Wattpad jméno: Ivie
@jméno: berrivie
Zvolené téma: Vánoční romance
Název příběhu: Až po uši
Pár: Jinkook
Hlavní postavy: Jungkook, Seokjin, Hoseok
Anotace: Jungkook si vždy přál strávit Vánoce s někým, koho by miloval. Když se mu to po letech povedlo, nemohl s tím přestat otravovat svého kamaráda Hoseoka. Sháněl pro svou drahou polovičku perfektní dárek, vymýšlel plán, jak si můžou společně nejvíc užít celých pár společných dní. Výsledek ho však potěšil ještě víc, než by si kdy byl schopný představit.

(crossover s jjungmaya)

*☆°•*☆

Zimním Soulem se proháněl studený vítr, který s sebou však nenesl bílé vločky sněhu. I přes to byla ve městě odporná zima, na kterou každý procházející nespokojeně nadával a hledal, kam by se mohl od mrazivého počasí schovat. Někteří si vyhledali teplé místečko v kavárně, jiní ještě na poslední chvíli sháněli vánoční dárky v malých obchodech i velkých centrech.

Nejedno nazdobené centrum navštěvoval Jungkook každý rok. A jako každé Vánoce s sebou musel odtáhnout i svého drahého kamaráda, který ovšem neměl moc lidí, kterým by dárky kupoval. Jungkook i tak vždy trval na tom, aby šel s ním a užil si alespoň atmosféru, kterou vyvolávala výzdoba a vánoční hudba. Vždy ho navíc nalákal na ochutnávku perníčků v jednom z malých obchůdků, což Hoseok rozhodně nemohl odmítnout.

Procházeli spolu kolem obchodů, nabízejících spoustu různého zboží. Od malých sněžítek, což byl každý rok perfektní dárek pro Hoseoka, přes zimní a vánoční oblečení, až po lyže a snowboardy. Ani jednu z těchto věcí však Jungkook nehledal. Snažil se najít nějaký vhodný dárek pro Seokjina, se kterým se scházel již osm měsíců. Nebylo tak divu, že navrhl, aby Vánoce strávili spolu. Jenže nejdřív musel Jungkook najít nějaký skvělý dárek, ze kterého si jeho drahý sedne na zadek.

„Hobi hyung? Posloucháš mě vůbec?" ozval se Jungkook najednou a šťouchl Hoseoka loktem, aby mu věnoval pozornost. Staršímu mladíkovi se z tváře ztratil nezaujatý výraz a nahradil ho malý úsměv.

„Oh? Oh! Samozřejmě! Myslíš si, že dát mu jen ty návnady je moc plytké, a tak jsi zase na začátku, protože netušíš, co mu dát," zazubil se Hoseok a zamával rukama ve vzduchu, jako kdyby se snažil naznačit, že ho celou dobu poslouchal.

„Děkuju," uchechtl se Jungkook a rozhlédl se po rozsáhlém centru. „Je tu toho tolik, určitě tu najdu něco, co by se dalo dát k tomu," pronesl zamyšleně, jeho oči prohledávaly každý kout, ve kterém by se snad mohl skrývat ideální dárek pro jeho přítele.

„Rozhodně. Proč nezkusíš prostě nějaký oblečení? Vždycky se hodí," broukl Hoseok s pohledem na výlohách. Jungkook na jeho návrh lehce kýval.

„To by nejspíš šlo. Možná nějaký vtipný tričko, když si teda vzpomenu na jeho velikost," brblal mladší muž, malinko se mračil, aby si vzpomněl. Z jeho přemýšlení ho však vytrhl Hoseok, který mu klepal na ruku, aby se otočil směrem, který ukazoval.

„Nebo tohle," vyjekl se smíchem Hoseok a Jungkookův pohled spočinul na výloze jednoho malého krámku. Hrozně se rozesmál, když si všiml, co jeho starší kamarád našel a musel uznat, že pletená čepice ve tvaru žraloka je ten nejgeniálnější dárek, který kdy kdo mohl pro jeho hyunga vymyslet.

