Cathlia mířila s Dorianem za dívkami a doufala, že nadšení z druhé relikvie bude silnější než nenávist vůči temnému. Hlavně doufala v Serenity, která s přeběhnutím měla jisté osobní zkušenosti. Už mířili k místu, když se Dorian zastavil.

„Co se děje?" Zeptala se jej Cathlia.

„Já jen, doufám že mluvíš pravdu. Slyšela jsi ten hlas také, ne? Že naše osudy budou už navždy propojené," zamumlal tiše. Cathlia jen zavrtěla hlavou. Nic takového neslyšela, jen že z nepřítele udělala přítele a že splnila zkoušku.

„Co ti řekla?" zeptala se tedy nakonec.

„Že když tě zradím, zemřu. Když zemřeš, já také. Prý naše osudy svazuje kletbou. Je to pokání za léta odsloužená u temné strany," díval se jí zcela vážně do očí. Cathlii ty světle šedé oči měly děsit, ale jí ta barva z nějakého důvodu uklidňovala. Působily totiž jako okno do Dorianovy duše. A nyní v nich viděla zmatek a strach z toho, co bude dál.

„Všechno bude v pořádku, neboj se," stiskla jeho ruku. Rychle jí však pustila, protože pocítila, že se na ní žene další vize a opravdu se bála toho, co by mohla uvidět.

„Dobře, když to říkáš ty, budu ti věřit," přikývl a oba se zase pustili do rychlé chůze. Cathlia už viděla siluety obou dívek. Dorian byl za ní a následoval jí.

Stačila se ještě rychle skrčit, když se proti ní vyřítila ohnivá koule, která málem zasáhla nejen jí, ale i Doriana.

„Cathlio, utíkej! Ten šmejd ti je v patách!" Křičela rudovláska.

„Přestaň!" Křičela na ní zpátky Cathlia, ale to už se proti nim vyřítila další ohnivá koule. Dorian jí stihl strhnout dřív, než jí koule zasáhla, té by se už totiž pravděpodobně nestihla uhnout.

„Wichiten, přestaň!" ozvala se konečně Serenity. Wichiten se zarazila v pohybu a nechápavě koukala na dívku, která měla křídla způsobně srovnaná.

„A-ale on je..." Hodila vražedný pohled na Doriana, který mezitím stihl přijít i s Cathlií k nim.

„Říkám ti, přestaň. On není tím, kdo zranil Shi Tenshi nebo se pokusil ublížit Cathlii. Ty to necítíš?" zeptala se jí Serenity.

„Vím, že je temný strážce neutrálního území a teď tu je s Cath..." Wichiten stále držela v ruce ohnivou kouli. Její rudé vlasy plály jako vatra. Díky tmě to působilo děsivě.

„Dík za osvětlení, čarodějnice," sarkasticky se ušklíbl Dorian.

„Takže on mě jako může urážet?!" nabručela se rudovlasá dívka.

„Pokusil ses ho spálit na škvarek, myslím si, že má nárok nebýt na tebe milý," pokrčila rameny Cathlia.

„Tak mi to vysvětlete, nebo z něho i škvarek bude," nyní Cathlia pochopila pravý význam slova pyroman. Ta dívka jí děsila čím dál více, možná snad víc než samotná Lucky, kterou ještě ani neviděla. Serenity se rozesmála.

„Omlouvám se, zaslechla jsem tvou myšlenku, Cath. Jinak Wichiten, toto je Dorian a je právě svázaný Libřinou kletbou," osvětlila to čarodějce. Ta jen údivem rozšířila oči. Oheň v její ruce pohasl stejně, jako její vlasy.

„No v tom případě by bylo nepříjemné jej zničit, když ho Libra vybrala jako ochránce," pronesla nakonec. Začala připravovat kruh k seslání teleportačního kouzla.

„Je čas jet domů. Protože relikvii máme, a dokonce i malý outěžek k tomu," řekla jen, a začala přivolávat živly. Dorian se podíval vyděšeně na Cathlii, než se všechno rozmazalo v jednu velikou šmouhu.

Objevili se ve vile dívek. Dorian mírně pobledl a snažil se rozdýchávat menší šok, který utrpěl. Teleportaci nesnášel, měl z ní cestovní nevolnost. Serenity se z jeho myšlenek rozesmála.

„Takže teď si vezmu čaj s meduňkou na uklidnění, a všechno my vy dva vysvětlíte. Víš, jsem trochu prudší povahy," usmála se mile na Doriana Wichiten. Tomu ten úsměv přišel spíš děsivý, než milý a odmítal cokoliv sdělit. Viděl, že ta dívka s ohněm hází jako s míčkem, což ještě u žádné čarodějky neviděl a popravdě, už to ani vidět nechtěl.

