Jméno: NarSas
Wattpad: NarSas721
Zvolené téma: Vánoční romantika
Název povídky: Uloupené srdce
Skupina: BTS
Pár: Jimin/Tayehyung
Počet slov: 7661

Anotace:

Vánoce jsou za rohem a nákupáky se hemží lidmi, kteří se na poslední chvíli snaží ulovit ten nejlepší dárek. Pro mladého černovlasého mladíka to je ubohý závod, který nikdy neměl vítěze. Všichni byli totiž poražení. Vždyť Vánoce nejsou přece o dárcích, ale o času tráveném s rodinou a přáteli. A s někým, kdo je pro vás ten největší uloupený dárek.

Text povídky:

,,Jenom já zas nikoho nemám", povzdechl si Jimin, když se díval ven z okna na hrající si děti se zbytky sněhu, který napadl přes noc. A pár metrů od nich se za stromem líbal jeden zamilovaný páreček. Jak to tak vypadalo, tak i letošní svátky budou na blátě.

Nechal šmírování dětí a páru a místo toho se vydal do kuchyně pro další hrnek horké čokolády, kterou on miloval a dokázal by ji pít pořád. Jenom neměl s kým.

Rodiče neměl, protože mu jako naschvál zemřeli v období Vánoc při jedné tragické autonehodě a s přáteli to bylo složitější. Z jednoho důvodu.

Měl o trochu více peněz než normálně pracující lidi a všichni, kteří s ním chtěli trávit čas, měli oči jen pro papírové bankovky a kovové mince. Nic jiného je nezajímalo.

--- ---

Zbývalo posledních pět dní do Štědrého dne a Jimin zrovna procházel kolem výlohy, která patřila obchodu, který dělal na zakázku fotky a videa, třeba jako skvělý dárek na blížící se Vánoce.

Docela ho to zaujalo, takže vstoupil dovnitř, kde ho při vstupu zaujal mladík podobného věku, jak sedí na židli za pultem. Hleděl do mobilu a vypadal, že vůbec nezaregistroval příchozího návštěvníka.

,,Ehm, dobrý den?", pozdravil slušně a tím ho dostal zpátky do reality.

Mladík se na něho zaujatě podíval, nejspíš si říkal to samé. Vstal a telefon si strčil do zadní kapsy od kalhot.

,,Co byste potřeboval?", tázal se zeptat a nespouštěl z něho oči.

Jimin si byl toho vědom a nechtěně se začal červenat. Takový zájem teda nečekal, ale co není, může být.

,,No, popravdě, nic konkrétního, tenhle obchod mě zaujal tím, co se tady prodává. Jsem velkým milovníkem fotek."

Měl chuť se proplesknout za to, co vypustil z pusy.

,,Zajímavý důvod. Většinou jsem chodí lidi, aby si tu nechali něco vytisknout nebo vyfotit. Vy jste za poslední dobu jeden z mála, který sem přišel hlásat, že máte rádi focení."

Jimin se cítil strašně trapně. Takovou potupu nezažil hodně dlouho. A navíc od takového hezkého mladíka, který mu jeho pohled opětoval.

,,Ale mě se to líbí. Konečně někdo, kdo aspoň projevuje zájem."

Jemně se usmál a Jimin vykulil oči úžasem. Tak kde je ten foťák, když ho člověk potřebuje?! Vždyť tohle je...dílo, které stvořila sama příroda.

,,Jste v pohodě?"

A jeho hlas je tak melodický, vyrovnaný a jemný. Spása jak pro oči, tak pro uši.

,,Haló!"

Až když byl v tom největším snění ho probralo lusknutí prstu u levého ucha. Párkrát zamrkal, aby se probral z transu. Nechápal, kde byl, na co myslel a proč tu vůbec je.

,,Tak naposledy. Jste v pořádku?"

Šel po hlase a spatřil znovu ten obličej, ve kterém nebyla sice žádná starost a obavy, ale jeho přeci jen zaujal.

,,Ano, jenom jsem se na chvíli ocitl někde úplně jinde. Daleko odsud, na úžasném místě s někým, ke komu začínám asi něco cítit."

Mladík za pultem se uchechtl a podal mu vizitku. Jimin si ji omámeně vzal a hleděl na ni, jako by byl v jiném stavu. I když tak nějak stejně byl.

,,Pokud budete mít o cokoliv zájem, stačí zavolat. Za chvíli zavíráme, takže bych byl rád, kdybyste odešel."

Jimin se konečně probral a zvedl hlavu. Poškrábal se na temeni hlavy.

,,Omlouvám se za mé chování. Už půjdu a určitě se vám ozvu."

Otočil se a odešel pryč.

,,Zajímavý mladík. Že bych ho tak moc zaujal?"

--- ---

Jimin se dostal domů až o dobrou půlhodinu později. Musel si skočit ještě na nákup, aby nemusel zítra, v pátek, kdy to podle něho bylo nejhorší.

Vyzul se, vysvlékl se ze zimní černé bundy a s taškami si to mířil do kuchyně. Potřebné věci uložil do ledničky a mrazáku, nad ostatními mávl rukou. Chtěl si napustit vanu plnou vanilkové pěny.

--- ---

Když se o dobrou půlhodinu válel a relaxoval, musel se neustále vracet k dnešní návštěvě toho obchodu. Ten mladý muž se mu vážně líbil a i on to musel na něm vidět. Přišlo mu to jako z nějakého romantického filmu, které většinou vše překreslovaly. To byl jeho názor.

,,Nevěřím na lásku na první pohled, ale co měl znamenat ten dnešek? Že by to bylo ono? Vážně bych se zamiloval?"

Vystřídal spousty partnerů, ale k žádnému necítil takový mocný tlak, který by ho k němu táhnul. A hele! Jen tak se jde projít, narazí na obchod, ve kterém pracuje mladík, který ho uhranul jen co ho spatřil.

,,Mám jeho vizitku! Toho musím využít!"

Vyskočil, div mu to neuklouzlo a nehodil držku. Osušil se a jenom v županu zamířil do předsíně, kde měl bundu v jejíž kapse se nacházela vizitka. Teda, měla by tam být, pokud ji neztratil, což se mu dařilo dost často.

Ten nahoře mu nejspíš přál dnes štěstí, protože tam byla. S radostí vepsanou ve tváři se znovu objevil v kuchyni, kde ji položil na linku a šel hledat něco k snědku.

O dobrou hodinu později měl puštěnou televizi, kterou stejně nevnímal, vedle sebe brambůrky a colu a detailně si prohlížel vizitku. Nebylo na nic zvláštního, ale jemu přišla. Získával odvahu, vzít si do ruky mobil a zavolat.

,,Vždyť to bude vypadat divně, když mu zavolám dneska. Počkám do zítřka."

A skutečně se tak stalo. Druhý den ráno, když vycházel z domu a měl hromadu času, ťukal jemu nazpaměť známé telefonní číslo a modlil se. Ne, aby to vzal, ale aby neřekl zase nějakou blbost.

Po deseti dlouhých vteřinách se na druhé straně ozvalo již známe ,,Ano,, a Jimin se napjal.

