.•○*₊⁺⋆•❅❆PŘÍMÁ ŘEČ❆❅•⋆⁺₊*○•.

Přímá řeč je něco, na čem váznou příběhy snad nejčastěji. Ve skutečnosti je však její zápis velmi jednoduchý. Zde jsou příklady toho, kolika způsoby se dá přímá řeč napsat:

1, NA ZAČÁTKU VĚTY

„Ahoj," pozdravil Jungkook.
∟ Pokud je přímá řeč na začátku řádku, jde o oznamovací větu a následuje za ní věta uvozovací, přímá řeč vždy končí čárkou a uvozovací věta vždy začíná malým písmenem.

Častá špatná zapsání:
„Ahoj", pozdravil Jungkook.
„Ahoj." Pozdravil Jungkook.
„Ahoj" pozdravil Jungkook.
„Ahoj" Pozdravil Jungkook.

.•○*₊⁺⋆•❅❆○*○❆❅•⋆⁺₊*○•.

„Jak se máš?" zeptal se Jungkook.
∟ Pokud je přímá řeč otázkou, končí otazníkem a uvozovací věta začíná malým písmenem.

Častá špatná zapsání:
„Jak se máš?" Zeptal se Jungkook.
„Jak se máš" zeptal se Jungkook.
„Jak se máš?," zeptal se Jungkook.

.•○*₊⁺⋆•❅❆○*○❆❅•⋆⁺₊*○•.

„Zhasni!" přikázal Jungkook.
∟ Pokud je přímá řeč rozkazovací, končí vykřičníkem a uvozovací věta začíná malým písmenem.

Častá špatná zapsání:
„Zhasni" přikázal Jungkook.
„Zhasni!," přikázal Jungkook.
„Zhasni!" Přikázal Jungkook.

.•○*₊⁺⋆•❅❆○*○❆❅•⋆⁺₊*○•.

„No já nevím..." zaváhal Jungkook.
∟ Výpustka neboli tři tečky se používá zejména, když chcete poukázat na to, že postava nechává vyznít větu do ticha. NEEXISTUJE použít jiné množství teček, používají se POUZE tři.
∟ Lze použít i s otazníkem nebo vykřičníkem (nebo oběma), pokud chcete dodat větě speciální důraz:

1, „A vy jste...?" podíval se Jungkook na neznámého chlapce.
2, „To si děláš...?!" vykřikl Jungkook.
3, „Já tě snad...!" rozčílil se Jungkook.

.•○*₊⁺⋆•❅❆○*○❆❅•⋆⁺₊*○•.

„Počkej, to – " Jungkook ztichl uprostřed věty.
∟Pomlčka se používá ve chvíli, kdy je vaše postava náhle přerušena nebo sama náhle zmlkne. Pozor! Neplést si pomlčku se spojovníkem (-), pomlčka na rozdíl od spojovníku, je dlouhá ( – ).

2, NA KONCI VĚTY

Jungkook se zašklebil: „Jako bys to nevěděl."
Jungkook se podivil: „Tys to nevěděl?"
Jungkook vyskočil ze židle: „Tak dost!"
Jungkook zaváhal: „Nejsem si úplně jistý..."
∟Pokud se přímá řeč nachází až za uvozovací větou, končí uvozovací věta dvojtečkou. Přímá řeč začíná velkým písmenem a končí tečkou, otazníkem, vykřičníkem, výpustkou atd. Po takovéto přímé řeči začíná jakýkoli další text na novém řádku.

3, ROZPŮLENÁ PŘÍMÁ ŘEČ

„Jak víš," podíval se na něj Jungkook, „že jsem tam byl?"
∟Pokud by rozdělená přímá řeč nemohla fungovat jako dvě oddělené věty, uvozovací věta končí čárkou a pokračování přímé řeči se zapisuje malým počátečním písmenkem. (Nelze: Jak víš. Že jsem tam byl? / Lze: Jak víš, že jsem tam byl?)

„Tak si to shrňme," promluvil Jungkook. „Ty říkáš, že jsem tam byl, jo?"
∟Pokud by rozdělená přímá řeč mohla fungovat jako dvě oddělené věty, uvozovací věta končí tečkou a pokračování přímé řeči začíná velkým písmenem. (Lze: Tak si to shrňme. Ty říkáš, že jsem tam byl, jo?)

Správně by se měla přímá řeč rozdělovat v odstavci jenom jednou, v opačném případě je text chaotický a nepřehledný.

ANO:
„Jak myslíš," pokrčil rameny Jungkook. Vzal ze stolu skleničku, pomalu upil z vína, a poté svého společníka obdaroval chladným pohledem. „Ale neříkej pak, že jsem tě nevaroval."