„Jestli existuje perfektní dárek pro Jin hyunga, tak jsme ho právě našli," Jungkook se smíchem čapl Hoseoka, aby ho zavedl do malého obchůdku a mohl najít tu úžasnou čepici. Málem se potrhal smíchy podruhé, když viděl výběr čepic ve tvaru tuňáků, delfínů, klaunů očkatých a velryb a nějakých dalších ryb, které Jungkook neznal jménem. Vzal raději spěšně tu žraločí, aby ostatní zákazníky neobtěžovali svým smíchem příliš dlouho.

Z obchodu po zaplacení raději rychle odešli, jelikož je prodavač málem vyhodil kvůli hluku, který způsobovali svým neustávajícím smíchem.

„Nemůžu uvěřit, že měli víc druhů ryb!" smál se Jungkook a stále si prohlížel tu teplounkou čepici, která se na něj jako žralok velmi sympaticky zubila.

„M-mohl by mít- haha- celou kolekci," vydral ze sebe Hoseok, i přes to, že téměř nepopadal dech. Jungkook se na něj stále pobaveně křenil, poplácal ho po zádech.

„Aspoň vím, co mu koupit příští rok," pronesl hnědovlásek, což donutilo Hoseoka k ještě šílenějšímu smíchu, který přitahoval pozornost každého, kdo šel okolo. Jungkook tedy raději čepici schoval, aby nenutila jeho staršího kamaráda k dalšímu záchvatu smíchu.

„Už dost," zasmál se naposledy a položil Hoseokovi ruku na rameno, aby se už taky uklidnil. Ten se ještě hodnou chvíli pochechtával, než byl konečně schopný se úplně uklidnit. Jeho uklidnění však trvalo jen sekundu, než vykulil oči a čapl Jungkooka za paži.

„Oh bože- pryč, pryč, pryč-" vyhrkl a táhl velmi zmateného Jungkooka zpátky cestou, kterou přišli.

„Hobi- kruci, co to do tebe vjelo?" vyjekl, po chvilince zvládl se svým zrzavým kamarádem sladit krok tak, aby ho za sebou netáhl jako pytel brambor. Zrzek neodpověděl, jen si dál rychlým krokem razil cestu davem.

„Počkej, ještě nemám dárek pro mamku," dostal ze sebe po chvíli, když se úplně vzpamatoval z náhlého úprku.

„Seženeš ho jinde!" zabrblal Hobi a vytáhl Jungkooka z obchodního centra do mrazivého počasí venku. Kook si ho celého prohlížel, bylo na něm vidět, že je naježený jako liška, a z toho usoudil, že si z něj nebude utahovat za to, že se málem rozsekal na náledí.

„Kus odtud je ještě jeden obchodní dům, můžeme jít tam," navrhl po chvíli, když už se zdál malinko klidnější.

„Dobře... ale proč jsme rovnou nezůstali tam?" zeptal se nechápavě Jungkook, který se ještě jednou ohlédl po budově, ze které ho Hobi vytáhl.

„Byl tam můj ex. A nemám zájem ho potkat," našpulil rty zrzeček a Jungkook chápavě pokýval hlavou, pohladil svého hyunga ve vlasech, aby ho malinko uklidnil.

„Rozešli jste se ve zlém?" zeptal se mladší znovu, trochu tišeji, aby Hoseoka znovu nerozdráždil. To se mu nepovedlo. Zrzek setřásl jeho ruku ze svých vlasů, zvedl uraženě hlavu a rozešel se pryč.

„Ani o tom nechci mluvit!" zaprskal a Jungkook nevěděl, jestli se má zasmát tomu, jak komicky vypadal, když se zlobil, nebo ho raději jít uchlácholit. Nakonec ho jen chytil za zápěstí a ukázal opačným směrem.

„Tudy," broukl klidně a ukázal na vzdálenou budovu, kam chtěl Hoseok prve jít. Starší jen zmateně zamrkal, než se rozešel správným směrem.

