Cathlia na ně koukala s výrazem, kdy si nikdo nebyl jistý, zda pochopila závažnost celé situace, nebo je označí za magory a s křikem uteče.

„Takže ty čaruješ," ukázala na Wichiten, která přikývla s šibalským úsměvem. Cathlia ukázala na Matthewa.

„Ty se měníš ve vlka, a potom jsi nahý," nikdo netušil, proč zmínila obnaženost u proměny, ale Matthew přikývl.

„Jsem Alfa," dodal pyšně.

„Chápu, a Serenity má prostě křídla, čte myšlenky, a léčí," pokračovala tmavovláska. Serenity jen přikývla, až se jí spodní letky na křídlech otřásly.

„Tak, a já jsem takzvaná vyvolená. Je to něco jako v knihách, nevíš o tom a najednou BUM! Seš vlastně superhrdina, co spasí svět. Jo, tak to vám žeru," po tomhle všichni pochopili, že Cathlia tomu nevěří.

„No vlastně nejsi superhrdina, jako jo, kněžky jsou dobré, ale ve skutečném boji jsi víceméně k ničemu. Tvoje krev je taková, že se pořádně nenaučíš se zbraní, a i když můžeš čarovat, nikdy to nebudou dokonalá útočná kouzla, jako máme my, čarodějky. Vlastně jsi jen takový outěžek," zasmála se nervózně Wichiten.

„Chápu. Takže jsem supertupec? Jakože takový ten typ hrdiny, na kterém to stojí, ale on sám vlastně stojí za nic, co se schopností týče?" teď už všichni cítili ten cynismus, který se nesl místností.

„Jasně, jsi jako profesor X, my budeme tvoji X-mani," ušklíbla se Wichiten.

„Myslím, že spíš budeme fantastická čtyřka. Ty jsi pochodeň, já jsem jak ten z kamene, Serenity je jako ten ohebnej, a Cathlia je neviditelná žena. Víš co, moc toho neudělá, ale bez ní by to nebylo ono," zakřenil se Matthew. Cathlia a Serenity si synchronizovaně povzdychly.

„Nemáš to lehké," podotkla Cathlia.

„To máš pravdu, ale byla by to nuda, kdyby nebyli tak trochu šáhlí," mrkla na ní Serenity a Cathlia se rozesmála.

„Měli bychom jít spát, zítra je škola. Navíc Serenity se musí vyspat, bude používat magii," zívla Wichiten do ozvěn Cathliina smíchu. Všichni přikývli.

„Magii?" podívala se Cathlia nechápavě na tmavovlásku.

„Jasně. Není to přímo magie, je to něco jako...no vlastně nevím, jak to říct, prostě přiměju tvého otce a macechu, aby si mohla být tady. Musíme tě střežit a stavět hlídky by bylo...zdlouhavé," vysvětlila jí to Serenity. Zároveň se také postavila, přičemž její křídla elegantně zmizela. Cathlia se jen vytřeštěně dívala na její holá záda. Bez křídel jí přišla Serenity...neúplná. Také Wichiten pomalu zhasínala svíce a děkovala živlům, že je chránily. Cathlii by to mělo připadat divné, ale nepřišlo. Naopak jí to přišlo stejně přirozené jako třeba dýchání, což ji děsilo. Možná to bylo díky historkám od babičky, které jí vyprávěla od malička. Došlo jí, že babička tenkrát nevykládala pohádky, ale realitu. Realitu, na kterou lidé zapomněli.

„Měla bych jít domů," napadlo ji náhle.

„Máme tu volný pokoj, je půlnoc, přespíš tady a ráno tě hodíme k vám pro věci," odporovala Wichiten. Cathlia chtěla něco namítnout, ale Wichiten se tvářila tak, že ani nedokázala odporovat. Serenity se jen ušklíbla.

„Je hrozná, že?" zeptala se jen.

„To ne, jen mě... děsí," hledala to správné slovo Cathlia a potlačila zívnutí.

„Pojď, půjčím ti něco na spaní," nabídla jí Serenity a Cathlia vděčně poděkovala, obě dvě se zvedly a zcela klidně odešly, jelikož rusovlasá dívka něco s chlapcem řešila a nevypadalo to, že to bude rychlé. Cathlia jen zaslechla slova jako hlídka, zvýšení, víc potížistů, ale nebyla si jistá, co přesně to má znamenat. Serenity ji zavedla do patra, kde byly ložnice.

