Od nalezení třetí relikvie uplynuly tři týdny. Cathlia své runové znamení ukrývala. Nebylo to až tak složité, znaky živlů v dokonalém kruhu měla umístěné na zádech, a jelikož byla polovina prosince, nikdo nepředpokládal, že by chodila odhalená.

Věci se však měnily. Útoků na stranu dobra přibývalo, školní povinnosti také. Několikrát musela být Cathlia i přes noc u svého otce a její macechy, která si to přála. Dokonce se s ní začala i bavit, což Cathlii děsilo. Také u jejích přátel došlo k nějakým posunům.

Wichiten a Matthew chodívali čím dál častěji kontrolovat bariéru, která se Wichiten den po dni přestávala líbit. Využila mocného kouzla, které jí pomocí run ukazovalo výdrž bariéry, to rudovlásku znervózňovalo. S každým novým útokem runy bledly, což znamenalo jediné, bariéra slábla a tím Lucky sílila.

K údivu všech Serenity oznámila, že s Caiem tvoří pár. Všichni sice nějakým způsobem tušili, že ti dva se k sobě mají více než jen jako přátelé, ale nikdo nečekal, že otevřeně ohlásí, že se dali dohromady.

Dorian chodíval stále více zamyšlený po domě. Několikrát hovořil pouze s Cathlií, a co Serenity nejvíce znervózňovalo, bylo to, že nemohla ani jednomu číst myšlenky, jako by je chránilo nějaké kouzlo. U Cathlie k tomu došlo poté, co se vrátila s třetí relikvií, u Doriana o několik dní později, kdy vypukly ony útoky z temné strany.

Celá parta seděla zamračeně u stolu. Chuť k jídlu se u všech vytratila. Dnes zaútočili na dvojici elfek, které pracovaly jako realitní makléřky. Všechno vypadalo jako násilný útok delikventů, ovšem magické stopy tam byly zanechány.

„Jak dlouho budeme muset ještě čekat? Až zabije všechny?" vypěnila do naprostého ticha Wichiten. Oba její elfeni souhlasně zamňoukali.

„Dnes se nám podařilo zahnat dvojici upírů a kluci z odpolední hlídky zase málem zajali jednoho elfa, nemůžeme bariéru střežit jen my, jsme vyčerpaní," postěžoval si Matthew.

„Caiův otec mluvil se Staršími, během dvou dní dostanete posilu, každý, kdo zvládne bojovat, bude moct být využit k obraně bariéry," odvětila tiše Serenity. Cathlia a Dorian se na sebe podívali, ale nic neřekli.

„Doriane, ty znáš tu blbku ze všech nejlíp, co myslíš, že má v plánu?" zeptala se jej na přímo Wichiten. Poté si vzala svůj růžový hrnek s kočkami a elegantně upila černého čaje s mlékem.

„Netuším, co se může Lucky honit v hlavě. Nejspíše se snaží prolomit bariéru, ta ostatně slábne. Potom by mohla zaútočit. Nebo naopak se snaží Cathlii vylákat, aby jí mohla zajmout a relikvie ukrást pro sebe," zamyslel se světlovlasý upír.

„To je blbost, ne? Cathlia, s prominutím, neví, jak je použít, a naopak Lucky je nemůže použít vůbec," současný alfa, Matthew, nikdy moc ve škole nevynikal, ale i on si dokázal dát jedna a jedna dohromady.

„Ano, ona je nemůže použít, ale zamysli se. Bez relikvií je Cathlia jen kněžka cestující v čase, a ani neví, jak využívat její magii," oponoval Dorian.

„Měla bych se spojit s někým, kdo by mi mohl pomoct," zamyslela se Cathlia.

„A s kým? Shi Tenshi ti ukáže budoucnost a současné kněžky neznají magii kterou oplývala Karina. Jednoduše řečeno není tu nikdo, kdo by ti řekl, jaký je rozsah tvých sil a jakou magii můžeš používat," Wichiten byla většinou optimistická, ale i ona nyní pochopila tu beznaděj.

„Co přívěšek? Přeci jen s ním můžeš cestovat do minulosti, budoucnosti, co se zkusit spojit přímo s Karinou?" napadlo Serenity.

„To mě napadlo, ale nějak to nefunguje," posmutněla Cathlia.

„Takže vlastně nemáme nic. Máme tři relikvie, spoustu útoků a nevíme, co s tím vším dělat," shrnul to Matthew skepticky. Wichiten si mezitím něco brblala a jedna z krabic se zvedla. Serenity a Matthew se na sebe podívali, protože i pro ně tohle byla novinka. Rudovláska vzala krabici, která k ní připlula po ničem.

„Tohle je ale nějaká novinka, ne?" zeptal se Matthew.

„Rozluštila jsem další zaklínadlo od babičky," usmála se pyšně rudovláska a začala se v ní přehrabovat. Podle zvuku poznala Cathlia, že v krabici se nachází různé kameny. Po chvilce vytáhla sytě oranžový až do červena zbarvený kámen.

