Ve třídě je těžký vzduch, a tak otevře okno. Vykloní se a chvíli pozoruje hlouček studentů, kteří se něčemu smějí. Na parapetu je prach a stará povadlá kytka. Šťouchne do ní. Zadívá se na židli, na které včera seděl Roswood, a pak k ní dojde a posadí se. Mikinu položí na lavici.

Má ještě dobrých patnáct minut. Mohl se procházet po dvoře, anebo zůstat v jídelně a cucat čokoládové mléko.

Jenomže to by se mu smáli. Sto padesát tisíc důvodů, proč zesměšnit Covingtona.
V mysli pro ně najde čínskou nadávku, sebere mikinu a zmuchlá ji. Lehne si na ni, zavře oči a snaží se nevnímat tikot hodin.

Tate přijde minutu po třetí. Učiteli řekne, že se zapomněl na záchodě. Vyslechne si přednášku, proč se to nemá opakovat. Pokrčí rameny a přitom přemýšlí, že se zítra zapomene o dvě minuty.

Teprve když učitel odejde, Tate si uvědomí, že Covington sedí na jeho místě. Trochu ho to naštve, a tak si sedne k oknu a chvíli mlčky zírá ven.

Tate: „Nemáš zase ty divný hroudy?"

Nero zvedne hlavu, protře si oči, a potom sáhne do batohu. Vytáhne dvě krabice Mochi, pistáciové a čokoládové. Donese je Roswoodovi. Zůstane stát před ním a dívá se na něj.

Tate ochutná nejprve čokoládovou hroudu. Pak pistáciovou. A pak si dá do pusy naráz čokoládovou a pistáciovou. Vypadá spokojeně. Zazubí se, ačkoliv má mezi zuby zbytky. Pak si ovšem uvědomí, že nad ním Covington pořád stojí. Že na něj doslova čumí.

Tate: „Můžu se tě na něco zeptat?"

Nero přikývne. Dojde k tabuli, vezme křídu a korejsky napíše: rozděl a panuj. Potom si opráší ruce a pohledem se znovu vpije do Roswooda.

Nero (čínsky): „Zeptej se."

Tate: „Nemluvím... čínsky?"

Nero: „Zeptej se."

Tate (bez rozpaků): „Proč na mě pořád tak čumíš?"

Nero: „Připadáš mi hrozně zajímavej. Působíš úplně jinak než ostatní lidi. Máš v sobě takovou zvláštní energii. Možná je to tím obličejem. Je symetrický. Úplně dokonale. Zuby bys mohl mít o něco rovnější, ale jinak... Když jsem tě uviděl poprvé, měl jsem pocit, že je to perfektní, ale ve skutečnosti je to dokonce tak dobré, až mě to rozptyluje. Snažím se nedívat, ale nějak to nejde."

Tate (s rozpaky): „Takže.... Se ti líbím."

Nero: „Řekl jsem, že máš symetrický obličej. To na tebe musím mít hned nějakej crush?"

Tate: „Takže se ti nelíbím?"

Nero: „Copak já tobě jo?"

Tate vstane, dojde k tabuli a chvíli zírá na nápis, který tam Nero napsal. Nerozumí mu, ale nezajímá ho tolik, aby se na něj zeptal. Na druhou stranu ho zajímá, nakolik je Nero skutečně podivín. Nakolik buzna. Nakolik vlastně docela legrační.

Tate (neurčitě): „Já nevím. Možná. Třeba. To je přece jedno."

Nero sáhne pro svoji mikinu a obleče se. Potom dojde k oknu a zavře ho, nechá otevřenou ventilačku. Olízne si rty, zamíří k Tateovi a nakloní se k němu, aby ho mohl políbit.

Ten ho trochu nevěřícně a hodně naštvaně odstrčí.

Tate: „Ježiši, Covingtone! Ty seš fakt debil. Běž si sednout a nepřibližuj se ke mně."
Nero si sedne na lavici, která je úplně nejdál od Roswooda a ruce vrazí do kapes. Tváří se otráveně a kroutí přitom hlavou.

