel pro nedopité víno. Došel do obývacího pokoje a vzal si svou sklenku. Nevěděl proč, ale zadíval se z okna. Na obloze zářily hvězdy a měsíc, což bylo pro toto období nevídané.

„Zrušit... Vánoce. To nebude tak těžký..." zabrblal zaujatě Yoongi a dopil zbytek vína, co byl ve skleničce. Sklenku hned na to odložil a začal cosi hledat v šuplících od komody. Když našel vánoční ozdoby, vítězně se ušklíbl. Vytáhl dvě ozdůbky a hned na to z kalendáře vytrhl stránku s datumem 25.12. S těmito věcmi se vydal se do kuchyně. Položil je na linku a chvíli se nad nimi skláněl, jako kdyby je chtěl pohledem začarovat.

Když ale zvedal hlavu, praštil se o skříňky nad ním. Z té rány se mu zamotala hlava a měl co dělat, aby nespadl na zem.

„Do háje," zabrblal a zamračil se na skříňku, ze které chvíli na to vytáhl malý hrnec.

„Tak jo. Dobře, teď to tam hodim. A chce to asi nějaký zaklínadlo. Jo, to by chtělo určitě..." Yoongi nalil do hrnce s ozdobami vodu a položil ho na plotnu.

„To bych nedělal," ozval se za ním zaujatý hlas, ze kterého měl Yoongi málem infarkt. Pomalu se otočil a vykulenýma očima koukal přímo na průhlednou postavu s rukama založenýma na hrudi. Yoongi rázem vystřízlivěl a nechápavě civěl na ducha.

„Co tak vejráš? Nikdy jsi neviděl ducha?" zasmál se průhledný muž a Yoongi zavrtěl hlavou. Pořád dokola si ducha prohlížel, jeho mozek nebyl schopný jeho přítomnost pobrat.

„No, tak jsem první. To je fuk, nemáme zase tolik času. Jsem Duch minulých Vánoc a teď pojď," duch ze sebe tři věty vychrlil neuvěřitelnou rychlostí, pak vzal Yoongiho za paži a než zvládl černovlásek jakkoliv protestovat, už spolu letěli oknem někam pryč.

Yoongi se kolem sebe nechápavě díval, pak se podíval i na ducha, aby si ho trochu prohlédl. Někoho mu připomínal. Než si ale stihl uvědomit koho, udivila ho jiná skutečnost. Společně klesali směrem k městu, které znal až příliš dobře.

„Proč jsme tady?" zamumlal Yoongi otázku a duch ho za ruku tahal někam za jeho rodné město. Yoongi ho neochotně následoval až k rozlehlému jezeru, které bylo vždy na zimu zamrzlé.

Před jezerem stáli dva chlapci, kteří nadšeně pobíhali kolem a házeli po sobě sněhové koule. Yoongi věděl, kdo to je. Bezradně se podíval na ducha a ten mu položil průhlednou ruku na rameno. Yoongi polkl a podíval se směrem ke dvěma chlapcům. Od pohledu starší z nich se při hře dostal až na zamrzlé jezero.

Pohled černovlasého muže byl přikovaný k chlapci na ledě. Mladší klučina po něm se smíchem hodil kouli a starší, ve snaze vyhnout se letícímu sněhu, spadl na zadek. Led pod ním praskl a vyděšený chlapec chvíli bez pohybu seděl. Když si ale uvědomil, jak je led pod ním tenký, pokusil se zvednout. V ten moment se propadl do ledové vody.

Smích mladšího chlapce ustal a malý černovlásek zůstal stát jako přikovaný. Jeho šokem vykulené oči visely na díře v ledu.

„Joongi..." vydechl chlapec a Yoongimu po tváři stekla slza. Osmiletá verze Yoongiho ještě párkrát zašeptala jméno svého staršího bratra, načež se rozběhla pro pomoc. Byl si až moc jistý, že sám by ho nezachránil.

Yoongi pomalu otočil hlavu na ducha, který na něj soucitně hleděl. Yoongi měl tvář plnou slz. I tak se k jezeru otočil zády. Duch ho znovu vzal za ruku a táhl ho směrem na jih. Yoongi se ještě naposledy ohlédl k jezeru, aby viděl, jak malý chlapec vede dospělé. Svůj pohled raději přesunul na zlatého ducha, který ho vedl.

„Proč jsi mě tam vedl? A kam jdeme teď?" zeptal se tiše a duch mu věnoval hřejivý, skoro otcovský úsměv.

„Ukázal jsem ti stránku Vánoc, kterou jsi zažil. Teď ti ukážu stránku, kterou bys zažít mohl," duchovy plné rty se roztáhly do upřímného úsměvu. Yoongi se malinko zašklebil, volnou rukou si utíral tvář od slz.

Společně dospěli až k neznámému velkému městu, na jehož náměstí byl postavený krásný vánoční stromek. Yoongi se na ducha tázavě zahleděl, ten však jen s úsměvem zavrtěl hlavou. Holá chodidla ducha minulých Vánoc se dotkla zasněžené cesty, po které se vydali ke skupince náctiletých dětí.

Předávali si dárky a smáli se nad tím, co dostali.

„Dárky?" vydechl Yoongi a podíval se na ducha, který se zářivým úsměvem přikývl. Yoongi se zatvářil kysele. 'Proč mi ukazuje, jak si banda dětí předává dárky?'