Teď nebo nikdy.

,,A-ahoj, to jsem já. Ten, který včera navštívil tvůj obchod a musel si ho probrat z jeho snového stavu."

Tu poslední část si mohl odpustit, ale musel tomu dodat vtipnějšího rázu. Zvlášť, když nervózně kopal do hnědo bílé břečky, která zbyla.

„Á, to jseš ty! Jsem si říkal, kdy se mi ozveš. Zvlášť, když si na mě mohl oči nechat."

Na konci se uchechtnul a Jimin se ovládal, aby se mu nepodlomila kolena a neopakovalo se to, co včera.

,,A co chceš? Vidět mě?", hádal.

,,Asi to šlo hodně vidět."

,,N-no, j-já, jo", vypustil nakonec.

,,Hodně si fandíš."

Jimin přestal s kopáním a zarazil se. Jak to jako myslel?

,,Jak to myslíš?", nechápal.

,,Vážně mě chceš vidět, toho jsem si včera všiml. Jestli chceš, můžeme se domluvit."

Mladíkovo srdce vynechalo dva, tři údery. To ho jako zval na rande? Jen tak?

,,Nechápu."

,,Tak co? Došli ti slova?"

,,J-jo. Nečekal jsem to. A-a souhlasím. Kde se chceš setkat?"

,,Hmm, mám jednu oblíbenou restauraci blízko mého obchodu. Můžeš mě tam vyzvednout."

Jimin se držel, aby nezačal radostně skákat do vzduchu.

,,A kdy?"

,,Řekněme, třeba dnes?", navrhl a snažil se ignorovat na druhé straně mladíkovo tiché ano.

,,Tak dobře. Dnes před obchodem v pět", zrekapituloval si to spíš pro sebe, ale řekl to nahlas, takže spíš pro oba.

,,Jo, zatím se měj."

,,Ahoj!"

Vykřikl to tak jasně, že i starší paní na vedlejší straně ulice se na něj nechápavě podívala.

,,Musím se ovládat!", napomenul se a snažil se zklidnit svoje divoce bijící srdce.

Když se podíval na čas, vytřeštil oči. Měl ani ne dvacet minut dostat se do práce. Pracoval v jedné firmě, která se zabývala designem interiéru. Bavilo ho to hodně, zvlášť, když navrhoval obrazy. Nad tím dokázal klidně strávit hodiny, aby byl se svým výsledkem spokojený.

--- ---

Ve tři hodiny odpoledne si to razil domů, aby se pořádně připravil po dlouhé době na rande. Ani si pořádně nevybavoval, kdy nějaké měl. Většinou to byly jednorázovky, které stejně stály za pytel.

,,Ale tohle rande bude jiné. Tohle si oba dva pořádně užijeme."

Dorazil ke dveřím, vytáhl si klíč z kapsy a odemkl si.

-O HODINU A TŘI ČTVRTĚ-

Jimin se naposledy upravoval před zrcadlem, kde se různě kroutil a hrbil. Měl na sobě světle modrou košili s dvěma vrchními knoflíčky rozepnutými, tmavě modré kalhoty, hnědé boty a jeho oblíbenou černou bundu. I když byl prosinec, počasí a hlavně teploty tomu moc nenapovídaly. Třeba se stane nějaký zázrak na Štědrý den, kdoví?

,,Tak, a jde se na to!", povzbudil se a vyrazil.

--- ---

Před obchod dorazil přesně v tu chvíli, kdy jeho partner na dnešní večer, zamykal.

,,Ahoj."

Druhý se otočil, klíčky schoval do taštičky, kterou měl na boku a usmál se.

,,Přesný jako hodinky. To se v dnešní době cení."

Jimin nevěděl, jak by měl reagovat a tak to nakonec nechal být a potřásl si rukou.

,,Jsem Jimin."

,,Taehyung, jméno mé."

Po společném představení se vydali do zmíněné restaurace. Celou cestu si příjemně povídali o všem možném. Po blížící se Vánoce až po práci a koníčky.

--- ---

,,Tak, a jsme tady."

Jimin, který z něho nespustil oči, se podíval před sebe. Překvapením vykulil oči. Tahle restaurace? Jedna z nejdražších ve městě?

,,A to je teprve naše první! Pokud se to podaří a pozve mě na další nebo já jeho, kam jako půjdeme?"

Ano, tahle restaurace se pyšnila tím nejlepším jídlem, hlavně mořskými plody, které Jimin kupodivu moc nemusel. Ale nic nenamítal. Byla postavena v moderní, černo bílé barvě s velkými okny, na kterých byly šedé závěsy. Pokud jste chtěli, za větší poplatek jste si mohly zatáhnout, aby jste tak měli větší soukromí.

O personálu ani nemluvě.

,,Jdeš, nebo budeš stát jak socha?"

Jimin koutkem oka sledoval vstup do restaurace a zároveň Tayehyunga, který ho s nakrčeným obočím pozoroval a dával tak najevo svoji otázku. Vypadalo to docela komicky.

,,Jo, už jdu."

Udělal první krok a tak se společně vydali na dobrou večeři a rande.

Usadili se do zadní části, k jednomu stolku pro dvě místa. Chtěli mít soukromí a líp se poznat. Ihned se u nich objevila mladá slečna s nakrátko střiženými blonďatými vlasy. Držela v ruce papír a tužku a čekala na jejich odpověď.

Jimin si vybral Pibimbap, což je vlastně rýže podávána se zeleninou, vejcem a masem a Tayehyung jeho oblíbené Haemultang. Pikantní směs mořských plodů a zeleniny. K tomu přihodili obyčejnou vodu, chtěli se bavit a ne opít.

,,To je tvoje oblíbené jídlo?", vyhrkli naráz a po uvědomění, co vlastně řekli, se začali smát.

,,P-promiň, jestli ti to vadí, ale já se takhle ptám každého", omlouval se Tayehyung, když se snažil dát zase dohromady.

Jimin nad tím mávnul rukou.

,,Nech to být. Jenom jsem nečekal, že se shodneme zrovna na první otázce. Docela zajímavé, nemyslíš?"

Druhý se ušklíbl. Nebyl tupej, aby mu neuniklo o co mu vlastně jde. Sice ho mrzelo, že je tohle takové známé klišé, které se stále používá, ale co s tím nadělá.

,,Hm, originální to moc není, ale co už."

,,Originální? Takže ty chceš ode mě slyšet něco fascinujícího? Něco, čím tě úplně složím? Jsi zajímavý mladík", podoktnul a u poslední věty zvýšil na hlase.

Tayehyung chtěl pokračovat, když se ale u nich naprosto překvapeně objevila ta samá dívka s dvěma velkými bílými talíři ze kterých se linula vábivá vůně.

Každý dostal svůj pokrm, číšnice jim popřála dobrou chuť a vydala se obsluhovat další hosty. I oni si popřáli a vrhli se na to nejlepší, co tahle restaurace mohla nabídnout.