„Tady má pokoj Wichiten," ukázala na dveře, na kterých byl obří plakát kreslené kočky, jak vystrkuje prostřední drápek, a Cathlii bylo ihned jasné, jaké vulgární gesto to má připomínat. „Hned vedle má pokoj Matthew. Ano sice spolu udržují vztah, ale pokoje mají zvlášť kvůli úplňku, prý je nezvladatelný, je mladým alfou a svit měsíce je pro něj komplikovaný," stejně jako Wichitin pokoj, i ten Matthewův by člověk poznal podle dveří, na kterém se skvěl jakýsi fotbalista. Serenity se otočila a otevřela třetí dveře, které na sobě neměly žádné poznávací znamení. Cathlia vstoupila za ní a nestačila se divit.

Byla zvyklá na minimalismus, proto jí pokoj ve vintage stylu překvapil. Hlavní dominantou byla velká černá kovaná postel se záclonkami a obrovským tmavě modrým přehozem. I okno mělo závěsy, svázané, v tmavě modré barvě. Cathlia by čekala také tmavý nábytek, ten však byl v bílé barvě. Jedna větší skříň na oblečení, noční stolek a komoda, to vše na roztomilých nožičkách. Kousek od okna stál i toaletní stolek, se složitým zdobením okolo velkého zrcadla. Na druhé straně byl psací stůl, zaházen snad milionem výtvarných potřeb. Těsně vedle něj stál stojan s plátnem a rozkresleným zátiším květů. A pak Cathlia uviděla knihovnu. Byla na celou výšku podlaží, vedle ní ležely dokonce i složené schůdky, i přesto že měla výšku skoro dvě stě devadesát centimetrů, byla naprosto přeplněná. Cathlia jí byla natolik okouzlená, že si ani nevšimla Serenity, která jí podávala tričko a kalhoty na spaní.

„Můžeš si něco půjčit, když budeš chtít. Myslím, že i k Wichiten bys mohla, když projdeš okolo jejích mazlíků," zasmála se ještě. Cathlia si vzala věci a nechápavě se podívala na Serenity.

„Mazlíci?" povytáhla obočí. Serenity se jen ušklíbla.

„Nikdo neví jak, ani v knihách ani v pamětích to není, ale jednou při čarování vyvolala dva mazlíčky. Jsou to koťata. Jako jsou hodná milá všechno, ale má to jeden háček. Jedno je ohnivé, druhé je vodní. Když chtějí, mají podobu zrzavé a bílé kočky, ale jsou i ve stavu, kdy opravdu vidíš jejich živelnou podstatu. Proto jsem ti jen ukázala její dveře, jsou teritoriální. Ale to je jedno, Wichiten ti určitě Ignis a Dobur představí," usmála se Serenity a obě dívky vyšly ven. Společně přešly celé patro a Serenity otevřela poslední dveře.

„Tady je pokoj pro hosty. Je jednoduše zařízený, ale až tu budeš bydlet, můžeš si do něj pořídit cokoliv," usmála se Serenity.

„Zvládne Wichiten vyčarovat i peníze?" zasmála se Cathlia.

„To nezvládne, ale zvládneme ti sehnat perfektní slevu," mrkla na ní Serenity a obě se rozesmály. Cathlia nahlédla skrz otevřené dveře do pokoje.

Byl zařízen opravdu jednoduše. Velká postel, pečlivě ustlaná, z obou stran noční stolek, pracovní stůl u zdi, vpravo od postele. Velká skříň a komoda. Vše laděno v šedé barvě a dubu. Serenity se s ní rozloučila a zavřela dveře.

Cathlia se rychle převlékla a lehla si do měkké postele. Celé jí to přišlo jako knihy, které četla, s tím, že dívkám věřila, koneckonců ve chvíli, kdy někdo dokázal vykouzlit oheň, měl křídla...nešlo tomu nevěřit. Tak skvělé iluze by nezvládl nikdo. K uvěření ji nabádal i rozhovor s babičkou na hřbitově. Pevně v ruce sevřela přívěsek a zavřela oči. Propadla se do bezesného spánku.

Probudilo ji až klepání na dveře. Pomalu otevřela oči a zadívala se na ně.