Po asi půl hodině, kdy Cathlia ve zkratce sdělila Dorianovi nejnutnější informace, Serenity připravila druhý pokoj pro hosty, Dorian se pokusila všechno pochopit a zapamatovat k tomu se seznámit s Matthewem, který na žádost Wichiten dorazil, protože ona světle blonďatému chlapci nevěřila, tak přesně poté seděli všichni u stolu, na kterém bylo něco k jídlu a pití. Wichiten měla v klíně své dvě elementární kočky a usrkávala čaj na uklidnění.

„Takže, šla jsem po té cestě k místu, kde měla být dýka a Dorian na mě zaútočil, nevím, co se stalo, ale když jsem se probrala tak na mě začal křičet, jak jsme my kněžky falešné. Já na něj začala taky křičet a najednou jako by se v něm něco zlomilo," řekla vše co si pamatovala tmavovlasá dívka.

„Byl jsem tam, chytil jsem jí za ruku a chtěl jsem vše skončit. Ale v tu chvíli jsme nebyli tam, kde jsme byli, ale úplně jinde. Byla to nějaká planetární dimenze, všude kolem nás byly planety. Bylo to úžasné i děsivé zároveň. A pak už tam nebyla Cath, ale Karina. Poprvé v životě jsem viděl zaklínání kněžek. Netuším, co přesně to bylo, nemohl jsem se hnout a ona opisovala hrozně složité znaky, snad jich mohlo být dvacet. A pak jsem byl v budoucnosti, kde vyhrála Lucky. Cath brečela a měla zničený přívěšek. A když jsem se ocitl zpátky, tak jsem na ní začal křičet. Myslel jsem, že je to stále Karina. Byla to však Cathlia a samozřejmě že začala i ona křičet na mě. Všechny ty pocity, co prožívala. Asi jsem byl poslední kapka, kdy se ta frustrace a zmatek změnily ve vztek. A než jsem mohl cokoliv říct, viděl jsem další kněžku. Řekla, že se jmenuje Libra a že je mým údělem být jejím ochráncem. Bylo to, jako by se ve mně něco zlomilo. Nemohl jsem si pomoct, prostě tam byl ten pud chránit Cathlii za každou cenu," dokončil i své vyprávění Dorian. Wichiten se na něj dívala s rozšířenýma očima plnýma údivu, ani Serenity nepůsobila tak klidně, jako vždy. Jen Matthew, který se v zaklínání a čarování nevyznal dál chroupal sušenky. On ten pocit ochrany znal až příliš dobře.

„Nevím, co mě udivuje víc, jestli to že máš schopnost vytvořit dimenzi rhwng y planedau, nebo to že máš tolik energie abys zvládla kouzla, která uměla jen Karina," zmohla se jen Serenity na tohle.

„Jestli zvládla Cymeriadau ugain y bydysawd a její duše se neroztříštila, tak je to silná schopnost k zničení Lucky," zamumlala Wichiten. Tmavovlasá dívka se na ně zmateně dívala.

„Co to znamená?" zeptala se nakonec.

„Dimenze rhwng y planedau, je meziplanetární dimenze, kterou ovládala pouze Karina. Je to dimenze, kde nevládne ani čas ani prostor. Dá se tam uzavřít cokoliv. A pokud si zvládla Cymeriadau ugain y bydysawd, což je dvacet znaků vesmíru, tak je to hodně silná magie. Nejsilnější kněžkou je momentálně Shi Teshi a ta jich zvládne osm. Takže pokud dokážeš tyhle dvě věci, tak jsi a Karinině úrovni, takže ano, temná strana by se měla hodně bát tvojí maličkosti," vysvětlila jí Serenity ochotně. Wichiten jen vážně přikývla.

„A Libřina kletba, než se Doriane zeptáš, vznikla v době, kdy se různí bojovníci začali zavazovat v ochranu kněžek. Je to pouto, kdy už tvůj život, duše a tělo patří oné jedné kněžce. Dlouho se nestalo, aby někoho Libra svázala," zamyslela se Wichiten. „Nicméně bát se nemusíme, pokud bys Cath jakýmkoliv způsobem chtěl zradit, kletba tě zabije," dodala ještě škodolibě.

„To je šílené," řekla Cathlia.

„Máš pravdu, koťata ho pohlídají, než budeme mít jistotu," přikývla Wichiten. Cathlia v duchu upíra politovala. Sama měla tu čest poznat schopnosti Ignis i Dobur osobně.

„Myslíš, že se bojím kotat?" zasmál se Dorian.

„Ne, myslím si, že se budeš bát koťat, která jsou stvořena z živlů," všem bylo jasné, že Wichiten a Dorian spolu vycházet nebudou.