„No samozřejmě, že tudy!" Jungkook nad ním jen s lehkým úsměvem zavrtěl hlavou a raději ho klusem dohnal, než aby mu jeho drahý přítel utekl. S úsměvem ho potom pobídl, aby šli rychleji a brzy mohli konečně už do tepla svých domovů.

*☆°•*☆

Jungkook se pohodlně uvelebil v křesle a spokojeně si vydechl. Oficiálně měl všechny dárky. Jak nakoupené, tak i zabalené. Byl na sebe hrdý, že vše zvládl dva dny před Vánoci a díky tomu už na to nebude muset myslet. Teď už stačilo jen počkat, než se dostaví jeho přítel, který se měl právě dvaadvacátého večer vrátit od rodiny z Gwacheonu. Nemohl popřít, že se na něj těšil a vlastně to ani popírat nechtěl. Měli spolu naplánovanou spoustu věcí, které chtěli udělat a Jungkook se zkrátka nemohl dočkat.

Málem vyletěl z kůže leknutím, když se konečně ozval zvonek. S širokým úsměvem se dostavil ke dveřím a hned, jakmile je otevřel, byl zabalen do objetí, které ho zahřálo na duši, ale zchladilo na kůži. Musel se tomu tiše zasmát, sám se k němu víc přitulil, i když byl studený jako rampouch.

„Ahoj," ozvalo se mu u ucha rozkošné zavrkání černovlasého muže. Musel se tomu zakřenit a hned toho studeného blázna vtáhnout dovnitř. Jeho tašku odnesl do pokoje a Jin se mezitím svlékl jen do spodních vrstev, aby se v teplounkém bytě neupekl.

„Jaká byla cesta?" zeptal se s úsměvem a Jin mu velmi rozhořčeně vylíčil, že chytil zrovna dvě kolony a že se bál, aby vůbec do Vánoc dorazil. Jungkook ho celou dobu pozorně poslouchal, mezitím, co spolu vytáhli umělý stromek a spoustu ozdob.

„Ani nevěříš, jak jsem rád, že jsem tady. Na rodinu jsem se sice těšil, ale po těch dvou dnech jich už na mě bylo moc," broukl, při čemž vybaloval umělohmotné vánoční ozdoby z krabice. Jungkook se musel zasmát, když ho viděl, jak zápasí se zamotaným řetězem.

„Taky jsem rád, že tě tu mám," přiznal s lehkým úsměvem a pomohl mu s řetězem. Seokjin se na něj pousmál, hned jejich blízkosti využil a přitiskl mu své nadýchané rty na tvář. Věděl, že Jungkook zbožňuje malé pusinky na tvář, na čelo a na nos a přišlo mu to neuvěřitelně roztomilé. Jungkook ho malinko v rozpacích pohladil po rameni a i s řetězem se postavil. Jin ho s rozněžnělým výrazem sledoval a potom si prohlédl umělý stromek.

Jungkook omotal stromeček řetězem, smál se u toho jako malé dítě a Jin ho pozoroval s rozněžnělým úsměvem. Sám se ještě rozhodl prohledat krabičku, jestli nenajde nějaké hezké ozdůbky, které by na jejich stromku nesměly chybět.

„Kookie?" broukl rozkošnou přezdívku, když našel jednu úplně odlišnou od všech ostatních. Byla červená jako každá druhá, ale zároveň byla i pomalovaná zlatým fixem, kterým na ní někdo nakreslil krásné ornamenty vloček.

Jungkook se na něj tázavě podíval a když zjistil důvod jeho oslovení, musel se uculit. „Bylo jich víc, ale většina je u rodičů a jedna se už rozbila. Pomaloval jsem je asi v šestnácti, jako dárek pro mamku," řekl Jungkook s hrdým úsměvem na tváři. Jin z toho vyrazu málem roztekl, znovu shlédl na ozdobu a pověsil jí na jednu vyšší větvičku, kterou uznal jako nejkrásnější místo na stromku.