Nero: „Řekl jsi, že se ti líbím. Vím, že se lid – holkám líbím. Nejsem tak ošklivej. Klidně by se mnou někam šly, kdybych měl zájem a kdyby se nebály, že je proměním v něco odpornýho. Myslel jsem, že ty seš odvážnější. Čáry máry..."

Tate (potichu): „Co bych z toho měl, kdybych tě políbil."

Zase zírá na ten nápis. Je to o tolik jednodušší, než zírat na Covingtona.

Nero: „Padoucnici. Já nevím. Co asi, ty vole! Ty si myslíš, že mě to tady baví? Že se nenudím? Jsem tu neprávem."

Tate se otočí, tohle ho upřímně zajímá. Nepamatuje si, že by Covington míval problémy. Až na ten skandál. Ale kdo ví, třeba se pokusil v hodině uhranout učitelku, aby mu dala lepší známku.

Tate: „Neprávem?"

Nero: „Coster a Marcus na mě ušili takovou boudu. Strčili mi do batohu žábu a nasprejovali mi na skříňku hexagram. Prostě čuráci. A pak... To je jedno. Prostě bych tu neměl být."

Tate: „Cos udělal? Proklels je? O té žábě vím, celkem mě to pobavilo."

Nero: „Vážně? Chtěl bych vidět, jak by tě bavilo, kdybys to zažíval denně. Je to úplně stejné, jako kdybych ti denně připomínal, že jsi chudý, Tate. Úplně stejná chujovina."

Seskočí z lavice, popadne květináč a prohlédne si seschlou květinu zblízka. Když ji zvedne, kus mu zůstane v ruce, a tak ji i s květináčem hodí do koše.

Tate: „Známe se dva dny, zatím jsi mi to každý den připomněl."

Byla ta květina suchá i včera? Nebo chcípla kvůli Covingtonovi?

Tate: „Takže tě velcí kluci šikanují, chápu. Ale pořád nevím, co jsi udělal!"

Nero (rozzlobeně): „Těžko to chápeš. Na tebe by si nikdo nedovolil. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by do tebe ryli. A to jenom kvůli tomu, jak vypadáš. Vypadám já snad jako zkurvenej opičák, a proto jsem v nevýhodě? Nejsem tlustej, nemám předkus, není nic, za co by mě lidi mohli šikanovat, jenom..."

Prohrábne si vlasy, působí trochu rozrušeně.

Nero: „Nevíš, jak to tenkrát bylo. Já nejsem úchylák."

Na to nemá Tate co říct. Ale rozhodně nad tím přemýšlí. Zkříží ruce na hrudi a kousne se do spodního rtu. Štve ho, že musí čas trávit po škole, ale teď ho to štve možná o trochu míň.

Tate: „Tak jak to teda tenkrát bylo?"

Dojde ke Covingtonovi blíž a nadzvedne obočí. Tohle ho zajímá. Tohle ho vážně, vážně hodně zajímá.

Nero (klidně): „Máš u špičáku kousek Mochi. Olízni si ho, prosím tě, nebo to udělám za tebe."

Tate si zajede jazykem mezi zuby a přitom mlaskne. Udělá to jen proto, aby Covingtona uklidnil. Stále doufá, že se pak rozmluví.

Nero: „Bylo mi patnáct, byl jsem zmatenej a doufal jsem, že si sáhnu aspoň na kozy. Nevěděl jsem, že jsem Loydový pro smích. Nalákala mě do šatny vedle dámských sprch. Říkala, že se jí strašně líbím, a abych... Prostě chtěla, abych jí ukázal šulina a honil si. Styděl jsem se, ale udělal jsem to. Byl jsem hloupej. Takže, představ si to, stojíš v šatně, honíš si, a Loydová najednou vytáhne mobil a zaječí. Dovnitř vtrhne celá její parta, ona s nimi vyběhne na chodbu, ty zabušíš na dveře a furt si ho přitom držíš. Seš konsternovanej, nadrženej a... Zkus se do toho vžít, prosimtě. Najednou se ozve šílenej řev, otočíš se a za tebou je deset nahatejch basketbalistek a řvou na tebe, že jsi nechutnej, ať vypadneš a mlátěj tě ručníkama i pěstma – nikdy nespi s basketbalistkou – a ty se snažíš otevřít dveře, který z druhý strany drží Loydová a její kámoši a strašně se tomu smějou. Po tom všem není tak těžký být totální magor a prasák, nemyslíš? A jestli si myslíš, že ta kytka zvadla kvůli mně, tak uklízečka je skoro slepá a minule jsem viděl, jak drží namísto rozprašovače Savo."