„Vím, že jsi vzhůru, Cath, je snídaně. Pak ještě musíme sjet k vašim," mužský hlas, který patřil Matthewovi Cathlii neprobudil. Jen sebou praštila zpět do postele.

„Dneska ne," zabručela potichu. Na druhé straně se ozval povzdych.

„Dobře, posílám tam Dobur, aby tě probudila," Cathlia přímo viděla chlapce, jak krčí rameny. Ozvalo se dvojí zavrzání dveří, jak se otevřely a zavřely. Několik sotva slyšitelných krůčků a ladný skok do její postele. Cathlia otevřela oči až ve chvíli, kdy se jí nezvyklá váha usadila na hrudi. Seděla na ní bílá kočička s neobvykle modrýma očima.

„Ahoj," pozdravila ji. Kočka si přestala olizovat pacinku a zadívala se na ní. Zvedla se a její srst se začala měnit. Za chvíli tu místo huňaté bílé kočičky stála voda ve tvaru kočky. Ta naklonila zvídavě hlavu na stranu a dívala se do tváře vyděšené Cathlie.

„Dobur," byl jediný zvuk, kterou ta věc vydala a máchla packou. Na Cathlii přistála studená sprška vody a s jekotem vyskočila z postele. Stála na podlaze, kapala z ní voda a vyděšeně se dívala na již znovu bílou kočku, která si přešlapovala deku, aby si tam lehla.

Cathlia sešla do přízemí, rovnou za vůní jídla. Wichiten se rozesmála, když ji viděla.

„Matthew to ale zkoušel nejdřív po dobrém," místo pozdravu se bránila. Cathlia se na ní zamračeně dívala.

„Neboj se. Ignis, prosím tě, osuš jí, ale nespal," zabroukala k zrzavé kočičce, kterou měla kolem krku.

„Teď už chápu, proč měly čarodějnice na rameni kočku," zabručela Cathlia. Serenity se rozesmála, hned jí ale zaskočil v krku džus a pomalu se dusila, než jej dostala z průdušnice.

„Normální to není. Wichiten je unikát, nikdo před ní neměl mazlíčky, teda asi měl, ale ne elementární," vysvětlil to Cathlii Matthew, zatímco se zrzavá kočička prošla po stole a skočila Cathlii do klína. Na rozdíl od své sestry, Ignis nevydala ani zvuk ani se nezměnila. Cathlia pouze ucítila příjemné teplo a pocit zmoklé slepice odcházel pryč.

Po rychlé snídani vyšly ven. Cathlia čekala jedno vozidlo ve starším stavu. Proto jí Chevrolet Camaro z roku 1971 překvapil. Ani si nevšimla černého BMW X2.

„Bumblebee," vypadlo z ní jenom.

„Ne, můj Brouček, vždyť je i červený," nafoukla se Wichiten. Matthew si povzdychl.

„To je tvoje? Čekala jsem, že bude Matthewa," překvapilo Cathlii. Wichiten jen pokrčila rameny.

„Matty chtěl něco, čím může i do města. Já chtěla něco, co dokážu milovat," ušklíbla se. Cathlia se podívala na Serenity.

„No na mě nekoukej, já mám úctu k životu," zasmála se. Matthew zachrastil klíči.

„Jestli to máme stihnout, tak musíme vyjet," oznámil jen. Děvčata se přestala vybavovat a po nějaké chvíli, už seděly v autě.

Wichiten seděla na sedadle spolujezdce a Serenity s Cathlií seděly vzadu. Sice jim přišlo divné, že uprostřed zadních sedadel, v jinak uklizeném autě, se krčí deka, ale neřešily to. Matthew poklidně vyjel a vzal to zadem, aby se vyhnul zácpě ve městě.

Zhruba uprostřed jízdy se deka podivně zachvěla. Cathlia ucítila příval horka, a její přívěsek vibroval.

„To si děláš srandu!" vyhrkla Serenity a sáhla pod deku. Vytáhla netopýra, který byl však o dost větší. Byl zhruba půl metru vysoký.

„Au to bolí," ozval se až směšný hlásek. Cathlia pomalu omdlévala. Nedokázala udržet zděšený výkřik, když Serenity místo netopýra držela za ucho tmavovlasého chlapce s modrými melíry v ofině.

„Caiusi!" vykřikla Wichiten.

„Co ten tu jako dělá?!" zavrčel Matthew.

