Cathlia měla celou dobu pocit, jako by ji někdo sledoval, avšak Felixovi nic neřekla. Už byli skoro u kraje lesa, když mu začal vyzvánět mobil. Omluvně se na ni podíval a zvedl to, chvíli byl ticho, poté pronesl několik souhlasných slov a zavěsil. „Omlouvám se Cathlio, ale Kiara něco potřebuje, odtud již určitě trefíš sama, je to jen rovně po téhle cestě," usmál se a ukázal před sebe. Cathlia se jen usmála a přikývla. Rozloučili se a Felix zmizel v lese. Cathlia šla pomalu po cestě a celou dobu si hrála s přívěskem. A pocit, že ji někdo sleduje, narůstal.

„Copak tu děláš sama?" stanul před ní blonďatý chlapec, ten který ji srazil na Shromáždění. S arogantním výrazem ji pozoroval. Cathlia se zamračila. „Jdu k hranici?" zkusila to nenápadně. On se na ni zvláštně podíval. „Nehraj to na mě, vím, kdo jsi, Cathlio, nebo snad Kněžko, nebo snad Karinin potomku?" ušklíbl se zle. „Dobrá, a ty jsi?" zkusila to Cathlia. „Můžeš mi říkat Dorian," ten jeho arogantní úsměv začínal lézt Cathlii na nervy. „Takže, Doriane, ty jsi strážce temné strany, ale víme, jakou moc mám já, proto ti radím, ustup," zkusila to říct, co nejvíc pevným hlasem Cathlia a rukou sáhla do kapsy, kde měla kameny dávných kněžek. „Má drahá, ty odsud dnes neodejdeš," zamračil se, a rukou se dotkl katany, kterou měl upevněnou u levého boku. Udělal pár kroků směrem k ní. „Nemůžeš utéct, má paní bude ráda, až zjistí že Karinina krev došla pokoje," zastavil těsně u ní a díval se jí do očí. Cathlia mu pevně pohled oplácela, v duchu se modlila, aby Serenity, nebo kdokoliv zaslechl její volání o pomoc. Dech se jí zadrhl, když slyšela, jak ostří jeho zbraně zavadilo o pochvu. Zavřela oči, možná si myslel že se modlí, ona se však soustředila na sílu, na to, co by měla být. Jako by ji vedl instinkt. Její ruka se zvedla a dotkla se jeho tváře.

V tu chvíli cítila šílený výboj a viděla jeho budoucnost. Padal k zemi, všude byla krev, nad ním se skláněl věčně milý Felix, jehož milý výraz byl ten tam, jeho zuřivý pohled se zavrtával do jeho umírajícího pohledu, jeho tělo padalo vedle Cathliina, z jejího ramena čouhala obří katana. V tu chvíli se spojení přerušilo. Dorian udělal několik kroků zpět. „C-co to bylo? Co si mi to udělala?!" zakřičel na ni. Cathlia to pochopila. „Ukázala jsem ti tvou budoucnost, proto ti říkám, nech mě odejít," uvědomovala si tu moc, kterou měla. Dorian vztekla zasunul katanu zpět do pochvy. „Jen protentokrát," zmizel do stínů. Cathlia si oddychla. Přesto se odmítala zastavit a div neběžela k autu. Vyběhla ven z lesa, přímo do náruče Serenity.

„Zaslechla jsem jen útržky, už jsme chtěli vyrazit, už je to dobré, Cathlio, co se stalo?" snažila se ji utěšit. „Byl tam ten upír, ten zlý a... já nevím, dotkla jsem se ho a v tu chvíli jsem viděla jeho budoucnost. Co se se mnou děje?" podívala se na dívky a jednoho chlapce vyděšeně. Serenity se na ni usmála. „To je tvá moc, Cathlio," řekla jen. Matthew a Wichiten jen přikývli. „Je to děsivé, nechci vídat budoucnost," zavrtěla hlavou. „Nemusíš, musíš nahlédnout za oponu minulosti a najít klíč, jak porazit Lucky," podívala se na ní Wichiten. „Já ale nevím jak," povzdychla se Cathlia a vymanila se z náruče Serenity. „Jak si to udělala posledně? Zkus to tahle," napadlo Matthewa. „Dobrá, až přijedeme, pokusím se o to, jen chci být odtud co nejdál," požádala je. „Tak nasedej," usmál se brunet. Všichni nasedli do auta a během chvíle se vše dalo do pohybu.