Tate na něj konsternovaně hledí. Nechce se rozesmát, protože ví, že by neměl. Covingtona to i po těch dvou letech evidentně stále trápí. Nakonec přistoupí blíž, poplácá ho po zádech a dokonce se usměje.

Tate: „To je mi... líto. Netušil jsem, že to bylo takhle."

Nero: „A teď děláš co? Proč na mě saháš?"

Tate: „Utěšuju tě, ne asi?"

Další a poslední rána je o něco silnější. Ruku pak stáhne.

Tate: „Hele, ale... To se stalo před dvěma lety a já furt nevím, proč seš tady."

Nero: „A cos provedl ty? Včera ses na ten úkol pořádně vykašlal, tak proč bych měl odpovídat první?"

Tate: „Pff... No tak fajn. Stále si stojím za tím, že o nic nešlo. Prostě... Znáš Petera? Toho brýlatýho tlusťocha? Možná jsem ho tak trochu zamknul ve sklepě. Ale byla to sranda. Fakt. Teda... Dokud se nerozbrečel. Hele, nemáš ještě nějaké jídlo?"

Nero sebere batoh, rozepne ho a vytáhne balík matcha sušenek, nudlovou polévku, švédské rohlíčky s pudinkem a sáček s karamelkami, na kterých je popisek ve španělštině. Neusmívá se. Zamykání ve sklepě mu legrační nepřipadá. Vezme jídlo do náruče a donese ho Roswoodovi. Posadí se na protější lavici a dívá se, co si vybere.

Nero: „Znáš Lauru? Je to roztleskávačka. Byl jsem zrovna v jídelně, když za mnou přišla a pořád mě lechtala těma hovadinama, se kterýma se roztleskává. Ty chlupaté koule, víš, ne? Hrozně jsem kýchal. Naštvalo mě to, a tak jsem ji začaroval. Řekl jsem, že jí do rána shoří kunda. Ale to jsem nevěděl, že den předtím spala s Rogersem, který má spoustu pohlavních nemocí. Takže Lauře fakt... hořela, jestli se to tak dá říct... Řekla to učitelům a oni to pochopili tak, že jsem ji nakazil."

Tate se rozesměje. Směje se tak, že mu tečou slzy a nemůže popadnout dech. Pokouší se uklidnit, ale pak si představí Lauru a přepadne ho další salva nekontrolovatelného smíchu. Utře si slzy do rukávu a zhluboka vydechne.

Tate: „Panebože.... Panebože, to je to nejvtipnější, co jsem kdy slyšel."

Ještě nějakou chvíli se z toho vzpamatovává. Pak se zaměří na jídlo před sebou. Vybere si karamelky a jednu si strčí do pusy. Lepí se mu sice na patro, ale přesto sní i druhou a třetí a čtvrtou...

Tate (zamyšleně): „Hele a neříkals, že seš po škole kvůli té žábě?"

Nero: „Jaké žábě? Nemám tušení, o čem mluvíš. Ale jsem rád, že se bavíš."

Tate: „Jaké žábě? Ty... Seš fakt divnej. Ale seš zároveň i vtipnej a nosíš mi jídlo. Takže jo, můžeme být kámoši."

Nero (pochybovačně): „Kámoši?"

Tate: „A co jiného?"

