Pro tebe bych byla jen obětí,
co schytá vše, co spácháš ty.
Mně to nevadí, šeptám v objetí
tvých paží, těla, nahé prostoty.

Pro tebe bych šla na kraj světa,
ačkoli je to proti pravidlům lidu.
K přesvědčení stačí jedna věta,
abych po činu došla klidu.

Pro tebe bych skočila z věže,
vysoké stovky metrů, vlku,
proplakala noci i dny, kdeže
dokud by mě nezastavil křen v krku.

Pro tebe bych...
Pro tebe bych...

Bez tebe je těžké žít, statečná,
opustila jsi mě tak náhle, nečekaně.
Ač v uších ti nezněla píseň má,
pamatuju tvé melodie, pamatuju na ně.

Bez tebe už nechci být, nechci a ne!
Ta hluchá sluchátka si do hrobu sbal!
Bez tebe mi bude líp. - Ne! Lžu! Jsme
jako jedna, hloupá.
Připravit.
Pozor.

Pal.

Vše potemnělo. Dech ustal. Srdce,
netlouklo v dívčině hrudi už více,
na rukou od krve ležela sluchátka,
schovávaná pod trikem. Hluchá.
Hudba v nich nikdy nehrála. Jsou jen památka
na život s ní.
Se svobodou.