„Opravdu nechceš, abychom byli u tebe?" zeptala se jí Wichiten, snad podesáté. „Ne, myslím že na tohle musím být sama," zavrtěla hlavou Cathlia. „Dobře, kdyby se však něco dělo, křič," řekla jen rudovláska, Cathlia přikývla a vyšla po schodech nahoru. Sedla si pohodlně na postel, do tureckého sedu, a vzala přívěsek do ruky. Soustředila se jen na jedno jméno. Na Karinu.

„Vítej mé dítě," ozval se hlas v její hlavě. Cathlia pochopila, že nyní není na zemi, ale někde úplně jinde. „Kde to jsem?" rozhlédla se okolo. „Jsi v říši elementů, v říši, kam jsem uschovala svou duši, abych se jednoho dne mohla setkat s tebou, Cathlio," před ní se doslova zhmotnila žena. Tmavé vlasy, černé, jak nejtemnější noc, jí vlály po větru a stejně tmavé oči pozorovaly Cathlii. Ta zůstala v úžasu stát, ta podoba byla až neskutečná, snad jako by se dívala do zrcadla. „Tohle není možné," řekla nakonec. „Mé dítě, začínáš věřit na nadpřirozeno a naše podoba ti přijde nemožná?" usmála se potutelně. Cathlia se usmála. „Takže ty jsi Karina?" zeptala se. „Ano," zněla jednoduchá odpověď. „Představovala jsem si tě... jinak," pověděla jí upřímně Cathlie. Karina se na ni jen usmála. „Nebyla jsem o tolik starší jako ty, když jsem se Lucky musela postavit. Ale cítím z tebe energii kamenů mých dobrých přítelkyň. To je dobře, jen díky těm kamenům a mému přívěsku se budeš moci s nimi spojit. Jen ony ti mohou říct, kam schovaly relikvie," přikývla spíše pro sebe tmavovláska. „Co jsou vůbec zač ty relikvie?" zeptala se Cathlia. „Jsou to mocné předměty, které používaly první z prvních. Mohu ti říct, co to je, ale jejich polohu neznám. Jako první je tiára, s rubínem, ten značí krev, patřil mocné upírce a její duše je podle pověstí uvězněna v tom kameni, dokud Lucky bude kráčet po zemi. Druhou relikvií je dýka skutá ze železa a andělské moci, dle pověsti jsou v dýce pera prvního anděla dobra a jen ta dýka může zastavit Lucky navždy. A třetí relikvií je stopovací náhrdelník Saratheny, díky němuž můžeš Lucky najít kdekoliv. Můžeš to považovat jako pověsti, ale věř mi, mé dítě, že ty předměty jsou důležitější, než vypadají. A proto je musíš najít a použít pouze ty, krev mé krve. Jsi o mnoho silnější než já, já dokázala Lucky pouze zastavit a jen ty ji dokážeš zničit. Víc ti nemohu poradit, je to vše, co vím já, ale věřím v tebe, ty totiž nezklameš," dovyprávěla jí vše Karina a celá vize, či sen se rozplynuly.

Cathlia prudce otevřela oči. Těsně předtím, než se rozplynula vize, jak tomu chtěla říkat, ji Karina políbila na čelo. A v tu chvíli pochopila, jak přívěsek se zlatým křemenem funguje.

Tak, ještě že mám milion a čtyři nápady k tomu, protože stihnout během jednoho jediného dne(včera-středa)napsat všechny kapitoly, co mají být vydané tento týden...Musím se poplácat po rameni O:) 

W.