--- ---

Po skvělé večeři a naplněných žaludcích si objednali soukromou mini místnost, ke které si dali bílé víno. Posadili se do červeně laděných křesel naproti sobě, Tayehyung si hodil jednu nohu přes druhou a Jimin si dal ruce za hlavu. Oba dva se drželi názoru, že při jídle se nemluví, tím pádem měli teď spoustu času si o všem popovídat a navzájem se poznat.

,,Takže, máš rodinu a přátele?", začal Jimin.

,,S rodiči mám napjatý vztah, takže se mezi sebou moc nebavíme a pár přátel mám. Co ty?", oplatil mu to.

,,Já o rodiče přišel při jedné autonehodě a o přátelích bych se moc nebavil. Jsou takový... ne moc záživní."

Tayehyung se udivil.

,,Copak mají nějakou poruchu? Nebo se zabývají něčím nelegálním?"

,,Co? Ne. Mají oči pro peníze a nehledí na nic jiného. Ani nevím, jestli má cenu je ještě tak nazývat."

Na konci si povzdechl. Nerad o tomhle mluvil, ale když se konečně po x letech objevil někdo, s kým má možnost si o tom pokecat, tak ať je to venku.

,,Tak nenazývej. Já bych tebou, tak je zavrhnu a najdu si jiné a lepší."

Jimin se pousmál, vzal si do ruky skleničku a napil se.

,,Díky. Ale jdem dál. Oblíbené jídlo, barva , film nebo seriál?"

Ptal se na to, co ho napadlo jako první. Nepřemýšlel, prostě jednal.

,,Jdeš na to zostra", uchechtl se, a taky se napil.

,,No, jídlo už víš, je to Haemultang, barva asi bílá a film nebo seriál asi nemám, ale žánr určitě romantika a drama."

Starší si poposedl.

,,S jídlem jsme na jiné lodi, v barvě se shodneme a žánr napůl, romantiky moc nemusím."

Chtěl dodat nějakou tu perličku, když si vzpomněl na oblíbené slovo, ORIGINALITA.

,,Vážně by chtěl slyšet něco jiného? Kolik měl asi partnerů nebo partnerek? Jak to má rád?"

V hlavě se mu honila hromada otázek na které chtěl znát odpověď.

,,A teď zas já. Kolik si měl partnerů?"

,,To mi čte myšlenky? Já to chtěl vědět první!"

Kdyby mohl, dal by si ruce v bok jako malé dítě, které někdo urazil.

,,Pokud dobře počítám, tak čtyři. Ale už se s nimi nestýkám, protože to byli blbci."

Tayehyung se znovu napil a prohlížel si ho. Byl zajímavý, černé vlasy, jemné rysy v obličeji a o trochu menší než on. Taky byl vtipný, docela sebevědomý a taky byl single.

,,Nejsi špatný, ale potřebuji si něco ověřit."

,,A co ty? Tipuji, že jsi taky sám, jinak bys se mnou nešel."

,,Co ty víš, třeba podvádím."

Jimina tahle otázka rozhodila. Položil sklenici se kterou si hrál a ukazováčkem na levé ruce na něho ukázal.

,,Ty abys podváděl? Známe se krátce, ale já už teď vím, že ty nejsi takový typ, který skáče a mění partnery hned, co ho přestanou bavit."

,,Máš bod. Hraji si s tebou, tak uvidíme, jak dopadneš."

,,Jsi hodně všímavý."

Jimin namyšleně pozdvihl hlavu a naklonil se k Tayehyungovi.

,,A ty hodně upřímný, co je pro mě plusový bod."

--- ---

Uběhla asi ještě hodina, během které se poznávali a házeli na sebe jasně viditelnými pohledy. Hráli mezi sebou hru, kdo jako první uchvátí toho druhého.

Rozloučili se až kolem desáté hodiny před obchodem Tayehyunga. Jimin se nervózně hrabal ve vlasech, neschopen vydat ani hlásku. Tak nějak podvědomě tušil, že je na řadě on. On bude ten, kdo udělá druhý krok a pozve ho na další rande.

,,Takže, jak se ti to líbilo? Víš o mě něco víc a... já o tobě taky. Takže, jestli chceš, můžem... se setkat znovu?", zamumlal poslední otázku a sklopil hlavu.

Druhý mladík, který měl celou dobu ruce v kapsách, protože už byla docela kosa, je vytáhl s poukazem na vánoční trhy, které se konaly ve městě.

,,Tady máš. Další naší zastávkou budou trhy."

Jimin si ho vzal a když zvedl hlavu, viděl Tayehyunga, jak odchází pryč směrem k centru.

,,T-tak se zatím měj!", zařval na něho a mával.

,,Ty taky!"

--- ---

Celou cestu domů se Jimin usmíval jak sluníčko nad hnojem. Měl takovou radost, že dokonce skákal do vzduchu a jednou skoro spadl do otevřeného kanálu, který neměl kolem žádné pásky na upozornění.

Dostavil se do tepla domova, protože venku vážně přituhlo a vypadalo to i na sněžení. Za čtyři dny tu byly Vánoce a i když je Jimin neměl moc v lásce, doufal v to, že se tyhle letošní vyvedou. Konečně našel někoho s kým by je slavil.

,,Hlavně, ať se nic nepokazí."

--- ---

Další den byla sobota, takže skvělá příležitost pozvat Tayehyunga na trhy.

Stál u plotny a hleděl do mobilu. Na snídani si dělal vajíčka, slaninu a k nim oblíbená červená rajčátka.

Jakože míchal a ťukal číslo. Už nebyl tak nervózní, jinak měl živou představu, co by vykouzlil. Vajíčka všude možně, slaninu spálenou a rajčata by se pokutálela po dřevěné vinylové podlaze.

,,Ahoj, nebudím tě náhodou?"

Bylo osm ráno, a když uslyšel rozespalý hlas druhého, znejistěl. Měl zkušenosti od ostatních partnerů, že rušit je takhle brzo, je jak kopat si vlastní hrob. Proto vydechl, když se nic takového nestalo. Položil vařečku na talíř a zamířil k oknu.

,,Chceš mě vytáhnout na vánoční trhy?"

,,On mi snad vidí do hlavy?! Jak ho to může ksakru napadnout?"

,,Jo, na trhy. Je víkend a za čtyři jsou Vánoce, takže si myslím, že by to byl skvělý nápad. Navíc, když jsi to navrhnul ty."

Nemohl si pomoct, ale musel mu to prostě dávat najevo. I když nebyl hloupý, aby mu nedošlo o co jde.

,,Nic v plánu nemám, takže souhlas. Kdy?"

Jimin se otočil, aby se podíval na hodiny v kuchyni. Bylo po osmé hodině, takže...?

,,Co třeba kolem třetí? Aby bylo ještě světlo?"

,,Proč ne. Setkáme se u té fontány, na které jsou ti andílci nebo co to je."

,,Dobře. Zatím ahoj."

,,Ahoj."

Až po hovoru si uvědomil, že mu mohl prostě poslat SMS, ale jeho vnitřní hlásek mu vnucoval, ať mu zavolá a díky tomu uslyší jeho melodický hlas. Totiž, po ránu spíš chraptivý a rozespalý, ale i to se počítá.

