Přece o nic nešlo. Tate otráveně dojde k učebně 23A, otevře dveře a sotva uvidí učitele, chce to zopakovat nahlas. Že přece o nic nešlo.

Na druhé straně učebny zahlédne Covingtona, což ho ještě víc naštve. Proč musí být po škole, a ještě s tím největším exotem?

Svalí se do první lavice. Podepře si hlavu a zírá na učitele. A má chuť říct, že přece do háje o nic nešlo, tak nechápe, proč tu musí celý týden trávit hodinu denně.

Učitel: „Tate Roswood a Nero Covington... Takový hezký týden nás čeká, chlapci. Mohli jsme být v klidu doma, ale to ne. To byste se museli chovat jako lidé, že? No dobrá tedy, hodinu tu musíme nějak vydržet, dělejte si svoje věci, je mi to vlastně celkem jedno. Já budu naproti v kabinetu, ale nechám si otevřené dveře, takže uvidím, pokud se budete snažit zdrhnout. Nějaké dotazy?"

Tate má sto chutí zeptat se, jestli se bude v kabinetu dívat na porno. Zvedne ruku.

Tate: „Proč tu musím být zavřený s Covingtonem? Respektive... Pokud se mě pokusí zabít, můžu ze třídy odejít?"

Učitel (rozhodně ne pobaveně): „Ano. Ale až uplyne hodina, Roswoode."

Tate se znovu pokusí zvednout ruku, tentokrát odhodlaný zeptat se na to porno, ale učitel zmizí dřív, než se nadechne. A nechá ho v jedné místnosti s... s ním.

Sním, napíše Nero na papír. Sním či bdím. Nejdřív italsky, potom španělsky, finsky, a nakonec švédsky. Zívne, podepře si hlavu a pohledem chvíli propaluje Roswoodův zátylek. Vyhlédne z okna a narovná si tkaničky, tak, aby měly stejnou délku. Na kapsách má japonské znaky, stejně jako na batohu, a jeden znak má dokonce vytetovaný nad obočím.

Nasadí si kapuci a něco si pro sebe otráveně mumlá. Zmuchlá papír do kuličky a hodí ho Tateovi na hlavu.

Papírová kulička dopadne na zem ve chvíli, kdy se Tate otočí.

Tate: „Co to děláš? Jestli na mě sáhneš, zlomím ti ruku."

Když se pak znovu zadívá na tabuli, přemýšlí nad tím, co řekl. Jestli by to vážně dokázal. Zlomit mu ruku. Kdyby na něj... sáhl.

Nad dveřmi visí hodiny, tikají nahlas, což Tatea vytáčí. Velká ručička se skoro nepohybuje. Tate se protáhne. Chvíli se houpe na židli a pak si zase lehne. Uběhne minuta. Houpe se. Leží na židli. Uběhne deset vteřin. Houpe se...

Vyskočí a začne přecházet po učebně. Vyhlédne z okna, čmárá na tabuli, pokouší se dostat do zamčeného šuplíku v učitelském stole.

A pak v duchu ječí nudaaaaaa.

Uběhnou dvě minuty.

Nakonec se zadívá na Covingtona. Kousne se do rtu. Jak moc divný vlastně může být?

Tate: „Prej máš ve skříňce woodoo panenky."

Nero (španělsky): „Prej máš filcky."

Nero si podepře hlavu a sleduje ho. Trochu otráveně, druhou rukou poklepává na lavici.

Tate: „Prej jsi proklel Johansovou."

Nero: „Prej jsi spal s učitelkou fyziky..."

Tate: „Je tvoje máma čarodějnice?"

Nero: „Je mnohem horší..."

Vstane, protáhne se a dojde k tabuli. Vezme křídu a nakreslí obdélník, na který napíše 'Hřbitov.'

Nero (se zájmem): „Chceš si zahrát šibenici?"

Tate položí nohy na stůl a zhoupne se. Ruce schová do kapes a zakloní hlavu. Na okamžik má pocit, že padá.

Tate: „Já mám lepší hru. Budeme hrát hru na pravdu. To vždycky každého stmelí. Když nebude jeden z nás chtít odpovědět, dá mu ten druhý úkol. Bereš?"