„Tak ta musí být pořádně vidět," zazubil se Jin a Jungkook vypadal velice potěšeně. Společně ozdobili stromek, který byl ve výsledku laděný hlavně do červené a zlaté. Jungkook se spokojeně zubil a byl ještě o něco spokojenější, když si spolu sedli pod deku a šli spolu hrát videohry. To byly předvánoční dny přesně podle jeho představ.

*☆°•*☆

Další den se společně probudili a rovnou se pustili do zdobení bytu. Brzy byl tedy celý byt ověšený světýlky, polštáře na jeho posteli byly povlečené červenobílými povlaky a tu a tam seděl na skříňce nějaký sněhuláček, sob či skřítek. Jungkook kvůli Hoseokovi také každý rok věšel kuličky, které voněly po skořici. Věděl, že má Hoseok skořici rád, k tomu byla ta vůně vánoční. Navíc malé houpající se kuličky Hobiho vždy dráždily, protože je chtěl chytat, ale nemohl před Jungkookem vypadat jako malý hravý pitomec.

Po obědě se spolu také pustili do vánočního dortu, což byla hlavní položka na programu dne. Společně si tedy připravili všechny přísady, ze kterých ujedli pár jahod, aby si byli jistí, že jsou na jejich dort vhodné.

Začali s přípravou, kterou však hlavně vedl Jin. To byl nejspíš důvod, proč se Jungkook po dodělání svých úkolů začínal nudit, a tak se rozhodl zavolat Hoseokovi. Vzpomněl si na jistou informaci, kterou by mu rád sdělil, navíc měl pocit, že s ním nemluvil až moc dlouho.

„Jungkooku?" ozvalo se z druhé strany po tom, co Hoseok zvedl telefon.

„Ahoj! Děláme zrovna dort, napadlo mě, jestli bys nechtěl kousek přinést?" navrhl nadšeně Jungkook a zazubil se na Jina, který měl uši nastražené, aby zaslechl každé slovo i z druhé strany telefonu.

„Pff, dělají dort!" pronesl Hoseok dráždivě, na což Jungkook jen hravě protočil očima. Věděl, že to nemyslí vážně a chce ho jen dráždit. „Tak sladcí, asi se mi zkazí zuby."

„Tak to ti ten kousek nepřinesu, abys na mě potom ty zkažený zuby nesvedl," Jungkook ho se smíchem dráždil nazpět. Hoseok nespokojeně mlaskl a Jin se tiše zasmál.

„Ale jo, dám si," zabručel Hoseok nakonec a Jungkook se spokojeně opřel o linku. Věděl, že rozhodně neodolá.

„Dobrá. A mám pro tebe jednu takovou nabídku," zavrkal s jemným náznakem flirtu. Jin se po něm ohlédl, na tváři měl pobavený úšklebek a posunul se i s miskou s krémem blíž, aby lépe slyšel. Jungkook se jen hravě zakřenil a dal hovor nahlas.

„O co jde?" Hoseok slyšitelně zpozorněl.

„Napadlo mě, že by sis mohl dát čtyřiadvacátého rande," zavrkal hnědovlásek s hravou jiskřičkou v očích. Jin ho s úšklebkem sledoval, ničím jeho hovor nerušil. Ve skutečnosti to byl jeho nápad, ale vůbec mu nevadilo, že si ho Kook přivlastnil.

„Rande?" ozval se pochybovačný hlas.

„Potkal jsem ve fitku jednoho kluka. Je milý," na druhou větu dal malinko větší důraz, i když by možná k přesvědčení stačila jen více přiblížená informace o fitku. Hnědovlasý mladík doufal, že bude Hoseok souhlasit.

„Vážně?" protáhl Hobi a Jungkook úplně slyšel, jak protáčí očima. „Nevím, jestli ti mám věřit."

„Pf, i Jinovi se líbil! A víš, že on má očko na mužský," přesvědčoval ho Jungkook dál, načež dostal nečekaný pohlavek. Tiše zaklel a zamračil se na Jina, který se tvářil velmi přísně.