,,Vážně by to mohlo vyjít, když se nic nepokazí."

Myšlenkami se vrátil zpátky do kuchyně, kde ucítil spáleninu. Ťuknul se do čela, udělal tři kroky a pohlédl do pánve, kde to moc žluté nebylo. Vypnul to a co zbylo vyhodil do koše. Jde se na druhé kolo.

--- ---

Po vydatné snídani se vrhl na předvánoční úklid. Nerad uklízel, ale tak nějak předvídal, že se po trzích dostanou domů. Měl to kousek a pokud by chtěl jejich krátký vztah víc rozjet, tak návštěva je perfektní plán.

Utíral prach, luxoval a umýval vše, co uviděl. Během celého dopoledne tak dokázal uklidit obývák, kuchyň a koupelnu. Chyběl mu akorát pokoj, ve kterém spal a předsíň.

,,Třeba bych mohl taky něco uvařit. Nebo to tady už konečně nějak víc nazdobit."

Vánoce neslavil ve velkém, spíš si sehnal malý živý stromek, protože umělé podle něho nedokážou navodit tu pravou atmosféru. Usmažil si řízky a ukuchtil bramborový salát, koupil cukroví a na Štědrý den pustil televizi a nechal ji hrát na libovolném programu.

,,Nebo by to dospělo do stádia, kdybychom mohli slavit Vánoce spolu. Ale... to asi předbíhám."

Vážně se mu líbil a chtěl by mu to vyznat a říct nějak originálně, ale netušil jak. Všichni v jeho okolí používali klasická slovíčka, ale tenhle Tayehyung chtěl víc. Víc gest, větší hraní se slovy a kouzelné pohledy. Byla to taková hra, ve které bude buď výherce nebo poražený.

,,Nějak to vymyslím, inspirace mám hodně.'

--- ---

Za hodinu měl vše kompletní a byl tak vyčerpaný, že sebou mrskl na gauč a díval se na strop. Zbývaly dvě hodiny, během kterých se musel aspoň trochu najíst a připravit se.

Těšil se a věřil, že během jejich druhého rande mu něco trkne a přijde na něco. Vánoční nálada je přece skvělý nápad.

-PÁR MINUT PŘED TŘETÍ-

Jimin netrpělivě vyčkával u fontány a z úst mu vycházel teplý vzduch. Byla pěkná kosa a rukavice, které měl na sobě, jaksi nepomáhaly. Takže měl ruce strčené i v kapsách. Byl zabalený, jako kdyby šel na nějakou polární výpravu, i když šel na obyčejné rande.

Počítal s tím, že bude čekat, hlavně z důvodu, že to měl na náměstí jenom pět minut chůze. Nevěděl, jak daleko to měl Tayehyung, takže netušil, jestli přijde dřív, načas nebo pozdě. Odpustil by mu to, vždyť o nic nejde.

,,Ale dřív přijít by ho nezabilo, ne? Vždyť ví, jaká je zima."

--- ---

Slova byla vyslyšena, když v hloučku lidí, kteří byli pár metrů před ním, se zjevil Tayehyung. Strnul a lépe přimhouřil oči. Ne, zrak měl dobrý. Opravdu viděl dalšího mladého muže, jak jde vedle a skvěle si spolu povídají a smějí.

,,Tak tohle ti nedaruju."

Zatnul obě pěsti a vydal se jim naproti. Nevšímal si reakcí a pohledy ostatních účastníků trhů, do kterých omylem narazil.

Když si ho konečně všimnul Tayehyung, usmál se a chtěl se s ním pozdravit. No, stalo se něco jiného.

--- ---

,,Nedivím se, že utekl. Po takovém nástupu bych se i já naštval."

,,Mlč!"

Jimin se tahal za vlasy a chodil v kruhu. Před pár minutami viděl poprvé naštvaného, ne, nasraného Tayehyunga a mrzelo ho to.

Jak mohl být tak slepý a tupý? To mu v hlavě nenaskočila myšlenka, že by to mohl být třeba jenom kamarád, který ho jde vyprovodit, a potom si půjde po svých? Ne! On to musel pokazit tím, že se jeho pravá ruka napřáhne a dá pěstí do nosu.

,,Musím ale uznat, že ránu dáš bolestivou. A o těch pěstích, které jsi mi házel všude možně po těle ani nekecnu."

Jimin se na něho podíval a napřáhl ruku.

,,Mrzí mě to. Nechtěl jsem to, ale, prostě mi naskočila myšlenka, že bys s ním mohl být. Ta druhá možnost mě vůbec nenapadla."

,,Mně se neomlouvej. Běž za ním a pokus se to spravit. Znám Tayehyunga hodně dlouho, dá se říct že od plínek a vím jak moc chce najít nějakou tu svoji spřízněnou duši. I když ty jeho nesmysly ohledně nových a vychytralých slov mě štvou."

,,Jo, taky jsem měl příležitost to zažít. Jdu."

,,Jasný, hodně štěstí."

Pustili se a Jimin vyrazil směrem, kterým Tayehyung odběhl. Věřil, že mu jeho zamilovaná intuice poradí dobře a najde ho. Neznal ho tak dobře, takže nevěděl ani kde bydlí nebo jestli si něco neudělá. Na to nechtěl ani pomyslet.

,,Tak podstatná věc a já se na to nezeptám. Takhle se dohromady nikdy nedáme."

Běžel uličkou až na další malé náměstí, kde bylo míň lidí, ale když se rozhlížel, byl stejně zmatený.

Pobíhal a ptal se lidí, jestli Tayehyunga neviděli. Bohužel, odpovědi dostával záporné. Když se ptal skupinky mladých slečen, mohly na něm nechat oči. Jimin to protentokrát ignoroval, jindy by se s nimi vyfotil, dal autogram.

,,Kam mohl jít? Že by domů? Nebo se tady někde potuluje?"

Možností byla celá kupa a on nevěděl, kterou si vybrat.

Stál u jednoho stánku s trdelníky a vydýchával se. Měl pocit, že uběhl maraton a to běhal rád.

,,Ale ale, co ty tady?"

Jimin zvedl hlavu a ihned se mu obličej stáhl do zamračené grimasy. Lepší to snad být nemůže.

,,To vám může být putna, co tu dělám. Hleďte si svého."

Jeden ze čtyřčlenné skupinky, nejspíš „vůdce" se ušklíbl a udělal krok dopředu.

,,Takže si s námi vážně zpřetrhal naše dlouholeté přátelství. To není hezké."

,,Sis toho všiml rychle", odrfrkl si v duchu.

,,Nikdy jste pro mě nebyli těmi pravými přáteli. A teď ustupte, potřebuju si něco vyřešit."

Prošel kolem nich a když si myslel, že je hrozba jménem staří kámoši zažehnána, někdo ho chytl za rameno a přitáhl si ho.

,,H-hej!"

Otočil se, aby se podíval, kdo to je.

,,Co chceš, Sung-hoone?"

Hlavní šéfik se ušklíbl a pustil ho.

