Cathlia ležela v posteli a snažila si to všechno srovnat. Babička zemřela, což je špatné, musela jsem jít k otci, a to mě dostalo sem, což je zase pro dost lidí, no lidí, lidí, co lidmi nejsou, dobře a pro další špatně. Nevlastní matka mě nenávidí, to není zas tak špatný, je to oboustranný. Bezva, tohle máme za sebou, nebo alespoň tu část s nevlastní mámou. Tak, jedeme dál. Nová škola, fajn na to se dá zvyknout, nebo se s tím člověk musí smířit, co jiného mu zbývá? Ale prostě to bychom taky měli dořešené. Tak dál. Mám kamarády. Za celý svůj život mám kamarády, to je hezké, milé a vůbec jsem za to ráda. No ale nemám v tom jen kamarády, ale i bodyguardy. Vlkodlak čarodějka a anděl, teoreticky padlý anděl. Tak tady už se to trochu seká. Panebože, no dobře tenhle fakt si ještě můžu připustit, ale to že jsem vyvolená a mám je vést proti temnu. Ne tohle už fakt je někde jinde! Proč nemohla babička žít, proč jsme se přestěhovali, všechno by bylo v normálu ne? Ne?! Panebože, tak teď se nadechni a pokračujme v naší výpravě za pochopením nemožného. Cathlia se nadechla, a ještě více se zachumlala do deky. Na obloze, kterou viděla skrz okno, kde nevysely žádné závěsy byl vidět měsíc, byl v úplňku. "To je opravdu všechno za svitu luny," zašeptala potichu Cathlia a pokračovala v řešení svých problémů. Tak jo. Začneme abecedně. Anděl, utekla od temné strany, to je docela děsivé, Serenity sice možná znamená klid, ona je klidná, ale mě to na klidu nepřidává, proč by někdo utíkal od svého otce, zvlášť když jí byli čtyři roky nebo kolik. Co když to je plán jejího otce, nebo já nevím. Je to složité, ale každý máme něco. Další je čarodějka. S ní už něco není vážně v pořádku. Změnila se její aura nebo jak to nazvat. No jasně k mým problémům jsem se zapomněla zmínit o tom, že vycítím, kdo co je a mám přívěšek, o kterém nic nevím, super. Tak bezva o téhle vsuvce o mých menších schopnostech se můžeme vrátit. Je to rozpolcená osobnost už jen kvůli tomu že ví, co je zač její otec. Dobro a zlo na tenké rovnováze, zajímavé a podle toho taky reaguje, nejspíš je schizofrenik nebo se v ní rvou obě strany, no nebudu to zjišťovat, pochybuju že by si sedla a vše by mi pověděla. Tak poslední z nich je vlkodlak, jediný chlapec a jediný kdo prožil normální dětství, bez nějakých traumat, hodný to chlapec. Ale teď se zaměříme na pro mě nejdůležitější osobu, jo, já. Kruci Cath, nebuď schizofrenní! Nebo buď, ale tak aby to nikdo nevěděl. Mám přívěšek, o kterým nevím vůbec nic, rozpoznám, kdo je kdo a sem vyvolená. Kdybych si z tohohle měla vybrat tak tu vyvolenou bych vyškrtla, na to se opravdu necítím. Počkat, na to se nebudu nikdy cítit, babičko, proč zrovna já? Jo já se uměla narodit, fakt že jo. Cathlia natáhla ruku a na zemi našmátrala lahev s pitím, odšroubovala víčko a zhluboka pila plnými doušky. Poté láhev zase pevně uzavřela a postavila na její místo. Lehla si na druhý bok, takže teď mohla sledovat dveře a lépe slyšela dole diskutovat obě dívky a jednoho chlapce. Ani oni nemůžou usnout. Fakt zítra si zajedu koupit bloček a tužku a budu si to všechno psát. Cathlia unaveně zívla, tolik přemýšlení je vyčerpávající. To je nápad! Mělo mě to napadnout už dřív, budu si to všechno psát a bude to, ale až zítra, dneska jsem opravdu unavená. Cathlia se opět otočila na druhý bok a po perném dni konečně usnula.