„Jin-HYUNG," řekl důrazně šeptem, aby příliš nerušil hovor. Jungkook nad ním zavrtěl hlavou, uchechtnutí z druhé strany hovoru ho donutilo věnovat pozornost Hobimu.

„Zrovna u tebe byl slepý, viď?" zavrkal Hoseok láskyplně, na což Jungkook protočil očima. „Hele jo, kušuj."

„Dobře, dobře. Tak mi to domluv," zasmál se Hoseok, čímž Jungkookovi vykouzlil znovu úsměv na rtech.

„Tak jo, pošlu ti číslo," zavrněl a hned se do toho dal. U toho ještě napsal tomu vyvolenému mladíkovi, že Hoseok nabídku přijal.

„Fajn, fajn," vydechl Hobi, ale Jungkook věděl, že se usmívá. Jin ho poté poplácal po bedrech a požádal ho, aby mu šel pomoct, tak se Jungkook rozloučil a popřál hodně štěstí, než odložil mobil a přidal se k Jinovi.

„Jsem rád, že Hobi hyung nebude sám. Bývá na štědrý den dost... osamělý a mně je to vždycky líto," broukl Jungkook se smutným úsměvem. Jin vydechl, dal Jungkookovi malý polibek na tvář a pobídl ho, aby mluvil dál, pokud to potřebuje.

„Mrzí mě, že jsme nikdy nemohli být spolu, vždycky jsem byl na Vánoce s rodinou. A on vždy odmítl moje pozvání, aby se mnou jel do Busanu," zavrtěl hlavou hnědovlásek a povzdechl si. Jin stál úplně u něj, utřel si ruce, aby ho mohl obejmout. Jungkook se musel hned rozkošně uculit a obejmout ho nazpět.

„Je to zvláštní člověk, ten tvůj Hobi hyung," broukl zamyšleně, čemuž se Jungkook uchechtl a lehce kývl. Kdyby jen Jin věděl, že Hoseok ve skutečnosti ani člověk není. To mu ale Jungkook nehodlal jen tak říct, bylo to tajemství, které mu ten starý lišák svěřil jen, protože ho chtěl původně sníst. Zkrátka perfektní seznámení s nejlepším kamarádem.

„Ale když to rande vyjde a potom půjdou na další a na další, příští Vánoce by mohl trávit stejně jako my. Hezky v teplém pelíšku s někým, koho má rád," Jin mluvil vábivým hlasem, tulil si u toho Jungkooka víc k sobě a ten se nemohl přestat usmívat. Najednou cítil, že udělal dobrou věc a už v tu chvíli byl zvědavý, jak Hoseokovo rande dopadne.

Otočil se k Jinovi čelem a dal mu lehký polibek na rty. Jin se pousmál do polibku a přidržel si ho u sebe déle, jednou rukou ho pohladil po tváři.

„Jak to jen děláš, že se s tebou cítím tak pohodlně," zamumlal tiše Jungkook, za což dostal další slaďoučký polibek na rty. Když se od něj Jin odtáhl, musel se tiše, spokojené zasmát a na chvíli si jen položit hlavu na jeho rameno, aby si užil jeho vůni a pocit tepla a pohodlí.

*☆°•*☆

Jungkook si byl jistý, že kdyby byl o štědrém večeru u rodičů, jistě by bylo všude plno hluku. Jeho máma a babička by s hlasitým hovorem připravovali večeři, on a bratr by připravovali vánoční stůl pro rodinu a všechny příbuzné, kteří se měli dostavit, a jeho táta by ležel a tvářil se, že má na všechno času dost. Jungkook měl Vánoce doma rád, ovšem to, co zatím prožil s Jinem, mu přišlo nesrovnatelné a krásné.