„Myslel jsem, že elfeni vymřeli," nechápal Dorian.

„Ty něco o tomhle víš? My jsme nic nenašli, prostě jsme usoudili, že Wichiten udělala šťastnou chybu," zeptal se překvapeně Matthew, který doteď mlčel.

„No moc ne. Co se dochovalo u nás tak víme, že elfeni se družili k nejsilnějším čarodějnicím. Ale všichni se jich báli, že je postupně vyvraždili. Ale je pravda, že jsem ještě neviděl čarodějnici, která by uměla krotit oheň a házet ho jako míč. Takže poslední čarodějnice světla asi vydá za několik temných," zamyslel se.

„Opravdu se mi nelíbí, když mě nazýváš čarodějnicí," prohodila Wichiten, sice to znělo uraženě, ale byla nadšená, že konečně věděla, co jsou její mazlíčci zač.

„No a co jsi za druh? Čarodějnice, to že ti tak říkám není špatné," odvětil jí.

„Půjdu si lehnout, měli bychom jít všichni, je dost hodin a máme toho za sebou hodně," zvedla se Cathlia a ukončila začínající hádku. Serenity přikývla.

„To je pravda. Ignis, Dobur, miláčci moji, pohlídejte Doriana ať nezlobí," pohladila obě koťata Wichiten. Ta synchronizovaně zamňoukala a pak se podívala na Doriana. Ten jen potichu polknul. Věděl, že elfeni měli povahu majitele a když viděl nestálou Wichiten měl strach, aby se ráno neprobudil jako mokrý škvarek, kdyby se náhodou v posteli otočil na špatnou stranu.

Cathlia už ležela v posteli. V nočním stolku ležela upíří tiára a dýka s perem anděla. Také tam ležely tři kameny. Růženín patřící Cariad, turmalínový křemen, který byl majetkem Ynali, která si říkávala Libra. A pak tam ležel třetí kámen, sagenit. Vůbec nevěděla, co může a nemusí od třetí kněžky očekávat. Vzala však kámen do rukou, zavřela oči a soustředila se.

Objevila se na prapodivném místě. Bylo tu pět balvanů, vysokých alespoň tři metry, do šířky mohly mít tak metr. V každém z nich byl vyrytý znak. Ani se nemusela ptát, bylo jí jasné, že tohle musí být pověstné strážné věže, které oslovovala Wichiten při sesílání silných kouzel. Naproti ní stála dívka. Měla světle zrzavé vlasy, velmi světlou pleť a zelené oči. Neusmívala se jako Cariad, nebyla vážná jako Libra. Cathlia nedokázala určit, jakým pohledem se na ní dívá.

„Vítej, Cathlio, Kariny nástupkyně. Mé jméno je Gwir, jsem třetí strážkyní relikvií. Cítím, že jsi se potkala s mými sestrami. Přivádí tě sem to, co strážím," neptala se, pouze to Cathlii oznamovala, přesto tmavovlasá dívka přikývla.

„Rozumím. Třetí relikvie je kámen, se kterým pracovala velmi mocná čarodějka. Její jméno bylo Cryf. Patřil jí olivín, velmi mocný ochranný kámen. Ten kámen je třetí relikvií proto, že tě uchrání před kouzly Lucky. Na rozdíl od mých sester já relikvii neschovala. Je přímo zde, tedy ne v této snové dimenzi, ale na tomto místě. Vše je velmi lehké. Stačí jen, když najdeš čarodějku, která tě dostane k místu kde upálili nejen Cryf, ale i dalších sto čarodějek lidé, když se nás nadpřirozených začali bát. V tom místě najdeš cestu k strážným elementárním věžím. Varuji tě, pokud tam vstoupíš a neprojdeš zkouškou elementů, zemřeš. Jsi ochotná toto riziko přijmout?" zeptala se Gwir. Cathlia jen přikývla. Neměla slov. Zrzavá dívka jí natolik uchvátila, že neměla žádné otázky. Vlastně jí řekla všechno hned, což ji překvapilo.

„Mé jméno znamená Pravda. Nemluvím v hádankách a říkám vše tak, jak to je. Chápu, že se mnou není taková legrace jako s Cariad nebo, že nepůsobím tak tvrdě jako Libra. Podle mě to nemá cenu, přišla jsi pro informace a ty ti i předávám," oznámila jí třetí kněžka a v tu chvíli jako by Cathlii něco koplo a byla zpět ve své posteli.

Zamrkala do tmy. Gwir na ní opravdu udělala dojem, zároveň jí řekla úplně vše, co musela znát pro získání třetí relikvie.

„Děkuji," zašeptala ke kameni, uložila jej do nočního stolku a poté vysílená událostmi celého dne tvrdě usnula.