Nero (opovržlivě): „To je vtip? Ty si myslíš, že je něco, co o tobě chci vědět? Všichni o tobě vědí všechno. I školník. Tlustá kuchařka Berta říkala, žes vobtáhnul její dceru. I tu druhou. Pochybuju, že na světě existuje člověk, co... No to je jedno. Ať je po tvým. Zkusme to. Třeba mě ohromíš."

Tate: „Ptej se."

Nero: „Já? Ty sis to vymyslel... Hm. Je pravda, že seš ze sociálně slabší rodiny?"

Tate (klidně): „Chudej jak kostelní myš. Vinen."

Postaví se. Projde kolem Nera až ke dveřím. Na vteřinu to vypadá, jako by chtěl vyjít na chodbu, pak se ale zastaví, otočí se a jde zpátky k oknu. Celou jednu minutu se na hodiny nepodívá. Zato pohledem zavadí o Covingtonův znak nad obočím.

Tate: „Takže... Líbí se ti někdo ze školy?"

Nero: „Jo. Kolik jsi měl holek?"

Tate: „Kolik holek jsem opíchal, chodil nebo udělal?"

Nero: „S kolika se ti sex doopravdy líbil..."

Stáhne si kapuci a prohrábne vlasy. Bílé. Posadí se na kraj lavice, zkontroluje hodiny a ruce položí do klína.

Tate (pobaveně, hodně pobaveně): „Jo, tak pozor. Taková otázka na tělo. Fajn. Líbilo se mi to se.... sedmi."

Zrovna v tu chvíli se ručička ocitne na sedmičce, a tak to číslo prostě řekne. Zastrčí ruce do kapes a pořád přechází, protože se mu tak lépe přemýšlí.

Tate: „Mohl bych se zeptat na tolik věcí. Na tolik osobních, kompromitujících věcí. Třeba... Jestli rád masturbuješ, Covingtone, ale na to se ptát nemusím, že ano. To všichni víme. Ale mnohem víc mě zajímá... To tě vzrušuje? Dámské šatny? Veřejná místa? Publikum? Všechno dohromady?"

Nero (finsky): „Jsi stejný kretén jako všichni ostatní."

Dojde ke skříni, otevře ji a přehrabuje se ve starých učebnicích. Roztočí zaprášený globus.

Nero: „Ne. To mě nevzrušuje. Teď se ptám já."

Tate rozhodí rukama a zároveň pokrčí rameny. Vypadá to, jako by mu to bylo jedno a zároveň se nemohl dočkat. Zhoupne se na špičkách.

Nero: „Můžu tě pohladit?"

Jak moc divný ten kluk může být? Jako by Tate právě dostal odpověď. V jeden okamžik má dokonce tendenci zvednout ruku a sám sebe pohladit, aby zjistil, proč by se ho někdo chtěl dotýkat. Teda... proč by se ho chtěl dotýkat právě Covington.

Třeba by mohl – čistě jen z legrace – říct... Ale to přece nejde. Nebo...

Tate (rázně): „Ne!"

Nero nevzrušeně pokrčí rameny. Sedne si na svoje místo, smete neviditelné drobky z lavice, a z batohu vyloví podlouhlou krabičku. Rozbalí ji a vezme do ruky hroudu podivné konzistence. Zaboří do ní prst.

Nero: „Představ si, že tímhle se v Japonsku každý rok udusí strašná spousta starých lidí. A přitom je to tak měkký, až by jeden řekl, že se to dá rozmělnit dásněmi. Dáš si? Někdo to nesnáší, někdo miluje... Je to trochu jako olivy."

Tate: „Vypadá to jako... Asi si nedám. Ptám se. Co znamená ten znak, co máš nad obočím?"

Nero: „Že jsem svůj vlastní pán. Žádnej osud ani Bůh. Jen já a... japonská kuchyně."
Nacpe si koláček do pusy, zaškaredí se, a potom se zašťourá v zubu.

Nero: „Hrozně lepí. Takže, Tate, co ti dělá vážně doopravdy niterně dobře?"

Tate (aniž by nad tím přemýšlel): „Úkol!"

Nero přikývne, z kapsy vytáhne iPhone a postaví se. Chytí židli a dotáhne ji k Tateovi. Na mobilu otevře stopky a poklepe na ně prstem.

Nero: „Máš minutu, abys mě přesvědčil o tom, že s tebou chci chodit. A čas ti začíná běžet právě teď."