NE:
„Jak myslíš," pokrčil rameny Jungkook. Vzal do ruky skleničku a pomalu upil z vína. „Ale neříkej pak," obdaroval svého společníka chladným pohledem, „že jsem tě nevaroval."

Zpravidla platí, že jeden odstavec má obsahovat přímou řeč pouze jedné osoby. Jakmile začne mluvit druhá osoba, přímá řeč patří na nový řádek.

ANO:
„Jak myslíš," pokrčil rameny Jungkook. Vzal ze stolu skleničku, pomalu upil z vína, a poté svého společníka obdaroval chladným pohledem. „Ale neříkej pak, že jsem tě nevaroval."

„Budu si to pamatovat," ujistil ho muž.

NE:
„Jak myslíš," pokrčil rameny Jungkook. Vzal ze stolu skleničku, pomalu upil z vína, a poté svého společníka obdaroval chladným pohledem. „Ale neříkej pak, že jsem tě nevaroval." „Budu si to pamatovat," ujistil ho muž.

VELKÉ NE!:
Nikdy, ale opravdu nikdy nepište své příběhy následovně:

Jungkook pokrčil rameny.
JK: Jak myslíš
TH: Nemyslím, ale vím
Taehyung odešel.

Píšete povídku, píšete prózu. Nepíšete dramatickou hru.

.•○*₊⁺⋆•❅❆PŘECHODNÍKY❆❅•⋆⁺₊*○•.

Doporučuju vám přechodníky nepoužívat vůbec. Pokud byste na tom ovšem trvali, existují na ně přísná pravidla, jako třeba rod a číslo. Níže vám uvedu pár příkladů.

„Dělej, jak uznáš za vhodné," řekl Jungkook zírajíc z okna.
∟Z Jungkooka se právě stala slečna.

„Dělej, jak uznáš za vhodné," řekl Jungkook zírajíce z okna.
∟A nyní jsou z Jungkooka dva Jungkookové. Minimálně.

„Dělej, jak uznáš za vhodné," řekl Jungkook zíraje z okna.
∟Nyní je Jungkook opět chlapec. Jeden chlapec. Bohudík.

Přechodníky dělíme na mužské, ženské a střední, a přechodníky v plurálu (o přechodnících minulých nebudeme mluvit raději vůbec).

Muž něco dělá zíraje. Žena nebo dítě to dělá zírajíc. Všichni spolu to dělají zírajíce. Jungkook si bude číst text poslouchaje u toho hudbu. Jessica si ten text bude číst poslouchajíc hudbu. Oba společně si budou číst text poslouchajíce hudbu. Jungkook může přemýšlet jda po ulici. Jessica může přemýšlet jdouc po ulici. Oba společně můžou přemýšlet jdouce po ulici.

.•○*₊⁺⋆•❅❆MĚ/MNĚ❆❅•⋆⁺₊*○•.

Jednoduché jako facka.

První pomůcka:
Komu, čemu → mně
O kom, o čem → o mně
Vše ostatní → mě

Druhá pomůcka:
Mně = tobě (přijď ke mně = přijdu k tobě)
Mě = tě/tebe (zabij mě = zabiju tě / mě do toho netahej = tebe do toho netahám)

♥♥♥

S/Z

S = všechno, co jde směrem shora dolů, všechno, co se spojuje dohromady, všechno, co sundáváte, všechno, co zaniká.
∟Příklady: shodit, shlédnout (z okna na ulici), scuknout, sbít (dvě prkna k sobě), slít (vodou), smýt (špínu), strhnout (tapetu), shořet, shnít...

Z = všechno, co se tvoří z nedokonavých sloves nebo cokoli ve významu „stát se něčím" nebo „učinit".
∟Příklady: zlámat (lámat), zocelit (ocel), ztrestat (trestat), zničit (ničit), zpochybnit (pochybný), ztotožnit (totožný)...

.•○*₊⁺⋆•❅❆I/Y❆❅•⋆⁺₊*○•.

Muži dělali, ženy dělaly, děti dělaly, děvčata dělala, všichni spolu dělali.
Členové BTS zpívali, členky Blackpink zpívaly, děvčata z TWICE zpívala, všichni spolu zpívali.

Pomoct může i ukazovací zájmeno ti/ty/ta.

Všechny školy se zavřely. (ty školy se zavřely)
Firemní automaty se pokazily. (ty automaty se pokazily)
Zelená vrata se otevřela. (ta vrata se otevřela)
Čtyři kosmonauti uvízli ve vesmíru. (ti kosmonauti uvízli)

.•○*₊⁺⋆•❅❆ČÁRKY❆❅•⋆⁺₊*○•.

Čárky jsou ve své podstatě velmi individuální. Nicméně i ony mají nějaká ta pravidla. Zkusím vám vypsat asi nejčastější chyby. Nejjednodušší způsob, jak vysvětlit, kde se píše čárka, je asi všímat si, kolik sloves máte ve větě. Jednotlivá slovesa vesměs určují počet klauz/vět v souvětí. Ty se pak musí rozdělit buď spojkou, nebo čárkou.