I když ho na pár hodin čtyřiadvacátého opustil, nemohl si na nic stěžovat. Seděl v dece na okně, pil horký čaj a sledoval spěchající město. Nikdy by nevěřil, že bude schopný tak dlouho sedět, sledovat projíždějící auta a lidi, kteří klouzali po namrznutém chodníku. Opravdové kouzlo Vánoc však začalo, když si uvědomil, že se z šedivé oblohy k zemi nesnáší déšť, ale malé vločky, které jako kdyby malinko zastavily ten shon dole.

Jungkook se neubránil malému, spokojenému úsměvu. Cítil se najednou úplně jinak, až ho to donutilo k myšlence, že sníh má doopravdy velkou moc.

„To neuvěříš! Ono sněží!" ozvalo se najednou z chodby, Jungkook leknutím málem spadl z širokého parapetu. Musel se tiše zasmát a čekal, až se Seokjin objeví v obývacím pokoji. Brzy se tak stalo a starší černovlásek hned přispěchal, aby si ukradl jednu pusu na přivítanou.

„I když to hned roztaje... jo, mám úplně vánoční náladu," Jungkook se tiše zasmál, vymotal se z deky, aby mohl svého drahého hyunga obejmout. Ten si ho k sobě ihned přivinul a tiše se zasmál.

Chvíli se spolu jen ve stoje tulili, než se Jin malinko odtáhl, aby mu mohl věnovat krásný úsměv.

„Uděláme si malou večeři a dáme si trochu vína, hm?" zavrněl vábivě Jin a Jungkook se musel tiše zasmát nad tím, jak byl Jin rozkošný. Proto jen lehce kývl a ještě hodnou chvíli zůstal v těsném objetí, jelikož to bylo příjemné.

Vaření přenechal Jinovi, sám zkontroloval, jestli dal předchozí den chladit láhev vína. Do pozadí pustil tiše nějakou hudbu, aby nebylo úplné ticho a šel se pověsit na vařícího Jina. Ten se tiše zasmál, nechal ho, ať se na něj klidně věší a nerušeně pokračoval ve vaření. Tu a tam si zazpíval kousek z písně, která zrovna hrála, a když oba znali text, začali se zpěvem a skončili u křiku se smíchem.

Společně potom odnesli všechno jídlo včetně dortu ke stolu a posadili se naproti sobě.

„Víš, schoval jsem tu takové jedno překvapení. Schválně, jestli ho najdeš," Jungkook se zatvářil jako hravá kočka a Jin se s uchechtnutím začal rozhlížet, jestli to překvapení uvidí. Hnědovlásek se křenil, podíval se nahoru, kde viselo jmelí. Mezitím, co Jin hledal, on jim nalil víno a sobě nandal hovězí, nudle i kimči. Černovlásek si nespokojeně odfrkl, když ani po půl minutě hledání nic nenašel.

„Stejně si ze mě jenom děláš srandu, aby sis mohl nandat první," uchechtl se a sám si vzal hovězí i s nudlemi a kimči. Jungkook se smíchem zavrtěl hlavou.

„Potom ho jistě najdeš," broukl nakonec se smíchem a popřál mu dobrou chuť. Jin nad ním se smíchem protočil očima a začal také jíst.

Jejich večeře netrvala příliš dlouho, brzy už sklízeli ze stolu. Kook se potom s úsměvem opřel a ukázal nad sebe, aby si Jin konečně všiml jmelí.

„Ah, tady je, mrška!" zasmál se Jin, vzal ho za pas a na rty mu dal ten nejsladší polibek, který od něj Jungkook kdy dostal.

V té chvíli mu došlo, že tohle bylo vše, co potřeboval. Nepotřeboval žádné dárky, velkolepé oslavy, ani obrovskou večeři, kterou nemohl v žádném případě dojíst. Hlavní pro něj bylo, že ho ve své náruči svíral člověk, který mu vyjadřoval celou svou lásku svými polibky pod jmelím. On sám mu je se všemi city oplácel a v hlavě se mu ozvala jedna věta, která přesně popisovala jeho momentální stav.

Až po uši zamilován.