Opět jsem přijela do Krásnohůlek. Už šestým rokem sem jezdím a učím se tajemným a magickým kouzlům.

Právě sedím v kočáře a čekám až mě vyzvou abych mohla vystoupit.
,, Fleur de la Cour! Pojď sem zlato. Jen pojď. Tento rok může být těžší než se zdá!" vyvolala mě konečně madame Maxime. Vstala jsem a přešla k ní. Potřásli jsme si rukou a já vystoupila z kočáru. Zahlédla jsem svojí malou sestřičku jak se baví s jejíma kamarádkama. Usmála jsem se a vydala se hledat zase ty své drahé kamarádky. Po chvilce hledání jsem konečně zahlédla Sofii s Marikou. Hned si mě všimly, pozdravily a začaly sdělovat své prázdninové zážitky. Sice to byly jen velikonoční prázdniny, ale i tak. Došly jsme do velké sině, která se už pomalu zaplňovala lidmi. Hodně jsem jich znala a vzájemně jsme se zdravili. Usadila jsem se vedle Mariky a shodou náhod i vedle mé sestry. Skoro si mě ani nevšimla. Madame Maxime vystoupala na stupínek ( myslím si že ho ani nepotřebuje xD)  a pomocí její hůlky si zvýšila hlas, aby jí bylo přes ševel studentek dobře slyšet.
,, Moje milé studentky tímto bych vás chtěla přivítat ve škole po velikonočních prázdninách. Ať už jste tu poprvé či několikátým rokem jistě víte, že každým rokem pořádáme nějakou slavnost či soutěž! Minule to byla soutěž krásy, ale letos to bude úplně z jiné oblasti vašich srdcí. Tato soutěž vyzkouší vaši odvahu, sílu a možná i smysl pro humor! Budou vybrány tři žákyně z šestých ročníků! A teď vám přeji dobrou chuť." s tím se na stolech objevilo jídlo. Při přemýšlení a štěbetání mých kamarádek jsem se pustila do jídla.

265 slov. Snad se líbí.