Jungkook přišel domů a vyložil nákup. → spojka „a"
Jungkook vyložil nákup, který přinesl z obchodu. → čárka před „který".
Jungkook nevěděl, jestli má zůstat doma, nebo jít do obchodu. → čárka před „jestli" a „nebo".
Jungkooka napadlo, že by mohl koupit dárek. → čárka před „že".

Čárka se nejčastěji píše před: kdy, jak, jestli, zda, který, nebo, anebo, že, ale, než, a...

Čárky před „a". Ve škole vás učili, že „a" je spojka, takže se před ní čárka nepíše. Ve skutečnosti se čárka před „a" píše častěji, než se tam nepíše. Kdy se tedy čárka před „a" píše? Kdykoli jde o poměr odporovací, stupňovací nebo důsledkový.

Příklady:

Odporovací: Jungkook tam jít nechtěl, a přesto se nakonec oblékl a přišel.
∟ čárka se píše, pokud se dá „a" nahradit odporovacími „ale", „avšak", „však".

Stupňovací: Jungkook nakonec přišel, a dokonce zazpíval.
∟ další stupňovací spojovací výrazy: a nadto, a k tomu, a navíc...

Důsledkový: Jungkook včera onemocněl, a proto se nemohl dostavit.
∟ další důsledkové spojovací výrazy: a tedy, a tak, a tudíž, a tím

Čárky se píšou taky u výčtu věcí:
Jungkook koupil chleba, máslo, nějakou zeleninu, čokoládu a něco k pití.

.•○*₊⁺⋆•❅❆JI/JÍ, NI/NÍ❆❅•⋆⁺₊*○•.

Problém s ji/jí nebo ni/ní je tu snad odjakživa, a přitom není tak těžké si zapamatovat, jak to funguje. Stačí si na onu osobu „ukázat".

Jungkook jí ten sešit nevrátil. → Jungkook ho TÉ dívce nevrátil. Nevrátil ho JÍ.
Jungkook už ji nechtěl nikdy vidět. → Jungkook už TU dívku nechtěl vidět. Nechtěl vidět JI.

Jungkook se na ni podíval. → Podíval se na TU dívku, na NI.
Jungkook o ní mluvil. → Mluvil o TÉ dívce. Mluvil o NÍ.
Jungkook s ní chtěl odejít. → Chtěl odejít s TOU dívkou. Chtěl odejít s NÍ.

Je to jednoduché.

→ Krátké ukazovací zájmeno (TU) = JI/NI
→ Dlouhé ukazovací zájmeno (TÉ/TOU) = JÍ/NÍ

.•○*₊⁺⋆•❅❆KVŮLI/DÍKY❆❅•⋆⁺₊*○•.

Je to kupodivu, ale i v tomto ohledu se dost často chybuje. Jak to s těmito dvěma záhadnými slovíčky vůbec je?

Jungkook se DÍKY starostlivosti své matky stal slušným člověkem.
Jungkook DÍKY dobrému úsudku neuvěřil podvodníkům.
Jungkook DÍKY podpoře svých přátel vyhrál zápas.

→ „Díky" se jednoduše používá v pozitivním významu sdělení.

Jungkook KVŮLI spolužákovi zůstal po škole.
Jungkook KVŮLI mizernému platu nezaplatil nájem.
Jungkook KVŮLI své lenosti zmeškal autobus.

→ „Kvůli" se naopak používá zejména v negativním významu sdělení.

POZOR:

Kvůli KOMU/ČEMU, nikoli kvůli KOHO/ČEHO.

Správně: Kvůli mamce, kvůli Jungkookovi, kvůli zácpě, kvůli dešti, kvůli tátovi...
Špatně: Kvůli mamky, kvůli Jungkooka, kvůli zácpy, kvůli deště, kvůli táty...

.•○*₊⁺⋆•❅❆ČÍSLOVKY❆❅•⋆⁺₊*○•.

Číslovky jsou strašákem snad všech povídek. Jejich zápis zdá se být záhadou lidstva, přitom ve skutečnosti vůbec není tak těžký.

ČASOVÉ ÚDAJE

Časové údaje se v umělecké literatuře téměř vždy píšou slovem. Číslovky jako takové do povídek nepatří, pokud je lze snadno zapsat slovem.

Bylo sedm ráno, NE 7 ráno.
Autobus přijede za pět minut, NE za 5 minut.
Sejdeme se ve tři odpoledne, NE ve 3 odpoledne a už vůbec se nesejdeme v 15 nebo v 15:00 odpoledne.

Kdy jsou číslovky v pořádku? To je snadné.

