Po snídani poslali Cathlii, aby se oblékla, měli málo času a chtěli, aby se k věštkyni dostala co nejdříve. Protože i ji samotnou ta síla začínala děsit, ty záblesky u snídaně a ze spaní se začínaly zhoršovat, viděla i to, co snad vidět nechtěla. Životy předchozí generace. Cathlia si povzdychla. „Proč já?" zeptala se svého přívěsku, který mlčel, ani odpověď nečekala.

„Můžeme jet?" byl slyšet nervózní hlas zezdola. „Už běžím, Serenity," popadla mikinu Cathlia a seběhla schody. Společně nastoupili do auta, řídil Matthew, a svět se dal do pohybu. Cathlia koukala z okénka, když se jí to stalo. Hlava ji začala nesnesitelně bolet a slyšela v ní hlas. „Už se těším na naše setkání, ani já sama netušila, že je tu kněžka s větším nadáním než já," po hlasu poznala Shi Tensi, nebo také Kiaru či Věštkyni, jak si nechávala říkat. Soustředila se na vzpomínku na ni a poslala jedinou myšlenku. „Dnes žádné hádanky," samotnou jí překvapilo, jak tvrdě její hlas zněl. V její hlavě už však bylo jen ticho. Po necelé půlhodině jízdy auto zastavilo.

„My dál nepůjdeme, nejsme zvaní," pronesla Wichiten s úkosem. Cathlia se na ně podívala se strachem v očích. „Ale..." chtěla něco namítnout, ale to už se k nim blížil Felix. „Cathlio, rád tě zase vidím, mám tě doprovodit k Věštkyni, a protože se rozhodla ukázat ti pravdu, nemáš se prý bát toho, co uvidíš," pronesl tajuplně. „Felixi, opatruj ji," varoval jej Matthew. „Nemusíš se bát, šéfe, po temné energii dnes není ani stopy," usmál se zvesela a vzal Cathlii za ruku, Cathlia se nechala vést do lesa, k jeskyni.

„Cathlio, ráda tě vidím," usmála se na ni dívka, jejíž vlasy měly téměř bílou barvu, jediné, co zůstávalo stejné, byly její prapodivně zbarvené oči. Tmavovlasá dívka nemohla najít slov. „Nesnáším tenhle vzhled, mám ráda paruky a kontaktní čočky, ale napadlo mě, že je čas, abys věděla, kdo přesně jsem zač," usmála se přívětivě. „Sama jsi to chtěla, žádné hádanky," dodala ještě a pokynula rukou, aby ji následovala do jeskyně. Felix pustil její ruku a usmál se, přikývl a nějakým způsobem zmizel, Cathlii tedy nezbylo nic jiného než následovat Věštkyni. „Proč vůbec měníš svůj vzhled, myslím, že takhle vypadáš velmi dobře," řekla to první, co ji napadlo. „To protože ráda ukazuji jak je budoucnost nestálá, pravdou je, že budoucnost určují naše osudy, a já nemohu vidět příliš daleko, zlatý křemen je opravdu mocný, ale to už ti nejspíše řekli," usmála se a posadila se. „Sedni si, budu ti vyprávět ten příběh, který si slyšela tolikrát," ušklíbla se. „Ale já vím, jak to bylo, Karina zastavila Lucky a..." chtěla pokračovat Cathlia, ale plavovlasá dívka ji zarazila. „Ano i ne, pro tato mocná kouzla potřebuješ mocné předměty, Karina jich měla hned několik, pomůžu ti je najít, ale musíš mi důvěřovat. A nejlépe tak uděláme, když ti řeknu vše, co o našem daru vím," usmála se Kiara. Cathlia jen přikývla na znamení souhlasu, že si její příběh vyslechne.

