Téma humorné povídka- mládí a stáří. Za mě stačí i jen pár let a názory se můžou naprosto lišit. Proto je i jedna generace obrovský mezník. Trochu jsem se tady vyřádila a udělala z toho dost poupravenou realitu svého běžného života, tak se o mě třeba i něco dozvíte. Hádejte která z postav asi budu?

Za oknem vydatně sněžilo, mrzlo a stejně chladno, jako bylo venku, tak bylo i vevnitř nemalého bytu. Televize hrála jeden ze svých klasických seriálů, v troubě se ohřívala předpřipravená štědrovečerní večeře, pod nazdobeným stromkem se leskly položené balíčky s dárky a u večerního stolu bylo ticho, že by šel slyšet spadnout špendlík. V čele dubové desky seděli proti sobě Dita, matka dvou psychicky nestabilních introvertních dcer, a Petr, otec dvou budoucích vystudovaných doktorů. Právě probíhala tichá oční přestřelka, kdy ani jeden z bojujících nechtěl polevit v souboji, zatím co se Adriana a Kinga potichu pochechtávaly a Dalimil s Marcelou napjatě seděli na židlích, ani nedutali, jen nervózně sledovali vyvíjející se situaci. Tíživé napnuté ticho protnul jako strunu až hlas naštvané přebarvené rusovlásky. „Přestaň mě srát Gerlichu! Jednou za rok na blbé svátky snad můžeš upustit od těch svých debilních keců a prostě s námi ty tradice udělat!" „Já ti říkám, že do mě toho kapra nenarveš, ani kdybys mi ho pouštěla žilou!" Plešatící muž ve středních letech, s příliš těsnou košilí, co mu nechávala vylézat pivní pupek a s naprosto nevhodnými tříčtvrtečními kalhoty, jež měl kolem pasu těsné, a tak mu slézaly pod bedra, neústupně civěl modrooké ženě do očí, pěsti tisknul k sobě a div neskřípal zuby, jak pevně svíral čelisti k sobě. V tu chvíli to Kinga nevydržela a vypukla v hlasitý řehot, až na ni všichni otočili své pohledy. „No co je? Vám to nepřijde k popukání?" Pohodila rameny, a i přes spalující pohled své rozlícené matky od sebe odsunula prázdnou mísu od polévky a nabrala si vydatný kopec bramborového salátu a smažené ryby s citronem. Vyvedeni z míry na tu opovážlivost všichni koukali ještě pár minut, než Dalimil pohodil rameny taktéž a naložil si vrchovatý talíř štědrovečerní večeře po příkladu své nevlastní sestry. Následovala je i Adriana, i když s nesouhlasným výrazem ve tváři a opatrnými pohledy do boku na svou matku, a Marcela, i když ta bez ryby, jelikož zrovna holdovala vegetariánské stravě.

„A proč já mám žrát ten smažený hnus a ona nemusí?!" Jako malé dítě rozhodil rukama do stran a trucovně třísknul pěstí do stolu. „Protože ty máš debilní problémy s mojí rybou! Marcela je vegetarián!" „Já jsem její otec, já budu říkat co bude jíst a ona tu rybu jíst bude!" „Tak ona jo a ty nemusíš?!" Oba bojovníci viděli téměř rudě, ani si neuvědomovali, že už nesedí na židlích, ale že se naklánějí přes prostřený stůl, že k sobě téměř tisknou zkrabatělá čela. Děti bývalého detektiva, nyní dopravního policisty, jež zde bývali jen zřídka, jelikož studovali na vysokých školách v odlehlých městech, se cítily v tak napjaté atmosféře nepříjemně. Snažili se nepoutat pozornost a jen stěží hnuli rukou, aby naložili sousta do úst. Kinga a Adriana byly odolné a otřískané zdejšími podmínkami, jelikož obě z nich chodily teprve na gymnázia ve vedlejších městech, nebyl problém bydlet doma, a tak si na tuto atmosféru rychle navykly. Byla to taková rutina, souboj o moc mezi mužskou hrdostí a silou paní domu, co nastával tradičně při každé větší události.

