Není místo pro toho, kdo je stranou,
nechce být viděn, slyšen, ani znán,
tak ten, kdo sám zvoní si hranou,
není v této utopii, našem světě zván.

Není místo pro tebe, hloupá ženo,
ani pro nikoho, kdo je jako ty.
Pro tebe – nás –, bylo předurčeno,
jít tichem, společností v hávu nahoty.

Není místo, kde bys byla a já ne,
přesto se mi zdá, že znáš svět víc.
A tak svými hlasy do ticha zpíváme,
já falešně, ty z čistě z plných plic.

Není místo, kam se schováš, přijde
si pro tebe spravedlnost, to víš.
Jsi k smíchu všem, všichni lidé
tebou pohrdají. To nezměníš.

Není místo, kde bys nebyla vlkem,
kde dala bys sbohem jatkám svobod.
Proč schováváš sluchátka pod trikem,
když jsi jen schránka, suchý plod?

Není místo, v němž bys mohla být
sama sebou, hloupá ženo, svá.
Je ti souzeno na měsíc sama výt,
být lovena pro hudbu, názor i dva.

Není místo, které bys chtěla vidět víc
než domov, v němž jsi svobodná.
Vycházíš, sluchátko v uchu, vstříc
osudu, který tě táhne na temno dna.