Když čísla na digitálních hodinách ukazují přesně 17:42, když se čas na světě najednou zastaví, tak prostě ukazují 17:42 a my nemusíme světu sdělovat, že ukazují sedmnáct čtyřicet dva (ale můžeme, pokud chceme).

Když autobus podle jízdních řádů jezdí v 17:13, 23, 33, 43, nemusíme světu složitě sdělovat, že jezdí v sedmnáct třináct, dvacet tři, třicet tři, čtyřicet tři... (ale můžeme, samozřejmě, a taky můžeme prostě říct, že jezdí co deset minut vždycky na tři, ale to je detail...)

POZOR:

Když chcete sdělit, jak dlouho se něco dělo, s číslovkami pozor. Můžete napsat, že hodina trvala pětačtyřicet minut, můžete napsat, že film byl dlouhý hodinu a půl, můžete napsat, že máte přesně sedm minut na to, abyste doběhli na autobus.

ALE! Povídali si spolu deset minut, nedejbůh ještě 10 minut, a co ještě hůř, ať si proboha nepovídají 10 min. Takhle by to v příbězích fungovat nemělo. Pokud si někdo povídá, čas nehlídá, proto by ho neměl hlídat ani vypravěč, pokud to není nezbytně důležité pro příběh.

Povídali si spolu několik minut.
Povídali si spolu chvíli.
Povídali si spolu dlouho.
Povídali si spolu hodiny.
Povídali si spolu do setmění.
Povídali si do pozdní noci.
Povídali si až do rána.

Máte nespočet možností, jak vyjádřit plynutí času v příběhu. Nekonkretizujte. Nechtě čas prostě plynout. A konkrétní časový údaj? Taky lze, pokud je důležitý:

→ Jungkook opět zkontroloval čas. Stál tady už deset minut a Taehyung pořád nikde.
→ Jungkook s křečovitým úsměvem mrknul na hodinky – už čtyři nekonečné minuty poslouchal moralizační kecy od učitelky – na autobus, který jede za dvě minuty, už nejspíš nedoběhne. Otec ho zabije.

VĚK A JINÉ MĚRNÉ JEDNOTKY

→ Devatenáctiletý Jungkook, dvacetiletý Taehyung, třiadvacetiletý Namjoon, pětasedmdesátiletý důchodce...
→ Osmimetrová propast, čtyřkilometrová dráha, pětimetrová zeď, desetiminutová přestávka, sedmilitrový demižon...

V povídce nikdy nepoužívejte při určování věku nebo délky či množství číslovky, pokud jde o jednoduchá čísla (do stovky, pak už je to na vašem uvážení, protože vypisovat „bylo mu devět set třicet osm let" nebo „do Kanady je to odsud tři tisíce pět set osmnáct kilometrů" je poněkud zbytečné. Vždy se však snažte se tomu vyhnout. Raději napište, že mu bylo skoro tisíc let nebo že do Kanady je to přes tři tisíce kilometrů.

Opět, pokud je ten údaj důležitý, prostě napište, že mu bylo 938 let a jakmile mu bude 939, tak ovládne planetu nebo tak něco...

POZOR:

Existuje jeden jediný správný zápis kombinace čísel a slov. A to je následující:
19letý Jungkook, 3metrová zeď, 1000litrová nádrž, 20vteřinová pauza...

NEEXISTUJE žádný 19-letý Jungkook, ani 19cti letý Jungkook, ani 19-cti letý, ani 19náctiletý, ani 19-nácti letý, ani nic podobného.

NEJSOU 3-metrové zdi, nejsou 5-ti litrové flašky, nejsou 8smi tunové betonové panely...

Co přesně jste tímto způsobem napsali?

19cti = devatenácticti
19náctiletý = devatenáctináctiletý
5-ti = pětiti
8smi = osmismi

To samé platí u řadových číslovek.

Jungkook může být pátý nebo 5. v pořadí, ale nemůže být 5tý v pořadí, nemůže být ani 5.tý v pořadí. Slovně by to znamenalo, že je pěttý v pořadí nebo pátýtý v pořadí.

Policajti Jungkooka chytli 3. nebo třetího, nechytli ho 3tího (třitího) ani 3.tího (třetíhotího).

Jungkook přelezl desetimetrovou zeď nebo 10metrovou zeď, nikoli 10-ti (desetiti) metrovou zeď nebo 10seti (desetiseti) metrovou zeď.

.•○*₊⁺⋆•❅❆○*○❆❅•⋆⁺₊*○•.

Doufám, že vám toto stručné – opravdu hodně stručné pravopisné okénko v něčem pomůže. Samozřejmě je to jen takový malinký výcuc toho, co můžete najít v pravidlech českého pravopisu nebo v internetové jazykové příručce, kterou vám rozhodně doporučuji používat.