Kinga, naprosto ignorujíc hádku a s naplněným žaludkem, popíjela ze sklenice kofolu, dělala opičí obličeje na mladší sestru a hrála pod stole na mobilu nějakou střílečku. Ardiana své sestře štědře vracela pohledy, dojídala zbytky večeře, které si tradičně naložila víc, než dokáže sníst a pomrkávala přes stůl na své dva přivdané sourozence, co se ostýchali začít jíst bez povolení. „Tak už toho nechte sakra a začněte jíst. Hele, Magda udělá všem radost a sní z ryby strouhanku, tak samo i strejda a všichni budou spokojení, ne? Stejně je to vysušené, že se to skoro nedá jíst, jak je to v té troubě dlouho." Nakonec to vše proseknul ostrým názorem Dalimil, který sesbíral dost odvahy říct svůj názor nahlas. Spokojení teď byli všichni, až na Ditu, které z uší skoro až stoupala pára. „Takže se to nedá jíst, to tím chceš říct? Uvědomuješ si, s kým mluvíš ty šašku?! Dokud nemáš za sebou atestace, tak jsi houby a ne doktor, tak si tady nevyskakuj." „Kdo tvrdí, že je to doktor? Stejně se ta práce moc přeceňuje." Marcela nezaujatě pokývala hlavou, u toho sloupávala ze suchého rabího masa strouhanku a cpala si ji do pusy, ať to má co nejdříve za sebou. „Říká ta, co bude vždycky až druhá." Začne se smát Dalimil při pomyšlení na svou malou sestřičku. „Vždyť ty budeš JENOM veterinářka." „A to je jako něco méně? Ona bude zachraňovat životy stejně jako ty!" Adri se postavila na stranu své sestry, když to slyšela. Komplex nekonečné spravedlnosti v ní bublal s každou minutou konverzace, až bouchla jako přepěchovaný balónek. „Ty bys měla mlčet ségra. Buďme rády, že se konečně nebavíme o tom, co vždycky a nech to plavat." Kinga plácla sestru po zádech, trochu silněji, než je zdrávo, neuvědomuje si svou sílu, až sestře na malou chvíli zaskočilo, že se musela napít džusu. „Ustupte, dusí se! Provedu oživování." „sedej demente, je v pořádku. A nevytahuj se tak." „Přestaňte kafrat a jezte to jídlo!" „A ty pořád neřvi! Kdo to má poslouchat?!" „Já neřvu, ty řveš!"

A bylo to tady zase, jako klasicky na Vánoce se všichni pustili do sebe, Dita s Petrem si skoro až dali do držky, Marcela se zoufale snažila dostat ruce svého až příliš přítulného otravného bratra ze sebe, Kinga se řehtala na celé kolo a Adri se je všechny snažila utišit a uklidnit, aby se alespoň jednou mohli najíst v pokoji. Všechno to vygradovalo tak, že nakonec jedl jen ten, kdo skutečně chtěl, zatím co za sebou synchronizovaně zaznívalo práskání dveří pokojů každého z obyvatele domu.

Byl čas se převléct do svátečního oblečení, nastrojit se a jít zpívat koledy, než se společně předají dárky a bude se moct započít vlastní zábava. První jako vždy se objevil Petr, ten vyměnil jen kalhoty za rifle a přes tričko natáhnul dlouhý pletený svetr od své matky. Dita se objevila v černých vyšívaných šatech hned po něm, s ještě nedomalovaným spodním rtem a rtěnkou v ruce. Následovala Adri ve volných šatech na mašli a šátkem v nakrátko ostříhaných blond vlasech a Marcela v jednoduchých šatech s háčkovaným kardiganem přes ramena. Nejdéle to už z tradice trvalo Kinze, která se nakonec objevila v závěsu Dalimila v barevném šíleném outfitu, s tunou řasenky a vysokých třpytivých botách. Její vkus by se dal srovnat s klaunským výběrem, ovšem jí samotné to více než vyhovovalo. Nakonec se všichni usadili vedle sebe, takže byli v kruhu. Petr seděl vedle své rok staré ženy, ta vedle své mladší dcery, která se tiskla, co nejdál od ní na Marcelu, která zase na ni, aby byla, co nejdál od všetečných rukou svého bratra, přestože ten seděl ob místo vedle Kingy a Petra se svetrem ležérně přehozeným přes ramena a zavázaným na lodní uzel. V růžové košili a pískových kalhotách by tak mohl vypadat skoro až sympaticky a mile, nebýt hustého zrzavého vousu na bradě, díky kterému vypadal spíše směšně, natož pak, když měl v tomto období na hlavě sluneční brýle. Vždy u toho říkal, že by jej jeho vlastní krása mohla oslnit, nebýt těch zrcadlových skel, ovšem každý věděl, že je prostě jenom idiot.

Kinga začala zpívat společně s rádiem roztodivné koledy. Měla krásný hlas a zpívala ráda, taky chodila do sboru. Ovšem zpívala tak často, a to i v dost nevhodných situacích, že začala být její rodina na její zpěv alergická. Aby ji přehlušili, dali se také do halekání, že to tam znělo jako ve zvěřinci. Všichni se soutěživým duchem nakonec bojovali o to, jak hlasitě kdo dokáže zalkat tóny písně, třebaže falešně. Nakonec však nešlo slyšet ani rádio, koledy se lišily, jak si každý domyslel, co asi zrovna hrají a uznalo se, že by se mělo skončit, dokud je atmosféra relativně klidná.