Tate: „Ty seš buzna? Jestli jo, tak proč jsi... před dámskýma šatnama..."

Zírá na stopky. Pak pohledem přeskočí k hodinám nade dveřmi a zpátky na stopky. Je z toho vlastně docela nervózní a začíná uvažovat, co bude dělat potom. Až uběhne všechen čas.

Nero: „Nemůžeš místo plnění úkolů pokládat další otázky. Takhle to nefunguje."

Tate protočí oči v sloup. Dojde ke dveřím a tentokrát je otevře. Nahlédne do učitelského kabinetu.

Tate: „Je to buzna a je divnej. Jakože hodně divnej."

Učitel: „Roswoode, zapadni do třídy a dalších čtyřicet minut o tobě nechci slyšet!"

Když se na něj učitel výhružně podívá, vrátí se Tate do třídy, ale schválně práskne dveřmi. Sedne si na lavici a komíhá nohama.

Tate: „Takže to znamená, že se mnou chceš chodit?"

Nero (otráveně, jako kdyby mluvil k dítěti): „Nemůžeš místo plnění úkolů pokládat další otázky."

Tate (otráveně z toho, že na něj Covington mluví jako na děcko): „Jasně, že můžu. Je to moje hra. Dáš mi jednu tu divnou hroudu?"

Nero se usměje, vstane a donese před Roswooda krabičku. Podá mu ji celou.

Nero: „Jmenuje se to Mochi. Je to z rýže. A ne, není to otrávené. Speciálně kvůli tobě jsem z toho smazal satanistický znaky a číslo 666..."

Tate opatrně ochutná a překvapí ho, že je to vlastně dobré. Trochu neobvyklé, je zvyklý na úplně jiné chutě. Okamžitě si nacpe do pusy další hroudu.

Tate (s plnou pusou): „Tím se fakt někdo udusil?"

Nero: „Fakt. Hra teda skončila?"

Tate: „Jak že se to jmenuje? Močí?"

Nero: „Mochi."

Se skřípěním dotáhne židli zpátky k lavici. Sedne si na ni, zády k Roswoodovi, a z batohu vyloví učebnici italštiny. Začne jí listovat. Hlavu otočí jedině tehdy, když chce zkontrolovat hodiny nade dveřmi.

Nero: „Tik tak..."

Tate v klidu dojí všechny hroudy. Krabičku pak prázdnou vrátí Covingtonovi. Nahlédne mu přes rameno. Uvědomí si, že zvláštně voní. Dokonce ho napadne, co je to za vůni, ale pak tu myšlenku zažene.

Tate: „Kolik těch cizích jazyků vlastně umíš?"

Nero: „Skoro sedm. Japonsky, korejsky, španělsky, italsky, finsky, švédsky a teď se učím čínsky. Líbí se ti to?"

Tate: „A proč jimi občas mluvíš na ostatní? Vypadáš pak ještě víc jako blázen."

Nero: „Já přece jsem blázen, ne? Jsem totální magor, debil a pošuk, co si v patnácti honil před holčičí šatnou, tak proč bych se měl snažit bejt někdo jinej?"

Tentokrát Tate neodpoví hned, prohlíží si Covingtona. Vzpomene si, jak ho tenkrát viděl. Je to vlastně jediná věc, kterou o něm ví. Napadne ho zeptat se na další věci, třeba i na ty banální, což nakonec neudělá. Jen se ušklíbne.

Tate: „Víš, co? Já si stejně myslím, že seš buzna."

Nero: „Tak proto se bojíš splnit ten úkol? Máš strach, že chytíš buznachřipku?"

Buznachřipku... Tate vyprskne smíchy. Pobaví ho to, protože... Prostě ho to pobaví. Dá si ruce za hlavu a docela dlouho mlčí. Přestavuje si, jak by přišel domů, rozrazil dveře a přes chodbu zahulákal, že chytl buznachřipku. Od jednoho divného teplouše ze školy. Ano, přesně tak, tati...

Tate (zamyšleně): „Buznachřipku... Buznachřipku..."

Nero: „Proč jsi po škole?"

Tate (rozčileně): „Ježišmarja... Kvůli úplné kravině. O nic nešlo. Vůbec. O. Nic. Nešlo."

Má pocit, že to říká především sám sobě.