,,A co to je? Že by to mělo co dočinění s tím mladíkem, kterého jsme viděli před chvílí běžet s obličejem plným slz?"

Jimin ztuhl. Takže oni ví, kam běžel? Ale, pokud se zeptá, tak se prozradí a potom se jich nezbaví už vůbec.

,,Ne, nemá", řekl rozhodným hlasem, ale jeho výraz v obličeji ukazoval něco jiného. Prostě neuměl lhát.

,,Vážně? My si myslíme , že jo", přitakal další ze skupiny, Seok.

Jimin se zadíval do země. Nemělo cenu nic zapírat. Ví to a teď si z něho budou dělat prdel.

,,Fajn! Jo, máte recht. Nějak jsem si myslel, že chodí se svým kámošem, protože jsem je viděl se spolu bavit, když jsem s ním měl mít druhé rande."

Zavřel oči a čekal nával posměchu a věty typu: ,,Ty jsi blb a hůř nebo Vždyť to nic neznamená, že jde s kamarádem."

,,No, i když nás nenazýváš svými kámoši, tak jo, je to naprosto nepochopitelné, ale co čekat, když si chceš konečně někoho najít. A navíc", udělal k němu krok a zašeptal mu do ucha,"nevypadá vůbec špatně."

Jimin se zvedl hlavu.

,,Vážně? Takže vám nejsem pro smích?"

Všichni čtyři se na něho pousmáli a ukázali ukazováčky směrem k věži kostela.

,,Nejsi a teď upaluj. Čeká tam na tebe, tedy, pokud jsem ho dokázal dostatečně překecat", řekl světlovlasý Ulsan.

Jimin se nechápavě podíval nejdřív na věž a potom na čtveřici mladíků, které vůbec nepoznával. Teď mu přejí to nejlepší? Jak to, že je nezajímají peníze? A jak se s ním mohli setkat a vědět, že Taehyung je jeho ,,přítel"? Nebo aspoň napůl.

,,O co Vám jde? Jak vám můžu věřit?"

,,Prostě jsme dospěli k názoru, že je načase, aby sis našel taky někoho. A pokud si pokládáš otázku: „Jak víme, že jste spolu?" Odpověď je jednoduchá. Viděli jsme vás na náměstí a celou tu roztržku, kterou jsi začal."

,,Takže teď mám jako jít do věže, kde na mě bude čekat a s vámi si podat ruku na žádost míru?", nechápal Jimin.

Sung-hoon protočil očima a prohrábl si tmavě hnědé vlasy. Jo, Jiminovi, někdy trvalo, než mu něco došlo.

,,Žádné podání ruky být nemusí a ano, pokud už neodešel, tak tam čekat bude."

,,Mám to risknout? Ale, co když-„

,,Co ti tak trvá?"

Z myšlenek ho vytrhl jemu známý hlas. Patřil tomu mladíkovi, kterého podezříval, že chodí s Taehyungem. A co tady dělá?

,,No, já..."

,,Jsme jeho kámoši a snažíme se ho přemluvit, že jeho partner na randění na něho čeká ve věži kostela. Ale jak sám vidíš, stále tu trčí", chopil se slova Ulsan, kterého zaujala jedna dívka, která si fotila stromek, který se brzy rozsvítí.

,,Uhm, aha. Já jsem zase přítel Tayehyunga a ten, který dostal pár vážně pěkných ran pěstí."

--- ---

,,Co když se bojí? Nevím, jak se chová, když od něho takhle uteče. A navíc mě tady nemůže nikdy najít."

Tayehyung se opíral o zeď a přemýšlel, co má dělat. Byl úplně nahoře a pěkně tady foukalo. Pokud nechtěl být nemocný, měl by se pakovat pryč. On ale potřeboval něco vědět. Jak moc ho má Jimin vlastně rád a co všechno udělá, aby si získal jeho srdce.

,,Možná proto mě Kyu-Bok opustil", zamyslel se nad svým posledním partnerem.

-FLASHBACK-

Blížil se konec roku a dva zamilovaní mladíci před svým domem, který spolu už pár týdnů sdíleli, a připravovali se na úplné ukončení tohohle roku. Jejich plán byl jednoduchý: Nechat vybouchnout rachejtle, zapít to nějakým alkoholem a vrhnout se na hrátky.

Kyu-Bok se opíral o strom, ruky měl zaražené v kapsách a sledoval Tayehyunga, jak se připravuje na odpálení ohňostroje. Nešlo o nic těžkého, pouze zapálit knot a odběhnout několik metrů dál.

Tayehyung držel v jedné ruce zápalku a ve druhé sirky a cítil Kyu-Bokův pohled, jak se mu zabodává do zad. Chtěl ho poprosit, aby se otočil, ale nakonec nad tím jen mávl rukou. Nemůže být před ním přece takový posera, který není schopný zapálit malý ohňostroj.

Potil se a snažil se netřepat. Měl nehezkou vzpomínku z dětství, kdy ho oheň ne moc pěkně popálil na levé noze u kotníku. Od té doby se od živlu, který spálí vše, co mu přijde do cesty, vyhýbal.

,,Je to jenom jednou, to zvládnu."

Naposledy se povzbudil a šel na to.

Škrkl sirkou a hned napoprvé uviděl malý skoro nevinný plamínek, který mu ale rozjasnil oči a vehnal mu nehezkou upomínku. Měl snad ani pocit, že ho levý kotník začal pálet.

Hleděl na to, jako na nový objev, než ho vyrušil partnerův hlas. Lekl se a omylem hodil sirku na krabici, ve které byly různorodé rachejtle.

Spadl přitom na zadek a dokázal jenom hledět na výbuchy, které mu způsobily zranění.

--- ---

Když ho o pár dní pustili z nemocnice do domácího léčení, tak se z něho snažil Kyu-Bok vytáhnout, proč zpanikařil. Tayehyung se mu přiznal a doteď si pamatoval, jak se styděl.

Mrzelo ho to, že tak podstatnou informaci zatajil. V první chvíli si myslel, že mu Kyu-Bok odpustí, ale to co se dozvěděl, ho zabolelo víc, než všechna zranění, která si vlastně tak nějak sám způsobil.

,,Takže když ty jsi mi zatajil takovou věc, která je dosti důležitá, zvlášť teď, kdy všichni slaví konec roku, tak já ti taky řeknu jedno sladké tajemství. Už asi měsíc chodím na tajňačku z jedním mladíkem, a dokonce jsem dal nabídku na koupi našeho společného domu. Takže to, že spolu pár týdnů jakože bydlíme, je tak trochu kec. Pěkný co?"

Dal si ruce v bok a z otazníkem nad hlavou se podíval na zmateného a překvapeného Tayehyunga. Věděl, že se teď rozejdou. Ale co, stejně mu nedával to, co si přál. Však on má nový úlovek.

,,Takže rozchod, že?", vypustil z pusy Tayehyung a držel se, aby nevzal nohy na ramena a neutekl se někam schovat. Někam, kde by byl do konce života sám.

,,Jo, tak sbohem."

Otočil se a jenom mu zamával. Nic víc.