Dárky se rozdávaly vždy od nejstaršího k nejmladšímu, rozdávala je jako každý rok Adriana a Rozbalovat začínal jako vždy Petr. Tato tradice se relativně držela a všichni s ní byli spokojení, dárky si užívali a navzájem strkali nosy jeden k druhému, aby se dozvěděli, co jejich rodina pořídila ostatním. Tak se prostřídali všichni, až se dostalo k dvěma nejmladším, brunetce a blondýnce. Mezi normálními dárky jako bylo oblečení knihy nebo drobná elektrika se Adrianě objevila v jednom balíčku duhová háčkovaná sada na zimu a Kinga dostala dlouhou duhovou sukni s našitými korálky a třpytivými ozdobami. Obě byly nadmíru šťastné, že dostaly dárky, co si přály, taky možná i z toho, že si je daly navzájem a společnými silami je vlastnoručně vyrobily. Nadšení opadlo ve chvíli, kdy se začal Dalimil s Marcelou smát, utírat si slzy smíchu z tváří a pokukovat po nechápajících rodičích. „Držte tlamy idioti!" Adriana se snažila zabránit tomu, aby rodiče chytli podezření. Byli v těchhle ohledech trochu natvrdlí a věci jako LGBT komunita jim nic neříkaly. Adri ani Kinga neměly odvahu své matce něco takového říct, doufaly, že se s tím smíří, jakmile si sama všimne náznaků. Jenže oba rodiče byli až radikální rasisté a sexisté, nebyla možnost, že by jim to nevadilo. A tak se rozhodly prostě mlčet. Kdo mohl čekat, že budou mít sourozenci tak prořízlé pusy? „Takže proto vypadá Adriana jako tomboy? A ty? Která barva duhy tě vystihuje sestičko?" „Zavři hubu, než ti ji rozmlátím blbečku." „Cože? Vysvětlí mi někdo, co se děje?" Dita se začínala nekontrolovatelně mračit, Marcela provinile ztichla a Dalimil nechápavě pozvednul obočí. „Oni to neví?" Obě současně potřásly hlavou." „Co nevíme?!" „Nic! Nech to plavat." „Kingo! Adriano! Okamžitě začněte mluvit!" „Ehm, my...máme rády duhu?" „Jsou to lesbičky." „Ne! Drž hubu debile!" Kinga se napřáhla a trefila svého bratra do tváře novou teniskou. „Au! Zlomilas i nos ty krávo jedna!" „Cože jste?!" „Nejsme! Já jsem jenom Ally a Kinga Queer!" „Abby co? Jaký vír? Co to melete?"

Děvčata si frustrovaně prohrábla vlasy. Jako by jim to už alespoň milionkrát nevysvětlovaly. Vlastně se jin to snažili naznačit a vysvětlit celou dobu, tak jak to, že jsou tak zabednění idioti?! „Ally, to znamená, že podporuje jinak orientovanou komunitu. Queer je člen komunity, co se blíže nechce zařazovat, nevyzná se v sobě nebo v dělení sexuálních skupin." „Je jich prostě hodně! Trvá, než si to zvládnu ujasnit!"

Byt byl náhle tišší než kdy jindy. Jestli se u jídla dala atmosféra krájet, teď se v ní člověk přímo dusil. Dita měnila barvy i výrazy tváře jako počasí za jarních aprílových dní, Petr stále nechápavě projížděl uběhlou debatu, Marcela ošetřovala bratrovi zlomený nos, ten vrhal nenávistné pohledy na Kingu, která drtila Adrianě ruku a společně doufaly v přežití. Byly mrtvé, mrtvé! Matka je zabije, vykuchá, osmaží a předhodí žralokům! Zavře je do ústavu a bude je léčit šoky!

„M-musím si jít lehnout, dobrou noc." Zničeho nic se zvedla a zmizela z obývacího pokoje. V tiché místnosti šly ještě slyšet tiché ozvěny hlasitého pláče zničené matky a bolavé skučení Dalimila. Kinga sesbírala své dárky a v závěsu sestry zmizela ve společném pokoji, kde se pro jistotu děvčata zamkla. Marcela naložila bratra do auta s tím ž ejej odveze do nemocnice, možná že jen chtěla poprvé zneužít své plnoletosti a někde se na výsost ožrat a zapomenout na dnešní večer. A Pavel zůstal v tichém potemnělém obýváku, koukal do prázdna a zřejmě stále vypatlaně přemýšlel o tom, co se vlastně stalo.

A tak skončil štědrý den u Gerlichů a Temelů. Scéna přímo jako vystřižená z nějaké italské telenovely.

Tak co, dobrý? Možná trochu ukřičené, ale za mě vtipné, i když můj vkus je dost pofiderný. Věřte, že naživo to byla ještě mnohem větší sranda, a taky hlasitější. #loňské Vánoce! (S upraveným dějem)

Vaše Tiranis!