Cathlia se probudila do dalšího podzimního rána. Co ji však překvapilo, byl padající sníh, který viděla v okně. Také slyšela lehce zvýšené hlasy hádající se o to, zda přidat na topení či nikoliv. Pousmála se. Bylo jí jasné, že hlas, který byl rozhodně pro zvýšení teploty, patřil Serenity, protože Wichiten s její ohnivou povahou a nadáním pro tenhle nebezpečný živel rozhodně zima není. Co ji však zarazilo, bylo to, že nebyla cítit snídaně. To znamenalo jediné, není tu Matthew. Rychle se převlékla a sešla dolů. Zrovna včas, aby zabránila válce.

„Takže ty chceš teplo? Opravdu?" ptala se zrovna vyzývavě Wichiten tmavovlasé dívky. Svíčky, které byly vždy zapálené v pokoji, hořely až abnormálním plamenem, a i Wichitiny vlasy připomínaly spíše oheň než obvyklou tmavou rez. 

„Říkám ti, že dvacet stupňů není prostě normální, ahoj Cath, to že ty jsi horkokrevná, neznamená, že my všichni tu musíme mrznout," argumentovala Serenity. Cathlii by ještě před pár měsíci překvapilo, že o ní Serenity ví i přesto, že stála za jejími zády, ale dnes jí to přišlo stejně přirozené jako žhnoucí vlasy Wichiten, či táhlé vytí v lese, které znamenalo, že vlkodlačí smečka je na obhlídce. Už se chystala pozdravit, ale Serenity byla rychlejší. 

„Hned ti vše, co vím, povím, jen musím přesvědčit tohohle cvoka, že není v pořádku." Cathlia si povzdychla. 

„Jako by to šlo," zamumlala. Serenity se ušklíbla. „Wichiten, uklidni se prosím tebe. Když nezvedneme teplotu v pokoji, do dvou dnů tu budeme obě ležet s angínou, a moc dobře víš, že když je Serenity nemocná, nemůže léčit," Cathlia si nervózně pohrávala s přívěskem. Wichiten zamrkala. 

„To už vidíš budoucnost, aniž bys musela skočit do jiné dimenze?" zeptala se. Přestala se zajímat o nějakou teplotu v místnosti a nyní se zvláštně dívala na Cathlii. 

„Vlastně už mi ani nepřijde, že bych měla cestovat dimenzemi, jsou to fragmenty, střípky, které ke mně doléhají," pokrčila rameny Cathlia a otočila se ke kuchyni, aby si vzala něco k snídani.

„Je děsivá," zamumlala Wichiten směrem k Serenity. Serenity se na ní podívala.

 „Opravdu? Někdo, kdo vídá útržky minulosti nebo budoucnosti ti přijde děsivý? Někomu, kdo si hraje skoro na Torcha z Fantastické čtyřky?" povytáhla obočí Serenity.

 „Za to nemůžu, to samo," pokrčila rameny Wichiten. 

„Opravdu?" Cathlia si sedla do gauče se svou miskou müsli zalitou mlékem. 

„Nechtěla ses na něco zeptat Serenity?" otočila Wichiten konverzaci a zadívala se na Cathlii. Tmavovláska jen přikývla a dožvýkala sousto.

 „Bylo mi řečeno, že vy andělé znáte cosi, čemu se říká oltář pravdy," zamyslela se Cathlia. 

„Asymův oltář? Ano, vím o něm, jen jsem tam nikdy nebyla," přikývla Serenity. 

„A kde se dá najít?" napřímila se Cathlia a zadívala se na tmavovlasou dívku. 

„No, nikdo tam nechodí rád, dozvíš se o sobě to, co skrýváš i před sebou," pokračovala Serenity. 

„Musela jsem překonat nenávist a zlobu, tohle už nebude takové děsivé," zamyslela se.

 „To také říká každý, kdo tam nebyl, není to pravda. Je to místo, kde se obloha dotýká země," Serenity se kousla do rtu. 

„To je přece nemožné," namítla Cathlia a misku se snědenou snídaní položila na stolek.

 „Není to nemožné, cožpak je země rovná?" ušklíbla se zvesela Wichiten.

 „Ano, přesně tak. Která hora je tak vysoká, že vypadá jako by se dotýkala oblohy?" mrkla na ní vesele Serenity. 

„To přece není možné," zavrtěla hlavou Cathlia. 

„Baffinův ostrov, ve správné dimenzi tam uprostřed ostrova nalezneš oltář pravdy," pokrčila rameny klidně Serenity. 

„Mohla bych provést maskovací kouzlo, dimenzi ti už bude muset otevřít Serenity, a projít oltářem už budeš muset sama," zamyslela se rudovláska. Cathlia přikývla. 

„Opravdu se nebojím, jen se tam potřebuji dostat," řekla po chvilce přemýšlení.

 „Dobrá tedy, budeme moct vyrazit, ale až večer, teleportační kouzla, hlavně ta na velkou dálku, jsou nejúčinnější při měsíčním světle," zamyslela se Wichiten. 

„Dobrá, tak tedy večer vyrazíme," souhlasně přikývla Cathlia. Serenity jen zadumaně přikývla. 

Po delší odmlce tu je další díl, bohužel kvůli přípravám k maturitě nestíhám psát :(

W.