Tayehyung hleděl ještě víc vyjeveně než předtím a teď už se neudržel. Slané slzy si našly cestu ven. Tak tohle bolelo jak fyzicky, protože ho rány zase začaly pálit a štípat, ale i psychicky. Ke zhroucení neměl málo.

--- ---

Nakonec se dům prodal a Tayehyung si našel malý byt blízko centra. Také začal pracovat v jednom obchodě, specializovaném na fotky a obrazy. O pár měsíců se stal taky jeho šéfem.

-KONEC FLASHBACKU-

Při vzpomínce se mu nahrnuly slzy do očí. Netušil, proč se to tak pohnojilo, ale aspoň věděl, že i ty nejmenší detaily se musí říkat.

,,Taky záleží, jestli mám normálního a chápajícího partnera."

Ihned se mu ukázal obrázek Jimina. Ač si to prvně nechtěl přiznat, tenhle mladík za zkoušku vážně stál. Při prvním rande se více poznali a on ihned poznal, že ta smysluplná jiskra mezi nimi proběhla. Teď jen stačilo ji neuhasit a přidat více, aby vznikl plamínek, který se bude zvětšovat a sílit.

,,No, i když..."

Odpíchnul se od zdi a došel k zábradlí, které vypadalo, že toho mělo taky hodně za sebou. Natáhl se přes něho a pohlédl na celé osvícené město. Vánoce se kvapem blížily a už teď věděl, že je nestráví sám. Byl tu jeden člověk, který-

Náhle ucítil, jak ho někdo obejmul. Podíval se a uviděl dvě ruce, které ho pevně držely. Chtěl se otočit, ale zastavil ho hlas, který mu byl tak moc povědomý.

,,Kluci měli pravdu. Vážně jsou stále ještě dobří přátelé."

Tayehyung nemusel nic říkat. Věděl, o co jde.

,,A co tu vůbec děláš? Taky se jdeš podívat na rozsvícení stromku?"

Ano, i když tu za pár dní byly Vánoce, stromek na nejmenším náměstí stále nesvítil. Na tom největším a nejpodstatnějším už jo. Prý za to mohly technické problémy.

,,On ještě nesvítí? Myslel jsem, že svítí i tenhle menší?"

Tayehyung se krátce zasmál.

,,Ty asi moc nesleduješ dění ve městě, že? Kvůli nějakým problémům se to nestihlo", vysvětlil to a Jimin ho konečně pustil.

,,Tak co kdybychom se na něho společně podívali?", navrhl Jimin a propletl jeho studené prsty s jeho. Oba dva tak na sebe hleděli a užívali si, že můžou mít chvilku pro sebe. Měli štěstí, že nikdo neměl v plánu jít sem navrch.

,,P-proč ne."

Tayehyung nechápal, jak může mít tak energický mladý muž na něho takový vliv. Okay, nebyl první, kdo to dokázal, ale zrovna Jimin měl něco do sebe.

,,Tak se nestyď a užívej! Za chvíli to začne."

A opravdu. Uběhlo asi pět minut, během kterých se snažil hlavně Jimin navázat nějakou konverzaci. Nechápal, proč byl Tayehyung tak nervózní a pořád se zakoktával. To mu pořád vadila ta bitka?

,,Tebe trápí, jak jsem se pustil do tvýho kámoše?", hádal a díval se mu zpříma do očí.

Druhý se nadechl a když chtěl spustit, ozvaly se hlasy lidí na náměstí. Oba dva, držící se stále za ruce, se nahli přes zábradlí, jestli neuvidí ostatní společníky.

,,Vyřešíme to potom, jo? Co třeba u mě doma?", navrhl Tayehyung a pokoušel se hledat. Začalo odpočítávání.

,,Jestli chceš", odpověděl Jimin a udělal to, o čem přemýšlel celou dobu. Zbývalo pět vteřin. Čtyři. Tři. Dva. Jedna.

Políbil ho na tvář, která byla od chladu roztomile načervenalá. Tayehyung se na něho překvapeně otočil a sáhl si na to místo, kde před vteřinou ucítil ty teplé rty, které ho dokázaly zahřát.

,,Souhlasím. Tak tedy u tebe."

--- ---

Zbytek večera si užívali s přáteli. Také si udělali nějaké společné fotky, nejen sami. Smáli se u nich, pili u toho čaj a nasávali vánoční atmosféru.

--- ---

,,Ty to tady máš aspoň nazdobené, ale já jsem se k tomu ještě nedostal. Ale uklízeno mám."

Seděli na gauči a Jimin obdivoval, jak má Tayehyung decentně nazdobený celý byt. Malá světýlka zavěšená na závěsech. Živý, asi metr šedesát vysoký stromeček, pod kterým nebyl ani jediný zabalený dárek. Na menším jídelním stole byla zapálená jedna velká, červená svíčka, pozlacená velkou hvězdou. Na hlavních dveřích visel jednoduchý věnec ze smrkového jehličí a napíchnuté květy vánoční hvězdy. To celé doplňovala zlatá stužka.

,,Máš to tady krásné", zhodnotil a lépe se posadil.

,,Chceš něco na pití?", zeptal se Tayehyung jako správný hostitel.

Jimin se poškrábal nervózně ve vlasech.

,,Ne. Měl jsem toho na trzích dost. Spíš asi jenom vodu."

Tayehyung kývl na srozuměnou a odešel do kuchyně.

--- ---

Když se vrátil i ze sklenicí vody, všiml si, že Jimin stojí u komody a prohlíží si jednu z mála fotek. Zajímalo ho, která to je, takže vyrazil k němu.

,,Na jakou se díváš?"

Když mu ji Jimin podal, smutně si povzdechl.

,,Co se děje?"

,,Ale nic. Jenom nechtěná vzpomínka na posledního partnera."

,,Partnera? A co se stalo? Tedy, jestli ti to nevadí."

Vážně ho to zajímalo, protože podle výrazu to nebyl asi nejlepší rozchod.

,,Prostě jsme se jednu Silvestrovskou noc pohádali a on se mi přiznal, že už asi měsíc chodí s někým jiným. Tak jsme se rozešli."

,,Um, aha. Takže tě asi podváděl, že?"

Nechtěl to moc rozebírat, ale něco mu říkalo, že to není úplně všechno.

Tayehyung si dal ruce na prsa a přeměřil si ho pohledem.

,,Jo."

,,Co skrýváš?", vyzvídal dál Jimin.

,,Skrývám? Co tím myslíš?", nechápal.

,,Ta hádka nevznikla jen tak, že ne? Museli jste se pěkně štěknout."

,,Tak teď nevím, jestli jsem to nepřepískl."

,,Ano, byla ostrá."

Neměl chuť mu to tady říkat, hlavně, když nad tím dnes již přemýšlel.

,,Ale zase by to vědět měl."

V hlavě se prali dvě myšlenky. Jedna chtěla, aby řekl pravdu, druhá rázně mlčela.

,,Ale proč?", nechápal Jimin, který si ani neuvědomoval, že situaci každou vtíravou otázkou zhoršoval.

Tayehyung zatnul pěst a nadechl se.