„Spíš by tě mohlo zajímat, jak jsem do auta vůbec vlezl ne?" povytáhl mladík obočí a otočil se k Serenity. „Má překrásná, dlouho jsme se neviděli," zamrkal po ní. Serenity si povzdychla.

„Ahoj Caiusi, co se děje?" Cathlia sice nebyla anděl, ale i ona poznala, že ten chladný nezájem ze strany tmavovlásky byl jen hraný.

„Cath, promiň, že ti to ještě neřekl. Caius je upír, a ano, ti se dokáží měnit na netopýry. A ano, opravdu se vlkodlaci nemusejí s upíry, i když mezi Matthewem a Caiusem je to střet povah," otočila se Wichiten dozadu na Cathlii. Ta jen přikývla.

„Ah, Vyvolená, moc rád tě poznávám. Omlouvám se, že jsem se ještě nepředstavil, ale jak vidíš, své budoucí paní se musím neustále dvořit," otočil se Caius od Serenity k druhé tmavovlasé dívce a vzal její ruku a políbil její hřbet. Cathlii toto gesto zaskočilo, a tak jen vykoktala, že i jí těší. „Neměla si vůbec ponětí, že existujeme, a jako prvního si potkala cvoka, psa a mou krásnou květinku. To musí být těžké," soucitně se na ní podíval. Matthew vepředu pevně sevřel volant a dobrá nálada Wichiten opustila.

„Tak to vyklop a zmiz," zamručela.

„Ovšem. Proč tu jsem, za čtrnáct dnů by se mělo konat shromáždění. No a v tuto chvíli se mohu opět dvořit své překrásné-," nedořekl ani větu, když po něm Wichiten hodila zářící kouli a on zmizel.

„Teleportační kouzlo? Jak podlé, Wichiten," ušklíbla se hořce Serenity. Cathlia jen zavřela oči, zase na ní šel nával, kdy chtěla s jekotem utéct někam pryč a dělat, že poslední dva dny se vůbec nestaly. Na rameni ucítila čísi ruku a zároveň všechny pochybnosti zmizely. Otevřela oči a podívala se na tmavovlásku. „Teď je to pro tebe všechno nové a děsivé, ale musíš tomu dát čas. Magie je krásná věc," dívala se jí do očí Serenity. Klid. To jméno se k andělovi hodilo.

Matthew zaparkoval. Cathlia a ostatní vystoupili.

„Mám si vzít věci do školy, nebo si rovnou i sbalit?" zeptala se Cathlia. Nestihli jí ani odpovědět, když se otevřely dveře. Ze dveří vyběhl její otec a pevně ji sevřel v náručí.

„Kde jsi byla, holčičko moje?" ptal se vyděšeně. „Chtěl jsem volat policii, ale bylo mi řečeno, že je příliš brzy," dodal ještě, zatímco drtil Cathlii v náručí.

„Já no, ztratila jsem se. Naštěstí mě našly spolužačky. Tati, tohle je Wichiten a Serenity. A taky Matthew, spolužák," dodala ještě. Philipp si s nimi podal ruce a pozdravili se.

„Omluvám se, ale máme hodně slabý signál a bylo již pozdě, abychom Cathlii vezli sem. Tak u nás přespala. Zároveň jsme mohly pracovat na společném projektu," vysvětlovala Wichiten. Cathlia koutkem oka zaregistrovala, že Serenity nenápadně něco mumlá.

„Jistě nic se neděje, jen jsem měl hrozný strach," přikývl starší muž.

„Doufám, že vám nebude vadit, když bude Cathlie nějakou dobu u nás. To víte projekt, je to náročný na čas a rádi bychom měli dobrou známku. Samozřejmě, že by se zde zastavila a tak," dodávala Wichiten. Cathlia si všimla, že její otec má rozšířené zorničky. Takže magie působí jako slušný oblbovák. Tahle nějak musí vypadat lidi po fetu, pomyslela si. Serenity si zvesela odfrkla.

„To nebude problém, takže Cath, vezmi si věci do školy a odpoledne se zde můžeš stavit a vzít si věci. Margaret bude jistě ráda, že sis našla kamarády," otupěle přikývl. Ta spíš bude ráda, že se mě zbaví, pomyslela si hořce Cathlia, ale nasadila veselý výraz a s poděkováním si šla pro věci.