Nero sáhne pro karamelku a nacpe si ji do pusy. Jazykem ji posune do tváře. Dívá se na Roswooda a přemýšlí.

Tate: „Zase to děláš. Zase na mě čumíš!"

Nero (naštvaně): „No tak sorry, kámo!"

Otočí se k němu zády a začne přecházet po třídě. Vyhlédne z okna. Před školou už nikdo není. Prstem setře z parapetu prach, otočí se na patě a hrábne do sáčku pro další karamelku.

Tate: „No tak co po mně chceš? Nemusíme teda bejt kámoši. Klidně zůstaň tím divným klukem, co je mi u řiti!"

Nero: „Tate... Mohl bych si sednout k tobě na klín? Jen na chvíli."

Tate zakroutí hlavou.

Tate: „Bože, Nerone! Ty seš fakt úchyl! Jasně, že nemohl! Víš, jak jsi říkal, že nechápeš, proč si ostatní myslí, že seš cvok? Tak já to celkem chápu."

Nero: „Proč... Proč hnedka říkáš, že bych měl být cvok? Jsem hodný. Dal jsem ti jídlo a trávím s tebou čas. Řekls, že jsem hezký! Směješ se věcem, co říkám."

Tate: „Mně vždycky všichni říkali, že jsem necitlivej, ale kam se na tebe hrabu. No vážně, Nerone. Děláš to schválně? Víš co? Já si totiž myslím, že možná i jo. Že to na všechny jen hraješ. Mám pravdu?"

Nero (pobaveně): „Hádej."

Vytáhne další karamelku a potom rozdělá švédské rohlíčky. Do jednoho se zakousne a hned ho položí zpátky. Opráší si ruce. Na chvíli to vypadá, že chce Roswooda znovu zkusit políbit.

Nero: „Hele, tobě se líbí, když něco vykládám, ale tys mi toho moc neřekl. Vím jen, co se o tobě říká. Vydělával sis někdy jako děvka, nebo jsi spal s tou hromadou holek zadarmo?"

Hromada holek Tatea pobaví. To, že mu Nero žere karamelky a rohlíčky ho naopak štve, proto si je všechny nacpe do pusy. Drobky mu padají na lavici, ale je mu to jedno. Poslední tři karamelky schová docela nápadně do kapsy.

Tate: „No tak za tisíc babek se s tebou klidně vyspím. Nedělám to rád, ale... Sestry potřebují jíst."

Málem se udusí, jak se pokouší mluvit s plnou pusou.

Nero frustrovaně nakopne židli.

Nero: „Ty vole, ty seš tak...! Já jim přece to jídlo rád koupím. Můžeš si vybrat, co chceš. Nemusíš mi za to platit."

Tate (smutně): „Jsem raději, když se můžu něčím odvděčit. A sex je to jediné, v čem jsem dobrý."

Nero: „Ne! Tak na to rychle zapomeň. Jestli se mi chceš odvděčit, můžeš pro mě udělat něco jiného. Můžeš jít po škole se mnou a já..."

Nero si zajede rukama do vlasů a trochu nervózně přešlápne. Prohlédne si Roswooda od hlavy až k patě.

Nero: „Ach jo, sakra! Nejsem zas tak morálně rovnej, tak jo, dobře, vyspíme se spolu."

Tate na něj dlouho zírá. Doufá, že Nero pochopí sám, což se nakonec nestane, proto obrátí oči v sloup.

Tate: „Nerone, ty blbečku, já žádné sestry nemám! A za prachy jsem nikdy s nikým nespal. Jasné?"

Nero (nevěřícně): „Ježiši, no fakt, Tate, ty seš tak prolhanej a samolibej a nevímco. Nechápu, jak si lidi můžou myslet, že to já jsem Satan."

Nero sebere batoh, vyplázne na něj jazyk a vyjde ze třídy.

Tate zírá na dveře ještě dlouho poté a přemýšlí, co to všechno znamenalo. Pak zvedne zrak k hodinám. Zvláštní, napadne ho. Úplně zapomněl sledovat čas.