„Čarodějka ti už určitě řekla, že našimi kameny jsou křemeny. Máme takovou pověst, nevím, co na ní je pravdy, ale říká se, že první kněžka byla malým děvčátkem, které našlo kámen, křemen, a protože hrozil mor modlila se k bohům, aby jí pomohli uchránit se. Bohové souhlasili a duši děvčátka uzavřeli v křemeni. Když se probralo, byla celá její rodina pryč, a to děvče mělo jen křemen, prý to byl zlatý křemen, a ona se díky tomu naučila cestovat v čase. Postupně k sobě nalákala několik dívek a učila je využívat různé druhy křemenů, a to je ve zkratce příběh o tom, jak vznikly první kněžky. To děvčátko mělo dceru, a ta měla dceru a ta také měla dceru, a ta dcera byla Karina. To první dívka se jmenovala Agna, a jen ženy, které měly její krev v žilách mohly ovládat zlatý křemen. Díky tomu jsi i ty potomek první kněžky," usmála se Kiara. Cathlia to celé poslouchala s údivem. „To je nemožné," zavrtěla nakonec hlavou. „Proč by nemohlo? Před pár měsíci si nevěřila, že mohou existovat upíři, vlkodlaci a další. Tak co je neuvěřitelné na tom, že jsi jedna z kněžek?" zeptala se mile Shi Tenshi. „Vždyť by se to muselo projevit už v dětství," namítla Cathlia. „Ano, pokud bys byla jiná nadpřirozená bytost, u nás kněžek to není tahle snadné. Některé za celý svůj život nepřijdou na to, kým jsou. Jsme vlastně jen lidé, kteří se naučili pracovat s křemeny," plavovláska se chápavě pousmála. Cathlia si to vše přebrala v hlavě. „Takže, jsem výjimečná jen díky tomu, že umím pracovat s kameny?" zeptala se po delší odmlce. „Velmi jednoduše řečeno, ale ano, naše moc pochází z našich poznání a z práce s kameny. Ve zkratce, čím jsi starší, tím jsi silnější," vysvětlila jí to klidně druhá dívka. Cathlia pro sebe kývla. „A jak vlastně můžu poznat, který druh křemene je ten pravý pro mě?" zeptala se. „Správná otázka, můžeme to snadno zjistit, ačkoliv si myslím, že je to zlatý křemen. Kromě různě barevných využíváme i čiré. S čirými může pracovat jakákoliv kněžka. Ale je tu úplně jednoduchý test," začala hledat něco pod stolem Kiara. Po chvilce hledání našla plátěný pytlík. Vysypala jeho obsah na stůl, tkvěli se tam úlomků krásných kamenů, křemenů, jak došlo Cathlii. „Zavři oči a dva si vyber," poručila jí Věštkyně. „Vždy to bývá čirý a jeden barevný křemen," dodala ještě.

Cathlia se zavřenýma očima brouzdala po kamínkách. Všechny byly studené, kromě dvou, příjemně hřály a nějakým způsobem vibrovaly. Opatrně je uchopila a otevřela oči. Druhá dívka se na ní s údivem dívala. „Páni," vydechla jen, Cathliaa otevřela dlaň a na ruce se jí třpytil zlatý a temně zelený křemen. „Já myslela že jeden z nich má být čirý," nechápala tmavovlasá dívka. „Ano, ale ty jsi opravdu výjimečná. Toto jsou tvé křemeny. Zlatý, jak víš ti umožní cestovat v čase, a ten zelený, no ten mění negativní energii na pozitivní," vysvětlila jí Kiara. Cathlia němě přikývla, byla trochu rozhozená z toho že je výjimka mezi výjimkami. V tu chvíli si na něco vzpomněla.

„Myslím, že bys mi mohla s něčím pomoct. Holky říkaly, že Karina měla nějaké věci, magické předměty, které jí pomohly porazit Lucky," začala opatrně. „Relikvie? Ano měla celkem tři," přikývla Věštkyně. „Ale já ti nedokážu pomoct. Neovládám cestování v čase a jen kněžky, které ty předměty ukryly, ti mohou prozradit, kde se momentálně nachází," posmutněla Kiara. „Myslím... myslím, že bych potřebovala jen jejich osobní předměty," zamyslela se Cathlia. „Mám tu jejich kameny, zde se nachází kameny všech kněžek, kromě jedné," ušklíbla se a ukázala na přívěsek, co měla Cathlia na krku. „Myslím si, že to bude stačit," přikývla Cathlia. Věštkyně někam zmizela a vrátila se s třemi křemeny, s růženínem, sagenitem a turmalínovým křemenem. „Dám ti ještě jednu radu, Cathlio, otoč se čelem své krvi a ona ti vše vysvětlí, poté už budeš vědět vše, co je třeba. Děkuji za to, že jsi zde se mnou strávila dopoledne. Felix tě vyvede ven. Víc už ti nepomohu," usmála se Shi Tenshi, vložila jí kameny do ruky a zmizela vzadu. V tu chvíli se objevil Felix. „Tak jdeme, Cathlio, už na tebe čekají," usmál se.