,,Když jsem byl malý, popálil jsem se od ohně. Doteď mám na levém kotníku jizvu a z ohně mám trochu strach. Jenomže můj bejvalej partner to nevěděl, takže při minulém Silvestru jsem zpanikařil a omylem se popálil. On se naštval, že to neví a u toho se mi přiznal, že mě podvádí. A rozchod."

Jimin měl nevěřícně otevřenou pusu. Na jednu stranu chápal, že se s tímhle nechtěl svěřovat, ale to podvádění teda férové nebylo. Nesnášel podvádění.

,,Tak a teď tě můžu jít vyprovodit", spráskl rukama, položil fotku na původní místo a vydal se do kuchyně. Nějak mu vyschlo v krku.

--- ---

Jimin chvíli stál na místě, než si uvědomil, že je v obýváku sám. Vydal se proto za ním, aby mu vysvětlil, že ho vyhánět nemusí. Proč taky?

,,Tae? Můžu ti to vysvětlit?"

Jmenovaný se otočil a nadzvednutím obočím mu dal najevo ať pokračuje.

,,Nechci odejít. Víš, podvádění ze srdce nenávidím a radši se vždycky rozejdu. A taky chápu, proč jsi mu to nechtěl říct."

Celou dobu, co mluvil, měl sklopenou hlavu a hleděl na podlahu.

,,Jak by ses zachoval ty? Řekl bys mu, že máš, co já vím, fobii z výšek?"

Tohle Tayehyunga strašně zajímalo. Chtěl vědět, jaký Jimin je. Jak se chová ve vztahu a co všechno říká svému partnerovi.

Jimin se poškrábal na hlavě a nervózně přešlápl. Tušil, že se ho na to zeptá.

,,Řekl bych mu to. Držím se pravidla, že vše podstatné ve vztahu by ten druhý měl vědět."

Odpověděl tak, jak to měl na srdci. Upřímně a narovinu. To bylo další jeho pravidlo.

,,Jak nečekané. Mohl jsem si to myslet", odfrkl si a napil se.

,,Ale já jen říkám, co si o tom všem myslím. Nemyslím to zle."

,,Ne? Tak co teď?"

,,No, mohli bychom na to zapomenout a chovat se, jako bych to nikdy neslyšel", navrhl Jimin.

,,Když si myslíš, že na moje zranění, které mám i na jiných částech těla, jen tak zapomeneš, zvlášť, když se budem třeba dál stýkat, tak to ti skloním poklonu."

Nemohl být přece tak naivní, aby si myslel, že to hodí jen tak za hlavu. Bral to moc jednoduše.

,,Jestli chceš být sám, klidně půjdu pryč. Stejně mám doma ještě nějakou práci a je docela pozdě", promluvil a podíval se na hodiny ukazující jedenáct pryč.

Tae vypadal, že o tom vážně uvažuje. Proč ne? Můžou se setkat zase někdy jindy. Vždyť spolu ani nejsou, i když to tak možná vypadá.

,,Dobře. Půjdu tě vyvést."

--- ---

Když se Jimin konečně dostal domů, dal si rychlou sprchu a objednal si jídlo. Neměl vůbec náladu si nic ukuchtit, protože věděl, jak by to dopadlo. Všude samý nepořádek.

,,Zítra začnu s výzdobou. Musím to ale vymyslet jinak, než jsem to měl původně v plánu."

--- ---

Snědl objednanou sýrovou pizzu společně se svým oblíbeným seriálem. Uléhal do měkkých peřin až kolem půlnoci.

--- ---

Ihned další den se vrhl na výzdobu celého svého domu. Začal venku, kde nazdobil dva malé keříky a nad dveře pověsil světýlka. Toť vše k venku.

,,Se vyřádím uvnitř a bude to. Stejně se mi nechce vytahovat žebřík a zdobit vršek."

Když byl se svojí venkovní prací spokojený, začal uklízet plastové krabice.

,,Jsem ti chtěl pomoct, ale když tě tak pozoruji, tak si myslím, že popcorn a sedátko bude ta lepší volba."

Jimin leknutím pustil krabici a podíval se za sebe. Na chodníku stál a ruce měl schované v kapsách, Tayehyung.

,,No, nečekal jsem, že dojdeš a navíc, jak si zjistil, kde bydlím?", nechápal a udělal k němu pár kroků.

Tae se ušklíbl a vytáhl z kapsy mobil.

,,Mám svoje vychytávky."

Jimin nechápavě zvedl obočí. Že by byl tenhle mladík expert na elektronická zařízení?

,,Jestli chceš být nějak užitečný, mohl bys mi pomoct se světýlky."

,,Světýlky? A co s nimi?"

,,Řekněme, že jsem tak moc šikovný, že se mi je podařilo nějak dát mimo provoz. Nevím jak, na detaily se mě neptej."

,,Tak jo."

--- ---

Nejen, že Tayehyung dal do kupy svítící ozdoby, on si dokonce poradil se světlem v předsíni. Jimin si totiž nevšiml, že poblikává.

,,Fakt díky."

,,Nemáš zač. Nic to pro mě není", pousmál se, když na něho pohlédl a uklízel při tom potřebné nářadí.

Jimin zatnul pěst.

,,Musím mu něco nabídnout. Přišel, protože si myslel, že pomůže s výzdobou a já ho zaměstnám takovou blbostí, které jsem si ani nevšiml. I když ho to baví, tak stejně... si zaslouží něco víc."

,,Můžeš tu zůstat na oběd, jestli chceš."

Tayehyung, který se chtěl rozloučit, se zarazil. Být s ním? U něho doma? Jenom oni dva?

,,J-jo. Proč ne."

--- ---

Na oběd si společně připravili zapečené brambory s hovězím masem a salátem, který kupodivu oba dva přímo zbožňovali.

,,Asi mi není nic do toho, ale docela se divím, že nikoho ještě nemáš", promluvil po jídle Tayehyung, když si utíral ubrouskem pusu.

Jimin, který dojídal poslední kousek masa, přestal. Kdyby to šlo, vyplivnul by to, ale bylo by to neslušné.

,,J-já vystřídal spousty partnerů, ale každý z nich měl nějaký problém. Jako, nějakou dobu jsem s nimi chodil, ale většinou jsem o rozchodu rozhodl já. Nebyla to taková ta skutečná opětovaná láska."

Domluvil a konečně dokousal poslední kousek. Udělal to samé, co Tae a když chtěl vstát od stolu, zarazila ho další otázka.

,,A máš někoho, kdo se ti třeba líbí? Ke komu začínáš cítit tu „opětovanou lásku"?"

Jimin se zhluboka nadechl a vydechl. Jasně, že jo! Ale jak to říct?

,,Jo. Ale netuším, jak to tomu dotyčnému říct."

Rozhodně mu nebude vykládat, že už něco málo naplánované měl.

,,Nemusí taky vědět všechno, i když se to týká jeho."

,,A co třeba gesty a slovy, která se tak často nepoužívají?"

,,To se ti lehko řekne."

A s tím odešel do kuchyně.