„Karneol, dej si ho v noci pod polštář, třeba by ti mohl pomoct posílit tvojí moc. Opatrně ať se nedotkne přívěsku. Kameny nabité mocí pak dělají různé neplechy," usmála se čarodějka a podala kámen Cathlii. Ta poděkovala a překvapilo ji, že je kámen teplý.

„Zkušenosti?" rýpnul si na účet Wichiten Dorian.

„Už si někdy viděl zhruba desetimetrové vlny, které vzniknou zničehonic?" zeptal se jej Matthew. Dorian přikývl, že už asi chápe, jak na tohle rudovláska přišla. Nechápal, že někdo nezodpovědný a nedospělý jako ona, má tak silnou čarodějnickou moc a přízeň dvou strážných věží. Ale když mu Cathlia popisovala živlovou zkoušku pochopil, že elementy jsou nestálé a nepředvídatelné.

„Je pozdě," podívala se Cathlia na hodiny na zdi: „Jdu spát a zkusím to s tím kamenem, snad to nějak pomůže," usmála se vyčerpaně. Bylo toho na ni příliš a to, že je tlačil kvůli útokům čas, ji stresovalo snad mnohem víc, než si mohla dovolit připustit. Vlastně nebýt Doriana, sesypala by se, nevěděla, jak to dělá, ale dokázal z ní skrze jejich pouto snímat tolik stresu, kolik mu to dovolilo. Zároveň si s ní pořád o něčem povídal, takže si nikdy nemohla přijít sama. City vůči bělovlasému upírovi se každým dnem prohlubovaly a Cathlia si přišla jako uprostřed fantasy románu a jen čekala, kdy se probudí ve svém pokoji v Londýně a ucítí všude různé byliny, které její babička sušila na kila.

Takto zahloubaná do svých myšlenek došla až ke svému pokoji, před kterým seděla Dobur. Prohlížela jí svýma zvědavýma očkama a vydala tiché mňouknutí. Cathlia ucítila runu vody a usmála se. Nikdo její značky neviděl, neptali se a Cathlia se k tomu moc nechtěla vracet. Byly to značky všech elementů poskládaných v kruhu a uprostřed byla značka, kterou si nejspíše ani nikdo nepamatoval, značka ducha.

„Já vím, maličká," broukla něžně k sněhobílé kočičce a usmála se. Otevřela dveře a vešla do svého pokoje, když však dveře zavírala, přišlo jí, že za Dobur vidí stát siluetu laskavé strážkyně vody. Kámen, který jí Wichiten půjčila, vložila pod polštář a odešla do koupelny osprchovat se a převléknout. Opláchla si obličej a podívala se do zrcadla. V zrcadle však neviděla jen sebe, byla tam i dívka kterou by poznala kdekoliv.

Tmavé vlasy jí ve vlnách spadaly na ramena a dál k pasu, oblečená v jednoduchých šatech. Pozorovala jí stejnýma modrýma očima.

„Copak Cathlio, nechtěla si se mnou mluvit?" Zeptala se ta druhá. Cathlia zatřepala hlavou.

„Jak můžeš být v této dimenzi?" Nechápala Vyvolená. Karina však jen luskla prsty a celá koupelna zmizela.

„Nebyly jsme v koupelně, jen jsem tě nechtěla vyděsit. Potřebuješ znát mou magii, že?" šla rovnou k věci pradávná kněžka, Cathlia jen přikývla.

„Celé se to těžko popisuje, tebe vážou smrtelné limity. Víš, tvá maminka tě počala s člověkem, proto nemůžeš samovolně používat magii kněžek. Mohu tě naučit znaky, slova, ale to nestačí. Všechny dílky téhle skládačky a tvůj potenciál se projeví, až ho budeš potřebovat.

Víš Cath, všechno je o tvé fantazii, viděla jsi mou dimenzi, zkus si ji představit, co tam bylo, jaké jsi měla pocity. Tak se tvoří, a také pomocí znaků," začala vysvětlovat Karina. Předvedla jí první tři znaky, Cathlia je zopakovala. Takto jí Karina ukázala všech dvacet znaků.

„Proč nyní znaky nefungují?" zeptala se Cathlia poté. Karina se usmála.

„Máváš tu rukama, nekouzlíš. Musíš potom procítit magii v každém pohybu a poté dokážeš s těmi znaky vše," vysvětlila jí Karina s úsměvem. Poté se naklonila a políbila Cathlii na čelo, podobně jako strážkyně elementů.

„Zapamatuješ si to, neboj. A až bude čas, všechno tě povede a dokážeš to," usmála se mile starší kněžka, poté se vše rozplynulo a Cathlia byla opět sama v koupelně.

Na dveře někdo prudce klepal.

„Jsi v pořádku?!" Zněl tam vystrašeně Dorianův hlas.

„Jo jsem v pořádku. Jen Dori, asi přišel čas všechno uvést do pohybu," řekla potichu. Její strážce jí však slyšel a rozuměl.

„Rozumím Cath, zítra to začne," souhlasil. Cathlia se usmála. Dva dny plánování se vyplatily. Vešla už s oblečením na spaní do pokoje a vyndala karneol zpod polštáře. Ten již nebyl třeba. S tímhle pocitem, a pocitem že ví, co má udělat, usnula.