Zjistila jsem, že se mi podařilo vynechat Ch 🤦‍♀️! Tak tady ho zpětně máte!

Amy se procházela po útesech. Rozhlédla se, jestli neuvidí nějakého draka. Žádného neviděla, tak pokračovala ve výletu. Když došla k lesu, začala mít pocit, že jí někdo sleduje. Otočila se a stanula tváří tvář zvláštnímu fialovému drakovi. Chvíli se navzájem prohlíželi. Vypadal mírumilovně a někoho jí připomínal. Zamyslela se. No jasně, to byl Chromajzlák! Došlo jí. O něm se totiž učili dneska ve škole. Jenom, kdyby dávala pozor... Přemýšlela, co by měla dělat. Nakonec jí napadla jen jedna věc. Natáhla ruku, odvrátila hlavu a zavřela oči. Pak jedno pootevřela a podívala se, co se děje. Chromajzlák se k její ruce přibližoval. Že by měla konečně štěstí? Náhle jí přerušilo dračí zavrnění. Otevřela oči. Opodál stála Chromajzláčí matka s dráčetem. Chromajzlák se k nim otočil. Pak to Amy došlo. Vždyť to byl tatínek! Sklonila ruku. Chromajzlák se na ní toužebně podíval, jako kdyby jí žádal o povolení. „Jen běž." řekla mu smutně Amy. Chromajzlák se váhavě otočil a pak odešel ke své družce s dráčetem. Amy věnovala Chromajzlákům poslední pohled a odešla. Najde si vůbec někdy draka?