--- ---

Tayehyung nechápavě zůstal sedět na židli a proklepával si prsty o stůl. Takže nemá nic, co by jemu dokázal dát a umět se vyznat.

,,Vím, že se to týká mě. Nechám se překvapit."

Vstal ze stolu a také měl namířeno do kuchyně.

,,Můžeš mi s něčím pomoct na zahradě?", ozval se hlas za jeho zády.

,,A co to bude tentokrát? Rozbitá sekačka nebo žárovka, která nesvítí v kůlničce?", rýpnul si.

Jimin dal ruce v bok a zamračil se. Jak to tak vypadá, tak tohle bude mít na krku ještě hodně dlouho.

,,Pojď se oblíct a já tě tam zavedu. Trefil ses ale do jedný věci."

--- ---

Oba dva oblečení jako kdyby šli na nějakou výpravu na sever, stáli před malou dřevěnou kůlničkou, která tu rozhodně stála déle, než dům. Tayehyung nechápal, co po něm druhý chce.

,,Jestli ji chceš spravit, tak v tom ti rozhodně nepomůžu. Nejsem žádný zručňák na pracování se dřevem."

,,Chci, aby ses podíval na sekačku, která sice seká, ale zasekává se. Prostě jede a najednou umře a je potom těžké ji přivést zpátky k životu."

,,Takže jsem měl pravdu, že to bude sekačka."

,,Jo", protočil očima Jimin a otočil se.

,,Jdu pokračovat uvnitř. Můžeš si půjčit cokoliv, co potřebuješ", zavolal na něho a prstem ukázal na dřevěné dveře, který se co nevidět rozpadnou.

,,Co mám s tebou dělat", mykl rameny Tayehyung a otevřel dveře.

Ihned při vstupu se rozkašlal, protože prach, který byl na nábytku, se rozvířil.

,,To tady nabyl snad sto let, ne?", zamumlal.

--- ---

Mezitím co se Tae snažil zorientovat a neudusit se, Jimin chystal svoje překvápko.

Měl ho v plánu už dlouho a teď, když je ta nejideálnější doba, to musí risknout.

,,Může mě akorát tak odmítnout, nic víc."

V obýváku měl připravenou vánoční výzdobu a prvky oslav Valentýna. Malá nafukovací růžová srdíčka, bílé a sytě růžové třásně a jako dodatek malý bílý medvídek, který držel dřevěnou cedulku s nápisem Pro tebe.

I Vánoce neměli chybět. Pokud to vyjde, tak měl již koupený dárek.

--- ---

,,Tak jak válčíš?", nakoukl dovnitř a první co spatřil, byla malá hromádka prachu a nepořádku a opřené koště o židli na které seděl Taehyung, otočený zády.

,,Pojď se podívat."

Jimin ho tedy poslechl a když mu nakoukl přes rameno, přestal náhle dýchat.

,,Tohle je můj vánoční dárek pro tebe."

V rukách držel ručně vyřezanou tabulku, ve které byly dvě jména. JIMIN A TAYEHYUNG.

,,T-tys to stihnul za tak krátkou dobu? Si snad nějaký expert nebo co?", nechápal Jimin a ztrácel slova.

,,Tak nějak jsem ti neřekl jednu dost důležitou věc, zase. Když mám volný čas, tak vyřezávám ze dřeva. Všechno možné, co tě jen napadne."

,,A-a to znamená co? J-jako, že nějaké v-vyznání nebo..."

,,Můžeš tomu říkat jak chceš. Pro mě je to něco, za co bych byl rád, kdyby sis to někam pověsil. Na místo, které je ti nejblíže a kde se vždycky cítíš dobře. Popřípadě s člověkem, který tě uchvátil a tvoje srdce netouží po ničem jiném, než s ním být do konce života."

Celou dobu skenoval tabulku a když konečně domluvil, podíval se na mladíka, pro kterého to dělal.

Jimin se neudržel a slané slzy si našly cestu. Teď už stékaly po tváři a padaly na zametenou podlahu.

,,T-tak t-tohle jsem teda vážně n-nečekal", přiznal se a sesunul se.

Taehyung ho jen tak tak chytil a podepřel. Potom ho posadil na židli a dřepl si.

,,Asi je to šok, že? Já sám jsem netušil, že takhle před Vánoci si najdu někoho, ke komu začnu vážně cítit něco víc. Jen pouhopouhá zamilovanost to ale není."

Jimin si utřel slzy a podíval se do očí, ve kterých viděl, jak tam pobíhá jiskřička náklonosti a opory.

,,Taky pro tebe něco mám. Je to sice přehnané, ale... mě se to líbí."

,,Tak mi to pojď ukázat", povzbudil ho a postavil se.

--- ---

Taehyung celou dobu držel Jimina za ruku a když se dostali do obýváku, pustil ho.

Dal si ruce na pusu a jenom hleděl na vyzdobu. Neměl slov.

,,Víš, myslel jsem, že to budu já, kdo ti vyzná, jak moc tě miluju, ale předběhl jsi mě. Tak si teď tak říkám, jestli tohle není moc."

Po slovech, která uslyšel z Taeho úst už konečně pochopil, jaké je to pocítit a slyšet věty, které ten druhý myslí od srdce. Dnes srdce doopravdy začalo bít pro tohohle mladíka.

,,Takže jsi spojil Vánoce a Valentýn."

Jimin se na něho podíval a zpozorněl. V těch očích, ve kterých se při jejich prvním setkání ztratil, spatřil záblesk. Toho, co on vypustil taky.

,,Můžeš je vypustit, já se zlobit nebudu. A navíc mám ještě něco."

Udělal několik kroků k šuplíku, který otevřel a vytáhl bílého medvídka.

,,Tohle už moc originální není, ale já se rád držím starých věcí."

Mluvil k němu zády a když se chtěl otočit a dát mu to, ucítil u pravého ucha teplý dech.

,,Už nemluv. Si pěkná kecka, ale vím, že nejsi zvyklý na někoho, komu se líbí hraní se slovy. A přesto jsi ve mně viděl někoho, komu si za každou cenu musel dokázat pravou lásku."

,,Nenecháš mě domluvit, jo? Jak myslíš."

Rychlým pohybem se otočil, vtiskl mu medvídka na hruď a jeho rty mířily na ty jeho. Během pár sekund už ucítil tu jemnost a hebkost. Nemohl se jí nabažit.

,,Ty jsi... takový...zmetek", vypustil Taehyung z úst.

Věděl moc dobře, že tohle znamená ano. Ano, že to spolu zkusí.

,,Ne jen zkusí, ale budeme spolu. To už je jisté."

Plyšáka hodil na zem a víc si to začal užívat.

--- ---

Vánoce a Nový rok dopadl bravurně. Lepší svátky a oslavu snad oba dva nezažili. Dali si navzájem dárky, a dokonce si to náramně užili i v posteli. Čas si nechali jen pro sebe a jejich přátelé se tomu jen uchechtávali.

No co, ne každému se podaří uloupit srdce toho, který má srdce uzavřené a čeká na klíč. A tím klíčem je to vaše krví nabité a láskou plné.