„Dárky nejsou jenom obyčejné věci, Yoongi. Nejde ani tak o to, co za věc to je, jako spíš o to, co dárek představuje. Pro člověka to většinou znamená, že na něj druhý myslí a váží si ho natolik, že si dal tu práci, aby pro něj něco sehnal. Člověk, který dárek daruje, zas může těšit to, že někomu zvednul náladu," duch se lehce usmíval a sledoval smějící se skupinku. Yoongi sledoval jeho tvář, poté se podíval na skupinku a lehce se usmál-

☆•°*

Yoongiho hlava bolela, jako kdyby mu měla každou chvílí prasknout. Otevřel oči a zjistil, že leží na zemi kuchyně. Opatrně se posadil a promnul si čelo. Teprve v té chvíli si začal uvědomovat, co se vlastně stalo.

„Ta rána..." zašeptal si sám pro sebe a pro jistotu si prohmatal hlavu, jestli mu úder zezadu do hlavy neudělal nějaké zranění.

Rozhlédl se kolem sebe a došlo mu, že celé zjevení byla jenom představa nebo sen. Přitáhl si nohy k tělu a zavrtěl nad sebou hlavou.

„Pane bože... co to zase bylo," zamumlal a opatrně vstával z podlahy. Všiml si tak věcí položených na kuchyňské lince. V tu chvíli si uvědomil, co chtělo jeho opilé já udělat a nejradši by se v tu chvíli studem zahrabal někam hluboko pod zem. Promnul si čelo a raději všechny ty věci schoval.

Se studeným obkladem na hlavě a kýblem pro jistotu, seděl na pohovce a přemýšlel nad podivným snem, který byl jistě vyvolaný knihou, kterou četl. Raději jí založil zpět do knihovny.

V tu chvíli mu v hlavě vyplynula vzpomínka na poslední slova Ducha minulých Vánoc, který se vzhledem až příliš podobal Kimu Seokjinovi, Yoongiho dobrému příteli. Na jeho tváři se objevil nepatrný úsměv. Jeho podvědomí se mu možná snažilo cosi naznačit.

*°☆•

Taehyung se vrátil domů kolem deváté hodiny. Zdržel se trochu déle, než doufal, ale nic si z toho nedělal, protože si na večírku užíval a myslel, že Yoongi spí. Vylekalo ho, když přišel domů a v obývacím pokoji se svítilo. Košík, ve kterém měl bezpečně uložený dárek pro Yoongiho, opatrně odložil v chodbě, rychle si sundal boty a bundu a přihnal se do místnosti.

Yoongi s obkladem na hlavě ho nechápavě pozoroval. Tae si ho prohlížel.

„Klid, jenom jsem se praštil do hlavy. Jsem v pohodě," vysvětlil Yoongi Taemu, který si ho pečlivě prohlížel. Taehyung úlevně vydechl a posadil se k němu.

„Jak to, že jsi střízlivý?" vyhrkl Tae a Yoongi se trochu pousmál.

„Asi jsem vystřízlivěl. Chvíli jsem spal a zdál se mi divný sen," Yoongi si posunul obklad na hlavě a lehce se usmíval. Tae si ho stále prohlížel, jako by se bál, že Yoongi každou chvíli omdlí.

Chvíli jen tiše seděli, než se Yoongi natáhl pod stůl a vytáhl zabalený předmět. Taemu překvapením spadla brada.

„T-To je pro mě?" vykoktal Tae a Yoongi jemně kývl hlavou. Taeho údiv se ještě zvětšil, když si dárek položil na klín.

„J-já myslel... že Vánoce neslavíš," dostal ze sebe Tae a začal předmět rozbalovat, i přes to, že se dárky měly rozbalovat až ráno.

„Víš... nějak tak mi došlo, že jsem ti za celou tu dobu, co jsi tady, moc neukazoval, že si tě vážím a tak. Tak jsem myslel, že bych ti to mohl sdělit aspoň takhle," řekl Yoongi tiše a sledoval Taeho výraz. V tu chvíli totiž vybalil dárek, který mu Yoongi zabalil.

„Oh? Láhev vína?" Tae si prohlížel lahev a Gi se nejistě poškrábal na zátylku. Nebyl si tím dárkem jistý, ale doufal, že se Taemu bude líbit. Byl to jeho nejlepší ročník a věděl, že Tae má víno rád.

„Jo... moc jsem nevěděl, co bych ti měl dát. Tohle je můj nejlepší ročník, tak jsem doufal-" mumlal Yoongi, ale přerušilo ho, když mu mladší muž skočil kolem krku. Překvapeně ho objal nazpět a lehce se usmál.

„Je to skvělé, hyung," zašeptal Tae a pak se odtáhl. Vystřelil z pokoje a po chvíli se vrátil s košíkem. Yoongi si ho nechápavě prohlížel.

„I já pro tebe něco mám. Jimin mi s tim pomohl, tak doufám, že se ti bude líbit," Tae si skousl ret a položil k Yoongimu košík. Sám si sednul vedle něj.

Yoongi se podíval do košíku a v tu chvíli naprosto roztekl. Z košíku se na něj tmavýma očima dívalo malinké, hnědé štěňátko. Tae se culil a podal malé stvoření Yoongimu, který si ho ihned vzal k sobě.

„Proboha, Tae..." vydechl a sledoval kudrnatého pejska ve svém náručí.

„Jimin říkal, že když jsi bydlel sám, chtěl jsi psa... tak nás napadlo, že když má Jiminova teta štěňata, tak že bychom ti jedno mohli zamluvit," vyprávěl Tae a culil se. Yoongi sledoval malého pejska, který ho kousal do malíčku.

Yoongi malého pejska položil vedle sebe, sundal košík na zem a věnoval Taemu šťastný úsměv, načež si ho přitáhl do opatrného objetí.

„Děkuju, Tae..." zašeptal a dál se usmíval. Tae se spokojeně zaculil a pohladil ho po zádech.

Yoongi po tomto dni nezačal Vánoce milovat, ale po dlouhé době prožil krásný Štědrý den.